[ nová verze ]
3. leden 2022, Pondělí
2. týden žaltáře
Doba vánoční, 2. týden Nejsvětějšího Jména Ježíš, nezávazná památka Pro OP: Bl. Štěpánky Quinzaniové, panny, řeholnice, nezávazná památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 3. leden 2022 Doba vánoční, 2. týden RANNÍ CHVÁLY S ČETBOU
V. Bože, shlédni a pomoz.
R.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.
HYMNUS
Od bran, z nichž slunce vychází,
až tam, kde konec zemský je,
ať zní zpěv Kristu Vladaři,
synáčku Panny Marie.
Původce světa blažený
svých sluhů tělo obléká,
by zachránil své stvoření
a tělem spasil člověka.
Zamčeným lůnem matčiným
vniká zář Boží milosti:
již chová svaté Panny klín
jí dosud skryté tajemství.
Dům cudných útrob přitom už
je v Boží stánek proměněn.
Ta, jíž se netkl žádný muž,
počala syna slovem jen.
Zrodil se z lidské Matky Pán,
jejž Gabriel jí zvěstoval.
V lůně své matky skrytý Jan
radostí nad ním zaplesal.
Jeslemi nebyl poděšen,
nechal se v seno položit,
sytil se trochou mléka ten,
jenž nedá ptactvu hladem mřít.
Zní nebem jásot, chvalozpěv,
zpívají Bohu andělé,
když pastýřům se Pastýř všech
i Tvůrce zjeví ve chlévě.
Buď sláva tobě, Ježíši,
zrozený Pannou nejčistší,
i Otci, Duchu milosti
po všechny věky věčnosti. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Sluch ke mně nakloň, Pane, rychle mě zachraň.
Žalm 30 (31), 2-9
Důvěrná prosba v utrpení
Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha. (Lk 23, 46)
I
2 V tobě mám, Pane, své útočiště, †
nedopusť, abych byl zahanben provždy! *
Spravedlivý jsi, vysvoboď mě!
3 Sluch ke mně nakloň, rychle mě zachraň, †
buď mou skálou, kde najdu svůj úkryt, *
pevným hradem, který mě chrání! –
4 Neboť ty jsi můj hrad a má skála, *
veď mě a provázej pro své jméno.
5 Zachraň mě ze sítí nastražených, *
vždyť jenom ty jsi mé útočiště. –
6 Svého ducha ti do rukou vkládám, *
spasíš mě, Pane, Bože věrný!
7 V zášti máš ty, kdo ctí nicotné modly, *
já však mám důvěru jedině v Pána.
8 Zajásám, zaplesám nad tvou láskou, †
nad tím, žes na moji bídu shlédl, *
že ses mne ujal v mé tísnivé nouzi,
9 že jsi mě nevydal nepřátelům, *
že jsi mě vyvedl na volný prostor.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Sluch ke mně nakloň, Pane, rychle mě zachraň.
Ant. 2 Pane, rozjasni tvář nad svým služebníkem.
Žalm 30 (31), 10-19
II
10 Smiluj se, Pane, nade mnou v tísni, *
oči mám hořem zakaleny,
11 ve stálých útrapách plyne můj život, *
léta má míjejí v hořekování,
zármutkem chřadnou všechny mé síly, *
údy mi slabostí podklesávají.
12 Pro smích jsem všem svým nepřátelům, †
pro blázny sousedům, přátelům pro strach, *
jak mě kdo potká, přede mnou prchá.
13 Z paměti lidí jsem zmizel jak mrtvý, *
stal jsem se pohozeným střepem.
14 Slyším šuškání davu a hrozby, †
spolu se proti mně umlouvají, *
ukládají mi o holý život. -
15 Já však se spoléhám na tebe, Pane, *
„ty jsi můj Bůh," ti s důvěrou říkám.
16 Pouze v tvých rukou je celý můj osud: *
vyrvi mě těm, kdo mě pronásledují!
17 Rozjasni tvář nad svým služebníkem, *
zachraň mě ve svém milosrdenství!
18 [Nenech mě zahanbit, když jsem tě vzýval! †<
Zahanbi, Pane, bezbožníky, *
umlč je, uvrhni do podsvětí!
19 Ať už se uzavřou prolhaná ústa, †
která si troufají na spravedlivé, *
hovoří o nich s posměšnou pýchou.]
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Pane, rozjasni tvář nad svým služebníkem.
Ant. 3 Chvála buď Pánu za divy lásky, které mi prokázal za útisku.
Žalm 30 (31), 20-25
III
20 Jak velká je tvá dobrota, Pane, *
kterou máš pro ty, kdo se tě bojí,
kterou jsi přichystal pro ty všechny, *
kdo se před lidmi utekou k tobě!
21 Držíš je pod ochranou své tváře, *
kryješ je před lidským hanobením,
pod svou střechou jim úkryt dáváš *
před zlobou jazyků utrhačných. –
22 Chvála buď Pánu za divy lásky, *
které mi prokázal za útisku.
23 Zatímco já jsem si v úzkosti říkal: *
už jsem zapuzen od tvých očí,
ty jsi přece jen slyšel můj nářek, *
s jakým jsem k tobě o pomoc volal. –
24 Milujte Pána vy, kdo jste zbožní! *
Neboť své věrné Pán vždy chrání;
zato však těm, kdo jednají zpupně, *
plnou měrou za pýchu splatí.
25 Buďte silní a stateční srdcem *
všichni, kdo máte důvěru v Pána.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Chvála buď Pánu za divy lásky, které mi prokázal za útisku.
V.
Boží Syn přišel a dal nám rozum.
O.
Abychom poznávali pravého Boha.
PRVNÍ ČTENÍ
Z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům
3, 5-16
Život nového člověka
5Umrtvěte všechno, co je ve vašich údech pozemského: smilství, nečistotu, chlípnost, zlou žádostivost
a chamtivost, která je modloslužbou; 6pro tyto věci přichází Boží trest na neposlušné lidi.
7Tou cestou jste kráčeli kdysi také vy, když jste v tom žili. 8Ale
teď i vy to všechno odložte: hněv, prchlivost, zlobu, nactiutrhačné a ošklivé řeči ze svých úst. 9Neobelhávejte
jeden druhého. Svlečte ze sebe člověka starého s jeho počínáním, 10a oblečte člověka nového, který se obnovuje
k správnému poznání, aby se podobal svému Stvořiteli. 11Tady už není Řek
nebo Žid, obřezaný nebo neobřezaný, barbar, Skyta, otrok nebo člověk svobodný; ale všecko a ve všem je Kristus.
12Jako od Boha vyvolení, svatí a milovaní projevujte navenek milosrdné srdce, dobrotu, pokoru, mírnost a trpělivost.
13Snášejte se a navzájem si odpouštějte, má-li kdo něco proti druhému. Pán odpustil vám, proto odpouštějte i vy.
14A nadto nade všechno mějte lásku, neboť ona je svorník dokonalosti.
15Ať ve vašem srdci vládne Kristův pokoj: k němu jste byli povoláni v jednom těle. Buďte za to vděční.
16Kristova nauka ať je u vás ve své plné síle: moudře se navzájem poučujte a napomínejte. S vděčností zpívejte
Bohu z celého srdce žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně.
RESPONSORIUM
Srov. Gal 3, 27-28
O.
My všichni, pokřtění v Krista, oblékli jsme se v Krista: *
všichni jsme jeden v Kristu Ježíši, našem Pánu.
V.
Už není Žid anebo Řek, už není otrok anebo člověk svobodný, už není muž anebo žena;*
všichni jsme jeden v Kristu Ježíši, našem Pánu.
DRUHÉ ČTENÍ
Z výkladu svatého biskupa Augustina na Janovo evangelium
(Tract. 17, 7-9: CCL 36, 174-175)
Dvojí přikázání lásky
Přichází sám láskyplný Pán, učitel lásky, aby rychle uskutečnil své slovo na zemi,1 jak to o něm bylo předpověděno. Ukazuje, že Zákon
a Proroci spočívají na dvou přikázáních lásky.2
Uvažujte, bratři, se mnou, která jsou ta dvě přikázání. Musí vám totiž být dobře známá a ne, abyste si na ně vzpomínali jen tehdy,
když vám je připomínáme. Nesmějí být nikdy vymazána z vašich srdcí. Mějte vždy a všude na paměti, že musíme milovat Boha a bližního:
Boha celým srdcem, celou duší a celou myslí; a bližního jako sebe.3
Na toto je třeba stále myslet, uvažovat o tom, pamatovat si to, konat to a zachovávat. V pořadí přikázání je láska k Bohu na prvém místě,
ale v pořadí našeho jednání je na prvém místě láska k bližnímu. Neboť ten, který ti v těch dvou přikázáních nařídil lásku, nedoporučil
tvé lásce napřed bližního a potom Boha, nýbrž napřed Boha a pak teprve bližního.
Ty však Boha dosud ještě nevidíš, ale láskou k bližnímu dosahuješ toho, abys ho viděl. Láskou k bližnímu si očišťuješ oko, aby mohlo vidět
Boha. Jestli nemiluješ bratra, kterého vidíš, jak můžeš milovat Boha, kterého nevidíš,4 říká jasně Jan.
Nuže, říká se ti: Miluj Boha. Namítneš-li mi: Ukaž mi toho, koho mám milovat, co jiného ti na to odpovím než to, co řekl sám Jan: Boha
nikdy nikdo neviděl?5 Aby ses však nedomníval, že je pro tebe úplně nemožné vidět Boha, říká: Bůh je láska; a kdo zůstává v lásce,
zůstává v Bohu.6 Miluj tedy bližního a uvažuj v srdci, odkud se ta láska k bližnímu vzala. A tehdy spatříš Boha, jak jen je to možné.
Začni tedy milovat bližního. Lámej svůj chléb hladovému, přijímej do svého domu nuzného, který je bez přístřeší, vidíš-li nahého,
oblékni ho a nepohrdej vlastními příbuznými.7
Čeho tím dosáhneš, když to budeš dělat? Tehdy vyrazí tvé světlo jako zora.8 Tvým světlem je tvůj Bůh, je tvou jitřenkou, protože on
ti zazáří po noci světa; on totiž nevychází ani nezapadá, protože trvá neustále.
Tím, že miluješ bližního a že se o něj staráš, konáš pouť. A kam putuješ, ne-li k Pánu Bohu, k tomu, kterého máme milovat celým srdcem,
celou duší a celou myslí? K Pánu jsme sice ještě dosud nedošli, ale máme vedle sebe bližního. Snášej tedy toho, s kým jdeš, abys došel k tomu, se
kterým toužíš trvale zůstávat.
1 srov. Řím 9, 28
2 srov. Mt 22, 40
3 Mt 22, 37.39
4 srov. 1 Jan 4, 20
5 Jan 1, 18
6 1 Jan 4, 16
7 srov. Iz 58, 7
8 Iz 58, 8
RESPONSORIUM
1 Jan 4, 10-11. 16
O.
Bůh si nás zamiloval dřív než my jeho a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy. *
Když nás Bůh tak miloval, máme se i my navzájem milovat.
V.
Uvěřili jsme a poznali jsme lásku, jakou má Bůh k nám. *
Když nás Bůh tak miloval, máme se i my navzájem milovat.
PSALMODIE
Ant. 1 Kdy konečně zas přijdu před tvář Páně?
Žalm 41 (42)
Touha po Bohu a jeho svatyni
Kdo žízní, ať přijde, kdo touží po živé vodě, ať si ji vezme zadarmo. (Zj 22, 17)
2 Tak jako laň, jež dychtí po tekoucích vodách, *
tak dychtí, Bože, po tobě má duše.
3 Po Bohu žízním v duši, po svém živém Bohu: *
kdy konečně zas přijdu před tvou tvář? –
4 Ve dne i v noci jenom slzy jsou můj pokrm, *
když denně slýchám: „Kde máš svého Boha?“
5 Duše mi přetéká, když si to představuji, †
jak pronikal jsem do svatyně Boží *
za chvalozpěvů svátečního davu. –
6 Proč se má duše rmoutíš, proč tak ve mně teskníš? †
Jen doufej v Boha, zas ho budu slavit, *
toho, jenž je můj zachránce a Bůh můj! –
7 Jsem sklíčen, proto na tebe tak vroucně myslím †
tu od Jordánu, z hermonského kraje, *
a z této hory, která sluje Misar. –
8 V šumu tvých vodopádů hloubka hloubku volá, *
tvé vlny, slapy přese mne se valí.
9 Za Pánem ve dne vzhlížím, v noci milost čekám, *
s písní se modlím k Bohu svého žití.
10 Bohu, své skále říkám: „Proč mě zapomínáš? *
Proč se mám vláčet, nepřítelem tísněn?“
11 Až do kostí mě bodá posměch protivníků, *
když denně slyším: „Kde máš svého Boha?“
12 Proč se má duše rmoutíš, proč tak ve mně teskníš? †
Jen doufej v Boha, zas ho budu slavit, *
toho, jenž je můj zachránce a Bůh můj!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Kdy konečně zas přijdu před tvář Páně?
Ant. 2 Ukaž nám, Pane, světlo svého slitování.
Kantikum
Modlitba za svaté město Jeruzalém
Sir 36, 1-7. 13-16
To je věčný život, aby poznali tebe, jediného pravého Boha, a Ježíše Krista, kterého jsi poslal. (Jan 17, 3)
1 Smiluj se nad námi, Bože všehomíra, a shlédni na nás, *
a ukaž nám světlo svého slitování.
2 Svou bázní pronikni všechny pohany, *
kteří tě nehledají,
aby poznali, že není Boha kromě tebe, *
a aby vyprávěli o tvých mocných činech. –
3 Zdvihni svou ruku na cizí národy, *
ať vidí tvoji moc!
4 A jako jsi před nimi na nás ukázal svou svatost, *
tak se na nich proslav před našima očima,
5 aby tě poznali, jako my jsme poznali, *
že není Boha mimo tebe, Pane!
6 Znovu čiň znamení, opakuj divy, *
7 oslav svou pravici, své mocné rámě. –
13 Shromáždi všechny Jákobovy kmeny, †
aby poznali, že není Boha mimo tebe, *
a aby vyprávěli o tvých mocných činech.
Dej jim znovu dědictví, *
jako měli od pradávna.
14 Smiluj se nad lidem, který dostal od tebe jméno, *
nad Izraelem, jehož jsi nazval svým prvorozeným.
15 Smiluj se nad svým svatým městem, *
nad Jeruzalémem, kde přebýváš.
16 Naplň Sión svými nevýslovnými slovy *
a svůj lid svou slávou.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Ukaž nám, Pane, světlo svého slitování.
Ant. 3 Požehnaný jsi, Pane, na nebeské obloze.
Žalm 18 (19), 2-7
Celá příroda chválí Boha, svého Stvořitele
Navštívil nás ten, který vychází z výsosti… aby uvedl naše kroky na cestu pokoje. (Srov. Lk 1, 78. 79)
2 O Boží slávě vypravuje nebe, †
obloha hlásá díla jeho rukou, *
3 den dni to říká, noc to šeptá noci. –
4 Není to ani řeč a nejsou slova: *
hovoří takto hlasem nepostižným.
5 Ten hlas však prostupuje celou zemi, †
zní mluva nebes na sám konec světa, *
až tam, kde slunci vybudoval stan. –
6 Z něho pak slunce vychází jak ženich, *
těší se jako běžec před závodem.
7 Vychází od jednoho konce nebes †
a běží zas až na opačný konec, *
před jeho žárem nic se neschová.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Požehnaný jsi, Pane, na nebeské obloze.
KRÁTKÉ ČTENÍ
Iz 62, 11-12
Řekněte siónské dceři: „Hle, přichází tvá spása, u sebe má svou mzdu, před sebou
má svůj zisk.“ Nazvou je: „Svatý lid, vykoupení od Hospodina.“
KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. Pán dal poznat. * Aleluja, aleluja.
R. Pán dal poznat. * Aleluja, aleluja.
V. Dílo své spásy.
R. Aleluja, aleluja.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Pán dal poznat. * Aleluja, aleluja.
ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM
Ant. k Zachariášovu kantiku Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi, plné milosti a pravdy;
z jeho plnosti jsme všichni dostali, a to milost za milostí, aleluja.
Mesiáš a jeho předchůdce
Lk 1, 68-79
Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
z rodu Davida, svého služebníka.
Jak slíbil od pradávna *
ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
a z rukou všech, kteří nás nenávidí.
Slitoval se nad našimi otci *
a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
že nám dá,
abychom mu beze strachu *
a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
po všechny dny svého života.
A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
v odpuštění hříchů
pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
a uvedl naše kroky na cestu pokoje.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. k Zachariášovu kantiku Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi, plné milosti a pravdy;
z jeho plnosti jsme všichni dostali, a to milost za milostí, aleluja.
PROSBY
Náš Vykupitel, Syn Boží, se stal člověkem, aby člověka obnovil. S radostí ho vzývejme:
PANE JEŽÍŠI, BUĎ S NÁMI.
Ježíši, Synu živého Boha, odlesku Otce, věčné světlo, Králi slávy, slunce spravedlnosti, Synu Panny Marie,
— rozjasni tento den slávou svého vtělení.
Ježíši, obdivuhodný rádce, Bože silný, Otče budoucího věku, Kníže pokoje,
— usměrňuj naši cestu svatostí svého života.
Ježíši všemohoucí, trpělivý, poslušný, tichý a pokorný srdcem,
— ukaž všem lidem sílu mírnosti.
Ježíši, otče chudých, slávo svých věřících, pastýři dobrý, světlo pravé, moudrosti nekonečná, dobroto nesmírná, naše cesto a živote náš,
— uděl své Církvi ducha chudoby.
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.
Otče náš...
MODLITBA
Bože, tvůj Syn se narodil z neposkvrněné Panny a na jeho lidství nedolehla vina,
která od počátku tíží lidské pokolení; když jsme se i my pro spojení s Kristem stali
novým stvořením, dej nám sílu, abychom nepodléhali tomu, co nám brání žít novým životem.
Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Pokud předsedá kněz
nebo jáhen, rozpustí lid takto:
Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.
Může použít i
jinou formuli požehnání z misálu.
Pokud má lid odejít,
řekne:
Jděte ve jménu Páně.
R. Bohu díky.
Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:
Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|