Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

26. říjen 2016
Druhé mezidobí, 30. týden
2. týden žaltáře

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Tvůrce oblohy plné hvězd,
za noci světlo měsíční
a slunce k osvětlení dní
obdařils řádem pevných cest.

Už rozpadly se noční tmy,
na svět se zrodil nový den,
duch novou silou naplněn
zvedá se k práci pro bližní.

Den navrácený vládě své
vybízí všechny k chválám tvým
a v duši s jitřním svítáním
proniká světlo nebeské.

Chraňme se proto před vším zlým:
Ať duch se od zla odvrátí,
ať lží se neposkvrní rty
a život skutkem ničemným.

Ze slunce proudí denní jas:
Kéž víra v nás jak oheň je,
ať příslibem je naděje
a láska s Kristem spojí nás.

To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Také my uvnitř naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla.

Tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti... kvůli tomu, který ho podrobil. Zůstala však tvorstvu naděje. (Řím 8, 20)

² Říkal jsem: Dám si na své cesty pozor, *
      abych se neprohřešil jazykem;
   a pokud bude bezbožník stát blízko, *
      budu svá ústa držet na uzdě. –

³ Ztichl jsem, zmlkl, i když nešťasten, *
      ale má bolest jen se zjitřila,
⁴ srdce se v těle prudce rozpálilo. †
      Oheň se vzňal, když jsem tak rozmýšlel, *
    a já jsem musil nahlas promluvit:
⁵ „Dej mi už, Pane, uvidět můj konec †
      a jakou míru dní mám před sebou, *
      ať poznám tak svou pomíjejícnost.“ –

⁶ Hle, vyměřils mé dny jen na pídě, †
    v tvých očích je můj život jako nic, *
      a každý člověk jenom jako dech,
⁷ jen jako stín se tady člověk mihne, †
      jen jako dech je všechno bohatství, *
      jež hromadí a neví pro koho.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Také my uvnitř naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla.

Ant. 2 Slyš můj křik, Pane, nemlč k mým slzám.

⁸ Co tedy, Pane, teď mám očekávat? *
      Jen k tobě upínám svou naději.
⁹ Zachraň mě od všech křivd a nepravostí, *
      bláznům mě nenechávej na posměch!
¹⁰ A teď už mlčím, ústa neotevřu, *
       protože všechno je tvé řízení. –

¹¹ Odejmi ode mne své navštívení! *
       Vždyť hynu pod tvou pádnou pravicí!
¹² Člověka za hřích postihuješ trestem †
       a ničíš jeho nádheru jak mol: *
       je každý člověk jenom jako dech. –

¹³ Slyš můj křik, Pane, vyslechni mou prosbu, †
       nemlč k mým slzám, vždyť jsem já tvůj host, *
       poutník, jak všichni moji otcové.
¹⁴ Odvrať svůj přísný zrak a oddechnu si, *
       dříve než odejdu a zaniknu.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Slyš můj křik, Pane, nemlč k mým slzám.

Ant. 3 Já vždy a stále spoléhám na Boží slitování.

Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu. (1 Kor 1, 31)

³ Co ty tak silácky se chlubíš *
      špatností vůči zbožným?
⁴ Jen zkázu kuješ, pletichaříš, *
      jazyk máš jako břitvu.
⁵ Zlo ti je milejší než dobro, *
      lež ti je víc než pravda.
⁶ Máš rád jen zraňující slova, *
      jazyku pomlouvačný! –

⁷ Bůh za to zahubí tě navždy, †
      ze stanu vyvleče tě, *
      ze země živých vytne.
⁸ Dobří to spatří plni bázně, *
      on sám jim bude pro smích:
⁹ „Hle člověk, který nechtěl v Bohu *
       hledat své útočiště,
    jen v majetek svůj doufal, *
       na ničemnosti stavěl.“ –

¹⁰ Já však se jak strom olivový *
       zelenám v domě Božím,
    spoléhám vždy a stále *
       na Boží slitování.
¹¹ Navždy ti budu vzdávat díky *
       za toto tvoje dílo,
    tvé jméno před věrnými chválit *
       za tvoji dobrotivost.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Já vždy a stále spoléhám na Boží slitování.

V. Doufám, Pane, z duše doufám.
R. Na tvé slovo vyčkávám.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Moudrosti

¹Slyšte, králové, a buďte rozumní,
poučte se, vládcové dalekých krajin!
²Nakloňte sluch vy, kteří ovládáte zástupy lidu,
kteří se pyšníte množstvím národů!
³Od Pána jste dostali moc,
od Nejvyššího vládu.

On bude zkoumat vaše skutky a zkoušet vaše úmysly,
⁴protože jste nevládli správně,
nezachovávali jste zákon,
nechovali jste se podle Boží vůle,
ačkoli jste služebníky jeho královské důstojnosti.
⁵Pán na vás přijde strašně a rychle,
poněvadž držitele moci stihne neúprosný soud.
⁶Malému se totiž odpustí z milosrdenství,
s velkou přísností však budou trestáni mocní.
⁷Svrchovaný vládce se nikoho nebojí,
neohlíží se na moc,
protože on stvořil malého i velkého,
o všechny se stará stejně,
⁸ale mocné očekává přísná zkouška.

⁹Vládcové, k vám se tedy obracejí má slova,
abyste se naučili moudrosti a neklesli.
¹⁰Ti totiž, kdo svatě střeží svaté příkazy,
budou uznáni za svaté,
ti, kdo jsou o nich poučeni, najdou ospravedlnění.
¹¹Buďte tedy žádostiví mých slov,
mějte po nich touhu, a poučí vás.

¹²Moudrost září a nevadne,
snadno ji vidí ti, kdo ji milují,
dává se nalézt těmi, kdo ji hledají.
¹³Předchází ty, kdo po ní touží, a ukazuje se jim první.
¹⁴Neunaví se, kdo k ní časně přichází,
najde ji, jak mu sedí u dveří.

¹⁵Myslet totiž na ni, je svrchovaná prozíravost,
kdo kvůli ní bdí, brzy je bez starosti.
¹⁶Vždyť sama obchází a hledá ty, kdo jsou jí hodni,
na cestách se jim ukazuje s přízní
a při každé myšlence jim vychází vstříc.

¹⁷Neboť její začátek je zcela upřímná touha poučit se,
chtít se poučit je láska k ní,
¹⁸láska k ní je zachovávat její přikázání,
dbát o přikázání je zajistit si nesmrtelnost,
¹⁹nesmrtelnost pak dává místo u Boha.
²⁰A tak touha po moudrosti přivádí ke kralování.
²¹Vládcové lidí, když se tedy těšíte z trůnů a žezel,
ctěte moudrost, abyste kralovali navěky.

²²Chci vám oznámit, co je moudrost a jak vznikla,
a neskryji vám o tom žádné tajemství,
ale hned od začátku chci vyzkoumat
a osvětlit, jak se poznává,
a pravdu o ní nenechám bez povšimnutí.
²³Ani se nespojím se sžíravou závistí,
protože ta nemá s moudrostí nic společného.

³⁴Množství moudrých lidí je štěstím pro svět
a rozumný král přináší blaho pro lid.
²⁵Proto se dejte mými slovy poučit
a budete z toho mít prospěch.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z listu svatého papeže Klementa I. Korinťanům

     Odějme se svorností v pokoře a zdrženlivosti, vzdalujme se všeho osočování a klevetění a ospravedlňujme se činy a ne slovy. Říká se totiž: Kdo mnoho mluví, uslyší také odpověď; či se domnívá tlachal, že je spravedlivý?¹
     Musíme tedy být horliví v konání dobra, neboť všechno pochází od Boha. Předpovídá nám totiž: Hle, Hospodin, a jeho odplata před ním, aby odměnil každého podle jeho činů.² Nabádá nás tedy, abychom v něho věřili z celého srdce a nebyli líní ani liknaví k ničemu, co je správné.³ Naše chlouba a smělá důvěra budiž v něm; podřizujme se jeho vůli; pozorujme, jak slouží jeho vůli všechno množství jeho andělů stojících před ním. Neboť Písmo praví: Desetitisíce desetitisíců stály před ním a tisíce tisíců mu sloužily a volaly: Svatý, svatý, svatý Hospodin zástupů, plné je všechno tvorstvo jeho slávy!⁴
     I my tedy svorně v jedno shromážděni s vroucností k němu vytrvale volejme jako z jedněch úst, abychom se stali účastni jeho velikých a slavných zaslíbení. Říká se totiž: Oko nevidělo, ani ucho neslyšelo, ani na lidské srdce nevstoupilo, co připravil těm, kdo na něj čekají.⁵
     Jak blahoslavené a jak podivuhodné jsou Boží dary, milovaní! Život v nesmrtelnosti, sláva ve spravedlnosti, pravda v otevřenosti, víra v důvěře, kázeň ve svatosti. A to všechno už podléhá našemu poznání. Jaké asi je tedy to, co se chystá pro všechny, kdo vytrvávají v naději? Jen sám nejsvětější Tvůrce a Otec všech věků ví, kolik toho je a jak je to krásné. My se proto vynasnažme, abychom se dostali do počtu těch, kdo na něho spoléhají, abychom dostali podíl na zaslíbených darech.
     Ale jak k tomu dojde, milovaní? Přilneme-li svým smýšlením věrně k Bohu, zaměříme-li své úsilí k tomu, co je mu milé a příjemné, budeme-li jednat podle jeho nejčistší vůle, odvrhneme-li od sebe veškerou nepravost a zlobu, hrabivost, sváry, špatnosti a zlomyslnosti.
     ¹ srov. Job 11, 2 (LXX)
     ² srov. Zj 22, 12; srov. Iz 40, 10
     ³ srov. Tit 3, 1
     ⁴ srov. Dan 7, 10; srov. Iz 6, 3
     ⁵ srov. 1 Kor 2, 9

RESPONSORIUM

PSALMODIE

Ant. 1 Bože, vše, co konáš, je svaté, kde je Bůh tak velký jako náš Bůh?

Ze všech stran se na nás valí trápení, ale nesoužíme se. (2 Kor 4, 8)

² K Bohu volám, hlasitě křičím, *
      k Bohu volám, aby mě slyšel.
³ V den své tísně za Pánem hledím, †
      bez oddechu vztahuji ruce, *
      duše má se utěšit nedá.
⁴ Vzdychám, jak jen vzpomenu Boha, *
      duch můj zemdlí, začnu-li hloubat. –

⁵ Víčka oční nemohu zavřít, *
      neklidný jsem, neschopen slova.
⁶ Rozvažuji o starých dobách, *
      o těch dávno minulých létech.
⁷ Za noci tak přemítám v srdci, *
     rozjímám a srovnávám v duchu: –

⁸ „Což Pán může zavrhnout navždy? *
     Nikdy už se slitovat nemá?
⁹ Navždy se svou milostí skončil, *
      slovo jeho na věky zmlklo?
¹⁰ Zapomněl Bůh na slitování, *
      či svůj soucit odpírá z hněvu?“ –

¹¹ Tak si říkám: „V tom je má bolest, *
       změnila se pravice Páně!“
¹² Stále myslím na Boží skutky, *
       myslím na tvé někdejší divy!
¹³ Uvažuji o všech tvých dílech, *
       probírám tvé veliké činy. –

¹⁴ Bože, vše, co konáš, je svaté! *
       Kde je Bůh tak velký jako náš Bůh?
¹⁵ Ty jsi Bůh, jenž zázraky dělá, *
       svou moc dal jsi národům poznat
¹⁶ a svou paží spasil svůj národ, *
       Jákoba a Josefa syny. –

¹⁷ Uzřely tě vody, můj Bože, †
       uzřely tě, chvěly se hrůzou, *
       zabouřily hlubiny mořské.
¹⁸ Mraky proudem chrlily vodu, †
       mračna zněla dunivým hlasem, *
       šípy tvé se míhaly jimi.
¹⁹ Ryk tvých hromů pod koly duněl, †
       blesky plály přes celý obzor, *
       všechna zem se chvěla a třásla. –

²⁰ Tvoje cesta vedla nás mořem, †
       tvoje stezka spoustami vodstev, *
       aniž nechals za sebou stopy.
²¹ Svůj lid jak stádo vedl jsi rukou *
       Mojžíšovou a Áronovou.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Bože, vše, co konáš, je svaté, kde je Bůh tak velký jako náš Bůh?

Ant. 2 Mé srdce jásá v Pánu: on ponižuje i povyšuje.

¹ Mé srdce jásá v Pánu, *
      můj Bůh mě vysoko povýšil.
   Směle otvírám ústa na své nepřátele, *
      neboť se smím radovat z jeho pomoci. –

² Nikdo není tak svatý jako Pán, †
      a mimo něj není jiný, *
      a není mocný, jako je náš Bůh.
³ Jen pořád pyšně nehovořte, *
      nemluvte opovážlivě!
   Bůh je Pán hlubokého poznání, *
      on váží lidské skutky. –

⁴ Luky silákům se lámou, *
      ale slabí se opásají silou.
⁵ Kdo byl dřív sytý, hledá teď práci jen za chléb, *
      kdo hladověl, ten má teď hojnost.
   Neplodná porodí mnoho synů, *
      matka četných dětí vadne. –

⁶ Pán posílá smrt i život dává, *
      přivádí do říše mrtvých a opět vrací.
⁷ Pán dává bohatství i chudobu, *
       on ponižuje i povyšuje.
⁸ Chudáka pozvedá z prachu, *
       z bláta povyšuje nuzného,
   aby ho posadil mezi knížata *
       a vykázal mu čestné místo.
   Vždyť od Pána jsou základy země, *
       její okrsek postavil na nich. –

⁹ Chrání kroky svých zbožných, †
        bezbožní v temnotách hynou, *
        člověk jen svojí silou nezmůže nic.
¹⁰ Pána se děsí jeho protivníci, *
        z nebe na ně burácí hromem.
    Pán bude soudit končiny země †
        a svému králi udělí vládu, *
        vysoko pozvedne svého Pomazaného.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Mé srdce jásá v Pánu: on ponižuje i povyšuje.

Ant. 3 Pán je král! Ty, celá země, jásej!

Tento žalm mluví o spáse světa a o víře všech národů v Krista. (Sv. Atanáš)

¹ Pán je král! Ty celá země jásej, *
      radujte se, četné ostrovy!
² Mrak a temnota jej zahalují, *
      řád a právo drží jeho trůn.
³ Plamen ohně postupuje před ním, *
      nepřátele vůkol spaluje.
⁴ Jeho blesky ozařují obzor, *
      země při tom pohledu se chví.
⁵ Hory jako z vosku roztávají *
      před Pánem, jenž vládne nad zemí.
⁶ Nebe hlásá jeho spravedlnost, *
      jeho slávu vidí národy. –

⁷ Jak jsou zahanbeni, kdo ctí modly, †
      bůžky marnými se honosí! *
      Všichni bohové se před ním koří.
⁸ Uslyšel to Sión, raduje se, †
      všechna judská města plesají *
      nad výroky tvého soudu, Pane!
⁹ Povznesen jsi nad veškerou zemi, *
       všechna božstva předčíš na výsost. –

¹⁰ Pán je přízniv těm, jimž zlo se příčí, †
       životy svých věrných ochrání, *
       vyprostí je z rukou bezbožníků.
¹¹ Světlo svítí lidem spravedlivým, *
       radost lidem srdce čistého.
¹² Radujte se, spravedliví, v Pánu, *
       jeho svaté jméno velebte!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Pán je král! Ty, celá země, jásej!

KRÁTKÉ ČTENÍ

KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. Dobrořečit budu Pánu * v každé době.
R. Dobrořečit budu Pánu * v každé době.
V. Vždycky v mých ústech bude jeho chvála.
R. V každé době.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Dobrořečit budu Pánu * v každé době.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Zbožně služme Pánu po všechny dny svého života.

Ant. k Zachariášovu kantiku Zbožně služme Pánu po všechny dny svého života.

PROSBY
Chvalme Krista, našeho Spasitele, neboť on slíbil, že zůstane se svou Církví po všechny dny až do skonání světa. Děkujme mu a volejme:
     PANE, ZŮSTAŇ S NÁMI.

Pane, zůstaň s námi po celý den,
— ať nám slunce tvé milosti nikdy nepřestane svítit.
Zasvěcujeme ti tento den
— a slibujeme, že neučiníme ani neschválíme nic špatného.
Pane, učiň, ať z nás celý tento den vyzařuje tvé světlo,
— abychom byli solí země a světlem světa.
Ať láska tvého Svatého Ducha vede naše srdce i ústa,
— abychom vždy setrvali ve tvé spravedlnosti a chvále.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

Otče náš...

MODLITBA
Bože, osvěcuj nás světlem své moudrosti, abychom nikdy nebloudili, ale vždycky šli po cestě tvých přikázání. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Pokud předsedá kněz nebo jáhen, rozpustí lid takto:

Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.

    Může použít i jinou formuli požehnání z misálu.
    Pokud má lid odejít, řekne:

Jděte ve jménu Páně. 
R. Bohu díky. 

    Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:

Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie