Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

26. leden 2024
Sv. Timoteje a Tita, biskupů, památka

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,
slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,
proto mu pěje naše vděčné stádce
píseň chval zbožných.

Jas věčné chvály, slávy nekonečné
buď tobě, Králi věků, Božstvo věčné,
ať velebí tě vesmír plný krásy
po všechny časy. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Jsem už vysílen křikem, jak čekám na svého Boha.

Dali mu pít víno smíchané se žlučí. (Mt 27, 34)

² Pojď mě zachránit, Bože, *
      voda až k hrdlu mi sahá,
³ bořím se v hlubokém bahně, *
      jako by bezedné bylo,
   padl jsem do hlubin vodních, *
      proud mě strhuje s sebou.
⁴ Jsem už vysílen křikem, *
      hrdlo mám ochraptělé,
   oči mi hleděním slábnou, *
      jak čekám na svého Boha.
⁵ Víc, než mám na hlavě vlasů, *
      je těch, kdo mají mě v zášti,
   silnější nežli mé kosti
      jsou, kdo mě stíhají křivě. *
   Vrátit mám to, co jsem nevzal! –

⁶ Ty, Bože, znáš mé pošetilosti, *
      prohřešky moje nejsou ti tajny.
⁷ Pro mne kéž nedojdou zahanbení, *
      kdo, Pane zástupů, doufají v tebe,
   ať kvůli mně se nedočká hanby, *
      kdo hledá Boha Izraele! –

⁸ Vždyť já jsem pro tebe potupu snášel, *
     pohana ulpěla na mé tváři.
⁹ Odcizil jsem se svým vlastním bratřím, *
       synům mé matky jsem jako cizí. –

¹⁰ Stráven jsem tím, jak pro tvůj dům horlím, *
       hanoben těmi, kdo hanobí tebe.
¹¹ Sebe jsem týral mnohými posty, *
       ale i to mi jen k potupě bylo. –

¹² V pytli jsem chodil za pokání, *
       za to jsem jim byl leda pro smích.
¹³ Tlachají o mně, kdo u brány sedí, *
       opilci zpívají posměšky o mně.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Jsem už vysílen křikem, jak čekám na svého Boha.

Ant. 2 Žluč mi kapali do mého jídla, v žízni mě octem napájeli.

¹⁴ Já však se modlím k tobě, Pane! *
       Milostiv buď mi a vyslyš mě, Bože,
    jak jenom ty se smilovat umíš, *
       jak jenom ty jsi v pomoci věrný!
¹⁵ Vyprosť mě z bahna, ať neutonu, *
       zachraň mě z bídy a z hluboké tůně,
¹⁶ aby mě proud už nestrhoval, †
       aby mě hloubka nepohltila, *
       ať propast nade mnou nezavře jícen! –

¹⁷ Vyslyš mě, Pane, v své slitovné lásce, *
       shlédni ke mně v svém milosrdenství!
¹⁸ Neukrývej se před služebníkem, *
       vyslyš mě, pospěš, nenech mě v bídě! –

¹⁹ Pojď ke mně blíž a vysvoboď mě, *
       zachraň mě navzdor mým nepřátelům!
²⁰ Ty přece znáš mé ponížení, *
       před tebou stojí mí protivníci. –

²¹ Zahanbení mi zlomilo srdce, *
       potupa má je nezhojitelná;
    doufal jsem v soucit, ale marně, *
       v ty, kdo mě utěší, nenašel jsem je.
²² Žluč mi kapali do mého jídla, *
       v žízni mě octem napájeli.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Žluč mi kapali do mého jídla, v žízni mě octem napájeli.

Ant. 3 Hledejte Pána a budete žít.

³⁰ Já však jsem ubožák v bídě, *
       chraň mě svou pomocí, Bože!
³¹ Chci jménu Božímu zpívat, *
       vděčně je chválit a slavit.
³² To bude milejší Pánu, *
       nad žertvu rohatých býků. –

³³ Těšte se, pokorní, z toho: *
       Kdo hledá Boha, ten sílí!
³⁴ Neboť Pán ubohé slyší, *
       nezhrdne zajatci svými.
³⁵ Chval ho nebe i země, *
       moře a vše, co v něm žije! –

³⁶ Neboť Bůh zachová Sión, †
       zbuduje judská města; *
       budou v nich žít a sídlit
³⁷ potomci těch, kdo mu slouží; †
       kdo jeho jméno ctí s láskou, *
       najdou v nich navždy svůj domov.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Hledejte Pána a budete žít.

V. Pán nás naučí svým cestám.
R. A budeme chodit po jeho stezkách.

PRVNÍ ČTENÍ

Z páté knihy Mojžíšovy

     „Je mi dnes sto dvacet let a nemohu už vycházet a přicházet, a Hospodin mi řekl: ‚Tento Jordán nepřekročíš!‘ Hospodin, tvůj Bůh, sám půjde před tebou a vyhubí před tebou všecky tyto národy a zmocníš se jich. Jozue půjde před tebou, jak Hospodin poručil. Hospodin s nimi udělá to, co udělal se Sichonem a Ogem, králi amoritskými, i s jejich zemí: zničil je. Hospodin vám je vydá a vy s nimi naložíte zcela podle příkazu, který jsem vám dal. Buďte silní a stateční, nebojte se a neděste se před nimi, neboť Hospodin, tvůj Bůh, sám půjde s tebou, nenechá tě a neopustí!“
     Potom Mojžíš zavolal Jozua a řekl mu před celým Izraelem: „Buď silný a statečný, neboť ty půjdeš s tímto lidem do země, o níž Hospodin přísahal jejich otcům, že jim tu zemi dá, a ty ji dáš jim jako majetek. Hospodin sám půjde před tebou, nenechá tě a neopustí. Neboj se a nechvěj se!“
     I napsal Mojžíš tento Zákon a předal jej kněžím, levitům, kteří nosili archu Hospodinovy úmluvy i všem izraelským starším. Mojžíš jim přikázal: „Každého sedmého roku, v roce určeném k promíjení dluhu, o slavnosti stánků, až přijde celý Izrael, aby se ukázal před tváří Hospodina, tvého Boha, na místě, které vyvolí, budeš předčítat tento Zákon před celým Izraelem, aby jej slyšeli. Shromáždi lid, muže i ženy i děti i cizince, který žije v tvých branách, aby slyšeli a učili se bát Hospodina, vašeho Boha, a bedlivě dodržovali všechna slova tohoto Zákona. Též jejich synové, kteří ho ještě neznají, ať poslouchají a učí se bát Hospodina, vašeho Boha, po všechny dny, co budete žít v zemi, do níž přejdete přes Jordán, abyste ji obsadili.“
     Hospodin řekl Mojžíšovi: „Hle, přiblížily se dny tvé smrti. Povolej Jozua a postavte se do stánku schůzky a já mu dám příkaz.“ Šel tedy Mojžíš s  Jozuem a postavili se do stánku schůzky. I ukázal se Hospodin ve stánku v oblakovém sloupu. Oblakový sloup stál nad vchodem do stánku.
     Hospodin pak přikázal Jozuovi, synu Nunovu a řekl: „Buď rozhodný a udatný, neboť ty uvedeš syny Izraele do země, kterou jsem jim přísežně slíbil, a já budu s tebou.“

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z homilií svatého biskupa Jana Zlatoústého o svatém Pavlovi

     Pro Pavla bylo i vězení nebem. Rány a bití přijímal raději, než se jiní sápou po ceně za vítězství a bolest měl raději než odměnu, ba přímo ji za odměnu považoval, a proto nazýval utrpení milostí.¹ Pravou odměnou mu vskutku bylo zemřít a být s Kristem² zatímco žít pozemský život znamenalo boj. A přece z lásky ke Kristu tuto odměnu oddaloval, protože dychtil po boji a považoval jej za potřebnější.
     Být Kristu vzdálen a jím zavržen znamenalo pro něho boj a bolest, ba víc než boj a víc než jakákoli bolest, zatímco být s Kristem bylo jeho jedinečnou odměnou. A Pavel přesto dal pro Krista přednost boji.
     Někdo tu může okamžitě namítnout, že Pavel přece o tom všem prohlásil, že kvůli Kristu je to pro něho milé. I já sám to plně přiznávám; neboť to, kvůli čemu jsme my smutní, působilo Pavlovi přímo rozkoš. Ale copak mám připomínat pouze jeho nebezpečí a svízele? Vždyť on také žil v hlubokém zármutku, jak sám říkal: Kdo cítí slabost, abych ji necítil i já? Kdo je sváděn ke hříchu, aby to nepálilo i mne?³
     Ale vás všechny napomínám, abyste se tomuto zářivému příkladu ctností pouze neobdivovali, nýbrž jej také napodobovali. Pak totiž budeme i my mít podíl na jeho odměně za vítězství.
     Je-li někomu divné, říkáme-li, že každý, kdo dokáže totéž co on, dojde také stejné odměny, ať si poslechne jeho vlastní slova: Dobrý boj jsem bojoval, svůj běh jsem skončil, víru jsem uchoval. Teď už mě jen čeká věnec spravedlnosti, který mi v onen den předá Pán, spravedlivý soudce. A  nejen mně; stejně tak i všem, kdo s láskou čekají na jeho příchod.⁴ Jistě vidíš, jak volá všechny k účasti na stejné slávě.
     Protože je tedy připravena stejná koruna slávy pro všechny, všichni se snažme, abychom byli hodni všeho toho dobrého, co nám je zaslíbeno.
     A nehleďme přitom pouze na velikost a skvělost Pavlových ctností a na tak činorodé a pevné odhodlání jeho ducha, díky jemuž dosáhl takové milosti. Musíme mít na mysli i to, že byl člověk jako my a že se nám po všech stránkách podobal. Pak se nám i to, co je velmi těžké, bude zdát snadným a lehkým. A budeme-li se v tomto krátkém čase snažit a namáhat, dostaneme i my onu neporušitelnou a nesmrtelnou korunu, skrze milost a  milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista. Jemu patří sláva a moc, nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
     ¹ srov. Flp 1, 7
     ² Flp 1, 23
     ³ 2 Kor 11, 29
     ⁴ 2 Tim 4, 7-8

RESPONSORIUM

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys dal svatému Timotejovi a Titovi poznat cestu, která vede ke spáse, a naplnils je horlivostí potřebnou k apoštolské práci; na jejich přímluvu dej i nám, ať žijeme zbožně a spravedlivě a šťastně dojdeme do nebeské vlasti. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie