Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

30. leden 2025
První mezidobí, 3. týden
3. týden žaltáře

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Ohnivé slunce vychází.
Nás jímá lítost, stud a žal:
když Boží světlo na nás zří,
nikdo už nesmí hřešit dál.

Ať zaslepenost konečně
ustoupí, neboť dlouhý čas
k propasti z cesty bezpečné
podvodným klamem vedla nás.

To světlo ať dá jasný den
a od všech vin nás očistí.
Nemluvme nic leč pravdu jen
a neosnujme žádných lstí.

Ať proběhne náš dnešek tak,
že nezhřeší rty prolhané,
ni ruce, ani chtivý zrak,
a tělo čisté zůstane.

Ten, jenž vše vidí, z výše zří
a každého dne přísně nám
srdce i skutky prohlíží,
od úsvitu až k nočním tmám.

Ať sláva Bohu Otci zní,
i tobě, Synu jediný,
i Duchu, který těšíš nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pohlédni, Pane, a viz naši potupu.

Vzbudil nám mocného Spasitele z rodu Davida, svého služebníka. (Lk 1, 69)

³⁹ Přesto jsi jej nyní zamítl a zdrtil, *
       znelíbil si svého pomazaného.
⁴⁰ Odvrhl jsi smlouvu se svým služebníkem, *
       jeho korunu jsi svrhl do prachu.
⁴¹ Pobořil jsi rázem všechny jeho hradby, *
       jeho opevnění změnil v sutiny.
⁴² Kdokoli jde mimo, loupí jeho statky, *
       on sám nyní zůstal pro smích sousedům. –

⁴³ Povznesl jsi rámě jeho protivníků, *
       rozmnožil jsi radost jeho nepřátel.
⁴⁴ Ba, před útočníkem jeho meč jsi sklonil, *
       v boji jsi mu nedal obstát vítězně.
⁴⁵ Přelomil jsi vedví žezlo jeho lesku, *
       do prachu jsi nechal padnout jeho trůn.
⁴⁶ Odečetls mnohé ze dnů jeho mládí, *
       jeho samého jsi hanbou zahrnul.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pohlédni, Pane, a viz naši potupu.

Ant. 2 Já jsem výhonek z Davidova kořene a jeho potomek, zářivá jitřní hvězda.

⁴⁷ Jak dlouho, Pane? Na věky budeš se skrývat? *
       Což se jak oheň rozhořet má tvůj hněv?
⁴⁸ Považ jen, Pane, že musím zaniknout navždy! *
       Cožpak jsi lidi stvořil k nicotě jen?
⁴⁹ Žije snad někdo, kdo by se nedožil smrti, *
       kdo by se vymkl z dosahu podsvětí? –

⁵⁰ Kam se poděla, Pane, tvá někdejší láska, *
       jíž ses tak napevno Davidu zapřísahal?
⁵¹ Pomysli, Pane, na ponížení svých věrných, *
       že mám v hrudi nést posměch národů všech,
⁵² snášet, jak odpůrci tví, Pane, potupu vrší, †
       jak tvému pomazanému jde ve stopách smích! *
⁵³      Na věky Pán buď veleben! Staň se, staň!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Já jsem výhonek z Davidova kořene a jeho potomek, zářivá jitřní hvězda.

Ant. 3 Naše léta pomíjejí jako tráva, z věčna do věčna jsi, Bože, ty.

U Pána je jeden den jako tisíc roků, a tisíc roků jako jeden den. (2 Petr 3, 8)

¹ Pane, tys byl naše útočiště, *
      z pokolení do pokolení.
² Ještě dřív, než zrodila se horstva, †
      ještě nežli vznikla zem a vesmír, *
      z věčna do věčna jsi, Bože, ty!
³ Smrtelníky vracíš v prach a říkáš: *
      „Děti lidské, navraťte se zpět!“
⁴ Neboť co je tisíc let v tvých očích, †
      nežli jeden den, co včera minul, *
      nežli jedna hlídka za noci! –

⁵ Vždyť ty sám rok za rokem je siješ, *
      jsou jak tráva, která dorůstá:
⁶ s jitrem vyrazí a žene vzhůru, *
      a již večer uvadá a schne. –

⁷ A my vpravdě hyneme tvým hněvem, *
      rozhorlením tvým jsme zděšeni.
⁸ Ty máš naše viny před očima, *
      skryté hříchy zjevně před sebou. –

⁹ Naše dny v tvém hněvu odplývají, *
       naše léta odvanou jak vzdech.
¹⁰ Náš věk čítá sedmdesát roků, *
       osmdesát v dobrém případě,
    vesměs plných těžkostí a trampot, *
       přeletí a odvanem i my.
¹¹ Kdo zná všechnu sílu tvého hněvu, *
       kdo se strachuje tvé nevole?
¹² Naše dny nás nauč správně čítat, *
       ať konečně srdcem zmoudříme! –

¹³ Obrať se k nám, Pane, neotálej, *
       služebníkům svým buď milostiv!
¹⁴ Syť nás od rána svým slitováním, *
       ať nám život projde v radosti!
¹⁵ Potěš nás již za všechny dny strastí, *
       za léta, kdy znali jsme jen zlé. –

¹⁶ Zjev svým služebníkům svoje dílo, *
       jejich dětem všechnu slávu svou!
¹⁷ Milost Pána, Boha budiž s námi, †
       žehnej hojně práci našich rukou, *
       práci našich rukou dopřej zdar!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Naše léta pomíjejí jako tráva, z věčna do věčna jsi, Bože, ty.

V. Pane, u tebe je pramen žití.
R. Jen ve tvém světle můžem světlo vidět.

PRVNÍ ČTENÍ

Z páté knihy Mojžíšovy

     Mojžíš řekl lidu:
     „Jestliže se na tobě splní všechna ta slova, ať požehnání, nebo kletba, které jsem ti předložil, a vezmeš si je k srdci u všech národů, k nimž tě Hospodin, tvůj Bůh, vyhnal, a vrátíš se k Hospodinu, svému Bohu, a budeš poslouchat ty i tvoji synové jeho hlas ve všem, co ti já dnes přikazuji, z celého svého srdce a z celé své duše, tu Hospodin, tvůj Bůh, změní tvůj osud a smiluje se nad tebou. Vrátí tě a shromáždí ze všech národů, mezi něž tě Hospodin, tvůj Bůh, rozptýlil. I kdybys byl vyhnán až na konec nebe, i odtamtud tě shromáždí Hospodin, tvůj Bůh, a odtamtud si tě vezme a  uvede tě do země, kterou obsadili tvoji otcové, a ty ji znovu obsadíš a on ti bude prokazovat dobrodiní a rozmnoží tě víc než tvé otce.
     Hospodin, tvůj Bůh, obřeže tvé srdce i srdce tvého potomstva, a budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a budeš živ. Všechny tyto kletby pak vloží Hospodin, tvůj Bůh, na tvé nepřátele a na ty, kdo tě nenávistně pronásledovali. Ty budeš opět poslouchat Hospodina a dodržovat všechny jeho příkazy, které ti dnes udílím. Hospodin, tvůj Bůh, ti dá nadbytek dobrého v každé práci tvých rukou, plodu tvého života a plodu tvého dobytka i plodin tvé role.
     Hospodin bude mít opět nad tebou radost z dobra, jako měl radost z tvých otců. Budeš poslouchat hlas Hospodina, svého Boha, a zachovávat jeho příkazy a nařízení, to, co je napsáno v knize tohoto Zákona, a obrátíš se k Hospodinu, svému Bohu, celým srdcem a celou duší.
     Neboť tento příkaz, který ti dnes ukládám, není pro tebe příliš nesnadný a není tak daleko od tebe. Není na nebi, že bys musel říkat: ‚Kdopak nám vystoupí do nebe, aby nám ho snesl, oznámil, a my ho mohli zachovávat?‘ Není daleko za mořem, že bys musel říkat: ‚Kdopak nám překročí moře, aby nám ho přinesl, oznámil, a my ho mohli zachovávat?‘ Vždyť je ti to slovo velmi blízké, je v tvých ústech a v tvém srdci, takže ho můžeš zachovávat.
     Hleď, předkládám ti dnes život a štěstí, smrt i neštěstí. Jestliže budeš poslouchat přikázání Hospodina, svého Boha, která já ti dnes přikazuji, a budeš milovat Hospodina, svého Boha, budeš-li chodit po jeho cestách a zachováš-li jeho přikázání, budeš žít a rozmnožíš se, a Hospodin, tvůj Bůh, ti požehná na zemi, do níž přicházíš, abys ji obsadil. Když se však tvé srdce odvrátí a nebudeš poslouchat, dáš-li se svést, aby ses klaněl jiným bohům a ctil je, oznamuji vám dnes, že jistě zahynete a nebudete žít dlouho na zemi, kterou se chystáte obsadit, až přejdete Jordán.
     Nebe a zemi beru si dnes proti vám za svědka: Předkládám ti život, nebo smrt, požehnání, nebo kletbu. Vyvol si život, abys žil ty a tvoje potomstvo. Miluj Hospodina, svého Boha, poslouchej jeho hlas a lni k němu, neboť jen tak budeš žít a dlouho zůstaneš na zemi, o níž přísahal Hospodin, že ji dá tvým otcům Abrahámovi, Izákovi a Jakubovi.“

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání neapolského biskupa Jana

     Pán je mé světlo a má spása, koho měl bych se bát?¹ Byl velký ten služebník, který věděl, jakým způsobem a odkud se mu dostávalo světla a  jaký byl ten, který ho osvěcoval. Neviděl světlo, které spěje k soumraku, ale ono světlo, které oko nevidí.² Mysli osvícené tímto světlem nepadají do hříchů ani neklopýtají ve špatnostech.
     Pán přece řekl: Choďte, dokud máte u sebe světlo.³ A o jakém jiném světle mohl mluvit, než o sobě samém? To on řekl: Já jsem přišel na svět jako světlo,⁴ aby ti, kteří se dívají, neviděli,⁵ ale slepí aby dostali světlo.⁶ Takže sám Pán je naším světlem. Slunce spravedlnosti, které svými paprsky prozářilo celou svou obecnou církev rozšířenou po celém světě. To o něm volal prorok: Pán je mé světlo a má spása, koho měl bych se bát?
     Člověk, který má světlo uvnitř, nezakopne, nesejde z cesty, všechno snese. Kdo zdaleka vidí domov, vydrží všechna protivenství, nermoutí se pro časné starosti, ale je pevně zakotven v Bohu. Pokoří své srdce a všechno vydrží a ve své pokoře má trpělivost. Toto pravé světlo, které osvěcuje každého, kdo přichází na tento svět,⁷ se dává těm, kteří se bojí, vlévá se, komu chce a kde chce, ukazuje se tomu, komu ho Syn chce zjevit.⁸
     Kdo přebýval v temnotách a ve stínu smrti,⁹ ve tmě zla a ve stínu hříchů, když vzejde světlo, děsí se, dělá si výčitky, stydí se a červená a  říká: Pán je mé světlo a má spása, koho měl bych se bát? To je naše velká záchrana, bratři moji. Je to spása, která se nebojí slabostí ani neleká únavy ani nevidí bolest. Musíme tedy zcela a naprosto nejen jazykem, ale i myslí volat a říkat: Pán je mé světlo a má spása, koho měl bych se bát? Jestliže on sám osvěcuje a jestliže on sám zachraňuje, koho se budu bát? I kdyby přišly mraky pochybností, Pán je mé světlo Mohou přijít, ale nic nezmohou. Mohou na naše srdce útočit, ale nemohou nad ním zvítězit. I kdyby nás zaslepila žádostivost, Pán je mé světlo. On je skutečně naše síla, dává se nám a také my se dáváme jemu. Běžte k lékaři, dokud můžete, aby se vám nestalo, že nebudete moci, až budete chtít.
     ¹ Žl 26 (27), 1
     ² srov 1 Kor 2, 9
     ³ Jan 12, 35
     ⁴ Jan 12, 46
     ⁵ srov. Mk 4, 12
     ⁶ srov. Mt 11, 5
     ⁷ Jan 1, 9 (Vulg.)
     ⁸ srov. Mt 11, 27
     ⁹ srov Lk 1, 79

RESPONSORIUM

PSALMODIE

Ant. 1 Slavné věci se o tobě vyprávějí, Boží město.

Jeruzalém, pocházející shora, je svobodný – a je to naše matka. (Gal 4, 26)

¹ Miluje Pán, co založil na svaté hoře: *
²     siónské brány nad všechna jákobská sídla. –

³ Ty město Boží, sám praví na tvoji slávu: *
⁴     „Rahab i Bábel přičítám k těm, co mě znají!
   Hle, Filišťané, Tyrští i Etiopané, *
      ti všichni v něm jsou narozeni.
⁵ Vpravdě však Sión každý nazývá: Matko!“ *
      Protože ten si zbudoval Svrchovaný. –

⁸ Do svitku vpisuje Pán, když národy sčítá: *
      „Ti všichni jsou v něm narozeni.“
⁷ Jako v tanci se radují, kdo v tobě žijí: *
      „Všechny prameny mé spásy jsou v tobě.“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Slavné věci se o tobě vyprávějí, Boží město.

Ant. 2 Pán přichází s mocí a jeho odplata je s ním.

¹⁰ Hle, Pán, Bůh přichází s mocí, *
       jeho rameno se ujalo vlády.
    Hle, jeho odplata je s ním, *
       a jeho dílo před ním.
¹¹ Své stádo pase jak pastýř, *
       svým ramenem ovečky shromažďuje
    a do náručí je bere, *
       sám nosí ty, které sají.

¹² Kdo svou rukou změřil vody? *
       Kdo svou dlaní zvážil nebesa?
    Kdo vzal do špetky prstů tíži země? †
       Kdo na váze hory zvážil, *
       nebo na misku vah pahorky položil?
¹³ Kdo byl Pánu pomocníkem? *
       Kdo mu byl rádcem a znalost mu půjčil? –

¹⁴ S kým se radil a kdo ho poučil, *
       kdo mu zjevil cestu spravedlnosti?
    Kdo mu dal poznání *
       a ukázal mu stezku moudrosti? –

¹⁵ Hle, národy jsou před ním jako krůpěj na okovu, †
       jako prach na misce vah; *
       a ostrovy váží mu jak zrnečko prachu.
¹⁶ Libanon nestačí na zápal ohně, *
       na oběť nestačí všechna jeho zvěř.
¹⁷ Před ním jsou všechny národy, jako by nebyly, *
       jako nic jsou před ním, jak nula.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pán přichází s mocí a jeho odplata je s ním.

Ant. 3 Chvalte Pána, jenž je naším Bohem, klaňte se na jeho svaté hoře.

Ty jsi nad cheruby, tys změnil náš zlý úděl, když ses stal jedním z nás. (Sv. Atanáš)

¹ Pán je král: a národy se chvějí. *
      Nad cheruby trůní: zem se třese.
² Veliký je náš Pán na Siónu, *
      povznesený nad národy všemi. –

³ Ať tvé velké, hrůzyplné jméno *
      všichni slaví, protože je svaté!
⁴ Mocný je to král a přeje právu. *
      Ty jsi pevně založil řád světa,
   ty jsi právní řád a spravedlnost *
      ustanovil v lidu Jákobově. –

⁵ Chvalte Pána, jenž je naším Bohem! †
      Poklekněte před podnoží jeho, *
      pokloňte se, protože je svatý! –

⁶ Mojžíš s Áronem jsou z jeho kněží, †
      Samuel je z jeho vyznavačů: *
      Pána vzývali a vyslyšel je.
⁷ Promlouval k nim z oblačného sloupu, †
      naslouchali jeho přikázáním, *
      zákonům, jež on jim ustanovil.
⁸ Vyslyšels je, Pane, ty náš Bože, †
      byls jim vždycky Bohem milostivým, *
      i když jejich přestupky jsi trestal. –

⁹ Chvalte Pána, jenž je naším Bohem! †
      Klaňte se na jeho svaté hoře, *
      protože je svatý Pán, náš Bůh!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Chvalte Pána, jenž je naším Bohem, klaňte se na jeho svaté hoře.

KRÁTKÉ ČTENÍ

KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. Ze srdce volám, * vyslyš mě, Pane.
R. Ze srdce volám, * vyslyš mě, Pane.
V. Poslušen budu tvých přikázání.
R. Vyslyš mě, Pane.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Ze srdce volám, * vyslyš mě, Pane.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Zbožně služme Pánu a vysvobodí nás z rukou nepřátel.

Ant. k Zachariášovu kantiku Zbožně služme Pánu a vysvobodí nás z rukou nepřátel.

PROSBY
Děkujme Bohu Otci za to, že svou láskou vede a živí svůj lid. Radostně volejme:
     SLÁVA TOBĚ, BOŽE, NAVĚKY.

Nejlaskavější Otče, chválíme tě za tvou lásku,
— neboť tys nás podivuhodně stvořil a ještě podivuhodněji obnovil.
Na počátku tohoto dne vlož do našich srdcí snahu ti sloužit,
— aby tě naše myšlenky a skutky stále oslavovaly.
Očisti naše srdce od zlých žádostí,
— abychom vždy hledali tvou vůli.
Otevři naše srdce potřebám všech lidí,
— aby nebyli bez naší bratrské lásky.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

Otče náš...

MODLITBA
Všemohoucí věčný Bože, smiluj se nad těmi, kdo žijí ve stínu smrti: ať jim zazáří světlo tvé slávy přicházející z výsosti nebes, náš Pán Ježíš Kristus. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Pokud předsedá kněz nebo jáhen, rozpustí lid takto:

Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.

    Může použít i jinou formuli požehnání z misálu.
    Pokud má lid odejít, řekne:

Jděte ve jménu Páně. 
R. Bohu díky. 

    Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:

Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie