[ ukázat menu ]

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

2. červen 2010
Druhé mezidobí, 9. týden
1. týden žaltáře

RANNÍ CHVÁLY S ČETBOU

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Tmy, mlhy, noci, soumraku,
vše, co svět vrhá do zmatků:
hle, svítá, bledne nebes pláň –
prchněte! Kristus kráčí k nám!

Tmy trhají se nad zemí
slunečním šípem zraněny,
věcem se barva vrací hned,
když slunce na ně upře hled.

Podobně se v nás temný stín
i s duší, vědomou svých vin,
když roztrhnou se mraky v ní,
pod Boží vládou rozjasní.

K tobě se, Kriste, hlásíme,
a z duše čisté, upřímné
na kolenou tě zkroušeni
vzýváme svými písněmi.

Buď našich smyslů stálá stráž,
rozjasni celý život náš.
Co skví se krásou falešnou,
to omyj čistou září svou.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo.

Žalm 17 (18), 2-30
Poděkování za záchranu a vítězství

V tu chvíli nastalo velké zemětřesení. (Zj 11, 13)

I

2 S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo! *
3     Pane, má skálo, má tvrzi, má spáso,
   ty jsi můj Bůh, můj hrad, kde se skryji, *
      ty jsi můj štít a záchrana moje!

4 Úpěnlivě volal jsem k Pánu, *
      osvobodil mě od nepřátel! –

5 Smrtící vlny mě zalily, *
      příboje zkázy mě plnily děsem.

6 Osidla temnot mě ovila, *
      smyčky smrti se nade mnou zdrhly.

7 K Pánu jsem volal v úzkostech, *
      k Bohu jsem křičel o záchranu.
   Ze svého chrámu slyšel můj hlas, *
      k jeho uším došel můj nářek.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo.

Ant. 2 Zachránil mě Pán, protože ve mně našel zalíbení.

II

8 A tu se zachvěla, pohnula zem, †
      v základech hor se zakolísala, *
      jak ve svém hněvu ji otřásal Pán.

9 Z jeho nozder valil se dým, †
      z jeho úst šlehal sžíravý plamen, *
      řeřavé uhlíky sršely z něj.

10 Nachýlil nebe a sestoupil níž, *
      s černými mračny pod nohama. –

11 Na cherubovi přilétal, *
      na perutích vichru se snášel.

12 Celý se halil v temnotách, *
      do clony z tmavých vod a mraků.

13 Ze záře, která před ním šla, *
      padaly kroupy a řeřavé uhlí. –

14 Nebesa s rachotem rozehřměl Pán, *
      hlasem svým Nejvyšší zaburácel.

15 Vysílal šípy do všech stran, *
      blesky metal a kolkolem sršel.

16 I bylo vidět až na mořské dno, *
      obnažily se základy země,
    když jsi, Pane, zahrozil, *
      zadul vichřicí svého hněvu. –

17 Pro mne však z výšin svou pravicí sáh´, *
      vyzdvihl mě z té záplavy vodní,

18 vyrval mě z rukou mých nepřátel, *
      z přesily mocných nenávistníků.

19 Vrhli se na mne v můj neblahý den, *
      Pán mi však přispěchal na ochranu.

20 Na volný prostor vyvedl mne, *
      zachránil, v kom našel zalíbení.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Zachránil mě Pán, protože ve mně našel zalíbení.

Ant. 3 Ty, Pane, zažehni mé světlo, ty ozař mé temnoty.

III

21 Tak pro mou nevinnost učinil Pán, *
      splatil mi za to, že ruce mám čisté;

22 za to, že po cestách Páně jsem šel, *
      od svého Boha neodpadl.

23 Vskutku jsem všech jeho příkazů dbal, *
      zákony jeho jsem neodmítal.

24 Zůstal jsem před ním bez viny, *
      chránil se bedlivě před proviněním.

25 Odplatil Pán mou nevinnost, *
      neboť viděl, že ruce mám čisté. –

26 K věrnému, Pane, jsi věrný i ty, *
      a s dobrým jednáš dobrotivě.

27 Čistému odplácíš čistotou, *
      k chytrákům však jsi opatrný.

28 Tak chráníš od zhouby pokorný lid, *
      pohledy zpupné však pokořuješ.

29 Ano, má svítilna, Pane, jsi ty. *
      Bůh můj mé temnoty ozařuje.

30 S tebou ztékám valy a zdi, *
      se svým Bohem přeskočím hradby.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Ty, Pane, zažehni mé světlo, ty ozař mé temnoty.

V. Všichni se divili milým slovům.
R. Která vycházela z jeho úst.

PRVNÍ ČTENÍ

Z Knihy Job

32, 1-6; 33, 1-22
Elihu mluví o Božích úradcích

    
32.1Ti tři muži přestali odpovídat Jobovi, protože považoval sám sebe za spravedlivého. 2Tu Elihu, Barachelův syn Buz z kmene Ram, se na Joba rozhněval; 3jeho hněv vzplál proto, že se před Bohem dělal spravedlivým. I na jeho tři přátele se rozhněval, poněvadž nenalezli odpověď a Joba jen odsuzovali. 4Když mluvili s Jobem, Elihu vyčkával, protože byli věkem starší než on. 5Když však Elihu viděl, že ti tři mužové nemají co odpovědět, rozhněval se.
    
6A tehdy se ujal slova Elihu, Barachelův syn z Buz, a řekl:
„Jsem věkem nejmladší, vy jste starci,
proto jsem se ostýchal a váhal
vám povědět, co vím.
33.1Slyš tedy, Jobe, mou řeč,
popřej sluchu všem mým slovům.
2Pohleď, otvírám ústa,
můj jazyk hovoří v hrdle.
3Promluvím z upřímnosti srdce,
rty mé vypovědí čistou pravdu.
4Boží duch mě stvořil,
dech Všemocného mě oživuje.
5Můžeš-li, odpověz mi,
připrav se na mě a proti mně povstaň!
6Vždyť já jako ty jsem z Boha,
i já byl uhněten z hlíny.
7Ať tě neděsí strach ze mne,
má vážnost tě nemusí tížit.
    
8Řekl jsi však – slyšel jsem to na vlastní uši –
vnímal jsem zvuk tvých slov:
9‚Jsem čistý, bez zločinu,
bezúhonný, nemám vinu.
10Ale On si proti mně bere záminku,
jedná se mnou jak s nepřítelem.
11Do klády svírá mé nohy,
špehuje všechny mé cesty.‘
    
12Hleď, odpovím ti, v tom se mýlíš,
vždyť větší je Bůh než člověk.
13Pročpak mu vyčítáš,
že ti neodpovídá na každé slovo?
14Ať už Bůh mluví tak, či onak,
člověk na to nedává pozor.
15Ve snu nebo v nočním vidění,
když se na lidi snáší hluboký spánek,
když usínají na lůžku,
16tu otvírá ucho lidí,
děsí je výstrahou,
17aby člověka odvrátil od zločinu,
aby vyhladil z něho pýchu,
18aby mu zachránil duši před propastí,
jeho život před zlým koncem.
    
19Je zkoušen bolestí na svém lůžku,
v jeho kostech neustává boj.
20Jeho duše si oškliví pokrm,
jeho chuť si hnusí i vábivé jídlo.
21Jeho tělo se očividně tratí,
ukazují se kosti, které dřív nebylo vidět.
22Jeho duše se blíží zániku,
jeho život smrtelným křečem.“

RESPONSORIUM

Řím 11,33-34

O. Ó, jak bezedná je Boží štědrost, moudrost i poznání! * Jak neproniknutelná jsou jeho rozhodnutí a neprobádatelné způsoby jeho jednání!
V. Neboť kdo pochopí jednání Páně? Kdo mu byl rádcem? * Jak neproniknutelná jsou jeho rozhodnutí a neprobádatelné způsoby jeho jednání!

DRUHÉ ČTENÍ

Z komentáře svatého papeže Řehoře Velikého ke knize Job

(Lib. 23, 23-24: PL 76, 265-266)

Správné učení se varuje pýchy

     Slyš, Jobe, mou řeč, popřej sluchu všem mým slovům. Pro učení domýšlivých je příznačné, že neumějí pokorně předkládat to, čemu učí, a že to, co poznávají jako správné, nedovedou správně podat. Jejich slova totiž prozrazují: když učí, připadají si, jako by seděli na samém vrcholu nějaké výšiny a zvysoka shlížejí na ty, které učí, jako by byli kdesi hluboko pod nimi. Nechtějí s nimi rozmlouvat jako rádcové, ale jako vládcové, kterým se sotva uráčilo promluvit.
     Správně jim říká Pán ústy Proroka: Panovali jste nad nimi násilně a surově. Ano, násilně a surově vládnou ti, kdo se nesnaží své podřízené klidně a rozumně napravovat, ale snaží se je drsně a panovačně lámat.
     Naopak, správné učení se již v myšlenkách naprosto rozhodně varuje zla pýchy, neboť ví, že šípy jeho slov s veškerou prudkostí míří přímo proti původci a učiteli pýchy. A má se zajisté na pozoru, aby pyšnými mravy nevyznávalo toho, kterého v srdci posluchačů svatými slovy pronásleduje. Usiluje o pokoru, která je učitelkou a matkou všech ctností; aby ji nejen hlásalo slovy, ale i osvědčovalo životem. A tak k učedníkům hledajícím pravdu hovoří spíše chováním než řečmi.
     Také Pavel mluví v listě Soluňanům, jako by zapomněl na vznešenost vlastního apoštolského úřadu, a říká: Počínali jsme si mezi vámi něžně. A jinde říká apoštol Petr: Buďte stále připraveni obhájit se před každým, kdo se vás ptá po důvodech vaší naděje. A aby zdůraznil, že je třeba při znalosti nauky dodržovat také určitý způsob vyučování, dodal: ale čiňte to s jemností a skromností; musíte mít přitom sami dobré svědomí.
     A to, co říká Pavel učedníkovi: Nařizuj to a vyučuj s veškerým důrazem, neznamená, že by ho vybízel k vladě moci, ale k vážnosti autority života. Neboť s mocí se vyučuje, když se něco napřed dělá, a pak se teprve o tom mluví. A když nám svědomí svazuje jazyk, ubírá to učení na věrohodnosti. Apoštol tedy neukládal učedníkovi, aby ukazoval moc pyšným kázáním, ale aby jeho věrohodnost plynula z dobrých skutků.
     Proto také je psáno o našem Pánu: Učil totiž jako ten, který má moc, a ne jako učitelé Zákona a farizeové. Neboť jedině on, on samojediný mohl mluvit o dobru s mocí, protože nikdy z žádné slabosti nespáchal nic špatného. Z božské moci měl přece to, co nám skrze nevinnost svého člověčenství zprostředkoval.

RESPONSORIUM

1 Petr 5,5; Mt 11,29

O. Opásejte se všichni ve vzájemném styku pokorou. * Bůh se staví proti pyšným, ale dává milost pokorným.
V. Učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pro své duše odpočinek. * Bůh se staví proti pyšným, ale dává milost pokorným.

PSALMODIE

Ant. 1 Ve tvém světle, Bože, budeme vidět světlo.

Žalm 35 (36)
Zloba hříšníka a Boží dobrota

Kdo mě následuje, nechodí v temnotě, ale bude mít světlo života. (Jan 8, 12)

2 Zálibu ve zlém bezbožný má v srdci, *
      Boha se bát ho ani nenapadne. –

3 Snadno a rád jen výmluvy si hledá, *
      že nevidí a nezná odpor k hříchu.
4 Zradou a zlem čpí slova v jeho ústech, *
      zřekl se moudrosti a dobrých skutků.
5 Na lůžku obmýšlí jen nepravosti, *
      ničeho špatného se nezalekne. –

6 Pane, až k nebesům tvé slitování, *
      až k oblakům tvá věrnost dosahuje.
7 Tvá spravedlnost jako velehory, †
      tvé rozsudky jak mořské hlubiny, *
      lidem i zvěři dáváš pomoc, Pane. –

8 Bože, jak drahocenná je tvá milost, *
      v stínu tvých křídel mají lidé úkryt.
9 Sytí se z hojných darů tvého domu, *
      z proudů svých slastí sám je napájíš.
10 Protože u tebe je pramen žití, *
       jen ve tvém světle můžem světlo vidět. –

11 Svou milost zachovej svým vyznavačům, *
       svou spravedlnost lidem přímých srdcí.
12 Ať noha pyšného mě nepošlape, *
       ať necloumá mnou ruka hříšníkova!
13 Hle, hrůza porazila bezbožníky, *
       jsou svrženi a víckrát nepovstanou.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Ve tvém světle, Bože, budeme vidět světlo.

Ant. 2 Pane, tys veliký a slavný, podivuhodný ve své síle.

Kantikum
Pán, Stvořitel světa, chrání svůj lid
Jdt 16, 1-2a. 13-15
Zpívali novou píseň. (Zj 5, 9)

1 Začněte na bubny hrát Bohu, *
      pějte Pánu při cimbálech;
   Složte mu novou píseň, *
      velebte a vzývejte jeho jméno!
2 Vždyť Bůh je Pán, *
       on potírá války. –

13 Zapějme Pánu chvalozpěv, *
       nové hymny zpívejme našemu Bohu.
   Pane a Vládce, tys veliký a slavný, †
       podivuhodný ve své síle, *
       překonat tebe nemůže nikdo. –

14 Všichni tvoji tvorové mají sloužit tobě, *
       neboť jsi řekl a byli.
    Poslal jsi svého Ducha a byli stvořeni *
       a není, kdo by odpíral tvému hlasu. –

15 Před tebou kolísají základy hor i vodstva, *
       skály jak vosk se rozplývají před tvou tváří.
    Ti však, kdo před tebou mají bázeň, *
       budou u tebe velicí ve všem.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pane, tys veliký a slavný, podivuhodný ve své síle.

Ant. 3 Vzývejte Boha jásavým hlasem.

Žalm 46 (47)
Pán je králem nade všemi národy

Sedí po pravici Otce a jeho království bude bez konce.

2 Tleskejte do dlaní, národy všechny, *
      vzývejte Boha jásavým hlasem,
3 neboť je hrozný Pán svrchovaný, *
      je velekrálem nad celou zemí. –

4 On nám národy podrobuje, *
      on nám pohany pod nohy klade.
5 On pro nás vybral dědičnou zemi, *
      pýchu Jákoba, jehož má v lásce.
6 Bůh se vznáší v jásotu slávy, *
      Pán stoupá vzhůru v hlaholu rohů. –

7 Zpívejte Bohu, zpívejte písně, *
      zpívejte chvalozpěv našemu Králi!
8 Bůh totiž kraluje nad celým světem, *
      zazpívejte mu překrásnou píseň! –

9 Bůh je nad všemi národy králem, *
      Bůh sedí na svém přesvatém trůně.
10 Knížata národů svorně se druží *
       k národu Boha Abrahámova.
    Boží jsou všechny štíty světa, *
       on je nade vše svrchovaný.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Vzývejte Boha jásavým hlasem.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Srov. Tob 4, 15a, 16ab.19a
Měj se na pozoru ve všem, co děláš, a chovej se vždy moudře. Co nemáš rád, nikomu nedělej! Rozděl se o svůj chléb s hladovým a o svůj oděv s nahým; z toho, čeho máš nadbytek, prokazuj milosrdenství! Veleb Boha v každé době a žádej od něho, aby řídil tvé cesty a všechny tvé stezky, aby se tvé úmysly zdařily.

KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. Nakloň mé srdce, Bože, * k svým přikázáním.
R. Nakloň mé srdce, Bože, * k svým přikázáním.
V. Na cestě své mě životem obdař.
R. K svým přikázáním.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Nakloň mé srdce, Bože, * k svým přikázáním.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Slituj se nad námi, Pane, a rozpomeň se na svou svatou smlouvu.

Mesiáš a jeho předchůdce

Lk 1, 68-79

Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
    protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
    z rodu Davida, svého služebníka.

Jak slíbil od pradávna *
    ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
    a z rukou všech, kteří nás nenávidí.

Slitoval se nad našimi otci *
    a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
    že nám dá,

abychom mu beze strachu *
    a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
    po všechny dny svého života.

A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
    neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
    v odpuštění hříchů

pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
    kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
    a uvedl naše kroky na cestu pokoje.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. k Zachariášovu kantiku Slituj se nad námi, Pane, a rozpomeň se na svou svatou smlouvu.

PROSBY
Děkujme Kristu a stále ho chvalme, neboť on chce nazvat svými bratry ty, které posvěcuje. Prosme ho tedy:
     PANE, POSVĚCUJ SVÉ BRATRY.

Radujeme se z tvého vzkříšení a zasvěcujeme ti počátek tohoto dne,
dej, ať ti celý den děláme radost svou službou.
K naší spáse a radosti nám dáváš nový den jako znamení své lásky,
obnovuj nás každý den ke své slávě.
Veď nás, abychom poznávali, že jsi přítomen v našich bratřích,
a nalézali tě zvláště v zarmoucených a chudých.
Dej, ať žijeme v míru se všemi
a nikomu neodplácíme zlým za zlé.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

Otče náš...


MODLITBA
Vyslyš nás, Bože, náš Spasiteli, a veď nás, abychom jako děti světla žili podle pravdy a vydávali ti před lidmi svědectví. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Pokud předsedá kněz nebo jáhen, rozpustí lid takto:

Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.

    Může použít i jinou formuli požehnání z misálu.
    Pokud má lid odejít, řekne:

Jděte ve jménu Páně. 
R. Bohu díky. 

    Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:

Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie