Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

21. srpen 2019
Sv. Pia X., papeže, památka

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Vznešený pastýř, otec prozíravý,
jehož významný triumf všichni slaví,
nesmírně šťasten trůní nad hvězdami
za své vyznání.

Když seděl nejvýš, na Petrově stolci,
veliké stádo vedl, učil, chránil,
Pánovým klíčem otvíral svou mocí
nebeské brány.

Proto jej snažně všichni prosme nyní,
ať laskavě z nás smyje všechny viny,
ať otevře nám svými přímluvami
nadhvězdné brány.

Buď Bohu čest, moc, na výsostech sláva,
ať věčně se mu úcta s díky vzdává,
že stále řídí vesmír nedozírný
zákony svými. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Oslavuj Pána, duše má, na jeho dobra nezapomeň!

Z milosrdné lásky našeho Boha nás navštívil ten, který vychází z výsosti. (Srov. Lk 1, 78)

¹ Oslavuj Pána, duše má, *
      mé nitro jeho svaté jméno!
² Oslavuj Pána, duše má, *
      na jeho dobra nezapomeň! –

³ Všechny tvé viny odpouští, *
      ze všech tvých neduhů tě léčí;
⁴ tvůj život chrání záhuby, *
      věnčí tě láskou, slitováním;
⁵ on blahem sytí tvoje dny, *
      jak orlu obnovil tvou mladost. –

⁶ Pán koná skutky milosti: *
      všem utlačeným zjedná právo.
⁷ Ukázal cestu Mojžíši, *
      své skutky dětem Izraele.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Oslavuj Pána, duše má, na jeho dobra nezapomeň!

Ant. 2 Jak otec dětem odpouští, Pán je k svým věrným milostivý.

⁸ Vlídný a laskavý je Pán, *
      shovívavý a milosrdný.
⁹ Nechce se ustavičně přít, *
      navěky v hněvu setrvávat.
¹⁰ Nesplácí hříchy, nejedná, *
      jak pro své viny zasloužíme. –

¹¹ Vždyť jak ční nebe nad zemí, *
      tak velkou lásku má k svým věrným.
¹² Jak od východu k západu *
      vzdaluje od nás naše viny.
¹³ Jak otec dětem odpouští, *
      Pán je k svým věrným milostivý.

¹⁴ Ví, z čeho jsme stvořeni, *
      má na mysli, že jsme jen hlína.
¹⁵ Jsou jako tráva lidské dny: *
      rozkvetou jako polní kvítek,
¹⁶ zavane vítr, sfoukne jej, *
      a stopy po něm nezůstane.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Jak otec dětem odpouští, Pán je k svým věrným milostivý.

Ant. 3 Oslavte Pána, díla Páně.

¹⁷ Však láska Páně do věků, *
      je dobrotiv až k dětem dětí
¹⁸ u těch, kdo jeho smlouvu ctí *
      a plní jeho přikázání.
¹⁹ Pán zřídil si trůn v nebesích *
      a jeho vláda řídí vesmír. –

²⁰ Oslavte Pána, chvalte jej, †
      vy jeho poslové, vy silní, *
      kdo konáte, co on vám káže!
²¹ Oslavte Pána, zástupy, *
      vy, kdo jste v službách jeho vůle!
²² Oslavte Pána, díla Páně, †
      všude, kam sahá jeho vláda! *
      Oslavuj Pána, duše má!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Oslavte Pána, díla Páně.

V. Ukaž mi, Pane, cestu svých přikázání.
R. Rozjímat budu nad tvými divy.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

^9.7Pán poslal rozsudek proti Jakubovi,
dopadl na Izraele.
⁸Pozná to všechen lid,
Efraim i obyvatelé Samaří.
V pýše a nadutosti srdce však říkají:
⁹„Cihly se zřítily, ale budeme stavět z kvádrů,
sykomory jsou podťaty, nahradíme je cedry!“
¹⁰Tu proti němu podnítil Hospodin nepřátele
a popudil jeho protivníky:
¹¹Aramejce od východu a Filišťany od západu
– požírali Izraele plnými ústy.
Tím vším jeho hněv nepřestal
a jeho ruka dál zůstává napřažena.

¹²Lid se však nevrátil k tomu, kdo ho bil,
a Hospodina zástupů nehledali.
¹³Tehdy usekl Hospodin od Izraele hlavu i ocas,
palmovou ratolest i rákos v jediném dni.
¹⁴Stařec a vážený muž je hlava,
prorok, který učí klamu, je ocas.
¹⁵Vůdci tohoto lidu jsou svůdci;
ti, kdo jsou vedeni, se dostali do zkázy.
¹⁶Proto se Pán nezaraduje nad jeho jinochy,
nesmiluje se nad jeho sirotky a vdovami,
neboť všichni jsou bezbožní zločinci
a podle mluví každá ústa.
Tím vším jeho hněv nepřestal
a jeho ruka dál zůstává napřažena.

¹⁷Ano, bezbožnost hoří jak oheň,
požírá trní a hloží,
zapaluje lesní houštinu,
že se do výšky valí kotouče kouře.
¹⁸Hněvem Hospodina zástupů se vznítila země
a lid se stal potravou ohně,
druh nešetří druha.
¹⁹Hltá napravo, přesto však má hlad,
požírá nalevo, ale není sytý,
každý požírá maso svého bližního.
²⁰Manasse Efraima a Efraim Manasse
a proti Judovi se spolčují oba.
Tím vším jeho hněv nepřestal
a jeho ruka dál zůstává napřažena.

^10.1Běda těm, kdo vydávají zločinné zákony,
a když je píšou, píšou nespravedlnost,
²aby chudáky utiskovali na soudu
a zbavili práva ubožáky mého lidu,
takže vdovy jsou jejich kořistí;
i sirotky olupují!
³Co učiníte v den trestu
a pohromy, která přijde z daleka?
Ke komu se utečete o pomoc
a kde zanecháte svou slávu?
⁴Se zajatci se zhroutíte
a padnete mezi zabité.
Tím vším jeho hněv nepřestal
a jeho ruka dál zůstává napřažena.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z apoštolské konstituce sv. Pia X.

     Žalmy, složené z Božího vnuknutí a sebrané v Písmu svatém, podivuhodně posilovaly a živily, jak známo, hned od počátku Církve zbožnost věřících, kteří podávali Bohu stále obět chvály, ovoce rtů, které chválí jeho jméno,¹ a podle zvyku přijatého už ve Starém zákoně byly také důležitou součástí posvátné liturgie a denní modlitby Církve. Odtud pochází onen hlas Církve,² jak říká svatý Basil, zpěv žalmů, jejž nazývá náš předchůdce Urban VIII. dcerou toho chvalozpěvu, který se ustavičně zpívá před trůnem Božím a Beránkovým.³ Podle výroku svatého Atanáše učí lidi, především ty, kdo se věnují bohoslužbě, jak mají chválit Boha a jakými slovy ho náležitě velebit.⁴ Krásně o tom říká svatý Augustin: Aby člověk mohl dobře chválit Boha, sám Bůh dal najevo svou chválu. A protože zjevil svou chválu, poznal člověk, jak ho má chválit.⁵
     Kromě toho mají žalmy jakousi podivuhodnou schopnost probouzet v duši snahu o všechny ctnosti. Celé naše Písmo, Starého i Nového zákona, je vdechnuto Bohem a hodí se k poučování,⁶ jak je psáno; ale kniha žalmů obsahuje v sobě jako ráj ovoce všech ostatních knih a předkládá zpěvy, při jejichž užívání vydává s ostatními plody navíc i své vlastní. To opět říká svatý Atanáš a právem dodává: Myslím, že žalmy jsou pro toho, kdo je zpívá, jako zrcadlo, aby v nich pohlížel na sebe a na svá vnitřní hnutí, a tak se je modlil.⁷ A svatý Augustin říká ve svých Vyznáních: Jak jsem plakal při tvých hymnech a zpěvech, tak mocně mě dojaly líbezně znějící hlasy tvé zpívající Církve. Ty hlasy vnikaly do mých uší, pravda mi pronikala do srdce, tím se rozhoříval cit zbožnosti, tekly mi slzy a bylo mi přitom dobře.⁸
     A opravdu, kým by nepohnula tak častá místa v žalmech, kde se vznešeně hlásá nesmírná Boží velebnost, Boží všemohoucnost, nevýslovná spravedlnost, dobrota, laskavost a ostatní jeho nekonečně chvályhodné vlastnosti? V kom by to nevyvolalo podobné city, když se v žalmech děkuje za přijatá Boží dobrodiní nebo se s pokorou a důvěrou něco vyprošuje a očekává, nebo když kající duše volá po smilování? A když se v žalmech vytrvale naznačuje obraz Krista Vykupitele, v kom by neroznítil lásku? Vždyť svatý Augustin slyšel ve všech žalmech Kristův hlas, zpívající nebo sténající, radující se v naději nebo vzdychající pod tíhou utrpení.^{9
     1} srov. Žid 13, 15
     ² srov. Hom. in Psalmum 1, n. 2
     ³ srov. Bulla "Divinam Psalmodiam"
     ⁴ srov. Ep. ad Marcellinum in interpretationem Psalmorum, n. 10
     ⁵ srov. Enarrat. in Psalmos 145, n. 1
     ⁶ srov. 2 Tim 3, 16
     ⁷ Ep. ad Marcellinum, n. 12
     ⁸ srov. confes. n 9, 6
     ⁹ srov. Enarrat in Psalmos 43, n. 1

RESPONSORIUM

PSALMODIE

Ant. 1 Jsem, Pane, připraven, jsem připraven.

Protože Syn Boží je vyvýšen nad nebesa, hlásá se jeho sláva po celé zemi. (Arnobius)

² Jsem, Pane, připraven, jsem připraven, *
      zpívat a hrát ti. Procitni má duše!
³ Procitni, moje citero a harfo! *
      S vámi teď půjdu budit červánky. –

⁴ Tebe chci, Pane, chválit před národy, *
      tobě chci před lidmi všech krajů hrát.
⁵ Vždyť tvoje milost dosahá až k nebi, *
      tvá věrnost přesahuje oblaka.
⁸ Svou vznešenost zjev, Bože, na nebesích *
      a nad veškerou zemí slávu svou!
⁷ Aby tví věrní byli zachráněni, *
      pomoz svou pravicí a vyslyš nás! –

⁸ Promluvil Bůh ve svém svatostánku: †
      „Zvítězím a Sichem přidělím, *
      přeměřím i úval sukotský.
⁹ Galaád i Manasse mi patří, †
      rovněž i Efraim, má přilbice, *
      Juda pak má velitelská hůl.
¹⁰ Moáb je mou umývací mísou; †
      na Edom pak botu postavím, *
      jásat budu nad Filištínskem.“ –

¹¹ Kdo přivede mě k hrazenému městu, *
      kdopak mě do Edomu provodí,
¹² ne-li ty, jenžs nás odvrhl, můj Bože, *
      a jenž už s naším vojskem netáhneš!
¹³ Na pomoc přijď nám proti nepříteli, *
      když pomoc od lidí je nicotná.
¹⁴ S Bohem však svedem divy udatenství, *
      on zdeptá naše ujařmitele!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Jsem, Pane, připraven, jsem připraven.

Ant. 2 Pán mě oblékl rouchem spásy a spravedlnosti.

^61,10 Srdečnou radost mám z Pána, *
          má duše jásá v mém Bohu:
       vždyť mě oblékl rouchem spásy, *
          zahalil mě pláštěm spravedlnosti,
       jako ženicha ozdobeného korunou, *
          jako nevěstu okrášlenou věncem. –

   ¹¹ Jako dává země vyrašit rostlinám *
          a zahrada vzejít setbě,
       tak dá Pán Bůh vyrašit spravedlnosti, *
          radostnému veselí přede všemi národy. –

 ^62,1 Už kvůli Siónu nebudu mlčet, *
          pro Jeruzalém nebudu zticha,
       dokud jeho spravedlivý nevzejde jako světlo, *
          jako planoucí pochodeň jeho spasitel. –

    ² A národy uzří tvého spravedlivého *
          a tvého slavného všichni králové.
       A nazvou tě novým jménem, *
          o kterém rozhodnou ústa Páně.
    ³ A budeš korunou slávy v rukou Páně, *
          královskou čelenkou v ruce svého Boha. –

    ⁴ Už ti nebudou říkat „Opuštěná“, *
          ani tvé zemi „Pustá“.
       A budeš se nazývat „Moje záliba“, *
          a tvá země „Oblíbená“.
       Neboť v tobě našel Pán zalíbení, *
          tvá země bude obydlená. –

    ⁵ V tobě bude bydlet jinoch s pannou, *
          v tobě budou přebývat tvoje děti.
       Jako se ženich raduje ze své nevěsty, *
          tak z tebe bude mít radost tvůj Bůh.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pán mě oblékl rouchem spásy a spravedlnosti.

Ant. 3 Slavit chci Pána po celý život.

Chválíme Boha svým životem, to znamená svým jednáním. (Arnobius)

¹ Oslavuj, moje duše, Pána! †
²     Slavit chci Pána po celý život, *
      hrát svému Bohu, co budu živ. –

³ V knížata důvěru nevkládejte, *
      v člověka, jenž je bezmocný:
⁴ vydechne duši, v svou zem se vrací, *
      veta je po jeho záměrech. –

   Šťasten, komu pomáhá Bůh Jákobův, *
⁵     kdo jen v Pána, svého Boha, doufá.
⁶ V toho, který stvořil nebesa i zem, *
      moře se vším tvorstvem, co v něm žije,
   který zachovává věrnost na věky, *
⁷     utištěným dopomáhá k právu,
   hladovící nasycuje pokrmem. *
      Pán to je, kdo vězňům vrací volnost. –

⁸ Pán to je, kdo slepým dává prohlédnout, *
      Pán, jenž pozdvihuje ponížené,
⁹ Pán to je, kdo cizím dává ochranu, *
      sirotkům a vdovám svoji pomoc.
   Pán to je, kdo spravedlivé miluje, *
      kdežto bezbožníky nechá zbloudit. –

¹⁰ Pán je král a bude vládnout na věky, *
      Sióne, tvůj Bůh až do věčnosti!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Slavit chci Pána po celý život.

KRÁTKÉ ČTENÍ

KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. Nad tebou, Jeruzaléme, * ustanovil jsem strážné.
R. Nad tebou, Jeruzaléme, * ustanovil jsem strážné.
V. Ve dne ani v noci nepřestanou hlásat jméno Páně.
R. Ustanovil jsem strážné.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Nad tebou, Jeruzaléme, * ustanovil jsem strážné.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Neboť to už pak nemluvíte vy, ale mluví skrze vás Duch vašeho Otce.

Ant. k Zachariášovu kantiku Neboť to už pak nemluvíte vy, ale mluví skrze vás Duch vašeho Otce.

PROSBY
S vděčností chvalme Krista, dobrého Pastýře, který dal život za své ovce, a pokorně ho prosme:
     PANE, BUĎ PASTÝŘEM SVÉHO LIDU.

Kriste, ty dáváš Církvi pastýře, a jejich službou se ujímáš svého lidu,
— dej, ať v lásce těch, kteří nás vedou, poznáváme, jak nás miluješ.
Ty stále konáš skrze své zástupce službu pastýře a učitele,
— nepřestávej nás nikdy vést prostřednictvím svých služebníků.
Ty prokazuješ svému lidu skrze jeho pastýře službu lékaře duše i těla,
— ochraňuj náš život a veď nás ke svatosti.
Ty posíláš své svaté, aby slovem i příkladem vedli tvůj lid k tobě,
— na jejich přímluvu nás posiluj, abychom vytrvali na cestě, která vede k věčnému životu.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

Otče náš...

MODLITBA
Bože, tys naplnil svatého papeže Pia pastýřskou moudrostí a apoštolskou horlivostí, aby usiloval všechno obnovit v Kristu; prosíme tě: pomáhej nám, ať žijeme podle příkladu tohoto statečného obhájce katolické víry a  dosáhneme věčné odměny. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Pokud předsedá kněz nebo jáhen, rozpustí lid takto:

Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.

    Může použít i jinou formuli požehnání z misálu.
    Pokud má lid odejít, řekne:

Jděte ve jménu Páně. 
R. Bohu díky. 

    Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:

Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie