[ nová verze ]
30. září 2024, Pondělí
2. týden žaltáře
Sv. Jeronýma, kněze a učitele Církve, památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 30. září 2024 Sv. Jeronýma, kněze a učitele Církve, památkaRANNÍ CHVÁLY S ČETBOU
Narodil se kolem roku 340 ve Stridonu v Dalmácii. Studoval v Římě gramatiku, rétoriku a filozofii;
tam také přijal křest. Navštívil Galii, Trevír a Aquileu, potom odešel na Východ (373) a žil několik let jako poustevník
v poušti blízko Antiochie. V roce 379 byl vysvěcen na kněze a odešel přes Konstantinopol znovu do Říma.
Pracoval jako sekretář papeže Damasa a na jeho pokyn začal pracovat na revizi latinského překladu Nového zákona
podle původních řeckých textů. Po Damasově smrti (384) ho někteří chtěli zvolit za jeho nástupce, ale pro přísné
asketické názory a nekompromisní postoj při hájení čistoty víry a mravů ho odpůrci donutili v následujícím roce
opustit Řím. Usadil se jako poustevník v Betlémě, v jeho okolí založil několik klášterů a věnoval se převážně výkladu
Písma svatého a jeho překladu z původních jazyků do latiny (390-405). Patřil mezi nejslavnější učence své doby.
Kromě překladů a výkladů bible psal historické, polemické a homiletické spisy, mnoho dopisů (zachovalo se jich 117)
a překlady některých děl východních Otců do latiny. Spolu s Ambrožem, Augustinem a Řehořem Velikým patří mezi velké
západní církevní Otce. Zemřel 30. IX. 420 v Betlémě a byl tam i pohřben. Dnes jsou jeho ostatky uloženy v římské
bazilice S. Maria Maggiore.
V. Bože, shlédni a pomoz.
R.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.
HYMNUS
Dnes Jeronýmu zpěv sváteční zaznívá,
neboť se jasně skví jak hvězda zářivá,
učením a činy života přísného,
záslužných skutků plného.
Posvátná dogmata, jimž víra učí nás,
studuje, aby v ně svým slovem vnesl jas,
jindy jak mocný lev nepřátel výpady
sráží bystrými vývody.
Úhory Písma též horlivě vzdělává,
s nebeskou pomocí vbrzku je vydává,
aby z nich bohatou a požehnanou žeň,
milostí připravil nám všem.
Jat touhou po klidu, jejž skýtá pustina,
v místech, kde zrozen Pán, stane a rozjímá,
tělo umrtvuje, vroucně je zasvětí
věčnému Otci k oběti.
Kéž, Bože, vede nás a chrání ruka tvá,
vždyť tento učitel se za nás přimlouvá,
abychom směli ti pět písně radosti
po všechny věky věčnosti. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Sluch ke mně nakloň, Pane, rychle mě zachraň.
Žalm 30 (31), 2-9
Důvěrná prosba v utrpení
Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha. (Lk 23, 46)
I
2 V tobě mám, Pane, své útočiště, †
nedopusť, abych byl zahanben provždy! *
Spravedlivý jsi, vysvoboď mě!
3 Sluch ke mně nakloň, rychle mě zachraň, †
buď mou skálou, kde najdu svůj úkryt, *
pevným hradem, který mě chrání! –
4 Neboť ty jsi můj hrad a má skála, *
veď mě a provázej pro své jméno.
5 Zachraň mě ze sítí nastražených, *
vždyť jenom ty jsi mé útočiště. –
6 Svého ducha ti do rukou vkládám, *
spasíš mě, Pane, Bože věrný!
7 V zášti máš ty, kdo ctí nicotné modly, *
já však mám důvěru jedině v Pána.
8 Zajásám, zaplesám nad tvou láskou, †
nad tím, žes na moji bídu shlédl, *
že ses mne ujal v mé tísnivé nouzi,
9 že jsi mě nevydal nepřátelům, *
že jsi mě vyvedl na volný prostor.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Sluch ke mně nakloň, Pane, rychle mě zachraň.
Ant. 2 Pane, rozjasni tvář nad svým služebníkem.
Žalm 30 (31), 10-19
II
10 Smiluj se, Pane, nade mnou v tísni, *
oči mám hořem zakaleny,
11 ve stálých útrapách plyne můj život, *
léta má míjejí v hořekování,
zármutkem chřadnou všechny mé síly, *
údy mi slabostí podklesávají.
12 Pro smích jsem všem svým nepřátelům, †
pro blázny sousedům, přátelům pro strach, *
jak mě kdo potká, přede mnou prchá.
13 Z paměti lidí jsem zmizel jak mrtvý, *
stal jsem se pohozeným střepem.
14 Slyším šuškání davu a hrozby, †
spolu se proti mně umlouvají, *
ukládají mi o holý život. -
15 Já však se spoléhám na tebe, Pane, *
„ty jsi můj Bůh," ti s důvěrou říkám.
16 Pouze v tvých rukou je celý můj osud: *
vyrvi mě těm, kdo mě pronásledují!
17 Rozjasni tvář nad svým služebníkem, *
zachraň mě ve svém milosrdenství!
18 [Nenech mě zahanbit, když jsem tě vzýval! †<
Zahanbi, Pane, bezbožníky, *
umlč je, uvrhni do podsvětí!
19 Ať už se uzavřou prolhaná ústa, †
která si troufají na spravedlivé, *
hovoří o nich s posměšnou pýchou.]
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Pane, rozjasni tvář nad svým služebníkem.
Ant. 3 Chvála buď Pánu za divy lásky, které mi prokázal za útisku.
Žalm 30 (31), 20-25
III
20 Jak velká je tvá dobrota, Pane, *
kterou máš pro ty, kdo se tě bojí,
kterou jsi přichystal pro ty všechny, *
kdo se před lidmi utekou k tobě!
21 Držíš je pod ochranou své tváře, *
kryješ je před lidským hanobením,
pod svou střechou jim úkryt dáváš *
před zlobou jazyků utrhačných. –
22 Chvála buď Pánu za divy lásky, *
které mi prokázal za útisku.
23 Zatímco já jsem si v úzkosti říkal: *
už jsem zapuzen od tvých očí,
ty jsi přece jen slyšel můj nářek, *
s jakým jsem k tobě o pomoc volal. –
24 Milujte Pána vy, kdo jste zbožní! *
Neboť své věrné Pán vždy chrání;
zato však těm, kdo jednají zpupně, *
plnou měrou za pýchu splatí.
25 Buďte silní a stateční srdcem *
všichni, kdo máte důvěru v Pána.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Chvála buď Pánu za divy lásky, které mi prokázal za útisku.
V.
Pane, k věrnosti mě veď a poučuj mě.
R.
Vždyť jen ty jsi Bůh mé záchrany.
PRVNÍ ČTENÍ
Z listu svatého apoštola Pavla Filipanům
1,12-26
Hlavně, že se všemi možnými způsoby hlásá Kristus
12Chci vám, bratři, podat zprávu, že to, co se stalo se mnou, obrátilo se spíše k prospěchu
evangelia. 13Rozneslo se to po celém prétoriu a mezi všemi ostatními, že jsem v poutech pro Krista. I
většině bratří moje okovy dodaly sebevědomí ve víře, takže mluví Boží slovo s větší odvahou a bez
bázně.
15Někteří z nich sice hlásají Krista ze závisti a hádavosti, ale jiní zase z dobrých pohnutek.
16Jedni hlásají Krista z lásky, protože vědí, že jsem určen k obraně evangelia,
17jiní však z hádavé ctižádostivosti, ne z čistého úmyslu.
Myslí, že se mi tím moje okovy stanou ještě těžší. 18Ale co na tom záleží? Hlavně, že se hlásá všemi
možnými způsoby Kristus: ať už s postranním úmyslem, nebo upřímně. Mám z toho radost a budu mít
radost i dále.
19Vím přece, že se moje věc obrátí k dobrému, když se za mě budete modlit a když mi Duch Ježíše
Krista pomůže. 20Pevně očekávám a mám naději, že v ničem nedojdu hanby, ale že i teď jako vždycky
budu moci svým neohroženým počínáním na sobě Krista oslavit, ať svým životem, ať svou smrtí. 21Vždyť
pro mě život je Kristus a smrt ziskem. 22Avšak kdybych tady žil dál, mohl bych ještě s užitkem
pracovat. A proto nevím, co bych měl volit. 23Přitahuje mě totiž obojí: mám touhu zemřít a být s
Kristem – a to je věc mnohem, mnohem lepší; 24ale pro vás je zase nutnější, abych zůstal ještě
naživu. 25O tom jsem přesvědčen, a proto vím, že ještě s vámi zůstanu a že vám budu dále pomáhat, aby
u vás u všech rostla radost, jakou dává víra. 26Vy pak se budete moci tím více skrze mne chlubit v
Kristu Ježíši, až se k vám zase vrátím.
RESPONSORIUM
Flp 1, 20.21
O.
Pevně očekávám a mám naději, že v ničem nedojdu hanby; *
budu moci Krista oslavit ať svým životem, ať svou smrtí.
V.
Vždyť pro mě život je Kristus a smrt ziskem. * Budu moci Krista oslavit ať svým životem, ať svou smrtí.
DRUHÉ ČTENÍ
Z předmluvy komentáře svatého Jeronýma k Izaiášovým proroctvím
(Nn. 1. 2: CCL 73, 1-3)
Neznalost Písma je neznalost Krista
Plním svou povinnost v poslušnosti k příkazům Kristovým. On vybízí: Zkoumejte Písma;1 hledejte a naleznete.2
Nechtěl bych slyšet jako židé: Jste na omylu, protože neznáte Písmo ani Boží moc.3
Jestliže je podle apoštola Pavla Kristus Boží moc a Boží moudrost,4 a jestliže ten, kdo nezná Písma, nezná Boží moc a Boží moudrost,
pak neznalost Písma je neznalost Krista.
Budu proto postupovat jako hospodář, který ze své bohaté zásoby vynáší věci nové i staré,5 nebo jako nevěsta, která říká v Písni
písní: Plody čerstvé i suché jsem pro tebe, miláčku, uschovala.6 A budu vykládat Izaiáše tak, aby bylo vidět, že je to nejen
prorok, ale i evangelista a apoštol. Vždyť on říká sám o sobě i ostatních, kdo hlásají radostnou zvěst: Jak krásné je vidět
nohy posla, který přináší radostnou zprávu, který zvěstuje pokoj.7 A Bůh k němu mluví jako k apoštolovi: Koho mám poslat,
kdo půjde k tomuto lidu? A on odpovídá: Zde jsem, mne pošli.8
Ať si nikdo nemyslí, že chci o obsahu té knihy pojednat jenom stručně. Vždyť tato kniha Písma obsahuje všechna tajemství Páně:
ohlašuje, že se narodí z Panny jako Emanuel, Bůh s námi, že bude konat skvělé činy a znamení, že zemře, bude pohřben a vstane z mrtvých, že bude
Spasitelem všech národů. A co mám říci o fyzice, etice a logice? Všechno, co je ve svatých Písmech, všechno,
co může lidský jazyk vyjádřit a mysl smrtelníků pochopit, je obsaženo v té knize. O jejích tajemstvích svědčí sám ten, který napsal:
Každé zjevení vám bude jako slova zapečetěné knihy. Když se dá tomu, kdo zná číst, a řekne se: "Přečti to", odpoví: "Nemohu,
protože je na ní pečeť." Když se dá tomu, kdo nezná číst, a řekne se: "Čti", odpoví: "Neumím číst."9
Zdá-li se to někomu málo přesvědčivé, ať si poslechne slova apoštola: Promlouvat z vnuknutí smějí jen dva nebo tří a ostatní
ať o tom podávají úsudek; dostane-li se však zjevení někomu jinému z přítomných, ať ten první umlkne.10 Jak mohou umlknout,
rozhoduje-li o tom Duch mluvící skrze proroky, zda mlčet nebo mluvit? Jestliže tedy proroci rozuměli tomu, co říkali, je všechno
plné moudrosti a smyslu. K jejich uším nedoléhal hlasem rozechvívaný vzduch, ale Bůh mluvil v duši proroků, jak to říká jiný
prorok: Anděl, který se mnou mluvil.11 A jiný zase říká: Poslal nám Bůh do srdce Ducha, který volá: Abba, Otče.12
A ještě další: Naslouchat budu, co Bůh nyní poví.13
1 srov. Jan 5, 39
2 Mt 7, 7
3 Mt 22, 29
4 srov. 1 Kor 1, 24
5 srov. Mt 13, 52
6 Pís 7, 14
7 Iz 52, 7
8 srov. Iz 6, 8
9 srov. Iz 29, 11-12
10 srov. 1 Kor 14, 29-30
11 Zach 1, 9
12 Gal 4, 6
13 srov. Žl 84 (85), 9
RESPONSORIUM
Srov. 2 Tim 3, 16-17.; Přís 28, 7
O.
Všechno, co je napsáno v Písmu, je vdechnuto Bohem a hodí se k poučování a k výchově ve spravedlnosti. *
Tak je potom Boží člověk dokonalý, důkladně vyzbrojený pro každé dobré dílo.
V.
Kdo zachovává zákon, je rozumný syn. *
Tak je potom Boží člověk dokonalý, důkladně vyzbrojený pro každé dobré dílo.
PSALMODIE
Ant. 1 Kdy konečně zas přijdu před tvář Páně?
Žalm 41 (42)
Touha po Bohu a jeho svatyni
Kdo žízní, ať přijde, kdo touží po živé vodě, ať si ji vezme zadarmo. (Zj 22, 17)
2 Tak jako laň, jež dychtí po tekoucích vodách, *
tak dychtí, Bože, po tobě má duše.
3 Po Bohu žízním v duši, po svém živém Bohu: *
kdy konečně zas přijdu před tvou tvář? –
4 Ve dne i v noci jenom slzy jsou můj pokrm, *
když denně slýchám: „Kde máš svého Boha?“
5 Duše mi přetéká, když si to představuji, †
jak pronikal jsem do svatyně Boží *
za chvalozpěvů svátečního davu. –
6 Proč se má duše rmoutíš, proč tak ve mně teskníš? †
Jen doufej v Boha, zas ho budu slavit, *
toho, jenž je můj zachránce a Bůh můj! –
7 Jsem sklíčen, proto na tebe tak vroucně myslím †
tu od Jordánu, z hermonského kraje, *
a z této hory, která sluje Misar. –
8 V šumu tvých vodopádů hloubka hloubku volá, *
tvé vlny, slapy přese mne se valí.
9 Za Pánem ve dne vzhlížím, v noci milost čekám, *
s písní se modlím k Bohu svého žití.
10 Bohu, své skále říkám: „Proč mě zapomínáš? *
Proč se mám vláčet, nepřítelem tísněn?“
11 Až do kostí mě bodá posměch protivníků, *
když denně slyším: „Kde máš svého Boha?“
12 Proč se má duše rmoutíš, proč tak ve mně teskníš? †
Jen doufej v Boha, zas ho budu slavit, *
toho, jenž je můj zachránce a Bůh můj!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Kdy konečně zas přijdu před tvář Páně?
Ant. 2 Ukaž nám, Pane, světlo svého slitování.
Kantikum
Modlitba za svaté město Jeruzalém
Sir 36, 1-7. 13-16
To je věčný život, aby poznali tebe, jediného pravého Boha, a Ježíše Krista, kterého jsi poslal. (Jan 17, 3)
1 Smiluj se nad námi, Bože všehomíra, a shlédni na nás, *
a ukaž nám světlo svého slitování.
2 Svou bázní pronikni všechny pohany, *
kteří tě nehledají,
aby poznali, že není Boha kromě tebe, *
a aby vyprávěli o tvých mocných činech. –
3 Zdvihni svou ruku na cizí národy, *
ať vidí tvoji moc!
4 A jako jsi před nimi na nás ukázal svou svatost, *
tak se na nich proslav před našima očima,
5 aby tě poznali, jako my jsme poznali, *
že není Boha mimo tebe, Pane!
6 Znovu čiň znamení, opakuj divy, *
7 oslav svou pravici, své mocné rámě. –
13 Shromáždi všechny Jákobovy kmeny, †
aby poznali, že není Boha mimo tebe, *
a aby vyprávěli o tvých mocných činech.
Dej jim znovu dědictví, *
jako měli od pradávna.
14 Smiluj se nad lidem, který dostal od tebe jméno, *
nad Izraelem, jehož jsi nazval svým prvorozeným.
15 Smiluj se nad svým svatým městem, *
nad Jeruzalémem, kde přebýváš.
16 Naplň Sión svými nevýslovnými slovy *
a svůj lid svou slávou.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Ukaž nám, Pane, světlo svého slitování.
Ant. 3 Požehnaný jsi, Pane, na nebeské obloze.
Žalm 18 (19), 2-7
Celá příroda chválí Boha, svého Stvořitele
Navštívil nás ten, který vychází z výsosti… aby uvedl naše kroky na cestu pokoje. (Srov. Lk 1, 78. 79)
2 O Boží slávě vypravuje nebe, †
obloha hlásá díla jeho rukou, *
3 den dni to říká, noc to šeptá noci. –
4 Není to ani řeč a nejsou slova: *
hovoří takto hlasem nepostižným.
5 Ten hlas však prostupuje celou zemi, †
zní mluva nebes na sám konec světa, *
až tam, kde slunci vybudoval stan. –
6 Z něho pak slunce vychází jak ženich, *
těší se jako běžec před závodem.
7 Vychází od jednoho konce nebes †
a běží zas až na opačný konec, *
před jeho žárem nic se neschová.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Požehnaný jsi, Pane, na nebeské obloze.
KRÁTKÉ ČTENÍ
Mdr 7, 13-14
Naučil jsem se moudrosti nezištně, bez závisti se o ni dělím, nechci ukrývat její bohatství,
vždyť ona je pro lidi nevyčerpatelný poklad. Ti, kdo ji získají, uzavírají přátelství s Bohem,
poněvadž jsou mu doporučeni dary, které zjednává kázeň.
KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. O moudrosti svatých * vyprávějí národy.
O. O moudrosti svatých * vyprávějí národy.
V. Shromáždění zvěstuje jejich chválu.
O. Vyprávějí národy.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
O. O moudrosti svatých * vyprávějí národy.
ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM
Ant. k Zachariášovu kantiku Moudří se budou skvít jako zář oblohy a ti,
kteří mnohé přivedli ke spravedlnosti, budou zářit jako hvězdy na věčné věky.
Mesiáš a jeho předchůdce
Lk 1, 68-79
Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
z rodu Davida, svého služebníka.
Jak slíbil od pradávna *
ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
a z rukou všech, kteří nás nenávidí.
Slitoval se nad našimi otci *
a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
že nám dá,
abychom mu beze strachu *
a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
po všechny dny svého života.
A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
v odpuštění hříchů
pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
a uvedl naše kroky na cestu pokoje.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. k Zachariášovu kantiku Moudří se budou skvít jako zář oblohy a ti,
kteří mnohé přivedli ke spravedlnosti, budou zářit jako hvězdy na věčné věky.
PROSBY
S vděčností chvalme Krista, dobrého Pastýře, který dal život za své ovce, a pokorně ho prosme:
PANE, BUĎ PASTÝŘEM SVÉHO LIDU.
Kriste, ty dáváš Církvi pastýře, a jejich službou se ujímáš svého lidu,
— dej, ať v lásce těch, kteří nás vedou, poznáváme, jak nás miluješ.
Ty stále konáš skrze své zástupce službu pastýře a učitele,
— nepřestávej nás nikdy vést prostřednictvím svých služebníků.
Ty prokazuješ svému lidu skrze jeho pastýře službu lékaře duše i těla,
— ochraňuj náš život a veď nás ke svatosti.
Ty posíláš své svaté, aby slovem i příkladem vedli tvůj lid k tobě,
— na jejich přímluvu nás posiluj, abychom vytrvali na cestě, která vede k věčnému životu.
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.
Otče náš...
MODLITBA
Bože, tys otevřel mysl svatého Jeronýma, aby rozuměl Písmu svatému a zamiloval si ho celým svým srdcem;
naplň i nás láskou k tvému slovu, aby bylo naším stálým pokrmem a zdrojem života. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Pokud předsedá kněz
nebo jáhen, rozpustí lid takto:
Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.
Může použít i
jinou formuli požehnání z misálu.
Pokud má lid odejít,
řekne:
Jděte ve jménu Páně.
R. Bohu díky.
Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:
Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|