[ nová verze ]
10. květen 2025, Sobota
3. týden žaltáře
Doba velikonoční, 3. týden
Sv. Jana z Avily, kněze a učitele Církve, nezávazná památka
Sv. Hildegardy z Bingenu, panny a učitelky Církve, nezávazná památka
Pro OP: Sv. Antonína Florentského, biskupa, nezávazná památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
první večerní chvály
kompletář po prvních chválách
vigilie
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 10. květen 2025
Pro OP: Sv. Antonína Florentského, biskupa, nezávazná památkaRANNÍ CHVÁLY S ČETBOU
Narodil se koncem března 1389 ve Florencii jako syn notáře
Niccola Pierozziho. Pod vlivem blahoslaveného Jana Dominiciho vstoupil v roce 1405 do řádu. Noviciát vykonal v Cortoně pod
vedením blahoslaveného Vavřince z Ripafratty a pak studoval ve Fiesole. Žil velice přísným životem. V roce 1413 přijal kněžské
svěcení. Zpočátku působil jako kazatel a zpovědník ve Florencii, další období svého života pak prožil především jako představený
různých klášterů. V letech 1436–1444 byl prvním převorem a spoluzakladatelem slavného kláštera sv. Marka ve Florencii.
Komunity bratří řídil s velkou moudrostí. V každém působišti odvedl kus reformátorské práce a všude ho provázela pověst
svatého života. V roce 1439 se jako teolog účastnil Florentského koncilu a byl svědkem unie mezi východní a západní církví.
Při této příležitosti jej poznal papež Evžen IV. a v roce 1446 jej jmenoval arcibiskupem ve Florencii. Jako arcibiskup pamatoval
nejen na hospodářské a politické zájmy Florencie, ale byl také skvělým reformátorem, pastýřem, katechetou a kazatelem.
Horlivě konal vizitace a odstraňoval všechny nepořádky. Patřil k předním teologům a pastoralistům své doby. Zemřel uprostřed
svých bratří v klášteře sv. Marka 2. května 1459 a byl pohřben v klášterním kostele. Kanonizoval jej 31. května 1523 Hadrián VI.
V. Bože, shlédni a pomoz.
R.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.
HYMNUS
Vznešený pastýř, otec prozíravý,
jehož významný triumf všichni slaví,
nesmírně šťasten trůní nad hvězdami
za své vyznání.
Zastával úřad učitele, vůdce,
i úřad kněžský, jejž ctí národ vděčný,
on, moudrý pastýř, připravil své ovce
pro život věčný.
Proto jej snažně všichni prosme nyní,
ať laskavě z nás smyje všechny viny,
ať otevře nám svými přímluvami
nadhvězdné brány.
Buď Bohu čest, moc, na výsostech sláva,
ať věčně se mu úcta s díky vzdává,
že stále řídí vesmír nedozírný
zákony svými. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Ať chválí Pána za slitování, za divy, které k dobru lidí konal. Aleluja.
Žalm 106 (107)
Poděkování za vysvobození
Bůh poslal Izraelitům své slovo, když dal hlásat, že nastává pokoj skrze Ježíše Krista. (Sk 10, 36)
I
1 Slavte Pána za to, jak je dobrý, *
jak až na věky je milosrdný!
2 Tak ať mluví vykoupení Pánem, *
vykoupení z nepřátelské moci!
3 Shromáždil je ze všech končin země, *
kde je východ, západ, jih či sever. –
4 Bloudili nehostinnou pustinou, *
nenacházeli místo k usídlení.
5 Hladem a žízní přitom strádali, *
život v nich ponenáhlu vyhasínal.
6 Volali tedy k Pánu v úzkostech *
a on je z jejich bídy vysvobodil. –
7 Na správnou cestu on je uvedl, *
aby tak došli místa k osídlení.
8 Ať chválí Pána za slitování, *
za divy, které k dobru lidí konal!
9 Napájel hrdlo jejich žíznivé, *
lačnící hrdlo plnil dobrotami. –
10 Vězeli ve smrtelných temnotách, *
vrženi do bídy a do okovů,
11 že Božím příkazům se vzpírali *
a opovrhli radou Nejvyššího.
12 I bylo jejich srdce zkrušeno, *
že padali a nikdo nepomohl.
13 Volali tedy k Pánu v úzkostech *
a on je z jejich bídy vysvobodil. –
14 Z těch temnot smrtelných je vyvedl, *
přelomil jejich okovy a strhl.
15 Ať chválí Pána za slitování, *
za divy, které k dobru lidí konal;
16 za to, že brány z bronzu rozrazil, *
závory železné že zlomil vedví.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Ať chválí Pána za slitování, za divy, které k dobru lidí konal. Aleluja.
Ant. 2 Viděli díla Páně a žasli nad jeho divy. Aleluja.
II
17 Ochuravěli pro svou nepravost, *
zkrušeni byli za své těžké viny.
18 Už se jim každý pokrm ošklivil, *
takže už měli blízko k branám smrti.
19 Volali tedy k Pánu v úzkostech *
a on je z jejich bídy vysvobodil. –
20 Seslal své slovo, jím je uzdravil *
a zachránil je opět před záhubou.
21 Ať chválí Pána za slitování, *
za divy, které k dobru lidí konal!
22 Ať přinášejí oběť děkovnou, *
s jásotem rozhlašují jeho skutky! –
23 V lodích se vydávali na moře, *
po mnoha vodách pluli za obchodem;
24 přitom pak díla Páně vídali, *
žasli nad jeho divy v mořské hloubi.
25 Přikázal, zdvihl vítr bouřlivý, *
ten mořské vlny do vysoka vzdouval.
26 Vzlétali k nebi, do vln padali, *
že hrůzou v nich až duše zkomírala.
27 Zmítali, káceli se opile, *
se vší svou dovedností byli v koncích.
28 Volali tedy k Pánu v úzkostech *
a on je z jejich bídy vysvobodil. –
29 Bouřlivý vichr ztišil ve vánek *
a zklidnilo se mořské vlnobití.
30 Radovali se z toho ztišení; *
a přivedl je k touženému místu.
31 Ať chválí Pána za slitování, *
za divy, které k dobru lidí konal!
32 Ať ve shromáždění ho velebí, *
ve sboru starších ať jej oslavují!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Viděli díla Páně a žasli nad jeho divy. Aleluja.
Ant. 3 S radostí to vidí bohabojní, v srdci budou chovat skutky lásky Páně. Aleluja.
III
33 On proměňoval řeky v pouště, *
prameny ve vyprahlou zem,
34 úrodné kraje v solné pláně *
za to, že zlý byl tamní lid.
35 Poušť zase změnil na jezero, *
vyprahlou hlínu na pramen: –
36 tam usídlil pak hladovící, *
města si mohli zbudovat.
37 Zřídili pole, vinohrady *
a měli hojnou úrodu.
38 Žehnal jim, rozrostli se hojně, *
i chovných zvířat měli dost. –
39 Ten však, jenž ponižuje mocné *
a dá jim bloudit na poušti,
40 že zas jich ubylo a chřadli *
pod tíhou strádání a ran,
41 chudáka ale zvedl z bídy, *
jak stádo zmnožil jeho rod.
42 S radostí to vidí bohabojní, *
všechna zloba musí sklapnout ústa.
43 Kdo jsi moudrý, měj to na paměti! *
V srdci chovej skutky lásky Páně!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 S radostí to vidí bohabojní, v srdci budou chovat skutky lásky Páně. Aleluja.
V.
Bůh nás znovu zrodil, takže máme živou naději, aleluja.
O.
Zmrtvýchvstáním Ježíše Krista, aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana
11, 1-19
Dva Boží svědkové
1Byla mi podána rákosová míra podobná holi se slovy: „Vstaň a změř Boží chrám i oltář a spočítej ty, kteří se tam klanějí.
2Vnější chrámové nádvoří však vynech a neměř ho, protože bude vydáno pohanům; ti budou šlapat po svatém městě dvaačtyřicet měsíců.
3Ale já pošlu své dva svědky, oblečené v žínice, aby prorokovali tisíc dvě stě šedesát dní.“
4To jsou dvě olivy a dva svícny, které stojí před Pánem země. 5A kdyby
jim chtěl někdo ublížit, oheň jim vyšlehne z úst a stráví jejich nepřátele; ano, kdo by jim chtěl ublížit, takto bude usmrcen.
6Oni mají moc uzavřít nebe, aby po dobu jejich působení nespadl déšť. Mají moc nad vodami, aby je obraceli v krev a bili
zem rozličnými ranami, kdykoli by chtěli.
7Ale až budou končit svoje svědectví, šelma, která vystupuje z propasti, začne proti nim válku, přemůže je a zabije.
8Jejich mrtvoly zůstanou ležet na ulici velkého města, které má obrazné jméno Sodoma a Egypt, kde byl také ukřižován jejich Pán.
9A lidé z různých národů, kmenů, jazyků a čeledí se budou dívat na jejich mrtvá těla tři a půl dne a nedovolí,
aby jejich mrtvoly byly uloženy do hrobu. 10Obyvatelé země se z toho radují a veselí a posílají si navzájem dary,
protože tito dva proroci jim způsobili hodně trápení.
11Ale když uplynulo tři a půl dne, vešel do nich dech života od Boha. Postavili se na nohy, a velký strach padl na
ty, kdo na ně hleděli. 12A uslyšeli, jak mocný hlas z nebe na ně volá: „Vystupte sem!“ Vystoupili tedy v oblaku
do nebe a jejich nepřátelé se na ně dívali. 13V tu chvíli nastalo velké zemětřesení; desetina města se
zřítila a při tom zemětřesení zahynulo sedm tisíc lidí. Ostatní se zalekli a vzdali čest Bohu na nebi.
14Druhé „běda“ přešlo, a hle – třetí „běda“ rychle přichází.
15A zatroubil sedmý anděl. Tu se ozvaly v nebi silné hlasy: „Teď se ujal vlády nad tímto světem náš Pán a jeho
Pomazaný a bude kralovat na věčné věky!“
16A oněch čtyřiadvacet starců, kteří sedí před Bohem na svých trůnech, padlo na tvář, poklonili se Bohu
a 17volali:
„Děkujeme ti, Pane, Bože vševládný,
který jsi a který jsi byl,
žes převzal svou velikou moc
a ujal ses vlády.
18Pohané se rozzuřili,
ale tu přišel tvůj hněv a čas soudit mrtvé:
dát odměnu tvým služebníkům prorokům a věřícím
a těm, kdo se tě bojí, malým i velkým,
a zahubit ty, kdo hubili zemi.“
19Boží chrám v nebi se otevřel a ukázala se v něm archa jeho úmluvy; a nastalo blýskání, ozvaly se hlasy
a hromy, nastalo zemětřesení a spadlo velké krupobití.
RESPONSORIUM
Zj 11, 15; Dan 7, 27
O.
Teď se ujal vlády nad tímto světem náš Pán a jeho Pomazaný *
a bude kralovat na věčné věky, aleluja.
V.
Jeho království je království věčné a všechny mocnosti mu budou sloužit a poslouchat ho. *
A bude kralovat na věčné věky, aleluja.
DRUHÉ ČTENÍ
Jedno z těchto dvou:
Z kázání svatého Antonína Florentského
(Cod. ms. 308, 126–128: Bibliotheca Riccardiana, Firenze)
Byl ukřižován Kristus, strom života, který nese plody vedoucí ke spáse
Jan říká v knize Zjevení: Pán mi ukázal po obou stranách řeky strom života nesoucí plody.1 Byl
ukřižován Kristus, strom života, o němž se říká, že je po obou stranách řeky, neboť jím byly spojeny obě
části, Starý i Nový zákon. Sám Bůh nese na dřevě kříže plody určené všem ke spáse lidského rodu, jak
již máme předznamenáno. Z hlediska lidského rodu rozeznáváme čtverý plod.
Prvním plodem je cena našeho vykoupení, neboť takto říká Ambrož: náš hřích byl tak veliký, že jsme
nemohli být vykoupeni jinak, než že jednorozený Syn Boží zemřel za nás dlužníky. Důvodem bylo,
že vina lidského rodu byla nekonečná vzhledem k tomu, proti komu se provinila, vzhledem k dobru,
kterého jsme byli zbaveni, a vzhledem k přirozenosti, která jí byla nakažena. Proto bylo třeba, aby
byla očištěna Pánovým utrpením. Právě to říká Petr: Ze svého prázdného způsobu života jste byli
vykoupeni ne snad nějakými věcmi pomíjejícími, stříbrem nebo zlatem, ale drahou krví Krista jako
bezúhonného a neposkvrněného beránka.2
Druhým plodem je výsada božské lásky. Lidé se většinou pobízejí k lásce dary, a větší dar vede
k větší lásce, podle slova: Komu se odpouští více, víc miluje.3 A větším darem je to, co je více milováno.
Ale ze všeho milováníhodného je po prvním milováníhodném nejvíce hoden lásky život. Kdo tedy dá
svůj život za přítele, dává největší dar podle výroku Bernarda: nade vše ostatní mi tě činí milováníhodným,
dobrý Ježíši, kalich, který jsi pro mě vypil, dílo našeho vykoupení.
Třetím plodem je štít naší obrany. Před Kristovým utrpením mnozí upadali do modloslužby
a nemohli odporovat ďáblu. Ale po Kristově utrpení byl nepřítel tak oslaben, že nikdo nemůže být poražen
nebo podlehnout, pokud sám nechce, jak praví Řehoř: ten nepřítel je slabý, může porazit jen toho,
kdo sám chce být poražen. Toho všeho jsme dosáhli Ježíšovou smrtí, o níž se říká: Oni nad ním zvítězili
Beránkovou krví.4 Tato krev má být vírou na očích věřícím, neboť jí jsou posíleni k boji podle slova:
Myslete na toho, který snesl, když mu hříšní lidé prudce odporovali, abyste neumdlévali a vnitřně neochabovali.5
Čtvrtým plodem je vznešenost našeho povýšení. Nejvyšším povýšením nějakého města je, když je
z něj někdo vybrán za vladaře nad celým světem nebo za papeže nad celou Církví. Takto je tedy povýšena
důstojnost lidské přirozenosti, protože Kristus svou smrtí, kterou vytrpěl v lidské přirozenosti, dostal
jméno nad každé jiné jméno, jak se praví: Proto také ho Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé
jiné jméno.6 A v této přirozenosti, v níž trpěl, má soudit všechno tvorstvo podle slova: To je Bohem
ustanovený soudce nad živými i mrtvými. O něm vydávají svědectví všichni proroci, že skrze něho
dostane odpuštění hříchů každý, kdo v něho věří.7
1 Zj 22, 1a.2
2 1 Petr 1, 18-19
3 Srov. Lk 7, 47b
4 Zj 12, 11
5 Žid 12, 3
6 Flp 2, 9
7 Sk 10, 42-43
RESPONSORIUM
Kol 3, 1–3
O.
Když jste byli s Kristem vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. *
Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi, aleluja. Aleluja.
V.
Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu. *
Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi, aleluja. Aleluja.
Nebo:
Z předmluvy spisu „Morální suma“ od svatého Antonína Florentského
(Summa Theologiæ, Pars I, sv. I, Veronæ 1740 [Graz 1959], coll. 1–3)
Svět nás učí moudrosti nejen v tom, co se vztahuje k Bohu, ale i v tom, co máme činit
Kterak jsou vznešená, Bože, tvá díla! Všechno jsi
stvořil a učinil moudře, plna je tvého tvorstva zem.1 Prorok ve vytržení mysli rozjímá o Boží vznešenosti,
žasne nad velikostí jeho dobroty, která se projevuje v jeho dílech, a hovoří s ním. V nich se totiž
dostatečně projevuje tajemství Nejsvětější Trojice, jejíž pomoc máme vždy žádat i očekávat, aby naše
dobré skutky, které jsou zároveň i její, dovedla k cíli. Bez její nejvyšší pomoci, jak praví Platón, žádné
tvorstvo nemá bytí, žádný rozum nechápe, žádné konání se nezdaří, a bez její součinnosti nezačíná nic opravdivého.
Nejprve nám prorok klade před oči podivuhodnou moc, kterou připisuje Otci: Vznešená jsou tvá
díla, Bože; na druhém místě vznešenou moudrost, kterou připisuje Synu: všechno jsi stvořil a učinil
moudře; a na třetím místě nesmírnou dobrotu, kterou připisuje Duchu Svatému: plna je tvého tvorstva zem.
O prvém praví Mardochej, když ve své modlitbě hovoří k Bohu o jeho podivuhodné moci, kterou
ukázal ve stvoření: Bože, králi všemohoucí, všechno je podrobeno tvé moci… Ty jsi stvořil nebe i zemi
a vše, co je pod nebem.2 Tím se nejvíc prokázala moc připisovaná Otci, že vše vytvořil z ničeho, a ne
z již existující hmoty, jak to dělá umělec.
O druhém se praví: Zdroj moudrosti je Boží slovo na výsostech;3 a všechno povstalo skrze ně.4 To
slovo je Boží Syn, jakési umění všemohoucího Otce; skrze ně a v něm s nejvyšší a nejlepší rozumností
je všechno stvořeno: všechno jsi stvořil a učinil moudře. A protože moudrosti náleží uspořádávat
věci, všechny věci byly stvořeny nanejvýš uspořádaně, aby všechny zaujímaly sobě odpovídající
místo. V tom je viditelná krása veškerenstva a jeho řízení božskou prozřetelností. Vskutku jsi vše učinil moudře.
Sám svět nás totiž – jakoby svitek popsaný zevnitř i zvenčí – učí moudrosti, a to nejen tomu, co
ukazuje na poznání Boha, podle slova: Co je u něho neviditelné – totiž u Boha –, to je možné už od
počátku světa poznat světlem rozumu,5 ale také tomu, co je třeba činit, jak se praví: Jen se ptej na
to zvířat, a ta tě poučí, nebeského ptactva, a to ti oznámí, nebo mluv k zemi, a ta ti odpoví, budou
ti to vypravovat mořské ryby.6 Stvořené věci se nikdy neodchylují od konání toho, cos jim uložil,
a sdílí se s ostatními: země dává své plody i plodnost stromům, žádná věc není nadarmo, ba svými
vlastnostmi nám všechny dávají mnohé a nesčetné poukazy na dobrý způsob žití. A tak platí slovo:
všechno jsi stvořil a učinil moudře, tedy tak, že nás věci učí moudrosti.
A ohledně třetího: jistě se ukazuje jeho nesmírná dobrota vůči nám, protože – jak říká Augustin – Bůh
stvořil pro člověka vše, co učinil s takovou mocí a moudrostí. K tomu přidává: plna je tvého tvorstva
zem. Člověk je hlínou, neboť ji v sobě nosí; do ní se vrací, protože je z ní učiněn a žije z ní. A právě tuto
zemi Bůh naplnil svým tvorstvem.
Bůh má ve své moci věci nebeské, pozemské i božské. Těmi všemi naplnil zem. Člověku dal k užívání
věci pozemské: všechno jsi mu k nohám položil,7 a také věci nebeské, tedy anděly jako služebníky: což
nejsou všichni andělé jen duchové, poslaní k tomu, aby jim sloužili?8 Co více pak Bohu náleží, než jeho
Syn? A Bůh naplnil člověka božstvím, když Slovo se stalo tělem.9 Neboť Bůh tak miloval svět, totiž
člověka, který je menší, že dal svého jednorozeného Syna.10 A tak je možné otevřeně říci: plna je země
tvého tvorstva.
1 Žl 103 (104), 24
2 srov. Es 4, 17bc
3 Sir 1, 5 (Vulg.)
4 Jan 1, 3
5 Řím 1, 20
6 Job 12, 7-8
7 Žl 8, 7
8 Žid 1, 14
9 Jan 1, 14
10 Jan 3, 16
RESPONSORIUM
Srov. Žl 103 (104), 24; Př 3, 19O.
Kterak jsou vznešená, Bože, tvá díla! Všechno jsi stvořil a učinil moudře,*
plna je tvého tvorstva zem.
V.
Založil jsi zemi moudrostí, svou rozumností Szbudovals nebe. *
Plna je tvého tvorstva zem.
PSALMODIE
Ant. 1 Slova, která jsem vám mluvil, jsou duch a jsou život, aleluja.
Žalm 118 (119), 145-152
XIX (Kóf)
145 Ze srdce volám: vyslyš mě, Pane, *
poslušen budu tvých přikázání!
146 Volám k tobě, chraň mě a zachraň, *
budu tvé příkazy poctivě plnit. –
147 S úsvitem přicházím, o pomoc prosím, *
s důvěrou spoléhám na tvé slovo.
148 Oči mé bdí už před noční hlídkou, *
hloubat chci o tvém rozhodnutí. –
149 Slyš můj hlas ve svém milosrdenství, *
uděl mi život podle své vůle!
150 Blíží se ti, kdo mi úklady strojí, *
vzdáleni přitom zákonu tvému. –
151 Zato však ty jsi mi nablízku, Pane, *
věrně platí tvá ustanovení.
152 Z výroků tvých už dávno jsem poznal, *
že jsi je stanovil na všechny věky.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Slova, která jsem vám mluvil, jsou duch a jsou život, aleluja.
Ant. 2 Pane, zbudoval sis chrám a oltář na své svaté hoře, aleluja.
Kantikum
Pane, dej mi moudrost
Mdr 9, 1-6. 9-11
Dám vám výmluvnost a moudrost, které nedovedou odolat žádní vaši protivníci. (Srov. Lk 21, 15)
1 Bože mých otců a Pane milosrdenství, *
ty jsi udělal vesmír svým slovem,
2 vyzbrojil jsi člověka svou moudrostí, *
aby panoval tvorům, které jsi stvořil,
3 a spravoval svět rozvážně a spravedlivě, *
a vykonával vládu čistým srdcem:
4 dej mi moudrost, která prodlévá u tvého trůnu, *
a nevylučuj mě z počtu svých dětí!
5 Neboť jsem tvůj služebník a syn tvé služebnice, †
člověk slabý a krátkého věku *
a jen málo chápu z toho, co je zákon a právo; –
6 neboť i kdyby někdo z lidí platil za dokonalého, *
chybí-li mu tvá moudrost, bude považován za nic. –
9 S tebou je tvá moudrost a zná tvoje díla, *
a byla při tom, když jsi tvořil svět;
ona ví, co se líbí tvým očím, *
co je správné podle tvých přikázání. –
10 Sešli ji z posvátných nebes, *
pošli ji od trůnu tvé velebnosti,
aby se mnou byla a se mnou pracovala, *
a abych poznal, co se tobě líbí. –
11 Neboť ona ví všecko a rozumí všemu, †
rozvážně mě povede ve všech mých činech *
a bude mě chránit svým leskem.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Pane, zbudoval sis chrám a oltář na své svaté hoře, aleluja.
Ant. 3 Já jsem cesta, pravda a život, aleluja.
Žalm 116 (117)
Chvála Božího milosrdenství
Pohané oslavují Boha, že jim prokázal milosrdenství. (Řím 15, 8. 9)
1 Velebte Pána, všichni lidé, *
slavte ho, všechny národy! –
2 Nad námi mocná jeho milost *
a věrnost Páně na věky.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Já jsem cesta, pravda a život, aleluja.
KRÁTKÉ ČTENÍ
Žid 13, 7-9a
Pamatujte na své představené, kteří vám hlásali Boží slovo. Uvažte, jak oni skončili život,
a napodobujte jejich víru. Ježíš Kristus je stejný včera i dnes i na věky. Nenechte se svést
všelijakými cizími naukami.
KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. Nad tebou, Jeruzaléme, ustanovil jsem strážné. * Aleluja, aleluja.
R. Nad tebou, Jeruzaléme, ustanovil jsem strážné. * Aleluja, aleluja.
V. Ve dne ani v noci nepřestanou hlásat jméno Páně.
R. Aleluja, aleluja.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Nad tebou, Jeruzaléme, ustanovil jsem strážné. * Aleluja, aleluja.
ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM
Ant. k Zachariášovu kantiku Neboť to už pak nemluvíte vy, ale mluví
skrze vás Duch vašeho Otce. Aleluja.
Mesiáš a jeho předchůdce
Lk 1, 68-79
Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
z rodu Davida, svého služebníka.
Jak slíbil od pradávna *
ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
a z rukou všech, kteří nás nenávidí.
Slitoval se nad našimi otci *
a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
že nám dá,
abychom mu beze strachu *
a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
po všechny dny svého života.
A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
v odpuštění hříchů
pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
a uvedl naše kroky na cestu pokoje.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. k Zachariášovu kantiku Neboť to už pak nemluvíte vy, ale mluví
skrze vás Duch vašeho Otce. Aleluja.
PROSBY
S vděčností chvalme Krista, dobrého Pastýře, který dal život za své ovce, a pokorně ho prosme:
PANE, BUĎ PASTÝŘEM SVÉHO LIDU.
Kriste, ty dáváš Církvi pastýře, a jejich službou se ujímáš svého lidu,
— dej, ať v lásce těch, kteří nás vedou, poznáváme, jak nás miluješ.
Ty stále konáš skrze své zástupce službu pastýře a učitele,
— nepřestávej nás nikdy vést prostřednictvím svých služebníků.
Ty prokazuješ svému lidu skrze jeho pastýře službu lékaře duše i těla,
— ochraňuj náš život a veď nás ke svatosti.
Ty posíláš své svaté, aby slovem i příkladem vedli tvůj lid k tobě,
— na jejich přímluvu nás posiluj, abychom vytrvali na cestě, která vede k věčnému životu.
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.
Otče náš...
MODLITBA
Bože, tys proslavil svatého biskupa Antonína darem moudrosti. Prosíme, vlej svým služebníkům ducha
porozumění, pravdy a pokoje, aby celým srdcem
poznávali, co je ti milé, a poznané ze všech sil uskutečňovali. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Pokud předsedá kněz
nebo jáhen, rozpustí lid takto:
Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.
Může použít i
jinou formuli požehnání z misálu.
Pokud má lid odejít,
řekne:
Jděte ve jménu Páně. Aleluja, aleluja.
R. Bohu díky. Aleluja, aleluja.
Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:
Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|