Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

10. leden 2020
Doba vánoční, 2. týden

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Kdokoli Krista hledáte,
do výšin oči obraťte.
Tam uvidíte jedenkrát
znamení věčné slávy plát.

Ta hvězda, jež se krásou skví
víc nežli slunce planoucí,
roznáší zprávu po zemi,
že přišel k nám Bůh vtělený.

Až z lůna světa, Persie,
z jejíchž bran slunce putuje,
mágové, znalci zkušení,
v tom královské zří znamení.

Praví si: Kdo tak mocný jest,
ten mocný vládce jasných hvězd,
před nímž se musí nebe chvět,
mu slouží světlo, ba i svět?

Zříme tu světlo přejasné,
jehož zář nikdy nehasne,
nesmírné, slavné, vznešené,
před nebem a vším zrozené.

Toť všeho lidstva Vládce sám,
král Izraelův, jeho Pán,
Abrahámovi slíbený
i všemu jeho plemeni.

Ježíši, tebe každý chval,
pohanům že ses ukázal,
i Otce, Ducha milosti
po všechny věky věčnosti. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení.

Jeho známí všichni zůstali stát opodál. (Lk 23, 49)

² Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *
      netrestej mě ve svém rozhorlení!
³ Zaryly se do mne tvoje šípy, *
      těžce na mne dolehla tvá ruka. –

⁴ Pro tvůj hněv mám tělo jednu ránu, *
      pro můj hřích kost ve mně není celá.
⁵ Nad hlavu se nakupily viny, *
      tíhou přetěžkou mě obtížily.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení.

Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu.

⁶ Jitří se a páchnou moje rány, *
      a to všechno pro mou pošetilost.
⁷ Přitlačen a sehnut jsem až k zemi, *
      celý den se v sklíčenosti vláčím. –

⁸ Bedra má jsou celá zanícená, *
      místečko v mém těle není zdravé.
⁹ Zesláblý jsem, zkroušený až běda, *
      křičím z hloubi sevřeného srdce. –

¹⁰ Pane, ty znáš každou moji touhu, *
       žádný povzdech můj ti není tajný.
¹¹ Srdce buší, opouští mě síla, *
       už i světlo v očích se mi kalí. –

¹² Všichni moji přátelé a druzi †
       mému neštěstí se vyhýbají, *
       ba i příbuzní se drží stranou.
¹³ Léčky strojí, kdo mě chtějí zabít, †
       hrozí mi, kdo hledají mou zkázu, *
       denně nové lsti si vymýšlejí.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu.

Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.

¹⁴ Já však jsem k nim hluchý, neslyším je, *
       němý jsem a ústa neotvírám.
¹⁵ Tak jsem jako člověk beze sluchu, *
       bez schopnosti ubránit se slovem. –

¹⁶ Doufám, Pane, v tebe jediného, *
       ty mě vyslyšíš, můj Pane Bože!
¹⁷ Říkám si: „Jen ať jim nejsem pro smích, *
       těm, kdo mají radost, klopýtnu-li!“ –

¹⁸ Já pak mám až příliš blízko k pádu, *
       stále mám svou bolest před očima.
¹⁹ Proto zhloubi přiznávám svou vinu, *
       pro svůj hřích jsem obavami sklíčen. –

²⁰ Silní však jsou moji nepřátelé, *
       mnozí, kdo mě nenávidí pro nic,
²¹ za dobrotu zlem mi odplácejí, *
       pasou po mně za to, že chci dobro. –

²² Proto ty mě, Pane, neopouštěj, †
       nevzdaluj se ode mne, můj Bože! *
       Na pomoc mi pospěš, Pane, spáso má!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.

V. Boží Syn přišel a dal nám rozum.
O. Abychom poznávali pravého Boha.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

^63.19Kéž bys protrhl nebe a sestoupil!
Před tvou tváří by se rozplynuly hory.
^64.1Jako oheň zapaluje chrastí,
jako oheň přivádí do varu vodu,
tak dej poznat své jméno svým nepřátelům,
ať se před tebou třesou národy,
²když budeš působit divy,
které jsme nečekali.
Sestoupil jsi a před tvou tváří se rozplynuly hory.

³Od věků nikdo neslyšel,
k sluchu nikomu neproniklo,
oko nespatřilo, že by bůh, mimo tebe,
tak jednal s těmi, kdo v něho doufají.
⁴Jdeš vstříc tomu, kdo s radostí jedná spravedlivě,
těm, kdo na tvých cestách pamatují na tebe.
Hle, ty ses rozhněval, protože jsme zhřešili,
byli jsme v hříších stále. Budeme zachráněni?

⁵Byli jsme všichni jak poskvrnění,
jak špinavý šat byl každý náš dobrý skutek.
Zvadli jsme všichni jak listí,
nepravosti nás unášely jak vítr.
⁶Nikdo nevzýval tvé jméno,
nikdo se nevzchopil, aby se k tobě přivinul,
neboť jsi před námi skryl svoji tvář,
nepravosti jsi nás vydal napospas.

⁷A přece, Hospodine, ty jsi náš otec!
My hlína jsme – ty jsi nás hnětl,
dílo tvé ruky jsme všichni!
⁸Hospodine, nehněvej se příliš,
nevzpomínej stále na nepravost,
pohlédni přece: všichni jsme tvůj lid!
⁹Tvá svatá města se stala pouští,
Sión je opuštěn,
Jeruzalém zpustošen.

¹⁰Náš dům, svatý a slavný,
kde tě chválili naši otcové,
stal se potravou ohně
a všechno nám milé se změnilo v trosky.
Hospodine, můžeš si toho nevšímat,
mlčet a tak nás ponížit?

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z komentáře svatého biskupa Cyrila Alexandrijského k Janovu evangeliu

     Tvůrce všehomíra pojal zajisté ten nejlepší úmysl, když se rozhodl sjednotit všechno v Kristu;¹ chtěl znovu vrátit přirozenost člověka do původního stavu. Proto vedle jiných věcí slibuje, že ji znovu obdaří Duchem Svatým. Jinak totiž nebylo možné dospět k trvalému stavu dobra.
     A tak vymezuje čas, kdy na nás sestoupí Duch Svatý, totiž čas Kristova příchodu, a slibuje to slovy: V oněch dnech, rozumí se ve dnech našeho Spasitele, vyleji svého Ducha na všechny lidi.²
     Když čas velkomyslné štědrosti přivedl Jednorozeného v těle na zem, to znamená jako člověka³ v  souladu s Písmem svatým narozeného ze ženy, Bůh Otec znovu dal svého Ducha; první přijal Ducha Kristus jako prvotina obnovené přirozenosti. To přece dosvědčuje Jan, když říká: Viděl jsem, jak Duch sestoupil z nebe a zůstal na něm.⁴
     O Kristu ovšem říkáme, že přijal Ducha jakožto člověk a jak náleželo člověku Ducha přijmout. Vždyť přestože je Synem Boha Otce, zrozeným z jeho podstaty, a to už před tím, než přijal lidskou přirozenost, spíše vlastně přede všemi věky, přece poté, co se stal člověkem, nebylo mu zatěžko slyšet, jak k němu Bůh Otec promlouvá: Tys můj Syn, dnes já jsem tebe zplodil.⁵
     O Kristu, jenž je Bohem z něho zrozeným před věky, tvrdí, že byl zrozen onoho dne, aby v něm nás přijal za syny; neboť v Kristu jako člověku byla celá lidská přirozenost. Stejně tak se praví o Otci, jemuž patří Duch jako vlastní, že znovu dal svého Ducha Synovi, abychom v něm získali Ducha my. Právě z té příčiny se ujal Abrahámových potomků, jak bylo napsáno, a ve všem se připodobnil svým bratřím.⁶
     Jednorozený tedy nepřijímá Ducha Svatého pro sebe; jak jsme již řekli, Duch je přece jeho a je dáván v něm a skrze něho. Stal se však člověkem a  vzal na sebe celou přirozenost, aby ji celou napravil tím, že ji uvede do původního stavu. Je tedy možno vidět, postupujeme-li rozumovou úvahou a  dáváme-li se ujistit slovy Písma svatého, že Kristus nepřijal Ducha pro sebe, ale spíše v sobě pro nás. Vždyť k nám veškeré dobro přichází jeho prostřednictvím.
     ¹ srov. Ef 1, 10
     ² Jl 3, 1
     ³ srov. Gal 4, 4
     ⁴ Jan 1, 32
     ⁵ Žl 2, 7
     ⁶ srov. Žid 2, 16-17

RESPONSORIUM

PSALMODIE

Ant. 1 Zdrcené srdce, Bože, neodmítáš.

Stále si obnovujte mysl po její duchovní stránce a oblečte člověka nového. (Srov. Ef 4, 23-24)

³ Smiluj se nade mnou, Bože, *
      jenž jsi tak milosrdný,
   tak plný slitování, *
      a moji nepravost zahlaď!
⁴ Smyj ze mne všechnu mou vinu *
      a z mého hříchu mě očisť! –

⁵ Uznávám, špatně jsem činil, *
      svůj hřích mám na očích stále. –
⁶ To proti tobě jsem hřešil, *
      spáchal, co tobě se příčí,
   takže tvůj soud je správný, *
      tvůj ortel spravedlivý. –

⁷ Vždyť jsem už narozen s vinou, *
      matka mě počala s hříchem.
⁸ Ty máš rád upřímné srdce, *
      v skrytu mě moudrosti učíš. –

⁹ Pokrop mě yzopem, zas budu čistý, *
       umyj mě, bělejší budu než sníh.
¹⁰ Veselí, radost mi zakusit dopřej, *
       ať jásají kosti, které jsi zdrtil. –

¹¹ Odvrať se tváří od mých hříchů, *
       všechny mé špatnosti nadobro zahlaď.
¹² Stvoř ve mně čisté srdce, Pane, *
       nového, stálého ducha mi dej. –

¹³ Neodvrhuj mě od své tváře, *
       ať ve mně trvá tvůj svatý duch.
¹⁴ Dej, ať se opět těším z tvé spásy, *
       posil mě velkodušností. –

¹⁵ Hříšníky budu učit tvým cestám, *
       bezbožní k tobě se vrátí zas.
¹⁶ Před krveprolitím zachraň mě, Pane, *
       zajásám, jak jsi spravedlivý! –

¹⁷ Odemkni, Pane, opět má ústa, *
       mé rty ti zapějí chvalozpěv.
¹⁸ V krvavých žertvách zálibu nemáš, *
       obětí tou se ti nezavděčím.
¹⁹ Má oběť, Pane, je zkroušený duch, *
       zdrcené srdce neodmítneš. –

²⁰ Oblaž, Pane, svou dobrotou Sión, *
       zbuduj zas hradby Jeruzaléma!
²¹ Pak se ti zalíbí v obětech řádných, †
       v zápalných žertvách a celopalech, *
       na oltář budou ti býčky klást.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Zdrcené srdce, Bože, neodmítáš.

Ant. 2 Pane, když se rozhněváš, na milosrdenství pamatuj.

² Zaslechl jsem Pane, tvé slovo, *
      a zděsil jsem se.
   Vidím tvůj záměr, Pane, *
      během času jej zjevíš,
   během času jej oznam, †
      a když se rozhněváš, *
      na milosrdenství pamatuj! –

³ Bůh už se blíží od poledne, *
      Svatý od faranských hor.
⁴ Jeho sláva pokrývá nebe *
       a zemi naplňuje jeho vznešenost.
    Jeho záře je jako svit slunce, †
       z jeho rukou planou blesky, *
       síla je v nich skryta. –

¹³ Vyšel jsi svůj lid chránit, *
       spasit ho se svým Pomazaným. –

¹⁵ Svým ořům jsi udělal v moři cestu *
       přes bahno velikých vod. –

¹⁶ Slyšel jsem a celý jsem se zachvěl, *
       tvůj hlas mi roztřásl rty.
    Až do kostí mi pronikl hrozný děs *
       a nohy se mi podlomily.
    Jen abych přečkal ten den tísně *
       a svůj lid našel připravený! –

¹⁷ Fíkovník už nevyraší, *
       vinice nedají plody:
    výnos oliv zklame, *
       pole obilí neurodí.
    Vyhynula stáda ovcí, *
       ve stájích už není skotu. –

¹⁸ Já však budu jásat v Pánu, *
       radovat se z Boha, svého Spasitele.
¹⁹ Pán Bůh je má síla, *
       mým nohám dává hbitost laní.
    Jako vítěz mne dovede na výšiny, *
       a já mu budu žalmy zpívat.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pane, když se rozhněváš, na milosrdenství pamatuj.

Ant. 3 Oslavuj Pána, Jeruzaléme!

Pojď, ukážu ti nevěstu, choť Beránkovu. (Zj 21, 9)

¹² Oslavuj Pána, Jeruzaléme, *
      veleb, Sióne, svého Boha! –

¹³ On v tvých branách závory zpevnil, *
      žehná tvým dětem, žijícím v tobě.
¹⁴ On tvé území v pokoji chrání, *
      jadrnou pšenicí štědře tě sytí.
¹⁵ On své slovo sesílá na zem, *
      co on vyřkne, se rozbíhá kvapem.
¹⁶ On dává sníh jak hebkou vlnu, *
      jíní rozsévá jako popel. –

¹⁷ Kroupy sype jak chlebové drobty, *
      chladem jeho zmrzají vody:
¹⁸ sešle slovo, a roztají zase, *
      větru dá zavát, a zas vody tekou.
¹⁹ Slova svá zjevil Jákobovi, *
      zákony, příkazy Izraeli.
²⁰ S žádným národem nejednal takto, *
      žádnému jinému nedal svůj zákon.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Oslavuj Pána, Jeruzaléme!

KRÁTKÉ ČTENÍ

KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. Králové všichni * budou se mu klanět.
R. Králové všichni * budou se mu klanět.
V. Národy všechny pokorně mu sloužit.
R. Budou se mu klanět.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Králové všichni * budou se mu klanět.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Všechny národy přijdou zdaleka a přinesou své dary, aleluja.

Ant. k Zachariášovu kantiku Všechny národy přijdou zdaleka a přinesou své dary, aleluja.

PROSBY
Bůh nás potěšil narozením svého Syna. Oslavujme jeho velikou dobrotu a všichni s radostí volejme:
     SLÁVA NA VÝSOSTECH BOHU.

S anděly, patriarchy a proroky
— chválíme tě, Bože.
S panenskou Bohorodičkou Marií
— naše duše tě velebí.
S apoštoly a evangelisty
— vzdáváme ti díky.
Se všemi svatými mučedníky Kristovými
— zasvěcujeme ti svůj život.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

Otče náš...

MODLITBA
Bože, tys poslal světu svého Syna, abychom nežili ve tmě; dej, ať v našem nitru svítí světlo, které zazářilo našim otcům, a uveď všechny národy na cestu pokoje. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Pokud předsedá kněz nebo jáhen, rozpustí lid takto:

Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.

    Může použít i jinou formuli požehnání z misálu.
    Pokud má lid odejít, řekne:

Jděte ve jménu Páně. 
R. Bohu díky. 

    Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:

Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie