[ nová verze ]

« Červen 2015 »
NePoÚtStČtSo
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
282930 


2. červen 2015, Úterý
1. týden žaltáře

Druhé mezidobí, 9. týden
Sv. Marcelina a Petra, mučedníků, nezávazná památka


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb

uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu

latinská verze

nahlásit chybu

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

2. červen 2015
Druhé mezidobí, 9. týden
1. týden žaltáře

RANNÍ CHVÁLY S ČETBOU

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Již nese světu jitřenka
o šípech slunce milou zvěst,
v pestrý šat věci obléká
a bývalý jim vrací lesk.

Žár slunce bledne před tebou,
pro nás vždy živý Kriste náš;
jdem k tobě s písní prosebnou,
toužíme patřit na tvou tvář.

Otcovo Slovo, Moudrosti,
v tobě se v řádu úžasném
svět snoubí, jeho skvělostí
jsme uchváceni v srdci svém.

Nám, dětem světla, prosícím
dej žitím kráčet bedlivě,
by mluvil náš mrav, každý čin
o mocné přízni Otcově.

Kéž nepřestoupí naše rty
než slova řeči upřímné,
ať pravdu blahem útěchy
v hlubinách nitra cítíme.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pán bude spravedlivě soudit chudé.

Žalm 9B (10)
Bůh pomáhá utlačovaným

Blahoslavení vy chudí, neboť vaše je Boží království. (Lk 6, 20)

I

1 Proč jsi, Pane, tak daleko od nás, *
      proč se skrýváš za časů tísně?

2  Hříšný tu zpupně chudáka mučí, *
      že padá do nástrah, které mu schystal.

3 Hříšník se ještě svou chtivostí chlubí, *
      loupí a rouhá se, pohrdá Pánem.

4 Svévolník v duchu pyšně si říká: *
      „Netrestá – není Bůh!“ Takto on smýšlí. –

5 Jemu se povede vždycky, co páchá, †
      na tvůj soud zdaleka nepomýšlí *
      a svým odpůrcům jenom se šklebí.

6 V duchu si říká: „Já neklesnu nikdy, *
      od rodu k rodu mě neštěstí mine.“ –

7 Ústa má plná klamu a křivdy, *
      na jazyku jen trýzeň a hoře.

8 Za humny sedá na číhané, †
      úkradkem vraždí nevinného, *
      očima slídí po chudáku.

9 V úkrytu číhá jak šelma v houští, †
      číhá, jak lapit ubožáka; *
      lapí ho, vtáhne do své sítě.

10 Shýbá se, krčí, po zemi plazí, *
      slabí tak padají do jeho moci.

11 V duchu si říká: „Bůh o tom neví, *
      odvrátil tvář, nic nemůže vidět.“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pán bude spravedlivě soudit chudé.

Ant. 2 Ty, Pane, vidíš mé strasti a muka.

II

12 Vstaň, Pane! Bože, pozvedni ruku! *
      Nezapomínej na ubožáky!

13 Cožpak smí bezbožník pohrdat Bohem, *
      říkat si: „Však ty nepotrestáš“? –

14 Ty sám však vidíš strasti a muka, *
      hledíš, jak rukou svou se jich ujmout.
    Na tebe vždy se spoléhá slabý, *
      ty jsi pomocník osiřelých.

15 Rámě přeraz hříšnému lotru, *
      potrestej špatnost, ať nadobro zajde! –

16 Pán je králem na věky věků, *
      vymizí pohané z jeho země.

17 Touhu ubohých vyslyšels, Pane, *
      v srdci je sílíš a sluchu jim přeješ,

18 sirotkům, stíhaným zjednáváš právo. *
      Člověk z hlíny už nesmí nás děsit!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Ty, Pane, vidíš mé strasti a muka.

Ant. 3 Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, čisté stříbro prošlé žárem.

Žalm 11 (12)
Prosba o pomoc proti zpupným

Kvůli nám ubohým poslal Otec svého Syna. (Sv. Augustin)

2 Pomoz, Pane! Málo, stále míň je zbožných, *
      věrnost mezi lidmi už se ztratila.

3 Jeden druhého tu slovem obelhává, *
      mluví klamným rtem a srdcem dvojakým. –

4 Kéž Pán zahubí ta všechna lživá ústa, *
      jazyky, co mluví opovážlivě,

5 ty, co říkají: „Svým jazykem jsme mocní! *
      V našich ústech síla, kdo je nad námi?“ –

6 Utištění slabí, naříkají chudí, †
      proto praví Pán: „A nyní povstanu, *
      opovrženému spásu přinesu!“

7 Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, *
      čisté stříbro prošlé žárem sedmerým. –

8 Ty jsi, Pane, při nás, ty nás ochraňuješ, *
      před tím plemenem nás navždy zachráníš,

9 i když bezbožníci pyšně vykračují *
      a když mají vrch vždy jen ti nejhorší.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, čisté stříbro prošlé žárem.

V. Pán utlačeným dopomáhá k právu.
R. Ponížené vodí k cestám svým.

PRVNÍ ČTENÍ

Z Knihy Job

31, 1-8. 13-23. 35-37
Job zdůrazňuje svou spravedlnost

     Job řekl:
1„Smlouvu jsem uzavřel se svýma očima,
že nebudu na pannu chtivě hledět.
2Jaký úděl Bůh posílá shůry,
jaký osud přiřkne Všemohoucí z nebes?
3Nehrozí snad neštěstí zločinci,
zkáza těm, kdo činí nepravosti?
4Nevidí snad on mou cestu,
nepočítá všechny mé kroky?
5Jestliže jsem kráčel ve lži,
jestliže spěchala má noha za klamem,
6ať mě Bůh zváží na poctivé váze
a uzná mou bezúhonnost.
7Jestliže sešly mé kroky z cesty,
mé srdce se dalo strhnout očima,
jestliže na mých dlaních ulpěla špína,
8pak ať jiný jí, co jsem nasel,
ať má setba je vytrhána.
    
13Jestliže jsem pohrdl právem svého služebníka,
své služky, když měli se mnou spor,
14co bych si počal, až Bůh povstane k soudu,
co bych mu odpověděl, až bude vyšetřovat?
15Což i mého služebníka nestvořil v lůně můj Tvůrce,
nehnětl ho stejný Bůh v životě matky?
16K potřebám slabých jsem nebyl necitelný,
očím vdovy jsem nedal zahynout touhou,
17své sousto jsem nejídal sám,
sirotek se mnou se o ně dělil.
18Vždyť Bůh jak otec mě vychovával od mého mládí,
od mateřského lůna se o mě staral.
    
19Když jsem viděl ubožáka bez oděvu,
když se chudák neměl čím přikrýt,
20což jeho bedra mně nežehnala,
nehřál se vlnou mých ovcí?
21Jestliže jsem hrozil svou rukou nevinnému,
protože jsem viděl oporu v bráně,
22pak ať mi rámě vypadne z plece,
ať se můj loket zlomí ve svém kloubu,
23neboť děsná by byla má záhuba od Boha,
před jeho velebností bych nemohl obstát.
    
35Kéž by mě někdo slyšel!
To je mé poslední slovo! Kéž se mi Všemohoucí ozve!
Můj protivník ať podá žalobu!
36Jistě ji ponesu na svém rameni,
jako korunu si ji ovinu kolem hlavy,
37zpravím ho o každém kroku,
přijdu k němu jako kníže!“

RESPONSORIUM

Job 31, 3; Př 15, 3; Job 31, 4

O. Nehrozí snad neštěstí zločinci, zkáza těm, kdo činí nepravosti?. * Všude jsou Hospodinovy oči a pozorují zlé i dobré.
V. Nevidí snad on mou cestu, nepočítá všechny mé kroky? * Všude jsou Hospodinovy oči a pozorují zlé i dobré.

DRUHÉ ČTENÍ

Z duchovních naučení svatého opata Doroteje

(Doct. 13, de accusatione sui ipsius, 2-3; PG 88, 1699)

Falešný duchovní mír

     Jakou radost a jaký klid zakoušívá ten, kdo obviňuje sám sebe! Když se mu stane něco nepříjemného, když je odsuzován, když utrpí nějakou škodu nebo hanbu, když na něho dolehne jakékoli jiné soužení, už předem uznává, že si to plně zaslouží a vůbec se nevzrušuje. Existuje nad to větší klid a vyrovnanost?
     Můžete mi namítnout: "A co když mě nějaký bratr trápí a já přes všechno zpytování neshledávám, že bych mu k tomu zavdal nějakou příčinu? Proč bych si měl dávat nějakou vinu?"
     Každý, kdo se zpytuje pečlivě a s bázní Boží, rozhodně zjistí, že nikdy není zcela bez viny, a přijde na to, že vždycky k tomu zavdal nějakou příčinu buď skutkem nebo slovem nebo postojem. Ale i kdyby zjistil, že se ničím z toho v té chvíli neprovinil, určitě tomu bratrovi ublížil jindy, ať už v této nebo i jiné záležitosti, anebo že ublížil nějakému jinému bratru. A že proto právem teď trpí, i když třeba pro jiné hříchy, které napáchal jindy v hojnosti. Jak jsem řekl, jestliže zpytujeme s bázní Boží a pečlivě své svědomí, shledáme, že na všem máme vinu.
     Někdo se může ptát, proč by se měl obviňovat, když se mu třeba stane, že je plný pokoje a blaženého klidu, a tu – přijde bratr a řekne mu nějaké nepříjemné nebo zraňující slovo, on je nemůže snést, a tak se rozhněvá a rozčílí; považuje to za správné a zdůvodňuje si to: "Kdyby ke mně nepřišel a nemluvil na mne a neznervózňoval mě, nikdy bych nehřešil."
     To je směšné a nepodložené uvažování. Copak ten, kdo na něho promluvil, zasel do něho vášeň? Pouze mu tu vášeň, která v něm byla, ukázal, aby se z ní, bude-li chtít, mohl kát. Takový člověk se podobá zkaženému pšeničnému chlebu: zvenku se sice ještě leskne a vypadá pěkně, ale jakmile ho někdo rozlomí, ukáže se, že je uvnitř plesnivý.
     Tak je to i s tím, kdo si myslí, že žije v klidu a míru, ale má v sobě vášeň, o níž neví. Stačí, když přijde bratr a prohodí nějaké nepříjemné slovo, a hned se všechen hnis a hniloba ukrytá v srdci vyvalí navenek. Chce-li proto dosáhnout milosrdenství, musí činit pokání, očistit se a snažit se o polepšení. Pak uvidí, že by měl svému bratrovi spíše děkovat, než mu křivdit, protože mu přinesl velký užitek.
     A opravdu. Napříště již pro něho nebudou pokušení tak těžká, a čím větší bude dělat pokroky, tím budou zkoušky pro něho lehčí. Neboť když duše činí pokroky, stává se silnější a schopnější snášet všechny přicházející těžkosti.

RESPONSORIUM

Srov. Job 9, 2.14; 15, 15

O. Dobře vím, že člověk nemůže být v právu před Bohem. * Jak bych se mohl já s ním dohovořit, najít proti němu slova?
V. Hle, nedůvěřuje ani svým svatým, ani nebesa nejsou čistá v jeho očích. * Jak bych se mohl já s ním dohovořit, najít proti němu slova?

PSALMODIE

Ant. 1 Ten, kdo má čisté ruce i srdce, vystoupí na horu Páně.

Pokud se následující žalm použil na invitatorium, použije se žalm 94(95).

Žalm 23 (24)
Pán vstupuje do své svatyně

Kristu se při jeho nanebevstoupení otevřely brány nebe. (Sv. Irenej)

1 Pánu zem patří se vším, co nese, *
      jeho je svět i vše, co v něm žije.

2 Sám jej založil nad oceány, *
      upevnil nad tekoucími proudy. –

3 Kdo smí vstoupit na horu Páně, *
      stanout na jeho svatém místě?

4 Ten, kdo má čisté ruce i srdce, *
      neklame, nepřísahá křivě.

5 Dostane od Pána požehnání, *
      u Boha Zachránce nalezne pomoc.
6 To je rod těch, kdo hledají Pána, *
      hledají tvář Boha Jákobova. –

7 Zvyšte se ještě, vy brány, †
      zvětšte se, pradávné vjezdy, *
      pro příchod slavného krále!

8 „Kdo je ten král tak slavný?“ †
      Pán, jenž je silný a mocný, *
      Pán, který mocný je v boji. –

9 Zvyšte se ještě, vy brány, †
      zvětšte se, pradávné vjezdy, *
      pro příchod slavného krále!

10 „Kdo je ten král tak slavný?“ †
      On, Pán zástupů věčných, *
      On, král věčné slávy!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Ten, kdo má čisté ruce i srdce, vystoupí na horu Páně.

Ant. 2 Krále věků oslavujte svými skutky.

Kantikum
Bůh trestá i zachraňuje
Tob 13, 2-8
Buď veleben Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista! Protože je tak nesmírně milosrdný, znovu nás zrodil. (1 Petr 1, 3)

2 Buď veleben Bůh, jenž žije navěky, †
      neboť jeho kralování trvá po všechny věky! *
      Neboť on trestá a zase odpouští,
   svádí do hlubin podsvětí †
      a opět vyvádí z velké záhuby: *
      jeho ruce nikdo neunikne. –

3 Oslavujte ho před tváří národů, synové Izraele! †
      Neboť vás rozptýlil mezi ně, *
4    a právě tam vám ukázal svou velikost.
   Vyvyšujte ho před tváří všech živých, †
      on je náš Pán a on je náš Otec *
      a je Bůh pro všechny věky! –

5 Trestá-li vás za vaše nepravosti, *
      smiluje se nad vámi všemi,
   shromáždí vás ze všech národů, *
      kam jste byli rozptýleni.
6 Vrátíte-li se k němu †
      z hloubi srdce a z celé své duše, *
      abyste před ním jednali v pravdě,
   pak se on vrátí k vám *
      a už před vámi neukryje svou tvář. –

   Pohleďte tedy, jak s vámi naložil, *
      vzdejte mu hlasitě dík.
   Velebte Pána spravedlnosti *
      a vyvyšujte Krále věků. –

   Já sám ho oslavuji v zemi svého vyhnanství, *
      hlásám jeho sílu a jeho velikost hříšnému lidu.
   Hříšníci, vraťte se k němu; †
      konejte před ním spravedlnost; *
      snad vám bude přát a prokáže vám milosrdenství! –

7 Já sám vyvyšuji Boha a má duše se raduje v Králi nebe. *
      Má duše se raduje po všechny dny svého života.
8 Jeho velikost buď stále na všech rtech *
      a ať ho oslavují v Jeruzalémě.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Krále věků oslavujte svými skutky.

Ant. 3 Zbožným sluší vroucí chvalozpěv.

Žalm 32 (33)
Chvála Boží prozřetelnosti

Všechno povstalo skrze Slovo. (Jan 1, 3)

1 Jásejte vstříc Pánu, spravedliví, *
      zbožným sluší vroucí chvalozpěv.
2 Oslavujte Pána při citeře, *
      rozezvučte harfu mnoha strun!
3 Zazpívejte Pánu novou píseň, *
      doprovoďte jásot zvučnou hrou! –

4 Neboť pravdivé je slovo Páně, *
      spolehlivé vše, co činí on.
5 Spravedlnost, právo vždy má v lásce, *
      milost Páně naplňuje zem.
6 Slovem Páně stvořeno je nebe, *
      zástup nebes dechem jeho úst.
7 Vody moří jako v měchu jímá, *
      v hojné zásobě má pravodstvo. –

8 Pánu ať se koří celá země, *
      tvorstvo světa ať se před ním chví!
9 Vždyť co řekne Pán, se ihned stane, *
      co on poručí, to rázem jest.
10 Plány pohanů Pán rozmetává, *
       maří, co si smyslí národy.
11 Na věky však trvá vůle Páně, *
       z rodu na rod jeho záměry. –

12 Šťastný národ, jemuž Pán je Bohem, *
       lid, jejž on si za svůj vyvolil!
13 Pán k nám shlíží z vysoka svých nebes, *
       všechny lidské syny obzírá.
14 Bedlivě se dívá z míst, kde sídlí, *
       na všechny, kdo obývají zem:
15 protože on sám jim srdce stvořil, *
       nyní jejich skutky sleduje. –

16 Nepomůže králi množství vojska, *
       nezachrání síla hrdinu,
17 nezvítězí koně s vozatajstvem, *
       všechna jejich síla nestačí.
18 Pán je s těmi, kdo ho uctívají, *
       kdo jen v jeho milost doufají,
19 že uchrání jejich duše smrti, *
       že je v hladomoru zachová. –

20 Naše duše hledí jenom k Pánu, *
       vždyť on je náš pomocník a štít.
21 Z něho raduje se naše srdce, *
       v jeho svaté jméno doufáme.
22 S námi, Pane, buď tvé slitování, *
       jako ty jsi naše naděje!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Zbožným sluší vroucí chvalozpěv.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Řím 13, 11b. 12-13a
Už vám nastala hodina, kdy je třeba probrat se ze spánku. Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme tedy skutky temnoty a oblečme se do výzbroje světla. Veďme počestný život jako ve dne.

KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. Ty jsi můj Bůh, * můj hrad, kde se skryji.
R. Ty jsi můj Bůh, * můj hrad, kde se skryji.
V. Pán je má skála, má tvrz a má spása.
R. Můj hrad, kde se skryji.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Ty jsi můj Bůh, * můj hrad, kde se skryji.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Pán nám vzbudil mocného Spasitele, jak slíbil ústy svých svatých proroků.

Mesiáš a jeho předchůdce

Lk 1, 68-79

Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
    protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
    z rodu Davida, svého služebníka.

Jak slíbil od pradávna *
    ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
    a z rukou všech, kteří nás nenávidí.

Slitoval se nad našimi otci *
    a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
    že nám dá,

abychom mu beze strachu *
    a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
    po všechny dny svého života.

A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
    neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
    v odpuštění hříchů

pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
    kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
    a uvedl naše kroky na cestu pokoje.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. k Zachariášovu kantiku Pán nám vzbudil mocného Spasitele, jak slíbil ústy svých svatých proroků.

PROSBY
Máme účast na nebeském povolání, proto dobrořečme Ježíši, našemu Veleknězi, a volejme:
     PANE, TY JSI NÁŠ BŮH A SPASITEL

Všemohoucí Králi, křtem jsi nám dal podíl na svém kněžství,
dej, ať neustále přinášíme oběť chvály.
Dej nám milost zachovávat tvá přikázání,
abychom skrze Svatého Ducha zůstávali v tobě a ty v nás.
Dej nám svou věčnou moudrost,
ať je dnes s námi a projevuje se v našem jednání.
Uděl nám, abychom dnes nikoho nezarmoutili,
naopak ať potěšíme všechny, s nimiž se setkáme.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

Otče náš...


MODLITBA
Vyslyš, Bože, ranní modlitbu své Církve a naplň hlubiny našeho srdce svou láskou, abychom nežili ve tmě, ale nechali se vést světlem tvé milosti. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Pokud předsedá kněz nebo jáhen, rozpustí lid takto:

Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.

    Může použít i jinou formuli požehnání z misálu.
    Pokud má lid odejít, řekne:

Jděte ve jménu Páně. 
R. Bohu díky. 

    Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:

Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie