[ ukázat menu ]

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

12. prosinec 2013
Doba adventní, 2. týden
2. týden žaltáře

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Hle, z pouště zní hlas jasný dost,
jenž deptá každou nepravost,
vyhosťme z nitra plané sny,
už svítá Ježíš z výšiny.

Prober se duše z mrákoty,
než tě kal hříchů zatopí.
Už nová hvězda vysvitla,
jež vyvede svět z moci zla.

Beránek je k nám posílán
za naše hříchy splatit daň.
Úpěnlivými prosbami
jej prosme o slitování.

Až jako blesk se vrátí zpět
a v pouta hrůzy sevře svět,
ať netrestá nás podle vin,
je však nám Otcem laskavým.

Ať slávou se Bůh Otec skví,
buď jeho Synu vítězství.
Nechť chvála Duchu, Plameni,
po všechny věky všude zní. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Tys nám dal, Pane, zvítězit, povždy budeme chválit tvé jméno.

V tom všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. (Řím 8, 37)

² Na vlastní uši jsme slýchali, Bože, *
      otcové naši nám vyprávěli
   o tom, cos vykonal za jejich dnů, *
      v tom dávném čase rukou svou.
³ Pohany vyhnals, je jsi tam vsadil,
      národy potřels a jim jsi dal růst. –

⁴ Nedobyli si mečem tu zemi, *
      nezvítězilo jejich rámě,
   nýbrž tvá pravice, tvoje rámě, *
      tvá jasná tvář jen z lásky k nim. –

⁵ Ty jsi to, ty, můj král a můj Bůh, *
      jenž jsi dal zvítězit Jákobovi.
⁶ S tebou jsme zdolali nepřátele, *
      tvým jménem deptáme protivníky. –

⁷ Na svém luku si nezakládám, *
      nevděčím za vítězství meči:
⁸ tys nám dal zvítězit nad nepřáteli, *
      pokořils ty, kdo nás nenávidí.
⁹ Proto jsme denně se chlubili Bohem, *
      povždy jsme chválili tvé jméno.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Tys nám dal, Pane, zvítězit, povždy budeme chválit tvé jméno.

Ant. 2 Ušetři, Pane, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.

¹⁰ Teď jsi nás odvrhl, ponechal v hanbě, *
       netáhneš, Bože, už do boje s námi.
¹¹ Nechals nás utíkat před nepřítelem, *
       loupí nás ti, kdo nás nenávidí.
¹² Vydals nás v plen jak jateční stádo, *
       mezi pohany rozptýlil jsi nás. –

¹³ Lacino prodáváš svůj národ, *
       pramálo jsi tím prodejem získal.
¹⁴ Sousedům dal jsi nás v opovržení, *
       všem kolem dokola k hanbě a smíchu.
¹⁵ Dopustils, že jsme v přísloví vešli, *
       pohané nad námi kývají hlavou. –

¹⁶ Stále svou hanbu mám před očima, *
       studem se celý červenám v tváři,
¹⁷ slyším-li samou hanu a výsměch, *
       vidím-li mstivého nepřítele.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Ušetři, Pane, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.

Ant. 3 Povstaň, Pane, a ve své milosti nás vysvoboď.

¹⁸ A toto všechno dolehlo na nás, †
       i když jsme na tebe nezapomněli, *
       úmluvu s tebou neporušili,
¹⁹ naše srdce se neodvrátilo, *
       nesešly naše kroky z tvé cesty,
²⁰ a tys nás rozbil v šakalích místech, *
       ty jsi nás zastřel temnotami. –

²¹ Kdybychom bývali zapomněli †
       na svaté jméno svého Boha *
       a vztáhli ruce k cizímu bohu,
²² což by to Bůh byl nezpozoroval? *
       On přece zná všechny tajnosti srdce.
²³ Pro tebe stále nás pobíjejí, *
       jednají s námi jak s jatečním stádem. –

²⁴ Procitni, Pane, proč ještě spíš? *
       Vzbuď se a nechtěj nás zatratit navždy!
²⁵ Proč stále před námi skrýváš svou tvář, *
       bídu a strast naši zapomínáš?
²⁶ Naše duše je sražena v prach, *
       na zemi ulpělo naše tělo.
²⁷ Povstaň už, Pane, na pomoc pospěš, *
       v milosti své nás vysvoboď!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Povstaň, Pane, a ve své milosti nás vysvoboď.

V.  Lidé, slyšte slovo Páně.
O.  A hlásejte je po celé zemi.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

⁷Stezka spravedlivého je přímá,
spravedlivému rovnáš cestu.
⁸Ano, čekáme na tebe, jak budeš soudit, Hospodine,
tvé jméno a vzpomínka na tebe jsou touhou duše.

⁹Svou duší po tobě toužím v noci,
ale i v duchu tě hledám svým srdcem.
Až zazáří tvé rozsudky na zemi,
naučí se spravedlnosti obyvatelé světa.

¹⁰Jestliže bezbožný dostane milost,
spravedlnosti se nenaučí;
v zemi práva jedná podle,
na Hospodinovu vznešenost nedbá.

¹¹Hospodine, tvá ruka je zdvižena – ale oni to nevidí.
Ať ke své hanbě uvidí, jak se o svůj lid staráš!
Oheň, kterým planou tvoji nepřátelé, ať je pohltí!

¹²Hospodine, uděl nám pokoj,
neboť i všechny naše skutky jsou tvým dílem.
¹³Hospodine, náš Bože, jiní páni než ty nám vládli,
ale jen v tobě budeme chválit tvé jméno.

¹⁴Mrtví neožijí,
stíny nepovstanou,
proto jsi je potrestal a zničil,
zahladil jsi každou vzpomínku na ně.

¹⁵Rozmnožil jsi národ, Hospodine,
rozmnožil jsi národ, oslavil jsi sebe,
rozšířil jsi všechny hranice země.

¹⁶Hospodine, v úzkosti tě hledali,
mumlali zaříkání, když je stíhal tvůj trest.
¹⁷Jako těhotná žena, když se blíží k porodu,
svíjí se a v bolestech křičí,
tak jsme byli před tebou, Hospodine.

¹⁸Počali jsme a jako k porodu jsme pracovali,
a porodili jsme vítr;
nepřinesli jsme zemi spásu,
nenarodili se obyvatelé pro svět.

¹⁹Ožijí tvoji mrtví, moji pobití vstanou.
Vzbuďte se a zajásejte, obyvatelé prachu.
Tvá rosa je rosou světla,
země zrodí stíny.
²⁰Nuže, můj lide, vejdi do svých komnat,
zavři za sebou dveře,
skryj se na chvilku,
dokud nepřejde hněv.

²¹Neboť hle, Hospodin vyjde ze svého sídla,
aby potrestal nepravost obyvatel země;
země odhalí svou krev
a nepřikryje už své povražděné.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého biskupa Petra Chryzologa

     Když viděl Bůh, jak se svět hroutí strachem, ihned rozhodl ho s láskou povolat nazpět, milostí zvát, náklonností udržovat a laskavostí upoutávat. To byl důvod, proč omývá trestem potopy zemi, v níž se zakořenilo zlo, a povolává Noema za otce nového věku, nabádá ho vemlouvavými slovy, poskytuje mu přátelskou důvěru, dobrotivě ho poučuje o tom, co se děje nyní a svou milostí těší pro budoucnost. A již mu neporoučí, ale pomáhá mu při práci a uzavírá do jediné archy počátky celého budoucího světa. Tak má láska ve společenství odstranit otrocký strach a společná láska uchovat, co bylo zachráněno společnou prací.
     To byl důvod, proč povolává Abraháma z pohanského prostředí, rozšiřuje mu jméno, činí ho otcem víry, doprovází ho na cestě, chrání ho mezi cizinci, obohacuje ho majetkem, vyznamenává ho poctami vítězství, poskytuje mu záruky svých slibů, vysvobozuje ho z křivd; prokazuje mu přízeň tím, že u něho prodlévá jako host, udivuje ho, když mu dává syna, na něhož se již vzdal naděje. Stalo se to proto, aby zahrnut tolika dobry, zlákán takovou sladkostí božské lásky, učil se Boha milovat, ne se ho bát, uctívat ho láskou, nikoli strachem.
     Proto ve snu utěšuje prchajícího Jakuba a při návratu ho vyzývá k zápasu,¹ jako zápasník ho svírá do náruče, aby původce zápolení miloval, a ne se ho bál.
     Proto volá Mojžíše jazykem otců, s otcovskou láskou ho oslovuje a vyzývá, aby se stal vysvoboditelem jeho lidu. Jakmile však tímto, co jsme připomněli, zapálil lidská srdce ohněm božské lásky a do lidských smyslů se úplně rozlilo opojení Boží láskou, zatoužili lidé pro svou zraněnou mysl patřit na Boha svýma tělesnýma očima.
     Ale jak mohl omezený lidský pohled obsáhnout Boha, kterého nemůže obsáhnout ani celý svět? Co bude, co by mělo být, co by mohlo být, na to se právo lásky neohlíží. Láska nezná soudnosti, je bez rozumu, nezná míry. Láska se nedá utěšit tím, že je něco nemožné, a nedá se zhojit tím, že je něco nesnadné.
     Nedospěje-li láska k tomu, po čem touží, milujícího ubíjí. Proto jde tam, kam je vedena, ne kam by měla jít. Láska rodí touhu, vzmáhá se ve svém žáru a v  tomto žáru spěje k tomu, co je nedosažitelné. Co k tomu dodávat?
     Láska nemůže nevidět, co miluje. Proto všichni svatí považovali všechno, čeho dosáhli, za maličkost, kdyby nespatřili Boha. Proto láska, která dychtí spatřit Boha, třebaže nemá soudnost, má přece zbožnou snahu.
     Proto se odvažuje Mojžíš říci: Jestliže jsem tedy u tebe našel milost, dej mi poznat svoji tvář.²
     Proto také jiný říká: Ukaž svou tvář.³ Konečně i sami pohané si proto zhotovovali modly, aby patřili očima na to, co uctívali, byť to byl klam.
     ¹ srov. Gn 32, 24 a násl.
     ² Ex 33, 13 (Vulg.); srov. 18.20
     ³ Žl 79 (80), 4 (Vulg.)

RESPONSORIUM

PSALMODIE

Ant. 1 Pane, vzbuď svoji moc a pospěš nás zachránit!

Přijď, Pane Ježíši! (Zj 22, 20)

² Uslyš nás, ty, jenž paseš Izrael, *
      Josefův lid jak svoje stádo vodíš,
   ty, který trůníš nad cherubíny, *
³     ukaž se, ať tě v plné slávě spatří
   Efraim, Benjamin i Manasse! *
      Vzbuď svoji moc a zachránit nás pospěš! –

⁴ Povznes nás opět, Pane zástupů, *
      rozjasni tvář, a budem zachráněni! –

⁵ Jak dlouho ještě, Pane zástupů, *
      míníš se hněvat, když tvůj lid tě vzývá?
⁶ Slzavým chlebem jsi jej nasytil, *
      slzami napojil jej v plné míře.
⁷ Za předmět pře jsi nás dal sousedům, *
      až se nám proto nepřátelé smějí. –

⁸ Povznes nás opět, Pane zástupů, *
      rozjasni tvář, a budem zachráněni! –

⁹ Sám révu z Egypta jsi přenesl, *
       sám vyhnals pohany a révu vsadil.
¹⁰ Sám připravil jsi pro ni místa dost, *
       vkořenila se, zaplnila zemi.
¹¹ Svým stínem celé hory pokryla *
       a svými ratolestmi Boží cedry.
¹² Až k moři vyhnala své úponky, *
       až k Eufratu své čilé letorosty. –

¹³ Proč jen jsi strhl její ohradu? *
       Teď, kdo jde kolem, na ní hrozny sbírá,
¹⁴ teď kanec divočák ji pustoší, *
       kdekterá polní zvěř se na ní pase. –

¹⁵ Obrať se, Pane zástupů, zas k nám! *
       Popatři z výšin nebeských a pohleď!
    Svou péčí se zas ujmi révy své, †
¹⁶      zahrady, již jsi vysázel svou paží, *
       výhonku, který sám jsi vypěstil. –

¹⁷ Ti, kdo ji spálili a zničili, *
       ať zhynou hrůzou, zdrceni tvou tváří!
¹⁸ Chraň muže, jenž je po tvé pravici, *
       chraň syna člověka, jejž vychoval sis!
¹⁹ Oživ nás, nespustíme se tě již, *
       vzývat a chválit budeme tvé jméno! –

²⁰ Povznes nás opět, Pane zástupů, *
       rozjasni tvář, a budem zachráněni! –

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pane, vzbuď svoji moc a pospěš nás zachránit!

Ant. 2 Pán vykonal veliké skutky, ať se to dozví celá země.

¹ Sláva ti, Pane! Hněval ses na mne, *
      ale tvůj hněv se obrátil a potěšil jsi mne.
² Hleďte, Bůh je můj Spasitel, *
      bez bázně budu doufat,
   neboť Pán je má síla i sláva, *
      a stal se mi spásou. –

³ S radostí budete vážit vody *
      z bohatých pramenů Spasitele.
⁴ V ten den budete volat: Oslavujte Pána, *
      vzývejte jeho jméno!
   Zvěstujte národům jeho veliké činy, *
      hlásejte vznešenost jeho jména.
⁵ Zpívejte Pánu pro jeho veliké skutky, *
      ať se to dozví celá země.
⁶ Kdo bydlíte na Siónu, radujte se a jásejte, *
      protože uprostřed vás je veliký Svatý Izraele.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pán vykonal veliké skutky, ať se to dozví celá země.

Ant. 3 Zpívejte Pánu, síle naší.

Dejte pozor, aby nikdo z vás neměl srdce zlé a nevěřící. (Žid 3, 12)

² Zpívejte Pánu, síle naší, *
      jásejte vstříc Bohu Jákobovu!
³ Dejte se do zpěvu, do bubnů bijte, *
      udeřte na zvučnou harfu a loutnu!
⁴ Zadujte na rohy o novoluní *
      i při úplňku, v den našeho svátku! –

⁵ Izrael má tak zákonem dáno, *
      příkazem od Boha Jákobova,
⁶ zřízením, které obdržel Josef, *
      když táhl Bůh proti Egypťanům. –

    Slyším hlas dosud nepoznaný: *
¹¹    „Otevři ústa a naplním ti je.
⁷ Já jeho šíji jsem břemene zbavil, *
      košů jsem zprostil jeho ruce.
⁸ Volals mě v nouzi, zachránil jsem tě, †
      z hromových mračen jsem odpověděl; *
      tys mě však u vody v Meribě zkoušel. –

⁹ Lide můj, slyš mé napomenutí, *
       kéž mě Izrael vyposlechne:
¹⁰ Nebudeš míti jiného boha, *
       cizímu bohu nesmíš se klanět!
¹¹ Já jsem Pán, to já jsem Bůh tvůj, *
       který tě vyvedl z egyptské země! –

¹² Avšak můj národ na můj hlas nedbal, *
       Izrael byl mě neposlušen.
¹³ Ať tedy dál jsou zaryti srdcem, *
       ať jen si dělají podle svého. –

¹⁴ Kdyby však byl můj národ mě slyšel, *
       kdyby byl Izrael šel mou cestou,
¹⁵ hned bych byl jeho odpůrce srazil, *
       svou rukou pokořil nepřátele. –

¹⁶ Kdo jej má v zášti, dnes by se klaněl, *
       v uctivém strachu by setrval navždy.
¹⁷ Svůj lid bych živil pšenicí vzácnou, *
       sytil jej sladkostí skalního medu.“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Zpívejte Pánu, síle naší.

KRÁTKÉ ČTENÍ

KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. Nad tebou, Jeruzaléme, * zazáří Pán.
R. Nad tebou, Jeruzaléme, * zazáří Pán.
V. A jeho sláva se ukáže v tobě.
R. Zazáří Pán.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Nad tebou, Jeruzaléme, * zazáří Pán.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Já ti pomáhám, praví Hospodin, jsem tvůj vykupitel, Izraelův Svatý.

Ant. k Zachariášovu kantiku Já ti pomáhám, praví Hospodin, jsem tvůj vykupitel, Izraelův Svatý.

PROSBY
Bůh Otec poslal k naší spáse svého Syna. Pokorně ho prosme:
     PANE, PROKAŽ NÁM SVÉ MILOSRDENSTVÍ.

Nejlaskavější Otče, když se plni víry hlásíme k tvému Kristu svými ústy,
— dej, ať ho nezapřeme svými skutky.
Tys poslal svého Syna jako Spasitele,
— vzdaluj od nás a ze světa veškerou bolest.
Ať celý svět, naplněný radostí z příchodu tvého Syna,
— zakusí tvou radost v plné míře.
Pro své milosrdenství nám dej, ať žijeme na tomto světě rozvážně, spravedlivě a zbožně
— a s radostnou nadějí očekáváme Kristův slavný příchod.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

Otče náš...

MODLITBA
Prosíme tě, Bože, probuď v nás upřímnou touhu po opravdovém pokání, abychom ti mohli sloužit s čistým srdcem, a tak připravovat cestu tvému jednorozenému Synu. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Pokud předsedá kněz nebo jáhen, rozpustí lid takto:

Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.

    Může použít i jinou formuli požehnání z misálu.
    Pokud má lid odejít, řekne:

Jděte ve jménu Páně. 
R. Bohu díky. 

    Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:

Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie