Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

10. říjen 2026
Druhé mezidobí, 27. týden
3. týden žaltáře

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Tvář nebe rdí se purpurem,
do kraje proudí nový den,
světelné šípy letí výš,
vše nečisté ať zmizí již!

Ať přízrak tmy se odplíží,
ať hříchy mysl netíží,
ať vina, kterou na práh dne
tmy vynesly, se rozpadne.

Kéž ono ráno poslední
– čekáme na ně zkroušeni –
tak zaskvěje se nad námi,
jak dnešní den zní chválami.

Ať sláva Bohu Otci zní,
i tobě, Synu jediný,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Ať chválí Pána za slitování, za divy, které k dobru lidí konal.

Bůh poslal Izraelitům své slovo, když dal hlásat, že nastává pokoj skrze Ježíše Krista. (Sk 10, 36)

¹ Slavte Pána za to, jak je dobrý, *
      jak až na věky je milosrdný!
² Tak ať mluví vykoupení Pánem, *
      vykoupení z nepřátelské moci!
³ Shromáždil je ze všech končin země, *
      kde je východ, západ, jih či sever. –

⁴ Bloudili nehostinnou pustinou, *
      nenacházeli místo k usídlení.
⁵ Hladem a žízní přitom strádali, *
      život v nich ponenáhlu vyhasínal.
⁶ Volali tedy k Pánu v úzkostech *
      a on je z jejich bídy vysvobodil. –

⁷ Na správnou cestu on je uvedl, *
      aby tak došli místa k osídlení.
⁸ Ať chválí Pána za slitování, *
      za divy, které k dobru lidí konal!
⁹ Napájel hrdlo jejich žíznivé, *
      lačnící hrdlo plnil dobrotami. –

¹⁰ Vězeli ve smrtelných temnotách, *
      vrženi do bídy a do okovů,
¹¹ že Božím příkazům se vzpírali *
      a opovrhli radou Nejvyššího.
¹² I bylo jejich srdce zkrušeno, *
      že padali a nikdo nepomohl.
¹³ Volali tedy k Pánu v úzkostech *
      a on je z jejich bídy vysvobodil. –

¹⁴ Z těch temnot smrtelných je vyvedl, *
      přelomil jejich okovy a strhl.
¹⁵ Ať chválí Pána za slitování, *
      za divy, které k dobru lidí konal;
¹⁶ za to, že brány z bronzu rozrazil, *
      závory železné že zlomil vedví.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Ať chválí Pána za slitování, za divy, které k dobru lidí konal.

Ant. 2 Viděli díla Páně a žasli nad jeho divy.

¹⁷ Ochuravěli pro svou nepravost, *
      zkrušeni byli za své těžké viny.
¹⁸ Už se jim každý pokrm ošklivil, *
      takže už měli blízko k branám smrti.
¹⁹ Volali tedy k Pánu v úzkostech *
      a on je z jejich bídy vysvobodil. –

²⁰ Seslal své slovo, jím je uzdravil *
      a zachránil je opět před záhubou.
²¹ Ať chválí Pána za slitování, *
      za divy, které k dobru lidí konal!
²² Ať přinášejí oběť děkovnou, *
      s jásotem rozhlašují jeho skutky! –

²³ V lodích se vydávali na moře, *
      po mnoha vodách pluli za obchodem;
²⁴ přitom pak díla Páně vídali, *
      žasli nad jeho divy v mořské hloubi.
²⁵ Přikázal, zdvihl vítr bouřlivý, *
      ten mořské vlny do vysoka vzdouval.
²⁶ Vzlétali k nebi, do vln padali, *
      že hrůzou v nich až duše zkomírala.
²⁷ Zmítali, káceli se opile, *
      se vší svou dovedností byli v koncích.
²⁸ Volali tedy k Pánu v úzkostech *
      a on je z jejich bídy vysvobodil. –

²⁹ Bouřlivý vichr ztišil ve vánek *
      a zklidnilo se mořské vlnobití.
³⁰ Radovali se z toho ztišení; *
      a přivedl je k touženému místu.
³¹ Ať chválí Pána za slitování, *
      za divy, které k dobru lidí konal!
³² Ať ve shromáždění ho velebí, *
      ve sboru starších ať jej oslavují!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Viděli díla Páně a žasli nad jeho divy.

Ant. 3 S radostí to vidí bohabojní, v srdci budou chovat skutky lásky Páně.

³³ On proměňoval řeky v pouště, *
      prameny ve vyprahlou zem,
³⁴ úrodné kraje v solné pláně *
      za to, že zlý byl tamní lid.
³⁵ Poušť zase změnil na jezero, *
      vyprahlou hlínu na pramen: –

³⁶ tam usídlil pak hladovící, *
      města si mohli zbudovat.
³⁷ Zřídili pole, vinohrady *
      a měli hojnou úrodu.
³⁸ Žehnal jim, rozrostli se hojně, *
      i chovných zvířat měli dost. –

³⁹ Ten však, jenž ponižuje mocné *
      a dá jim bloudit na poušti,
⁴⁰ že zas jich ubylo a chřadli *
      pod tíhou strádání a ran,
⁴¹ chudáka ale zvedl z bídy, *
      jak stádo zmnožil jeho rod.
⁴² S radostí to vidí bohabojní, *
      všechna zloba musí sklapnout ústa.
⁴³ Kdo jsi moudrý, měj to na paměti! *
      V srdci chovej skutky lásky Páně!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 S radostí to vidí bohabojní, v srdci budou chovat skutky lásky Páně.

V. Pane, až k oblakům tvá věrnost dosahuje.
R. Tvé rozsudky jak mořské hlubiny.

PRVNÍ ČTENÍ

Z prvního listu svatého apoštola Pavla Timotejovi

     ¹¹Muži Boží, usiluj o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost. ¹²Dobře bojuj pro víru, zmocni se věčného života. K němu jsi byl povolán, a proto jsi složil před mnoha svědky slavnostní vyznání.
     ¹³Před Bohem, který všem dává život, a před Kristem Ježíšem, který před Ponciem Pilátem vydal slavnostní svědectví, ti nařizuji: ¹⁴Uchovej nauku bez poskvrny a bez úhony až do slavného příchodu našeho Pána Ježíše Krista. ¹⁵Ten příchod nám ukáže ve svůj čas blahoslavený a jediný Panovník, Král králů a Pán pánů. ¹⁶On jediný má nesmrtelnost a přebývá v nepřístupném světle. Nikdo z lidí ho neviděl, ani uvidět nemůže. Jemu patří čest a věčná moc! Amen.
     ¹⁷Důtklivě připomínej těm, kdo jsou na tomto světě bohatí, aby si o sobě nemysleli kdovíco a aby neskládali svou naději ve věc tak nejistou, jako je bohatství, ale v Boha, který nám všechno hojně poskytuje k užívání. ¹⁸Ať konají dobro, obohacují se dobrými skutky a rádi štědře rozdávají. ¹⁹Tak si mohou naskládat pěkný základ pro budoucnost, aby dosáhli pravého života.
     ²⁰Milý Timoteji, opatruj, co ti bylo svěřeno! Vyhýbej se prázdným světským řečem a opačným naukám nepravého poznání. ²¹Někteří se na to poznání odvolávali, a zbloudili ve víře. Milost buď s vámi!

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z homilií svatého papeže Řehoře Velikého na evangelia

     Poslyšme, co říká Pán učedníkům, které posílá kázat: Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.¹ Na velkou žeň je málo dělníků. Musíme to říkat s velkým zármutkem, protože mnozí lidé by sice chtěli slyšet něco dobrého, ale není, kdo by jim to řekl. Vidíte, jak je svět plný kněží, ale na Božích žních najdete jen velice málo dělníků. Kněžskou službu jsme sice přijali, ale práci, která k ní patří, neděláme.
     Uvažte však, nejmilejší bratři, jen uvažte, co se tu říká: Proste Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň. Vy proste za nás, abychom byli s to pro vás dělat, co se sluší, aby náš jazyk neumdléval a stále vás povzbuzoval, aby nám, kteří jsme byli pověřeni kazatelskou službou, spravedlivý Soudce nepřičetl k tíži naši nemluvnost. Často jistě svazuje jazyk kazatelů jejich vlastní špatnost, ale často se stává také z viny podřízených, že se představeným bere možnost kázat.
     Jednak tedy svazuje kazatelům jazyk jejich vlastní špatnost, jak říká žalmista: Ale hříšníkovi Bůh praví: Proč odříkáváš má přikázání?² A jednak brání kazatelům mluvit hříšnost jejich podřízených, jak říká Pán Ezechielovi: Dám přilnout tvému jazyku k patru, takže oněmíš a přestaneš je napomínat, neboť je to vzpurné plemeno.³ Jako kdyby přímo řekl: Kazatelské slovo se ti odebírá proto, že lid, který mne dráždí svými skutky, si nezaslouží být povzbuzován k pravdě. Z čí viny se tedy kazateli bere slovo, není nesnadné poznat. Ale že pastýřovo mlčení škodí někdy i jemu samému, vždycky však jeho podřízeným; to je zcela jisté.
     A ještě jedna věc mne, nejmilejší bratři, na životě pastýřů velice trápí. Aby se však nezdálo, že tím, co říkám, někomu křivdím, obviňuji tím zároveň i sebe, i když jsem v této situaci do značné míry proti své vůli, dohnán tísnivými poměry této barbarské doby.
     Nuže sklouzli jsme do vnějších záležitostí, a tak něco jiného jsme přijali jako hodnost, a něco jiného z povinnosti svého úřadu skutečně vykonáváme. Opomíjíme kazatelskou službu a zdá se mi, že se jednou budeme zodpovídat za to, že si necháváme říkat biskupové, ačkoli jimi jsme jen podle jména, a ne doopravdy. Neboť ti, kdo nám byli svěřeni, opouštějí Boha, a my mlčíme. Vězí v ničemnostech, a my jim cestu k nápravě nepodáváme.
     Ale jak bychom mohli napravovat životy druhých, když zanedbáváme svůj vlastní? Upnuli jsme se k světským starostem a ztrácíme vnitřní citlivost tím víc, čím horlivějšími se jevíme ve vnějších věcech.
     Dobře proto říká svatá Církev o svých nemocných údech: Udělali ze mě strážkyni vinic, vlastní vinici jsem neuhlídala.⁴ Udělali i z nás strážce vinic a my se téměř nestaráme ani o svoji vlastní: pleteme se do vnějších činností, a zanedbáváme to, čím máme sloužit.
     ¹ Mt 9, 37-38
     ² Žl 49 (50), 16
     ³ Ez 3, 26
     ⁴ srov. Pís 1, 6

RESPONSORIUM

PSALMODIE

Ant. 1 Ty jsi mi nablízku, Pane, věrně platí tvá ustanovení.

¹⁴⁵ Ze srdce volám: vyslyš mě, Pane, *
         poslušen budu tvých přikázání!
¹⁴⁶ Volám k tobě, chraň mě a zachraň, *
         budu tvé příkazy poctivě plnit. –

¹⁴⁷ S úsvitem přicházím, o pomoc prosím, *
         s důvěrou spoléhám na tvé slovo.
¹⁴⁸ Oči mé bdí už před noční hlídkou, *
         hloubat chci o tvém rozhodnutí. –

¹⁴⁹ Slyš můj hlas ve svém milosrdenství, *
         uděl mi život podle své vůle!
¹⁵⁰ Blíží se ti, kdo mi úklady strojí, *
         vzdáleni přitom zákonu tvému. –

¹⁵¹ Zato však ty jsi mi nablízku, Pane, *
         věrně platí tvá ustanovení.
¹⁵² Z výroků tvých už dávno jsem poznal, *
         že jsi je stanovil na všechny věky.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Ty jsi mi nablízku, Pane, věrně platí tvá ustanovení.

Ant. 2 Tvá moudrost, Pane, ať je se mnou a se mnou ať pracuje.

¹ Bože mých otců a Pane milosrdenství, *
      ty jsi udělal vesmír svým slovem,
² vyzbrojil jsi člověka svou moudrostí, *
      aby panoval tvorům, které jsi stvořil,
³ a spravoval svět rozvážně a spravedlivě, *
      a vykonával vládu čistým srdcem:
⁴ dej mi moudrost, která prodlévá u tvého trůnu, *
      a nevylučuj mě z počtu svých dětí!
⁵ Neboť jsem tvůj služebník a syn tvé služebnice, †
      člověk slabý a krátkého věku *
      a jen málo chápu z toho, co je zákon a právo; –

⁶ neboť i kdyby někdo z lidí platil za dokonalého, *
      chybí-li mu tvá moudrost, bude považován za nic. –

⁹ S tebou je tvá moudrost a zná tvoje díla, *
      a byla při tom, když jsi tvořil svět;
   ona ví, co se líbí tvým očím, *
       co je správné podle tvých přikázání. –

¹⁰ Sešli ji z posvátných nebes, *
       pošli ji od trůnu tvé velebnosti,
    aby se mnou byla a se mnou pracovala, *
       a abych poznal, co se tobě líbí. –

¹¹ Neboť ona ví všecko a rozumí všemu, †
       rozvážně mě povede ve všech mých činech *
       a bude mě chránit svým leskem.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Tvá moudrost, Pane, ať je se mnou a se mnou ať pracuje.

Ant. 3 Věrnost Páně na věky.

Pohané oslavují Boha, že jim prokázal milosrdenství. (Řím 15, 8. 9)

¹ Velebte Pána, všichni lidé, *
      slavte ho, všechny národy! –

² Nad námi mocná jeho milost *
    a věrnost Páně na věky.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Věrnost Páně na věky.

KRÁTKÉ ČTENÍ

KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. Pane, k tobě volám: * Ty jsi mé útočiště.
R. Pane, k tobě volám: * Ty jsi mé útočiště.
V. Ty jsi můj úděl v zemi živých.
R. Ty jsi mé útočiště.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Pane, k tobě volám: * Ty jsi mé útočiště.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Pane, zjev se těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti.

Ant. k Zachariášovu kantiku Pane, zjev se těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti.

PROSBY
Bůh vyvýšil Pannu Marii nade všechno tvorstvo. Prosme ho proto s důvěrou:
     POHLEĎ NA MATKU SVÉHO SYNA A VYSLYŠ NÁS.

Otče milosrdenství, děkujeme ti za to, že jsi nám dal Marii za matku a vzor našeho života,
— na její přímluvu posvěť naše srdce.
Maria, tvá věrná služebnice, uchovávala tvá slova ve svém srdci,
— na její přímluvu učiň i z nás služebníky a učedníky tvého Syna.
Ty jsi na ni seslal svého Ducha a ona počala Ježíše, tvého Syna,
— na její přímluvu daruj i nám plody Svatého Ducha.
Tys posiloval Marii stojící pod křížem a naplnil jsi ji radostí ze zmrtvýchvstání svého Syna,
— na její přímluvu zmírni naše soužení a posilni naši naději.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

Otče náš...

MODLITBA
Bože, ty jsi původce naší spásy; dej nám ducha pravé zbožnosti, ať tě oslavujeme celým svým životem už zde na zemi, abychom tě i v nebi mohli bez přestání chválit. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Pokud předsedá kněz nebo jáhen, rozpustí lid takto:

Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.

    Může použít i jinou formuli požehnání z misálu.
    Pokud má lid odejít, řekne:

Jděte ve jménu Páně. 
R. Bohu díky. 

    Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:

Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie