[ nová verze ]
10. září 2011, Sobota
3. týden žaltáře
Druhé mezidobí, 23. týden Bl. Karla Spinoly, kněze a mučedníka, nezávazná památka Sobotní památka Panny Marie
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. první večerní chvály
kompletář po prvních chválách
vigilie
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 10. září 2011 Druhé mezidobí, 23. týden 3. týden žaltářeRANNÍ CHVÁLY S ČETBOU
V. Bože, shlédni a pomoz.
R.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.
HYMNUS
Tvář nebe rdí se purpurem,
do kraje proudí nový den,
světelné šípy letí výš,
vše nečisté ať zmizí již!
Ať přízrak tmy se odplíží,
ať hříchy mysl netíží,
ať vina, kterou na práh dne
tmy vynesly, se rozpadne.
Kéž ono ráno poslední
– čekáme na ně zkroušeni –
tak zaskvěje se nad námi,
jak dnešní den zní chválami.
Ať sláva Bohu Otci zní,
i tobě, Synu jediný,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Ať chválí Pána za slitování, za divy, které k dobru lidí konal.
Žalm 106 (107)
Poděkování za vysvobození
Bůh poslal Izraelitům své slovo, když dal hlásat, že nastává pokoj skrze Ježíše Krista. (Sk 10, 36)
I
1 Slavte Pána za to, jak je dobrý, *
jak až na věky je milosrdný!
2 Tak ať mluví vykoupení Pánem, *
vykoupení z nepřátelské moci!
3 Shromáždil je ze všech končin země, *
kde je východ, západ, jih či sever. –
4 Bloudili nehostinnou pustinou, *
nenacházeli místo k usídlení.
5 Hladem a žízní přitom strádali, *
život v nich ponenáhlu vyhasínal.
6 Volali tedy k Pánu v úzkostech *
a on je z jejich bídy vysvobodil. –
7 Na správnou cestu on je uvedl, *
aby tak došli místa k osídlení.
8 Ať chválí Pána za slitování, *
za divy, které k dobru lidí konal!
9 Napájel hrdlo jejich žíznivé, *
lačnící hrdlo plnil dobrotami. –
10 Vězeli ve smrtelných temnotách, *
vrženi do bídy a do okovů,
11 že Božím příkazům se vzpírali *
a opovrhli radou Nejvyššího.
12 I bylo jejich srdce zkrušeno, *
že padali a nikdo nepomohl.
13 Volali tedy k Pánu v úzkostech *
a on je z jejich bídy vysvobodil. –
14 Z těch temnot smrtelných je vyvedl, *
přelomil jejich okovy a strhl.
15 Ať chválí Pána za slitování, *
za divy, které k dobru lidí konal;
16 za to, že brány z bronzu rozrazil, *
závory železné že zlomil vedví.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Ať chválí Pána za slitování, za divy, které k dobru lidí konal.
Ant. 2 Viděli díla Páně a žasli nad jeho divy.
II
17 Ochuravěli pro svou nepravost, *
zkrušeni byli za své těžké viny.
18 Už se jim každý pokrm ošklivil, *
takže už měli blízko k branám smrti.
19 Volali tedy k Pánu v úzkostech *
a on je z jejich bídy vysvobodil. –
20 Seslal své slovo, jím je uzdravil *
a zachránil je opět před záhubou.
21 Ať chválí Pána za slitování, *
za divy, které k dobru lidí konal!
22 Ať přinášejí oběť děkovnou, *
s jásotem rozhlašují jeho skutky! –
23 V lodích se vydávali na moře, *
po mnoha vodách pluli za obchodem;
24 přitom pak díla Páně vídali, *
žasli nad jeho divy v mořské hloubi.
25 Přikázal, zdvihl vítr bouřlivý, *
ten mořské vlny do vysoka vzdouval.
26 Vzlétali k nebi, do vln padali, *
že hrůzou v nich až duše zkomírala.
27 Zmítali, káceli se opile, *
se vší svou dovedností byli v koncích.
28 Volali tedy k Pánu v úzkostech *
a on je z jejich bídy vysvobodil. –
29 Bouřlivý vichr ztišil ve vánek *
a zklidnilo se mořské vlnobití.
30 Radovali se z toho ztišení; *
a přivedl je k touženému místu.
31 Ať chválí Pána za slitování, *
za divy, které k dobru lidí konal!
32 Ať ve shromáždění ho velebí, *
ve sboru starších ať jej oslavují!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Viděli díla Páně a žasli nad jeho divy.
Ant. 3 S radostí to vidí bohabojní, v srdci budou chovat skutky lásky Páně.
III
33 On proměňoval řeky v pouště, *
prameny ve vyprahlou zem,
34 úrodné kraje v solné pláně *
za to, že zlý byl tamní lid.
35 Poušť zase změnil na jezero, *
vyprahlou hlínu na pramen: –
36 tam usídlil pak hladovící, *
města si mohli zbudovat.
37 Zřídili pole, vinohrady *
a měli hojnou úrodu.
38 Žehnal jim, rozrostli se hojně, *
i chovných zvířat měli dost. –
39 Ten však, jenž ponižuje mocné *
a dá jim bloudit na poušti,
40 že zas jich ubylo a chřadli *
pod tíhou strádání a ran,
41 chudáka ale zvedl z bídy, *
jak stádo zmnožil jeho rod.
42 S radostí to vidí bohabojní, *
všechna zloba musí sklapnout ústa.
43 Kdo jsi moudrý, měj to na paměti! *
V srdci chovej skutky lásky Páně!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 S radostí to vidí bohabojní, v srdci budou chovat skutky lásky Páně.
V.
Pane, až k oblakům tvá věrnost dosahuje.
R.
Tvé rozsudky jak mořské hlubiny.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Žalozpěvů
5,1-22
Prosebné volání
1Rozpomeň se, Hospodine, na to, co se nám stalo,
pohlédni a viz naše pohanění!
2Naše dědictví se dostalo cizincům,
vetřelcům naše domy.
3Stali jsme se sirotky bez otce,
naše matky jsou jako vdovy.
4Svou vodu pijem za peníze,
své dříví získáváme za plat.
5Jařmem na šíji byli jsme oslabeni,
jsme unaveni a nemáme klid.
6Do Egypta jsme vztáhli ruce,
do Asýrie, abychom se nasytili chlebem.
7Naši otcové hřešili – a nejsou,
my však nesem jejich nepravosti.
8Panují nad námi otroci,
z jejich ruky nás nikdo nemůže vytrhnout.
9Přinášíme si v nebezpečí chléb,
že meč stihatele vezme nám život.
10Naše kůže jsou černé jako pec
od palčivého hladu.
11Na Siónu zneuctili ženy,
panny v judských městech.
12Jejich rukou byla pověšena knížata,
před starci nemají úctu.
13Jinoši musí nosit žernov, chlapci klesají pod dřívím.
14Starci vymizeli z bran,
jinoši zanechali hudby na strunné nástroje.
15Zmizela radost našeho srdce,
v nářek se změnil náš rej.
16Spadla koruna z naší hlavy;
běda nám, že jsme zhřešili!
17Proto zchřadlo naše srdce,
proto se zkalil náš zrak:
18na hoře Siónu jsou lupiči,
rejdí po ní lišky.
19Ty však, Hospodine, zůstáváš na věky,
tvůj trůn je po všechna pokolení.
20Proč bys na nás zapomínal na věky,
proč bys nás opouštěl na dlouhé doby?
21Vrať nás, Hospodine, k sobě, a my se vrátíme,
obnov nám bývalé časy,
22jestliže jsi nás naprosto nezavrhl,
nerozhněval se na nás navždy!
RESPONSORIUM
Pláč 5, 19.20-21
O.
Ty, Hospodine, zůstáváš navěky. Proč bys na nás zapomínal na věky? *
Vrať nás, Hospodine, k sobě, a my se vrátíme.
V.
Pane, zachraň nás! Hyneme! *
Vrať nás, Hospodine, k sobě, a my se vrátíme.
DRUHÉ ČTENÍ
Z promluv svatého biskupa Atanáše
(Oratio de incarnatione Verbi, 10: PG 25,
111-114)
Obnov naše dny jako na počátku
Bůh – Slovo, to jest Slovo předobrého Otce, ten, skrze něhož povstal lidský rod,
neopustil lidské pokolení propadající zmaru. Naopak, překonal smrt, do níž se lidé
řítili, a to tím, že jí vydal své vlastní tělo a netečného člověka pohnul svým učením k
lepšímu: všechny lidské věci uvedl svou silou a mocí do pořádku.
A potvrdit to může autoritou teologů, Spasitelových učedníků, každý, kdo by četl jejich spisy. Tam říkají: Kristova láska nás nutí k tomuto
úsudku: Jeden zemřel za všechny, umřeli tedy všichni; a umřel za všechny, abychom už
nežili sobě, ale pro toho, který za nás umřel a vstal z mrtvých, pro našeho Pána Ježíše
Krista.1 A opět: Vidíme však, že Ježíš, který byl trochu ponížen pod anděly, protože
vytrpěl smrt, je korunován slávou a ctí, aby z milosti Boží za všechny lidi podstoupil
smrt.2 Dále apoštol ukazuje také na příčinu, proč nebylo třeba ničeho jiného, než právě
toho, aby se Bůh Slovo stal člověkem: Bylo jistě vhodné, aby ten, pro něhož a skrze něhož
je všechno, přivedl do slávy mnoho synů tím, že utrpením zdokonalí původce jejich spásy.3
Tím míní, že vyvést lidi ze záhuby, jíž propadli, nemohlo příslušet nikomu jinému než
právě Bohu Slovu, témuž, který je na počátku stvořil.
A následujícím způsobem také prohlašují, že Slovo vlastně přijalo lidské tělo, aby se mohlo
stát obětí za podobná těla: Protože sourozenci mají krev a tělo společné, i Ježíš
přijal krev a tělo, aby svou smrtí zbavil moci toho, který má vládu nad smrtí, totiž
ďábla, a vysvobodil všechny ty, kteří byli po celý život drženi v otroctví strachem před
smrtí.4 Obětí vlastního těla také učinil konec zákonu, který platil proti nám, a obnovil
pro nás počátek života, neboť nám dal naději na vzkříšení.
Smrt totiž získala moc nad lidmi vinou lidí. Proto se také Bůh Slovo musel stát člověkem,
aby mohl smrt zrušit a vzkřísit život. Ten, který na svém těle nosil Krista, říká:
Protože smrt přišla skrze člověka, přijde skrze člověka také vzkříšení z mrtvých. Jako
totiž pro svoje spojení s Adamem všichni propadli smrti, tak zase pro svoje spojení s
Kristem všichni budou povoláni k životu.5 A tak dále, jak to následuje. Nyní už totiž
neumíráme jako odsouzenci, nýbrž jako ti, kteří mají být vzkříšeni z mrtvých, očekáváme
obecné vzkříšení všech. Bůh, který je jeho původcem i dárcem, je zajisté uskuteční v pravý čas.
1 srov. 2 Kor 5, 14-15
2 Žid 2, 9
3 tamtéž, 10
4 tamtéž, 14-15
5 1 Kor 15, 21-22
RESPONSORIUM
Řím 3, 23-25; 1 Kor 15, 22
O.
Všichni jsou hříšníky a nedostává se jim Boží slávy. Z jeho milosti však docházejí ospravedlnění zdarma, protože je vykoupil Kristus Ježíš.
* Aby Bůh ukázal svou spásnou spravedlnost, ustanovil ho jako smírnou oběť v jeho krvi, která působí skrze víru.
V.
Jako pro spojení s Adamem všichni propadli smrti, tak zase pro svoje spojení s Kristem všichni budou povoláni k životu.
* Aby Bůh ukázal svou spásnou spravedlnost, ustanovil ho jako smírnou oběť v jeho krvi, která působí skrze víru.
PSALMODIE
Ant. 1 Ty jsi mi nablízku, Pane, věrně platí tvá ustanovení.
Žalm 118 (119), 145-152
XIX (Kóf)
145 Ze srdce volám: vyslyš mě, Pane, *
poslušen budu tvých přikázání!
146 Volám k tobě, chraň mě a zachraň, *
budu tvé příkazy poctivě plnit. –
147 S úsvitem přicházím, o pomoc prosím, *
s důvěrou spoléhám na tvé slovo.
148 Oči mé bdí už před noční hlídkou, *
hloubat chci o tvém rozhodnutí. –
149 Slyš můj hlas ve svém milosrdenství, *
uděl mi život podle své vůle!
150 Blíží se ti, kdo mi úklady strojí, *
vzdáleni přitom zákonu tvému. –
151 Zato však ty jsi mi nablízku, Pane, *
věrně platí tvá ustanovení.
152 Z výroků tvých už dávno jsem poznal, *
že jsi je stanovil na všechny věky.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Ty jsi mi nablízku, Pane, věrně platí tvá ustanovení.
Ant. 2 Tvá moudrost, Pane, ať je se mnou a se mnou ať pracuje.
Kantikum
Pane, dej mi moudrost
Mdr 9, 1-6. 9-11
Dám vám výmluvnost a moudrost, které nedovedou odolat žádní vaši protivníci. (Srov. Lk 21, 15)
1 Bože mých otců a Pane milosrdenství, *
ty jsi udělal vesmír svým slovem,
2 vyzbrojil jsi člověka svou moudrostí, *
aby panoval tvorům, které jsi stvořil,
3 a spravoval svět rozvážně a spravedlivě, *
a vykonával vládu čistým srdcem:
4 dej mi moudrost, která prodlévá u tvého trůnu, *
a nevylučuj mě z počtu svých dětí!
5 Neboť jsem tvůj služebník a syn tvé služebnice, †
člověk slabý a krátkého věku *
a jen málo chápu z toho, co je zákon a právo; –
6 neboť i kdyby někdo z lidí platil za dokonalého, *
chybí-li mu tvá moudrost, bude považován za nic. –
9 S tebou je tvá moudrost a zná tvoje díla, *
a byla při tom, když jsi tvořil svět;
ona ví, co se líbí tvým očím, *
co je správné podle tvých přikázání. –
10 Sešli ji z posvátných nebes, *
pošli ji od trůnu tvé velebnosti,
aby se mnou byla a se mnou pracovala, *
a abych poznal, co se tobě líbí. –
11 Neboť ona ví všecko a rozumí všemu, †
rozvážně mě povede ve všech mých činech *
a bude mě chránit svým leskem.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Tvá moudrost, Pane, ať je se mnou a se mnou ať pracuje.
Ant. 3 Věrnost Páně na věky.
Žalm 116 (117)
Chvála Božího milosrdenství
Pohané oslavují Boha, že jim prokázal milosrdenství. (Řím 15, 8. 9)
1 Velebte Pána, všichni lidé, *
slavte ho, všechny národy! –
2 Nad námi mocná jeho milost *
a věrnost Páně na věky.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Věrnost Páně na věky.
KRÁTKÉ ČTENÍ
Flp 2, 14-15
Dělejte všechno bez reptání a váhání. Tak z vás budou lidé bezúhonní a bezelstní. Boží děti bez poskvrny uprostřed pokolení špatného a zvráceného, ve kterém vy však budete
zářit jako hvězdy ve vesmíru.
KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. Pane, k tobě volám: * Ty jsi mé útočiště.
R. Pane, k tobě volám: * Ty jsi mé útočiště.
V. Ty jsi můj úděl v zemi živých.
R. Ty jsi mé útočiště.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Pane, k tobě volám: * Ty jsi mé útočiště.
ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM
Ant. k Zachariášovu kantiku Pane, zjev se těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti.
Mesiáš a jeho předchůdce
Lk 1, 68-79
Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
z rodu Davida, svého služebníka.
Jak slíbil od pradávna *
ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
a z rukou všech, kteří nás nenávidí.
Slitoval se nad našimi otci *
a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
že nám dá,
abychom mu beze strachu *
a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
po všechny dny svého života.
A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
v odpuštění hříchů
pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
a uvedl naše kroky na cestu pokoje.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. k Zachariášovu kantiku Pane, zjev se těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti.
PROSBY
Bůh vyvýšil Pannu Marii nade všechno tvorstvo. Prosme ho proto s důvěrou:
POHLEĎ NA MATKU SVÉHO SYNA A VYSLYŠ NÁS.
Otče milosrdenství, děkujeme ti za to, že jsi nám dal Marii za matku a vzor našeho života,
— na její přímluvu posvěť naše srdce.
Maria, tvá věrná služebnice, uchovávala tvá slova ve svém srdci,
— na její přímluvu učiň i z nás služebníky a učedníky tvého Syna.
Ty jsi na ni seslal svého Ducha a ona počala Ježíše, tvého Syna,
— na její přímluvu daruj i nám plody Svatého Ducha.
Tys posiloval Marii stojící pod křížem a naplnil jsi ji radostí ze zmrtvýchvstání svého Syna,
— na její přímluvu zmírni naše soužení a posilni naši naději.
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.
Otče náš...
MODLITBA
Bože, ty jsi původce naší spásy; dej nám ducha pravé zbožnosti, ať tě oslavujeme celým svým životem už
zde na zemi, abychom tě i v nebi mohli bez přestání chválit. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Pokud předsedá kněz
nebo jáhen, rozpustí lid takto:
Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.
Může použít i
jinou formuli požehnání z misálu.
Pokud má lid odejít,
řekne:
Jděte ve jménu Páně.
R. Bohu díky.
Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:
Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|