[ nová verze ]
23. únor 2012, Čtvrtek
4. týden žaltáře
Čtvrtek po Popeleční středě Sv. Polykarpa, biskupa a mučedníka, pro připomínku
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 23. únor 2012 Čtvrtek po Popeleční středěRANNÍ CHVÁLY S ČETBOU
V. Bože, shlédni a pomoz.
R.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.
HYMNUS
Už, Kriste, Slunce svatosti,
temnoty z nitra vyhosti,
ať naplní nás ctností zář,
když brány dne zas otvíráš.
Všem skýtáš milostivý čas:
kající srdce probuď v nás,
ať láskou svou nás napravíš,
když snášels nás tak dlouho již.
Nám uděl tolik lítosti,
ať můžeš proudem milostí
smýt z nás i skvrny těžších vin
tím větším smilováním svým.
Už nastává den, tvůj to den,
zas všechno skvít se bude v něm.
Nuž, radujme se, že i nás
tvá milost vede v jeho jas.
Ať v pokoře tě vesmír ctí,
jediný Bože v Trojici,
též my tě omilostněni
novými ctíme písněmi. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Nezvítězilo jejich rámě, nýbrž tvá pravice, tvá jasná tvář.
Žalm 43 (44)
Pohromy národa
V tom všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. (Řím 8, 37)
I
2 Na vlastní uši jsme slýchali, Bože, *
otcové naši nám vyprávěli
o tom, cos vykonal za jejich dnů, *
v tom dávném čase rukou svou.
3 Pohany vyhnals, je jsi tam vsadil,
národy potřels a jim jsi dal růst. –
4 Nedobyli si mečem tu zemi, *
nezvítězilo jejich rámě,
nýbrž tvá pravice, tvoje rámě, *
tvá jasná tvář jen z lásky k nim. –
5 Ty jsi to, ty, můj král a můj Bůh, *
jenž jsi dal zvítězit Jákobovi.
6 S tebou jsme zdolali nepřátele, *
tvým jménem deptáme protivníky. –
7 Na svém luku si nezakládám, *
nevděčím za vítězství meči:
8 tys nám dal zvítězit nad nepřáteli, *
pokořils ty, kdo nás nenávidí.
9 Proto jsme denně se chlubili Bohem, *
povždy jsme chválili tvé jméno.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Nezvítězilo jejich rámě, nýbrž tvá pravice, tvá jasná tvář.
Ant. 2 Pán od vás neodvrátí svou tvář, obrátíte-li se k němu.
II
10 Teď jsi nás odvrhl, ponechal v hanbě, *
netáhneš, Bože, už do boje s námi.
11 Nechals nás utíkat před nepřítelem, *
loupí nás ti, kdo nás nenávidí.
12 Vydals nás v plen jak jateční stádo, *
mezi pohany rozptýlil jsi nás. –
13 Lacino prodáváš svůj národ, *
pramálo jsi tím prodejem získal.
14 Sousedům dal jsi nás v opovržení, *
všem kolem dokola k hanbě a smíchu.
15 Dopustils, že jsme v přísloví vešli, *
pohané nad námi kývají hlavou. –
16 Stále svou hanbu mám před očima, *
studem se celý červenám v tváři,
17 slyším-li samou hanu a výsměch, *
vidím-li mstivého nepřítele.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Pán od vás neodvrátí svou tvář, obrátíte-li se k němu.
Ant. 3 Vzbuď se, Pane, a nechtěj nás zatratit navždy.
III
18 A toto všechno dolehlo na nás, †
i když jsme na tebe nezapomněli, *
úmluvu s tebou neporušili,
19 naše srdce se neodvrátilo, *
nesešly naše kroky z tvé cesty,
20 a tys nás rozbil v šakalích místech, *
ty jsi nás zastřel temnotami. –
21 Kdybychom bývali zapomněli †
na svaté jméno svého Boha *
a vztáhli ruce k cizímu bohu,
22 což by to Bůh byl nezpozoroval? *
On přece zná všechny tajnosti srdce.
23 Pro tebe stále nás pobíjejí, *
jednají s námi jak s jatečním stádem. –
24 Procitni, Pane, proč ještě spíš? *
Vzbuď se a nechtěj nás zatratit navždy!
25 Proč stále před námi skrýváš svou tvář, *
bídu a strast naši zapomínáš?
26 Naše duše je sražena v prach, *
na zemi ulpělo naše tělo.
27 Povstaň už, Pane, na pomoc pospěš, *
v milosti své nás vysvoboď!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Vzbuď se, Pane, a nechtěj nás zatratit navždy.
V.
Kdo přemítá o zákoně Páně.
O.
Ovoce nese správně ve svůj čas.
PRVNÍ ČTENÍ
Začátek druhé knihy Mojžíšovy
1, 1-22
Útlak izraelského lidu
1Toto jsou jména Izraelových synů, kteří s Jakubem přišli do Egypta; každý přišel se svou rodinou:
2Ruben, Simeon, Levi a Juda, 3Isachar, Zabulon a Benjamín,
4Dan a Neftali, Gad a Aser.
5Všech, kdo pocházeli od Jakuba, bylo sedmdesát lidí; Josef byl už v Egyptě.
6Potom zemřel Josef i všichni jeho bratři a celé to pokolení.
7Izraelští synové byli plodní, rozrostli se, rozmnožili a byli velmi zdatní, takže se jimi naplnila země.
8V Egyptě se dostal k vládě nový král, který nevěděl nic o Josefovi.
9Řekl svému národu: „Hle, národ synů Izraele je příliš četný a silný na nás.
10Jednejme vůči němu obezřetně, aby se nerozmnožil a v případě války se nepřidal k našim nepřátelům,
s námi nebojoval a neodešel ze země.“
11Ustanovili tedy nad nimi dozorce pro roboty, aby je týrali robotou. Stavěli faraónovi zásobovací města Pithon a Rameses.
12Čím více však je týrali, tím víc se množili a rostli,
13takže Egypťané se hrozili synů Izraele. 14Tyranií si je podrobili,
ztrpčovali jim život tvrdou prací s přípravou hlíny, cihel a všelijakou prací na poli, vůbec je dřeli tyransky.
15Egyptský král poručil hebrejským porodním pomocnicím, z nichž jedna se jmenovala Šifra a druhá Pua:
16„Když budete Hebrejkám pomáhat při porodu a zjistíte,
že je to chlapec, usmrťte ho, když to bude děvče, ať je naživu!“
17Ale porodní pomocnice se bály Boha, nejednaly podle rozkazu egyptského krále a nechávaly chlapce naživu.
18Král si zavolal porodní pomocnice a řekl jim: „Copak to děláte, že necháváte chlapce naživu?“
19Porodní pomocnice odpověděly faraónovi:
„Hebrejky nejsou jako egyptské ženy: Jsou tělesně silné a rodí dříve, než k nim přijde porodní pomocnice.“
20Bůh prokazoval porodním pomocnicím
dobrodiní a lid se množil a byl velmi zdatný. 21Protože se porodní pomocnice bály Boha, popřál zdar jejich rodinám.
22Ale farao poručil všemu svému lidu: „Každého narozeného chlapce hoďte do řeky Nilu, každé děvče však nechte naživu!“
RESPONSORIUM
Gn 15, 13-14a; srov. Iz 49, 26c
O.
Bůh řekl Abrámovi: Tvoji potomci budou žít jako cizinci v zemi, která nebude jejich; budou tam žít v
otroctví a v pokoření po čtyři sta let. * Já budu soudit národ, kterému budou otročit.
V.
Jsem tvůj Zachránce a Vykupitel. * Já budu
soudit národ, kterému budou otročit.
DRUHÉ ČTENÍ
Z kázání svatého papeže Lva Velikého
(Sermo 6 de Quadragesima, 1-2: PL 54, 285-287)
Duchovní očišťování postem a milosrdenstvím
Nejmilejší, milost Páně naplňuje zem.1 To platí v každé době. Vždyť příroda je každému věřícímu přímo školou uctívání Boha. Nebe i země,
moře a vše, co je v nich,2 dosvědčují dobrotu a všemohoucnost svého původce a podivuhodná krása služebných živlů nutí rozumného
tvora k tomu, aby náležitě vzdával Tvůrci díky.
A přesto se nám v těchto dnech, kterým tajemství obnovy člověka vtisklo mimořádný charakter a které podle pevného řádu těsně předcházejí
velikonočnímu svátku, zvlášť ukládá, abychom se ještě lépe připravili a duchovně očistili.
Přímo k podstatě velikonočních svátků totiž patří, že se celá Církev má radovat z odpuštění hříchů. To platí nejenom pro ty, kteří se znovu rodí
ze svátostného křtu, ale i pro ty, kteří již dříve byli přijati za Boží děti.3
I když z nás totiž vytváří nové lidi zásadním způsobem koupel znovuzrození, přece se všichni potřebujeme každodenně očišťovat od rezu
smrtelnosti. A není mezi námi nikdo, kdo by se na své cestě kupředu neměl snažit, aby byl stále lepší. Celkově je třeba zaměřit všechno úsilí k tomu,
aby při oslavě dne vykoupení nebyl nikdo v zajetí svých starých chyb.
Proto tedy, nejmilejší, to, co má dělat každý křesťan v každé době, je nyní třeba dělat ještě horlivěji a zbožněji, aby se apoštolské ustanovení
o čtyřicetidenním postu neplnilo pouze újmou v jídle, ale abychom se co nejvíce zdržovali zlého.
Není nic užitečnějšího než spojit s rozumným a svatým postem skutky milosrdenství. Tímto společným slovem milosrdenství rozumíme nejrůznější
chvályhodné skutky zbožnosti a lásky, takže i při nestejných možnostech mohou věřící prokázat stejného ducha milosrdenství.
Neboť lásce, kterou jsme zavázáni stejně vůči Bohu i vůči člověku, nikdy nestojí v cestě tolik překážek, že by nemohla svobodně usilovat o dobro.
Podle andělských slov: Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle4 se každý člověk posvěcuje nejen tím, že má dobrou vůli, ale i tím,
že uskutečňuje pokoj, když bližním, kteří strádají jakoukoli nouzí, prokazuje účinnou lásku.
Skutky lásky mají značně široké pole působnosti: Opravdovým křesťanům se tu nabízí velké množství možností, takže se na dávání almužny mohou
podílet nejen bohatí, kteří žijí v nadbytku, ale i středně zámožní a chudí. Neboť i když nemají pro štědrost stejné hmotné prostředky, jsou
přece stejní ve svém smýšlení.
1 Žl 32 (33), 5
2 srov. Žl 68 (69), 35
3 srpv. Gal 4, 5
4 srov. Lk 2, 14
RESPONSORIUM
Srov. 2 Kor 6, 4
O.
Postní doba nám otevřela brány ráje; prožijme ji v duchu modlitby a pokání,
* abychom se v den vzkříšení mohli radovat s Pánem.
V.
Jednejme vždycky jako Boží služebníci,
* abychom se v den vzkříšení mohli radovat s Pánem.
PSALMODIE
Ant. 1 Pane, dej mi hned zrána zakusit tvou milost.
Žalm 142 (143), 1-11
Modlitba v nesnázích
Člověk je uznán za spravedlivého, když uvěří v Ježíše Krista, a ne když dělá skutky, jak je nařizuje Zákon. (Gal 2, 16)
1 Pane, slyš mou snažnou modlitbu, †
ve své věrnosti mou prosbu přijmi, *
ve své spravedlnosti mě vyslyš!
2 Nechtěj soudit svého služebníka, *
nikdo z živých není tobě práv. –
3 Nepřítel mě stíhá, život deptá, *
v tmách mě nechává jak dávno mrtvé.
4 A můj duch už ve mně ochabuje, *
srdce trne, sevřeno v mém nitru.
5 Vzpomínám si na dny dávno zašlé, †
stále myslím na všechny tvé činy, *
uvažuji o díle tvých rukou.
6 K tobě rozpřahuji obě paže, *
žízním po tobě jak zprahlá země. –
7 Pane, vyslyš mě a neotálej, *
jsem už duchem vysílen a chřadnu!
Neskrývej mi tvář, ať nejsem roven *
těm, kdo sestoupili do tmy hrobu!
8 Dej mi zrána zakusit tvou milost, *
protože já důvěřuji v tebe.
Dej mi poznat cestu, jíž mám kráčet, *
neboť k tobě pozdvihuji duši.
9 Vysvoboď mě od nepřátel, Pane, *
protože má záchrana je v tobě!
10 Uč mě jednat podle vůle tvé, *
protože jsi jenom ty můj Bůh. –
Dobrotivým duchem svým mě veď,*
abych kráčel rovnou krajinou.
11 Pro své jméno, Pane, oživ mě, *
pro svou spravedlnost osvoboď.
12 [Pro svou milost nepřátele znič, †
zahub všechny, kdo mě sužují! *
Protože jsem já tvůj služebník.]
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Pane, dej mi hned zrána zakusit tvou milost.
Ant. 2 Pán přivede na Jeruzalém pokoj jako řeku.
Kantikum
Útěcha a radost ve svatém městě
Iz 66, 10-14a
Jeruzalém, pocházející shora, je svobodný – a to je vaše matka. (Gal 4, 26)
10 Radujte se s Jeruzalémem, *
všichni, kdo ho máte rádi, slavte jej!
Jásejte a radujte se s ním všichni, *
kdo jste se nad ním rmoutili,
11 abyste se do sytosti nasáli *
na jeho prsou, která potěšují,
abyste se s rozkoší napili *
ze zdroje jeho slávy. –
12 Neboť toto praví Pán: *
Hle, jako řeku k němu přivedu pokoj,
jak rozvodněný potok *
slávu národů, kterou budete sát.
K prsům vás budou pozvedat, *
na klíně laskat. –
13 Jako když někoho utěšuje matka, †
tak já potěším vás, *
v Jeruzalémě vám poskytnu útěchu.
14 Ano, uvidíte to, a vaše srdce se bude radovat, *
a vaše kosti se napřímí jako tráva.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Pán přivede na Jeruzalém pokoj jako řeku.
Ant. 3 Milé je rozeznít chvalozpěvy našemu Bohu.
Žalm 146 (147A), 1-11
Boží moc a dobrota
Bože, tebe chválíme, tebe, Pane, velebíme.
1 Velebte Pána! Dobré je zpívat našemu Bohu, *
milé je rozeznít chvalozpěvy. –
2 Pán je, kdo buduje Jeruzalém, *
shromáždil hloučky Izraele.
3 Uzdraví ty, kdo jsou zlomeni srdcem, *
obváže jejich bolavé rány.
4 Počet hvězd on stanovil pevně, *
každou z nich umí nazvat jménem.
5 Náš Pán je velký a přemocný silou, *
jeho moudrost je nezměřitelná. –
6 Pán je oporou ponížených, *
bezbožné zato až k zemi sráží. –
7 Zapějte Pánu děkovnou píseň, *
na harfu hrejte našemu Bohu!
8 On je, kdo nebe pokrývá mraky, *
on je, kdo deště pro zemi chystá,
travinám na horách dává vzcházet, *
osivu na polích obdělaných.
9 On je, kdo zvířatům potravu dává, *
mláďatům havraním to, po čem křičí.
10 Nehledá radost v síle koní, *
nelibuje si ve svalech mužů.
11 Pánu se líbí bohabojní, *
ti, kdo se svěřují do jeho lásky.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Milé je rozeznít chvalozpěvy našemu Bohu.
KRÁTKÉ ČTENÍ
Srov. 1 Král 8, 51-53a
Jsme tvým lidem, Bože, a tvým dědictvím. Ať jsou tvé oči otevřené k prosbě
tvého služebníka a k prosbě tvého lidu; vyslyš nás vždy, když k tobě budeme volat,
neboť tys nás pro sebe oddělil ze všech národů země jako dědictví.
KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. On mě zachraňuje * z tenat lovců.
R. On mě zachraňuje * z tenat lovců.
V. Před slovem, které zkázu přináší.
R. Z tenat lovců.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. On mě zachraňuje * z tenat lovců.
ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM
Ant. k Zachariášovu kantiku Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe,
vezmi svůj kříž a následuj mě.
Mesiáš a jeho předchůdce
Lk 1, 68-79
Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
z rodu Davida, svého služebníka.
Jak slíbil od pradávna *
ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
a z rukou všech, kteří nás nenávidí.
Slitoval se nad našimi otci *
a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
že nám dá,
abychom mu beze strachu *
a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
po všechny dny svého života.
A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
v odpuštění hříchů
pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
a uvedl naše kroky na cestu pokoje.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. k Zachariášovu kantiku Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe,
vezmi svůj kříž a následuj mě.
PROSBY
Připomeňme si Boží lásku, která se zjevila v Kristu, a z celého srdce prosme:
BOŽE, PAMATUJ NA NÁS, VŽDYŤ JSME TVÉ DĚTI.
Dej nám hlouběji pochopit tajemství Církve,
— aby byla nám i všem lidem působivějším znamením spásy.
Ty miluješ člověka; učiň, ať přispíváme k rozvoji lidské společnosti,
— ať máme ve všem na zřeteli tvé království.
Dej, ať naše duše žízní po Kristu a spěchá k němu,
— neboť on je pro nás pramenem živé vody.
Odpusť nám naše provinění
— a veď naše kroky na cestu spravedlnosti a pravdy.
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.
Otče náš...
MODLITBA
Všemohoucí Bože, osvěcuj nás svým vnuknutím a provázej naše jednání svou pomocí,
ať konáme všechno od začátku až do konce ve spojení s tebou. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Pokud předsedá kněz
nebo jáhen, rozpustí lid takto:
Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.
Může použít i
jinou formuli požehnání z misálu.
Pokud má lid odejít,
řekne:
Jděte ve jménu Páně.
R. Bohu díky.
Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:
Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|