[ nová verze ]

« Květen 2012 »
NePoÚtStČtSo
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031 


18. květen 2012, Pátek
2. týden žaltáře

Doba velikonoční, 6. týden
Sv. Jana I., papeže a mučedníka, nezávazná památka


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb

uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu

latinská verze

nahlásit chybu

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

18. květen 2012
Doba velikonoční, 6. týden
2. týden žaltáře


MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Vladaři věčný, nejvyšší,
Vykupitel svých věrných jsi,
smrt zmírá při tvém vítězství,
teď milost tvá se mocně skví.

Ty po Otcově pravici
usedáš na trůn zářící,
a přejímáš moc nad všemi,
jež nemá původ na zemi.

Ať trojí říše tvorů tvých,
jak nebeských, tak pozemských,
tak temná říše pekelná
před tebou sklání kolena.

Andělé trnou v úžase,
co s lidským rodem stává se:
Hřeší člověk, smývá člověk,
vládne Slovo – Bohočlověk.

Buď, Kriste, naší radostí,
co čeká nás v tvé věčnosti,
ty, který řídíš světa říš
a nejvíc blaha přinášíš.

Až zaskvěješ se v onen den
v oblaku Soudce plameném,
smaž dluhy nezaplacené
a vrať nám věnce ztracené.

Proto tě vroucně prosíme:
Odpusť nám, čím kdy zhřešíme,
a milostí svou pozdvihni
nám srdce ve tvé výšiny.

Buď sláva tobě, Ježíši,
jenž vznášíš se už do výší,
i Otce, Ducha milosti
ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení. Aleluja.

Žalm 37 (38)
Prosba hříšníka, který se octl v krajním nebezpečí

Jeho známí všichni zůstali stát opodál. (Lk 23, 49)

I (2-5)

2 Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *
      netrestej mě ve svém rozhorlení!

3 Zaryly se do mne tvoje šípy, *
      těžce na mne dolehla tvá ruka. –

4 Pro tvůj hněv mám tělo jednu ránu, *
      pro můj hřích kost ve mně není celá.

5 Nad hlavu se nakupily viny, *
      tíhou přetěžkou mě obtížily.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení. Aleluja.

Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu. Aleluja.

II (6-13)

6 Jitří se a páchnou moje rány, *
      a to všechno pro mou pošetilost.

7 Přitlačen a sehnut jsem až k zemi, *
      celý den se v sklíčenosti vláčím. –

8 Bedra má jsou celá zanícená, *
      místečko v mém těle není zdravé.

9 Zesláblý jsem, zkroušený až běda, *
      křičím z hloubi sevřeného srdce. –

10 Pane, ty znáš každou moji touhu, *
       žádný povzdech můj ti není tajný.

11 Srdce buší, opouští mě síla, *
       už i světlo v očích se mi kalí. –

12 Všichni moji přátelé a druzi †
       mému neštěstí se vyhýbají, *
       ba i příbuzní se drží stranou.

13 Léčky strojí, kdo mě chtějí zabít, †
       hrozí mi, kdo hledají mou zkázu, *
       denně nové lsti si vymýšlejí.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu. Aleluja.

Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso. Aleluja.

III (14-23)

14 Já však jsem k nim hluchý, neslyším je, *
       němý jsem a ústa neotvírám.

15 Tak jsem jako člověk beze sluchu, *
       bez schopnosti ubránit se slovem. –

16 Doufám, Pane, v tebe jediného, *
       ty mě vyslyšíš, můj Pane Bože!

17 Říkám si: „Jen ať jim nejsem pro smích, *
       těm, kdo mají radost, klopýtnu-li!“ –

18 Já pak mám až příliš blízko k pádu, *
       stále mám svou bolest před očima.

19 Proto zhloubi přiznávám svou vinu, *
       pro svůj hřích jsem obavami sklíčen. –

20 Silní však jsou moji nepřátelé, *
       mnozí, kdo mě nenávidí pro nic,

21 za dobrotu zlem mi odplácejí, *
       pasou po mně za to, že chci dobro. –

22 Proto ty mě, Pane, neopouštěj, †
       nevzdaluj se ode mne, můj Bože! *
       Na pomoc mi pospěš, Pane, spáso má!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso. Aleluja.

V. Z tvého zmrtvýchvstání, Kriste, aleluja.
O. Ať se radují nebe i země, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z prvního listu svatého apoštola Jana

3, 1-10
Jsme Boží děti

     1Hleďte, jak velikou lásku nám Otec projevil, že se nejen smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme! Proto nás svět nezná, že nepoznal jeho. 2Milovaní, už teď jsme Boží děti. Ale čím budeme, není ještě zřejmé. Víme však, že až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je.
    
3Každý, kdo skládá tuto naději v něho, uchovává se čistý, jako on je čistý. 4Kdo páchá hříchy, přestupuje Boží zákon – hřích je totiž přestoupení Božího zákona. 5A víte, že on přišel, aby hříchy odstranil. On však je bez hříchu. 6Žádný, kdo v něm zůstává, nehřeší. Žádný, kdo hřeší, nikdy ho neviděl ani nepoznal.
    
7Milé děti, od nikoho se nenechte svést. Kdo žije spravedlivě, je spravedlivý, jako i Bůh je spravedlivý. 8Kdo se dopouští hříchu, je z ďábla, protože ďábel hřeší od začátku. Boží Syn přišel proto, aby ďáblově činnosti udělal konec. 9Žádný, kdo se narodil z Boha, nedopouští se hříchu, neboť v něm zůstává Boží životní síla; nemůže páchat hříchy, protože se narodil z Boha.
    
10Podle toho se rozeznají děti Boží a děti ďáblovy: kdo nežije spravedlivě, není z Boha; ani ten, kdo nemiluje svého bratra.

RESPONSORIUM

1 Jan 3, 1. 2

O. Hleďte, jak velikou lásku nám Otec projevil: * nejen že se smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme, aleluja.
V. Víme, že až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je. * Nejen že se smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme, aleluja.

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého papeže Lva Velikého

(Sermo 2 de Ascensione, 1-4: PL 54, 397-399)

Nanebevstoupení Páně posiluje naši víru

     Jako bylo o velikonočních svátcích příčinou naší radosti zmrtvýchvstání Páně, tak je důvodem naší nynější radosti jeho nanebevstoupení. Připomínáme si a náležitě oslavujeme den, kdy byla naše nepatrná přirozenost povýšena v Kristu nad všechny andělské sbory a nad všechny nejvyšší mocnosti a usedla po pravici Boha Otce. Do tohoto řádu Božího díla jsme byli vloženi a zabudováni i my, aby se ještě více ukázala podivuhodná milost Boží. Neboť i když bylo lidským očím odňato to, co právem přímo vybízelo k náležité úctě, přece nemá víra ochabovat, naděje kolísat a  láska vychládat.
     V tom právě spočívá síla velkých duchů a odtud pramení světlo pro opravdově věřící, že neváhají věřit tomu, co si nelze ověřit tělesnými smysly a  zaměřují svou touhu tam, kam nelze dohlédnout. Jak by se mohla ostatně zrodit v našich srdcích takováto věrnost nebo jak by vůbec někdo mohl být ospravedlněn skrze víru,1 jestliže by naše spása spočívala jenom na tom, co je přístupné smyslům?
     A tak, co z našeho Vykupitele bylo viditelné, skrylo se ve svátostech. A aby víra byla ještě lepší a pevnější, vystřídalo viditelnou přítomnost jeho učení; jeho autoritou se má řídit srdce věřících osvícené nebeskými paprsky.
     Víru, kterou posílilo nanebevstoupení Páně a upevnil dar Svatého Ducha, nezastrašila ani pouta, ani vězení, ani vyhnanství, ani hlad, ani oheň, ani dravé šelmy, ani vybrané krutosti a mučení od pronásledovatelů. Za tuto víru bojovali na celém světě nejen muži, ale i ženy, nejen nedospělí chlapci, ale i něžné dívky až k prolití vlastní krve. Tato víra vymítala zlé duchy, zaháněla nemoci a křísila mrtvé.
     Však také sami blažení apoštolové, utvrzovaní tolika Ježíšovými zázraky a poučovaní tolika rozhovory s ním, byli nejprve postrašeni krutostí jeho utrpení a s nemalým váháním přijímali skutečnost jeho zmrtvýchvstání. Ale po nanebevstoupení Páně natolik pokročili, že to, co jim dříve nahánělo strach, nyní se měnilo v radost.2 Svůj duchovní zrak upnuli totiž výlučně k božství toho, jenž sedí po Otcově pravici. A už jim nevadilo, že ho nevidí tělesně, dokonce na to ani nemysleli, protože ten, který sestoupil, se tím neodloučil od Otce, a když vystoupil do nebe, neopustil své učedníky.
     Tehdy se zajisté, moji milí, Syn člověka zaskvěl v ještě větší vznešenosti a svatosti jako Syn Boží, protože se odebral do slávy Otcova majestátu. A jestliže se nám jako člověk stal vzdálenějším, nevýslovným způsobem nám začal být bližší svým božstvím.
     Poučenější víra začala tehdy duchovními kroky přicházet k Synu, který je rovný Otci, a nepotřebovala se již dotýkat Kristovy tělesné podstaty, kterou je Kristus menší než Otec. Neboť když zůstává přirozenost oslaveného těla, mluvíme o opravdové víře tam, kde se již nikoli tělesnou rukou, ale duchovním poznáním dotýkáme Otci rovného Jednorozeného.

     1 srov. Řím 5, 1
     2 srov. Lk 24, 52

RESPONSORIUM

Žid 8, 1 ; 10, 22.23

O. Máme takového velekněze, který zaujal místo po pravé straně trůnu Boží velebnosti v nebi. * Přistupujme s upřímným srdcem a s plnou vírou, se srdcem očištěným od zlého svědomí, aleluja.
V. Držme se pevně naděje, kterou vyznáváme, protože věrný je ten, kdo nám dal zaslíbení. * Přistupujme s upřímným srdcem a s plnou vírou, se srdcem očištěným od zlého svědomí, aleluja.

MODLITBA

Modleme se:
Milosrdný Bože, tvůj Syn vstal z mrtvých a otevřel nám bránu k věčnému životu; usedl po tvé pravici a stal se původcem naší spásy; obrať k němu naši mysl, a až znovu přijde ve své slávě, daruj všem pokřtěným účast na jeho nesmrtelnosti. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie