Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

6. listopad 2017
Druhé mezidobí, 31. týden
3. týden žaltáře

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Ty s Otcem v záři trůnící,
jsi den, jas z jasu proudící.
Klid noci zpěvem rušíme:
buď s námi – tebe prosíme.

Vypuď nám z mysli mračno tmy,
odežeň od nás démony,
probuď nás z těžké dřímoty,
než zlenivělé pohltí.

To uděl, Kriste, věrným svým,
v tebe vždy důvěřujícím,
ať prospěje nám prosícím
zpěv náš, jenž zní ti do výšin.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

Během dne:

Přesvatý Bože v Trojici,
jenž řídíš vše, co stvořil jsi,
ty jsi den práci vyhradil,
noc odpočinku zasvětil.

Chválíme tebe během dne,
už z rána, večer, v noční tmě.
S otcovskou péčí chraň ty nás
mocí své slávy v každý čas.

My sluhové tví věrní jsme
a vroucně se ti klaníme:
Prosících prosby, jejich zpěv
spoj s hymny nebešťanů všech.

To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Bůh povstal, prchají před ním, kdo ho nenávidí.

Vystoupil vzhůru, odvedl zajatce a dal lidem dary. (Ef 4, 8)

² Bůh povstal – rozprášeni nepřátelé, *
      prchají před ním, kdo ho nenávidí.
³ Rozptylují se tak, jak dým se tratí; †
      a jako vosk se taví nad plamenem, *
      tak hynou hříšníci před Boží tváří.
⁴ A spravedliví před Bohem se těší *
      a jásají a veselí se blahem. –

⁵ Zpívejte Bohu, chvalte jeho jméno, †
      razte mu dráhu, pouští přichází. *
      Jásejte Pánu, radujte se v něm!
⁶ Je otcem sirotků a vdovy chrání *
      náš Bůh, jenž sídlí ve své svatyni.
⁷ Bůh, který dává domov opuštěným, †
      zajaté na svobodu vyvádí, *
      vzpurníky nechá však žít v pustině. –

⁸ Bože, když vyšels v čele svého lidu *
      a když jsi před ním kráčel po poušti,
⁹ země se třásla, nebe roztékalo *
       před Bohem, jenž je Bohem Izraele.
¹⁰ V deštích jsi, Bože, dával hojnost vláhy, *
       své dědictví, už vadnoucí, jsi vzkřísil.
¹¹ Tam utábořilo se tvoje plémě, *
       z lásky dals, Pane, domov poníženým.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Bůh povstal, prchají před ním, kdo ho nenávidí.

Ant. 2 Náš Bůh je Bůh, jenž pomáhá a chrání, Pán, který ze smrti zná východisko.

¹² Pán vyřkl svoje všemohoucí slovo: *
       „Rozprášil četná vojska Svrchovaný!"
¹³ Králové s vojsky běží, utíkají! *
       Strážkyně domu rozděluje kořist.
¹⁴ Zatímco vy si mezi stády spíte, *
       postříbřila se křídla holubice,
¹⁵ perutě její zaskvěly se zlatem, *
       klenoty jako sněhem na Salmonu. –

¹⁶ Bašanské hory, to jsou hory mocné, *
       bašanské hory, to jsou hory mračné.
¹⁷ Proč vzhlížíte tak závistně, vy hory, †
       k vrchu, jejž Bůh si zvolil za své sídlo? *
       Sám Pán tam bude sídlit do věčnosti.
¹⁸ Četné jsou vozy Boží, do tisíců: *
       Pán ze Sinaje do svatyně vchází.
¹⁹ Vystoupils, Pane, do své vysokosti *
       a svoje zajaté jsi vedl s sebou.
    Tam pak jsi přijal darem lidi za své, *
       i ty, co brání se dlít v domě Páně. –

²⁰ Vzdávejte Pánu každodenně chválu; *
       on sám nás nese, je nám pomocníkem.
²¹ Náš Bůh je Bůh, jenž pomáhá a chrání, *
       Pán, který ze smrti zná východisko.
²² Pán hlavu roztříští svým nepřátelům, *
       temeno těm, kdo setrvávají v hříších. –

²³ "I z Bašanu je přivedu," Pán praví, *
       "přivedu ti je třeba z hlubin moře,
²⁴ ať nohy můžeš umývat si v krvi, *
       jazyk tvých psů ať z nepřátel má podíl!“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Náš Bůh je Bůh, jenž pomáhá a chrání, Pán, který ze smrti zná východisko.

Ant. 3 Zpívejte Bohu všechny říše světa, jen hrejte na počest a k chvále Pána.

²⁵ My jsme tě, Pane, viděli, jak vcházíš, *
       můj král a Bůh jak vchází do svatyně.
²⁶ Zpěváci vpředu, vzadu hudebníci, *
       uprostřed panny do bubínků tlukou.
²⁷ Velebí Pána v chórech, Pána chválí, *
       ve slavném shromáždění Izraele.
²⁸ Benjamin, nejmladší, jde první vpředu, †
       pak judská knížata a jejich pokřik, *
       knížata Zabulona, Neftaliho. –

²⁹ Zjev, Pane, před nimi svou moc, moc Páně, *
       svou moc, již, Pane, ukázal jsi na nás
³⁰ ze svého chrámu nad Jeruzalémem, *
       ať králové ti přinášejí dary!
³¹ Zkruš zvíře v rákosí, zkruš zástup silných *
       a všechny, kdo jsou pány nad národy!
    Zašlápni ty, kdo za stříbrem se honí, *
       rozmetej všechny válečnické kmeny!
³² Jenom ať přijdou mocní z Egypťanů, *
       ať ruce k Bohu vztáhnou Etiopští! –

³³ Zpívejte Bohu, všechny říše světa, *
       jen hrajte na počest a k chvále Pána,
³⁴ jenž nebem projíždí, tím dávným nebem! *
       Slyšte, jak hřmí svým hlasem, strašným hlasem: –

³⁵ "Ctěte moc Páně! Září v Izraeli *
       a jeho velká moc až nad oblaky."
³⁶ Hrozný je Bůh, jenž sídlí ve svatyni, †
       Bůh Izraele dává moc a sílu *
       národu svému. Veleben buď Pán!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Zpívejte Bohu všechny říše světa, jen hrejte na počest a k chvále Pána.

V. Naslouchat budu, co Bůh nyní poví!
R. Pán mluví zajisté jen slovy míru k národu svému.

PRVNÍ ČTENÍ

Z první knihy Makabejské

     ¹V těch dnech povstal Matatiáš, syn Joanna, syna Šimonova. Byl knězem ze synů Joaribových z Jeruzaléma, ale bydlel v Modinu.
     ¹⁵Královi vyslanci, kteří nutili k odpadu, přišli do města Modinu, aby vyžadovali oběti. ¹⁶Mnozí z Izraele se k nim přidali. Matatiáš a jeho synové stáli stranou. ¹⁷Královi vyslanci se ujali slova a řekli Matatiášovi: „Jsi vážený a vlivný hodnostář v tomto městě a máš oporu v synech a příbuzných. ¹⁸Nuže, přistup první a vykonej králův rozkaz, jak to učinily všechny národy, Judovci i ti, kteří zůstali v Jeruzalémě. Ty a tvoji synové budete mezi královými přáteli a budete poctěni zlatem, stříbrem a mnohými dary.“
     ¹⁹Matatiáš v odpověd hlasitě volal: „I když všechny národy, které jsou pod panstvím krále, ho poslouchají, od náboženství svých otců odpadají a jeho příkazům se podrobují, ²⁰já, moji synové a  příbuzní budeme kráčet podle Smlouvy našich otců. ²¹Bůh nás chraň, abychom opustili Zákon a jeho ustanovení. ²²Králových rozkazů neposlechneme a od našeho náboženství neustoupíme ani napravo, ani nalevo.“
     ²³Sotva však domluvil, před očima všech přistoupil jeden Žid, aby podle králova rozkazu obětoval na oltáři v Modinu. ²⁴Když to Matatiáš uviděl, rozhorlil se, až do ledví se zachvěl a vzplanul hněvem podle Zákona. Vrhl se na něho a zabil ho u oltáře. ²⁵Zároveň zabil i králova úředníka, který měl nutit k oběti, a rozbořil oltář. ²⁶Horlil pro Zákon, jako učinil kdysi Pinchas Zimrimu, synu Saluovu. ²⁷Potom Matatiáš volal hlasitě po městě: „Za mnou, kdo horlí pro Zákon a zachovává Smlouvu!“ ²⁸A uprchl se svými syny do hor a všechen majetek zanechal v městě.
     ⁴²Tehdy se k nim přidala skupina chasidů, statečných hrdinů v Izraeli, věrně oddaných Zákonu. ⁴³Přidali se i ti, kdo uprchli před zlými poměry, a byla to dobrá posila. ⁴⁴Postavili vojsko a ve svém hněvu pobíjeli hříšníky a ve svém rozhořčení odpadlíky od Zákona. Ostatní se rozutekli mezi pohany, aby se zachránili.
     ⁴⁵Matatiáš a jeho druhové procházeli zemí, svou mocí bořili oltáře ⁴⁶a obřezávali neobřezané děti, které našli na území Izraele. ⁴⁷Pronásledovali zpupné nepřátele a dílo se jim dařilo. ⁴⁸Vytrhli Zákon z rukou pohanů a jejich králů a nedopustili, aby hříšník pozdvihl roh.
     ⁴⁹Přiblížily se dny, kdy měl Matatiáš zemřít. Tu řekl svým synům: „Nyní má převahu pýcha a tyranství, je to doba rozvratu a vzteklého hněvu. Nyní, synové, horlete pro Zákon, dejte svoje životy za smlouvu svých otců.
     ⁶⁵Vím, že váš bratr Šimon je muž rozvážný, bude vám otcem, vždycky ho poslouchejte. ⁶⁶Juda Makabejský, od mládí udatný hrdina, bude velitelem vojska a povede boj všeho lidu. ⁶⁷Shromážděte k sobě všechny, kdo žijí podle Zákona, a pomstěte křivdu spáchanou na našem lidu. ⁶⁸Dejte odplatu pohanům a pevně se držte předpisů Zákona.“
     ⁶⁹Potom jim požehnal a byl uložen ke svým otcům. ⁷⁰Zemřel ve stém čtyřicátém šestém roce helénské éry a byl pohřben v hrobce svých předků v Modinu. Všechen Izrael jej hořce oplakával.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z pastorační konstituce II. vatikánského koncilu o Církvi v dnešním světě

     Křesťané mají ochotně a celým srdcem spolupracovat na budování mezinárodního řádu plně respektujícího všechny legitimní svobody v ovzduší opravdového bratrství všech lidí, a to tím spíš, že větší část světa dosud strádá tak velkou nouzí, že v chudých světa se sám Kristus jakoby hlasitě dovolává lásky svých učedníků. Kéž by tudíž nemuselo lidi pohoršovat, že některé národy, u nichž dost často zdobí většinu občanů jméno křesťan, žijí v nadbytku, zatímco jiné národy postrádají nejnutnější prostředky k životu a trpí hladem, nemocemi a bídou všeho druhu. Vždyť duch chudoby a  lásky je slávou a znamením Kristovy Církve.
     Je proto třeba chválit a podporovat ty křesťany, zvláště mladé, kteří dobrovolně nabízejí svou pomoc jiným lidem i národům. Je to však záležitost celého Božího lidu, aby veden slovem i příkladem biskupů, zmírňoval podle svých sil bídu této doby, a to, jak bylo starým zvykem v Církvi, nejen z přebytků, ale i z podstaty.
     Shromažďování a rozdělování prostředků se sice nemá organizovat strnule a jedinou formou, mělo by však probíhat podle řádného diecézního, národního nebo i světového plánu, a kdekoli se to zdá vhodné, v součinnosti katolíků s ostatními křesťanskými bratřími. Vždyť duch lásky nejenže nebrání uvážlivě a organizovaně vyvíjet sociální a charitativní činnost, ale spíše ji vyžaduje. Proto je nutné, aby ti, kdo se chtějí věnovat pomoci rozvojovým zemím, byli vhodnými institucemi také náležitě vyškoleni.
     Církev se proto musí naprosto nutně angažovat v samém společenství národů, aby podporovala spolupráci mezi lidmi, a vybízela k ní, a to jak prostřednictvím vlastních veřejných institucí, tak prostřednictvím plné a upřímné spolupráce všech křesťanů, vedené jedinou touhou, sloužit všem.
     Toho se dosáhne tím účinněji, budou-li se věřící s vědomím své lidské a křesťanské odpovědnosti snažit probouzet přímo ve svém životním prostředí ochotu ke spolupráci s mezinárodním společenstvím. V této věci je třeba věnovat zvláštní péči formování mládeže, a to jak při výchově náboženské, tak občanské.
     A konečně je žádoucí, aby se katolíci při náležitém plnění svého poslání v mezinárodním společenství snažili o dělnou a pozitivní spolupráci jak s odloučenými bratry, kteří spolu s nimi vyznávají lásku podle evangelia, tak se všemi lidmi prahnoucími po pravém míru.

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

První kantikum