[ nová verze ]
14. říjen 2011, Pátek
4. týden žaltáře
Druhé mezidobí, 28. týden Sv. Kalista I., papeže a mučedníka, nezávazná památka Pro OP: Bl. Marie Poussepinové, panny, terciářky, nezávazná památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 14. říjen 2011 Druhé mezidobí, 28. týden 4. týden žaltářeRANNÍ CHVÁLY S ČETBOU
V. Bože, shlédni a pomoz.
R.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.
HYMNUS
Nebeské světlo, Bože náš,
světlo jak zrní rozséváš
a mocná tvá dlaň otvírá
nebe, jež Otec podpírá.
Úsvit už zastřel souhvězdí,
červánky na nebi se rdí
a v chladném ranním proudění
se snáší rosa na zemi.
Stín noci prchá od světla,
tma z oblohy se sesmekla,
jitřenka, Kristův předobraz,
probouzí ze sna denní jas.
Ó Bože, pravý dne všech dní,
plameni světla jediný,
jednotou nad vše mocný jsi,
jediná moc jsi v Trojici.
Spasiteli, tě prosíme,
když před tebou zde klečíme
a Otce, Ducha Svatého
chválíme z nitra celého. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Můj Bože, před zlobou bezbožníků nestraň se mých úpěnlivých proseb.
Žalm 54 (55), 2-15. 17-24
Proti zrádnému příteli
Ježíše se zmocnila hrůza a úzkost. (Mk 14, 33)
I
2 Nakloň, Bože, sluch k mé modlitbě, *
nestraň se mých úpěnlivých proseb,
3 slyš mě pozorně a vyslyš mě, *
neklidný jsem ve své sklíčenosti.
4 Zděšený jsem křikem nepřátel, *
útiskem a zlobou bezbožníků. –
Rozpoutali zhoubu proti mně, *
zuřivě se na mne osopují.
5 Srdce se mi v prsou tetelí, *
úzkost smrtelná mě zachvátila.
6 Padá na mne strach a zděšení, *
leží na mně nevýslovná hrůza. –
7 Říkám si: „Mít křídla holubí, *
uletěl bych, až bych došel klidu."
8 Uletěl bych rád co nejdále, *
noclehem bych zůstal někde v poušti.
9 Vyhledal bych si tam útulek *
na ochranu před divokým vichrem.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Můj Bože, před zlobou bezbožníků nestraň se mých úpěnlivých proseb.
Ant. 2 Pán nás vysvobodil z rukou zákeřného nepřítele.
II
10 Zachraň mě před bouřením jejich hrdel, Pane. †
Před záplavou jejich jazyků. *
V městě vidím násilí a sváry.
11 Ve dne v noci brousí kolem něj, †
po hradebních zdech je obcházejí, *
uvnitř vládne bezpráví a útisk.
12 V jeho středu číhá záhuba, *
klam a křivda z tržišť neodchází.
13 Kdyby potupil mě nepřítel, *
křivdu od něj dovedl bych snášet;
kdyby na mě tak zle dotíral, *
kdo mě nenávidí, schoval bych se.
14 Tys však to byl, člověk jako já, *
ty, můj blízký důvěrník a přítel!
15 Slasti přátelství jsme ty a já *
prožívali spolu v domě Páně.
16 Kéž je za to zmatek posedne, *
kéž jsou za to uchváceni smrtí,
kéž jdou do podsvětí zaživa, *
když je v jejich domech plno zloby!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Pán nás vysvobodil z rukou zákeřného nepřítele.
Ant. 3 Svěř se Pánu ve své nesnázi a on tě zachová.
III
17 Já však budu k Pánu volat dál, *
Pán se smiluje a zachrání mne.
18 Večer, za jitra i v poledne *
budu kvílet z hloubi svého srdce.
19 On mé naříkání vyslyší, *
vysvobodí pokojně můj život.
Neboť lučištníci blízko jsou, *
z blízkosti už na mne dotírají.
20 Ismael a Jaalam a ti, *
kteří obývají na východě,
na výměnu nepřistupují, *
neboť odmítají bát se Boha. –
21 Každý proti jeho přátelům *
zdvíhá ruku, znesvěcuje smlouvu.
22 Nad máslo je hladší jeho řeč, *
ale v srdci hotoví se k boji;
slova lahodnější oleje, *
ale jsou to vytasené meče. –
23 Svěř se Pánu ve své nesnázi, †
on tě zachová a nedopustí, *
aby spravedlivý padl navždy. –
24 Je však, Pane, svrhneš do hrobu, *
že se muži krvaví a lstiví
nedožijí půlky života! *
Kdežto já jen v tebe důvěřuji.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Svěř se Pánu ve své nesnázi a on tě zachová.
V.
Můj synu, dbej na moji moudrost.
R.
K mým výrokům nakloň své ucho.
PRVNÍ ČTENÍ
Začátek knihy proroka Malachiáše
1,1-14; 2,13-16
Varování nedbalým a nevěrným kněžím
1.1Prorocký výrok. Hospodinovo slovo k Izraeli ústy Malachiáše.
2„Miloval jsem vás – praví Hospodin. Ale řekli jste: ‚V čem jsi nás miloval?‘ Nebyl Ezau
Jakubův bratr? – praví Hospodin – a miloval jsem Jakuba, kdežto 3Ezaua jsem nenáviděl,
jeho hory jsem změnil v pustinu, jeho dědičný podíl jsem dal šakalům pouště. 4Kdyby Edom
řekl: ‚Jsme sice zničeni, ale znovu vystavíme, co je zničené,‘ tak praví Hospodin zástupů: Oni vystavějí, já však zbořím;
budou je nazývat ‚území bezbožnosti‘ a ‚lid, na který se Hospodin hněvá navěky‘. 5Na vlastní
oči to uvidíte a řeknete: ‚Hospodin ukazuje, že je mocný i za hranicemi Izraele.‘
6Syn ctí svého otce a otrok svého pána. Jestliže jsem já otec, kde je úcta ke mně? Jestliže jsem já
Pán, kde je bázeň přede mnou? – praví Hospodin vám, kněží, kteří pohrdáte mým jménem a říkáte: ‚V čem jsme pohrdli tvým jménem?‘
7Přinášíte na můj oltář poskvrněný chléb! A ptáte se: ‚Čím jsme
tě poskvrnili?‘ Tím že říkáte: ‚Hospodinův stůl se může poskvrnit.‘ 8Když obětujete slepá zvířata,
není to zlé? A když obětujete kulhavá a neduživá zvířata, není to zlé? Jen je přines svému místodržiteli, bude se mu to líbit, získáš si jeho
přízeň? – praví Hospodin zástupů.
9Proto nyní usmiřte Boží tvář, aby se nad vámi smiloval. Vaší rukou se to stalo! Naleznete přízeň? – praví Hospodin zástupů.
10Kdo z vás zavře bránu, abyste zbytečně nezapalovali můj oltář? Nemám ve vás zalíbení – praví Hospodin
zástupů – nepřijmu oběť z vašich rukou. 11Neboť od východu slunce
až na západ je veliké moje jméno mezi pohany a na každém místě se obětuje a přináší mému jménu oběť čistá, vždyť veliké je moje jméno mezi pohany
– praví Hospodin zástupů.
12Vy však jste ho znesvětili tím, že říkáte: ‚Stůl Páně je znečištěn, i jeho pokrm je k pohrdání.‘
13Říkáte: ‚Jaká námaha!‘ a pohrdáte jím – praví
Hospodin zástupů. Přinášíte uloupené, kulhavé i neduživé a z nich obětujete. Mám to snad přijímat z vaší ruky se zalíbením? – praví Hospodin.
14Ať je zlořečen podvodník, který udělá slib, a ačkoli má ve svém stádě samce, obětuje potom Pánu zmrzačené zvíře. Vždyť jsem přece mocný Král –
praví Hospodin zástupů – moje jméno je obávané mezi pohany.
2.13A ještě toto děláte: Hospodinův oltář pokrýváte slzami, pláčem a vzdycháním, že se už neobracím
k oběti a nepřijímám dar z vaší ruky s přízní, 14a ptáte se: ‚Proč?‘ Protože Hospodin je
svědkem mezi tebou a manželkou tvého mládí, které ses stal nevěrným, ačkoli byla tvou družkou, s níž jsi uzavřel smlouvu.
15Nezpůsobil Bůh, že jste jedno tělo a jeden duch? A nežádá tato jednota potomstvo od Boha? Dejte
si tedy pozor na svůj život; nebuď nevěrný manželce svého mládí! 16Jestliže se někdo rozvede z nenávisti – praví
Hospodin, Bůh Izraele, nepravost pokryje jeho šat – praví Hospodin zástupů; dejte si tedy pozor na svůj život a nebuďte nevěrní!“
RESPONSORIUM
Mal 1, 10; 2,16
O.
Měl jsem s knězem smlouvu o životě a pokoji a to jsem mu uštědřil i s bázní; bál se mě. *
V jeho ústech byla nauka pravdy a nepravost se nenalezla na jeho rtech.
V.
Pán bez výhrady přísahal: Jsi knězem na věky, tak, jak jím Melchizedech byl. *
V jeho ústech byla nauka pravdy a nepravost se nenalezla na jeho rtech.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze spisu „O městě Božím“ od svatého biskupa Augustina
(Lib. 10, 6: CCL 47, 278-279)
Na každém místě se obětuje a přináší mému jménu oběť čistá
Pravou obětí je každý čin, který konáme, abychom se spojili ve svatém společenství s Bohem, to jest čin směřující k tomu nejvyššímu dobru, jímž můžeme
být skutečně blažení. Takže dokonce ani milosrdenství, kterým pomáháme člověku, není obětí, neděje-li se pro Boha. Neboť přestože obětuje člověk,
je oběť věcí božskou, takže i stará latina ji nazývala posvátným, božským činem - sacrificium. Proto je obětí i člověk ve jménu Božím zasvěcený a
Bohu zaslíbený, pokud odumírá světu, aby žil Bohu. Vždyť i to patří k milosrdenství, které prokazuje každý sám sobě. Proto je psáno: Milosrdenství
měj se svou duší, chceš-li se líbit Bohu.1
Jestliže tedy pravými oběťmi jsou skutky milosrdenství vůči nám samým nebo vůči bližním, pokud se vztahují k Bohu, a jestliže se skutky milosrdenství
nekonají pro nic jiného, než abychom byli zbaveni bídy, a tak byli blažení - a k tomu dochází výhradně tím dobrem, o němž se praví: Mým blahem je být
v Boží blízkosti2 - vyplývá z toho, že celá vykoupená obec, to znamená shromáždění a společenství svatých, je obětováno jako univerzální
oběť Bohu skrze Velekněze, který obětoval také sám sebe v utrpení za nás, abychom byli tělem tak vznešené hlavy. Učinil to v podobě služebníka.
Právě tu obětoval a v té byl obětován, protože v ní je prostředníkem,3 v ní je knězem, v ní je obětí.
Proto nás apoštol napomenul, abychom svá těla přinášeli v oběť živou, svatou a Bohu milou, to ať je naše duchovní bohoslužba, a abychom se
nepřizpůsobovali tomuto světu, ale změnili se a obnovili svoje smýšlení, abychom dovedli rozeznat, co je vůle Boží, co je dobré, bohulibé a dokonalé.4
My sami jsme tou celou obětí. Říká: Protože mi byla dána ta milost, říkám každému z vás: Nikdo ať si o sobě nemyslí více, než co se patří myslet,
ale myslete skromně ve shodě s tím, v jaké míře udělil Bůh každému víru. Jako máme v jednom těle mnoho údů, ale tyto údy nemají všecky stejnou
činnost, tak i my, i když je nás mnoho, jsme jedním tělem v Kristu, k sobě navzájem jsme však údy. Máme rozmanité duchovní dary podle milosti,
která nám byla dána.5
To je tedy oběť křesťanů: počtem mnozí, v Kristu jedno tělo. To také slaví Církev ve svátosti oltářní, kterou věřící dobře znají. V té se Církvi také
ukazuje, že v tom, co obětuje, se obětuje ona sama.
1 Sir 30, 24 (Vulg.)
2 Žl 72 (73), 28
3 srov. 1 Tim 2, 5
4 srov. Řím 12, 1-2
5 Řím 12, 3-6a
RESPONSORIUM
Mich 6, 6.8; Dt 10,14.12
O.
Co mám přinést Hospodinu? Člověče, řeklo se ti, co je dobré, co Hospodin od tebe žádá:
*co jiného než jednat spravedlivě, milovat milosrdenství a pokorně kráčet se svým Bohem.
V.
Hospodinu, tvému Bohu, patří nebe i země a vše, co je na ní. Nuže, co žádá od tebe Hospodin, tvůj Bůh?
*
Co jiného než jednat spravedlivě, milovat milosrdenství a pokorně kráčet se svým Bohem.
PSALMODIE
Ant. 1 Stvoř ve mně čisté srdce, Pane, nového stálého ducha mi dej.
Žalm 50 (51)
Smiluj se nade mnou
Stále si obnovujte mysl po její duchovní stránce a oblečte člověka nového. (Srov. Ef 4, 23-24)
3 Smiluj se nade mnou, Bože, *
jenž jsi tak milosrdný,
tak plný slitování, *
a moji nepravost zahlaď!
4 Smyj ze mne všechnu mou vinu *
a z mého hříchu mě očisť! –
5 Uznávám, špatně jsem činil, *
svůj hřích mám na očích stále. –
6 To proti tobě jsem hřešil, *
spáchal, co tobě se příčí,
takže tvůj soud je správný, *
tvůj ortel spravedlivý. –
7 Vždyť jsem už narozen s vinou, *
matka mě počala s hříchem.
8 Ty máš rád upřímné srdce, *
v skrytu mě moudrosti učíš. –
9 Pokrop mě yzopem, zas budu čistý, *
umyj mě, bělejší budu než sníh.
10 Veselí, radost mi zakusit dopřej, *
ať jásají kosti, které jsi zdrtil. –
11 Odvrať se tváří od mých hříchů, *
všechny mé špatnosti nadobro zahlaď.
12 Stvoř ve mně čisté srdce, Pane, *
nového, stálého ducha mi dej. –
13 Neodvrhuj mě od své tváře, *
ať ve mně trvá tvůj svatý duch.
14 Dej, ať se opět těším z tvé spásy, *
posil mě velkodušností. –
15 Hříšníky budu učit tvým cestám, *
bezbožní k tobě se vrátí zas.
16 Před krveprolitím zachraň mě, Pane, *
zajásám, jak jsi spravedlivý! –
17 Odemkni, Pane, opět má ústa, *
mé rty ti zapějí chvalozpěv.
18 V krvavých žertvách zálibu nemáš, *
obětí tou se ti nezavděčím.
19 Má oběť, Pane, je zkroušený duch, *
zdrcené srdce neodmítneš. –
20 Oblaž, Pane, svou dobrotou Sión, *
zbuduj zas hradby Jeruzaléma!
21 Pak se ti zalíbí v obětech řádných, †
v zápalných žertvách a celopalech, *
na oltář budou ti býčky klást.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Stvoř ve mně čisté srdce, Pane, nového stálého ducha mi dej.
Ant. 2 Jeruzaléme, raduj se, protože v tobě se všichni shromáždí u Pána.
Kantikum
Díkůvzdání za vysvobození lidu
Tob 13, 8-11. 13. 14ab. 15-16ab
Ukázal mi svaté město Jeruzalém… září Boží vznešeností. (Zj 21, 10-11)
8 Dobrořečte Pánu, všichni jeho vyvolení, †
jeho velikost buď stále na všech rtech *
a ať ho oslavují v Jeruzalémě.
9 Jeruzaléme, svaté město, *
Bůh tě stíhal za díla tvých rukou. –
10 Důstojně poděkuj Pánu *
a veleb Krále věků,
aby byl v tobě jeho chrám zase s jásotem zbudován *
a aby on v tobě potěšil všechny vyhnance
a aby v tobě miloval všechny nešťastné *
po všechna budoucí pokolení. –
11 Jasné světlo ozáří *
všechny krajiny země;
četné národy zdaleka, ze všech končin země †
přijdou přebývat k tvému svatému jménu, *
na rukou ponesou dary Králi nebe.
V tobě budou jásat pokolení za pokoleními *
a jméno Vyvoleného potrvá v pokoleních budoucích. –
13 Pak zajásáš a zaraduješ se nad syny spravedlivých, †
neboť budou všichni shromážděni *
a budou velebit Pána věků. –
14 Blahoslavení, kdo tě milují, *
šťastní, kdo se radují z tvého pokoje! –
15 Má duše velebí Pána, velkého krále, †
16 protože Jeruzalém bude zase postaven jako město *
i jeho dům na všechny věky!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Jeruzaléme, raduj se, protože v tobě se všichni shromáždí u Pána.
Ant. 3 Veleb, Sióne svého Boha! On své slovo sesílá na zem.
Žalm 147 (147B), 12-20
Obnova Jeruzaléma
Pojď, ukážu ti nevěstu, choť Beránkovu. (Zj 21, 9)
12 Oslavuj Pána, Jeruzaléme, *
veleb, Sióne, svého Boha! –
13 On v tvých branách závory zpevnil, *
žehná tvým dětem, žijícím v tobě.
14 On tvé území v pokoji chrání, *
jadrnou pšenicí štědře tě sytí.
15 On své slovo sesílá na zem, *
co on vyřkne, se rozbíhá kvapem.
16 On dává sníh jak hebkou vlnu, *
jíní rozsévá jako popel. –
17 Kroupy sype jak chlebové drobty, *
chladem jeho zmrzají vody:
18 sešle slovo, a roztají zase, *
větru dá zavát, a zas vody tekou.
19 Slova svá zjevil Jákobovi, *
zákony, příkazy Izraeli.
20 S žádným národem nejednal takto, *
žádnému jinému nedal svůj zákon.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Veleb, Sióne svého Boha! On své slovo sesílá na zem.
KRÁTKÉ ČTENÍ
Gal 2, 19b-20
Spolu s Kristem jsem ukřižován. Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus. Avšak tento život v těle žiji ve víře v Božího Syna,
protože on mě miloval a za mě se obětoval.
KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. O pomoc volám k Bohu, Nejvyššímu, * protože mi prokazuje dobro.
R. O pomoc volám k Bohu, Nejvyššímu, * protože mi prokazuje dobro.
V. Ať z nebe shlédne a pomůže mi.
R. Protože mi prokazuje dobro.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. O pomoc volám k Bohu, Nejvyššímu, * protože mi prokazuje dobro.
ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM
Ant. k Zachariášovu kantiku Pro slitování a milosrdenství našeho Boha nás navštívil Vycházející z výsosti.
Mesiáš a jeho předchůdce
Lk 1, 68-79
Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
z rodu Davida, svého služebníka.
Jak slíbil od pradávna *
ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
a z rukou všech, kteří nás nenávidí.
Slitoval se nad našimi otci *
a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
že nám dá,
abychom mu beze strachu *
a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
po všechny dny svého života.
A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
v odpuštění hříchů
pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
a uvedl naše kroky na cestu pokoje.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. k Zachariášovu kantiku Pro slitování a milosrdenství našeho Boha nás navštívil Vycházející z výsosti.
PROSBY
Mějme důvěru v Boha, neboť on se stará o všechny, které stvořil a vykoupil skrze svého Syna. Modleme se:
UPEVNI, BOŽE, CO JSI V NÁS VYKONAL.
Bože milosrdenství, veď naše kroky cestou svatosti,
— abychom měli zájem o to, co je správné, spravedlivé a láskyhodné.
Pro svou věrnost nás nikdy neopouštěj,
— neruš s námi svou smlouvu.
Přicházíme k tobě se zkroušeným srdcem a pokorným duchem: ujmi se nás,
— vždyť nemohou být zahanbeni ti, kdo v tebe doufají.
Křtem jsme byli přivtěleni ke Kristu a povoláni, abychom o tobě vydávali svědectví,
— stůj při nás, ať hlásáme tvé veliké skutky.
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.
Otče náš...
MODLITBA
Bože, vyslyš naše prosby a veď nás svou milostí, abychom vždycky jednali podle tvé vůle; s vděčností přijímali, co nám dáváš pro život zde na zemi, a s nadějí očekávali,
že nás přijmeš do radosti věčné. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Pokud předsedá kněz
nebo jáhen, rozpustí lid takto:
Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.
Může použít i
jinou formuli požehnání z misálu.
Pokud má lid odejít,
řekne:
Jděte ve jménu Páně.
R. Bohu díky.
Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:
Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|