Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

27. únor 2011
8. NEDĚLE BĚHEM ROKU

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Hle, už se noční prořídlý stín úží,
jitřenka září svěžím nachem růží.
Prosme teď všichni z upřímného srdce
    mocného Tvůrce.

Ať je Bůh k nám vždy plný smilování,
zbaví nás tísně a ve zdraví chrání,
otcovskou rukou uvede nás vděčné
    do vlasti věčné.

To, dobrý Bože, neváhej nám dáti,
Otče i Synu i ty, Duchu Svatý,
ať celým světem nikdy neustává
    tobě znít chvála. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Kdo smí vstoupit na horu Páně, stanout na jeho svatém místě.

Pokud se následující žalm použil na invitatorium, použije se žalm 94(95).

Kristu se při jeho nanebevstoupení otevřely brány nebe. (Sv. Irenej)

¹ Pánu zem patří se vším, co nese, *
      jeho je svět i vše, co v něm žije.
² Sám jej založil nad oceány, *
      upevnil nad tekoucími proudy. –

³ Kdo smí vstoupit na horu Páně, *
      stanout na jeho svatém místě?
⁴ Ten, kdo má čisté ruce i srdce, *
      neklame, nepřísahá křivě.
⁵ Dostane od Pána požehnání, *
      u Boha Zachránce nalezne pomoc.
⁶ To je rod těch, kdo hledají Pána, *
      hledají tvář Boha Jákobova. –

⁷ Zvyšte se ještě, vy brány, †
      zvětšte se, pradávné vjezdy, *
      pro příchod slavného krále!
⁸ „Kdo je ten král tak slavný?“ †
      Pán, jenž je silný a mocný, *
      Pán, který mocný je v boji. –

⁹ Zvyšte se ještě, vy brány, †
      zvětšte se, pradávné vjezdy, *
      pro příchod slavného krále!
¹⁰ „Kdo je ten král tak slavný?“ †
      On, Pán zástupů věčných, *
      On, král věčné slávy!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Kdo smí vstoupit na horu Páně, stanout na jeho svatém místě.

Ant. 2 Národy, chvalte našeho Boha, on naší duši daroval život, aleluja.

O vzkříšení Páně a obrácení pohanů. (Hésychios)

¹ Jásejte Bohu všechny země, *
²     zpívejte k slávě jeho jména!
³ Řekněte Bohu: „Jaký jsi mocný, †
      skutky tvé moci tak podivuhodné, *
      že se i nepřítel poklonit musí!
⁴ Celý svět ať se ti koří a zpívá, *
      ať zpívá k poctě tvého jména!“ –

⁵ Pojďte a vizte Boží skutky! *
      Úžasné je, co lidem činí.
⁶ Proměnil moře v suchou zemi, †
      potom i řeku přešli pěšky. *
      On je nám zdrojem radování!
⁷ On vládne navěky svou mocí, †
      národy sleduje svým zrakem, *
      zpupní se neodváží vzepřít. –

⁸ Národy, chvalte našeho Boha *
      a všude šiřte jeho chválu!
⁹ On naší duši daroval život, *
       našim nohám klopýtnout nedal. –

¹⁰ Zajisté jsi nás, Bože, i zkoušel, *
       v plameni tříbil jako stříbro.
¹¹ Dopustils, že jsme v soužení vešli, *
       na bedra vložils nám těžké břímě.
¹² Nechals lidi nám přes hlavu cválat, †
       prošli jsme ohněm, prošli vodou: *
       vyvedls nás však do volnosti!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Národy, chvalte našeho Boha, on naší duši daroval život, aleluja.

Ant. 3 Poslyšte bohabojní, co Bůh mi dobrého činí, aleluja.

¹³ S obětním darem jdu do tvého domu, *
       abych ti splnil dané sliby,
¹⁴ tak jak mi v nouzi vyšly ze rtů, *
       jak ti je přednesla má ústa.
¹⁵ Tučnou zvěř nesu ti k zápalné žertvě, †
       z beranů obětní dým ať stoupá, *
       býčky a kozly ti obětuji. –

¹⁶ Pojďte a poslyšte, bohabojní, *
       povím, co Bůh mi dobrého činí.
¹⁷ Ještě jsem k němu křičel v tísni, *
       a již můj jazyk mu chvalozpěv chystal.
¹⁸ Kdybych byl v srdci smýšlel špatně, *
       Bůh by mě jistě nevyslyšel.
¹⁹ Avšak Bůh moje modlitby slyšel, *
       mému volání popřál sluchu. –

²⁰ Pánu buď za to dík a chvála, †
       že moji modlitbu neodmítl, *
       a svou lásku mi neodepřel.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Poslyšte bohabojní, co Bůh mi dobrého činí, aleluja.

V. Boží slovo je plné života a síly.
R. Ostřejší než každý dvojsečný meč.

PRVNÍ ČTENÍ

Začátek knihy Job

     ¹V zemi Hus žil muž jménem Job. Byl to muž bezúhonný, čestný, bohabojný a varoval se zlého. ²Narodilo se mu sedm synů a tři dcery. ³Měl ve svém stádu sedm tisíc kusů bravu, tři tisíce velbloudů, pět set párů skotu a pět set oslic. Měl i velmi mnoho čeledi a vynikal mezi všemi syny Východu.
     ⁴Jeho synové měli ve zvyku pořádat každý ve svém domě hostinu, jak na ně přišla řada, a posílali pozvání svým třem sestrám, aby s nimi hodovaly. ⁵Když uplynuly dny hodů, posílal Job pro své děti a obřadně je očišťoval. Časně ráno obětoval zápalnou oběť za každého z nich, neboť říkával: „Kdo ví, zda moje děti nezhřešily a neurazily ve svém srdci Boha." Tak dělával Job pokaždé.
     ⁶Jednou se Boží synové shromáždili u Hospodina. Přišel s nimi i satan. ⁷Hospodin řekl satanovi: „Odkud přicházíš?“ A satan odpověděl Hospodinu; „Procházel jsem zemí a potuloval jsem se po ní.“ ⁸Tu řekl Hospodin satanovi: „Všiml sis mého služebníka Joba, že mu není na zemi podobného? Je to muž bezúhonný, čestný, bohabojný a varuje se zlého.“
     ⁹Satan odpověděl Hospodinu: „Copak je Job bohabojný zadarmo? ¹⁰Nechráníš ho ze všech stran, jeho dům a vše, co má? Žehnáš jeho podnikání a jeho stáda se na zemi množí. ¹¹Jen vztáhni svou ruku a dotkni se všeho, co má, a uvidíš, zda ti nebude zlořečit do tváře!“ ¹²Tu řekl Hospodin satanovi: „Hle, do tvé moci dávám vše, co má: jenom na něho samého nevztahuj svou ruku!“ A satan od Hospodina odešel.
     ¹³Jednou, když zase Jobovi synové a dcery hodovali v domě nejstaršího bratra, ¹⁴přišel posel k Jobovi a oznámil: „Když býci orali a oslice se pásly vedle nich, ¹⁵Sabejci zaútočili, uloupili je a čeleď pobili mečem; jen já sám jsem unikl, abych ti to oznámil.“
     ¹⁶Ještě tento posel mluvil, když přišel druhý a řekl: „Boží oheň spadl z nebe, sežehl ovce i čeleď, a pohltil je; jen já sám jsem unikl, abych ti to oznámil.“
     ¹⁷Ještě ten mluvil, když přišel třetí a řekl: „Chaldejci sešikovali tři tlupy, vyrazili na velbloudy, uloupili je a čeleď pobili mečem; jen já sám jsem unikl, abych ti to oznámil.“
     ¹⁸Ještě ten mluvil, když přišel čtvrtý a řekl: „Tvoji synové a dcery hodovali v domě svého nejstaršího bratra. ¹⁹A tu se z pouště přihnala veliká vichřice, obořila se na čtyři rohy domu, takže se zřítil na děti, a ty zahynuly; jen já sám jsem unikl, abych ti to oznámil.“
     ²⁰Tu Job vstal, roztrhl si šat, oholil svou hlavu, padl na zem, klaněl se ²¹a řekl:
„Nahý jsem vyšel z lůna své matky
a nahý se tam vrátím.
Hospodin dal, Hospodin vzal.
Hospodinovo jméno buď pochváleno.“
     ²²Tak Job v ničem nezhřešil a neřekl nic, co by se o Bohu neslušelo.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z komentáře svatého papeže Řehoře Velikého ke knize Job

     Někteří lidé jsou tak prostí, že nevědí, co je správné. Ale tím se vzdalují od nevinnosti skutečné prostoty a nemohou dosáhnout opravdové poctivosti. Neboť když se nedovedou zabezpečit opravdovou poctivostí, nemohou si v prostotě ani uchovat bezúhonnost.
     A proto Pavel napomíná učedníky a říká: Přeji si, abyste byli zběhlí v dobrém, ale nezkušení ve zlém.¹ A dále říká: Přestaňte být co do soudnosti jako malé děti! Co se týká špatnosti, v tom ať jste jako nemluvňata.²
     Proto také sama Pravda přikazuje učedníkům: Buďte opatrní jako hadi a bezelstní jako holubice.³ Obojí tak nutně spojil v jediné napomenutí: aby zchytralost hada podpořila bezelstnost holubice, a naopak prostota holubice aby mírnila hadí lstivost.
     Proto Duch Svatý nezjevil lidem svou přítomnost jen v podobě holubice, ale i ohněm. Holubice totiž znázorňuje prostotu, oheň horlivost. Ukazuje se nám tedy v holubici i v ohni: neboť ti, kdo jsou plni Ducha, stojí ve službách mírnosti a prostoty, ale s horlivostí a přímostí vzplanou proti hříchům těch, kdo páchají zlo.
     Člověk bezúhonný, poctivý a bohabojný se varuje zlého.⁴ Každý, kdo směřuje k věčné vlasti, žije nepochybně jako člověk bezúhonný a poctivý. Bezúhonný v jednání, poctivý ve víře; bezúhonný v pozemském dobru, poctivý ve vznešených věcech, které zakouší v hloubi srdce. Někteří lidé totiž nejsou bezúhonní při konání dobrých skutků, protože za ně nehledají vnitřní odměnu, ale vnější uznání. A proto správně říká moudrý muž: Běda hříšníku, který kráčí po dvou cestách.⁵ Po dvojí cestě vchází jako hříšník ten, kdo sice svými skutky koná něco Božího, ale jeho smýšlení je světské.
     Dobře je také řečeno: Člověk bohabojný se varuje zlého. Neboť svatá Církev vyvolených začíná cesty své bezúhonnosti a poctivosti bázní, ale dovršuje je láskou. V Církvi svaté platí, že se zlem se zásadně rozejdeme tehdy, když se z lásky k Bohu rozhodneme, že již nechceme hřešit. Zatímco když konáme dobro spíše ze strachu, ještě jsme se se zlem zcela nerozešli. Hřešíme totiž už tím, že bychom rádi hřešili, kdyby to bylo bez trestu.
     Když se tedy říká o Jobovi, že se bojí Boha, správně se také uvádí, že se vyhýbá zlu. Protože následuje-li po strachu láska, potom vinu, která zůstává v mysli, potlačí zamýšlené předsevzetí.
     ¹ Řím 16, 19
     ² 1 Kor 14, 20
     ³ Mt 10 ,16
     ⁴ srov. Job 1, 1
     ⁵ Sir 2, 12

RESPONSORIUM

* Zachraň, Pane, svůj lid *
    a žehnej svému dědictví.
Kraluj mu *
    a vyvyš jej na věky.
Každého dne *
    dobrořečíme tobě
a chválíme tvé jméno na věky, *
    až na věky věků.
Rač nás, Pane, tohoto dne, *
    chránit před hříchem.
Smiluj se nad námi, Pane,*
    smiluj se nad námi.
Sešli nám, Pane, své milosrdenství, *
    jak v tebe doufáme.
V tebe, Pane, doufám, *
    nebudu zahanben na věky.

* Poslední část (prosby) se může vynechat.

PSALMODIE

Ant. 1 Děkujte Pánu, že je dobrotivý, navěky jeho milosrdenství, aleluja.

Kristus je ten kámen, který jste vy, stavitelé odhodili, ale z kterého se stal kvádr nárožní. (Sk 4, 11)

¹ Děkujte Pánu, že je dobrotivý, *
    na věky jeho milosrdenství! –
² Dům Izraelův ať jen stále říká: *
    „Na věky jeho milosrdenství!“
³ Dům Áronův ať neustále říká: *
    „Na věky jeho milosrdenství!“
⁴ Ať říkají, kdo uctívají Pána: *
    „Na věky jeho milosrdenství!“ –

⁵ Z hlubiny soužení jsem volal k Pánu: *
    a Pán mě vyslyšel a vysvobodil.
⁶ Je se mnou Pán, a proto nemám strachu: *
    co by mi mohli udělati lidé?
⁷ Je se mnou Pán, má pomoc neustálá, *
    svrchu se dívám na své nepřátele. –

⁸ Je lépe u Pána mít útočiště, *
    než spoléhat se pouze na člověka.
⁹ Je lépe u Pána mít útočiště, *
    než na mocné se pouze spoléhati.

¹⁰ Obklíčili mě všichni pohané, *
    ve jménu Páně jsem je přemohl.
¹¹ Obklíčili mě všichni ze všech stran, *
    ve jménu Páně jsem je přemohl.
¹² Obklíčili mě jako včelí roj, †
    jak oheň trní spalovali mě, *
    ve jménu Páně jsem je přemohl.
¹³ Smýkali mnou a k zemi sráželi, *
    Pán přesto zachránil mě před pádem.
¹⁴ Pán je má síla, je má statečnost, *
    a on se také stal mou záchranou. –

¹⁵ Hlasitý jásot nad zachráněním *
    pod stany spravedlivých zaznívá.
¹⁶ Pravice Páně mocně zasáhla, †
    pravice Páně pozvedla mě zas, *
    pravice Páně mocně zasáhla! –

¹⁷ Nezemřu, nýbrž budu žít dál, *
    o činech Páně vděčně vyprávět.
¹⁸ Opravdu těžce potrestal mě Pán, *
    do rukou smrti však mě nevydal.
¹⁹ Otevřte mi brány spravedlivých, *
    projdu jimi Pánu díky vzdát! –

²⁰ Zde se otvírá ta brána Páně, *
    tudy spravedliví vcházejí. –

²¹ Dík ti složím za tvé vyslyšení, *
    že jsem v tobě došel záchrany. –

²² Kámen, zavržený staviteli, *
    stal se náhle kvádrem nárožním.
²³ To se událo jen z moci Páně, *
    zázrak před našima očima.
²⁴ Toto je den způsobený Pánem, *
    jásavě se z něho radujme! –

²⁵ Slyš nás, Pane, popřej nám svou spásu! *
    Slyš nás, Pane, poskytni nám zdar! –

²⁶ „Požehnán, kdo vchází jménem Páně! *
    My vám z domu Páně žehnáme!“ –

²⁷ Pán je Bůh, to on nám dává světlo! †
    Seřaďte se v průvod s ratolestmi, *
    vedoucí až k rohům oltáře! –

²⁸ Jsi můj Bůh a já ti vzdávám díky, *
    tebe, svého Boha, velebím. –

²⁹ Děkujte Pánu, že je dobrotivý, *
    na věky jeho milosrdenství.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Děkujte Pánu, že je dobrotivý, navěky jeho milosrdenství, aleluja.

Ant. 2 Všechna Boží díla, dobrořečte Pánu, aleluja.

⁵² Požehnaný jsi, Pane, Bože našich otců, *
       chvályhodný, slavný a vyvýšený na věky. –

    Požehnané je tvé slavné a svaté jméno, *
       chvályhodné a vyvýšené na věky. –

⁵³ Požehnaný jsi ve svatém chrámě své slávy, *
       nejvýš chvályhodný a slavný na věky. –

⁵⁴ Požehnaný jsi na trůně svého království, *
       nejvýš chvályhodný a slavný na věky. –

⁵⁵ Požehnaný jsi, který shlížíš do bezedných propastí †
       a vládneš nad cheruby, *
       chvályhodný a vyvýšený na věky. –

⁵⁶ Požehnaný jsi na nebeské obloze, *
       chvályhodný a slavný na věky. –

⁵⁷ Všechna Boží díla, dobrořečte Pánu, *
       chvalte a vyvyšujte ho na věky.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Všechna Boží díla, dobrořečte Pánu, aleluja.

Ant. 3 Vše, co má dech, ať Pána velebí, aleluja.

Zpívejte žalmy duchem i srdcem, oslavujte Boha svou duší i tělem. (Hesychios)

¹ Velebte Pána v jeho svatyni, *
      chvalte na jeho mocné klenbě nebes!
² Chvalte ho za divy, jež učinil, *
      chvalte ho pro velikost svrchovanou! –

³ Chvalte ho zvučným hlaholením trub, *
      chvalte ho v doprovodu harf a citer!
⁴ Chvalte ho bubínky a vířením, *
      chvalte ho strunnou hrou a píšťalami!
⁵ Chvalte ho zvonivými cimbály, †
      chvalte ho cimbály, jež zvučně chřestí! *
      Vše, co má dech, ať Pána velebí!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Vše, co má dech, ať Pána velebí, aleluja.

KRÁTKÉ ČTENÍ

KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. Slavíme tě, Pane, * vzýváme tvé jméno.
R. Slavíme tě, Pane, * vzýváme tvé jméno.
V. Hlásáme tvé divy.
R. Vzýváme tvé jméno.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Slavíme tě, Pane, * vzýváme tvé jméno.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Nedělejte si starosti a neříkejte: Co budeme jíst? Nebo: Co budeme pít? Váš nebeský Otec přece ví, co všechno potřebujete.

Ant. k Zachariášovu kantiku Nedělejte si starosti a neříkejte: Co budeme jíst? Nebo: Co budeme pít? Váš nebeský Otec přece ví, co všechno potřebujete.

PROSBY
Otevřme radostně své srdce Bohu mocnému a dobrotivému a vzdávejme mu chválu, vždyť on nás miluje a ví, co potřebujeme:
     BOŽE, CHVÁLÍME TĚ A DŮVĚŘUJEME V TEBE.

Dobrořečíme ti, všemohoucí Bože, Králi všeho světa, za to, že jsi nás hříšníky povolal,
— abychom poznávali tvou pravdu a sloužili tvé velebnosti.
Bože, tys nám otevřel bránu milosrdenství,
— učiň, ať nikdy nezbloudíme z cesty života.
Oslavujeme vzkříšení tvého milovaného Syna,
— dopřej nám, ať tento den prožijeme v duchovní radosti.
Dej svým věrným pravého ducha modlitby,
— abychom tě chválili a abychom ti vždycky a ve všem děkovali.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

Otče náš...

MODLITBA
Všemohoucí Bože, naplň celý svět svým pokojem a veď ho po správných cestách, aby tvá Církev mohla v bezpečí a míru plnit své poslání. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Pokud předsedá kněz nebo jáhen, rozpustí lid takto:

Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.

    Může použít i jinou formuli požehnání z misálu.
    Pokud má lid odejít, řekne:

Jděte ve jménu Páně. 
R. Bohu díky. 

    Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:

Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie