Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

14. prosinec 2015
Doba adventní, 3. týden
3. týden žaltáře

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Nebeské Slovo, Syn ty jsi
a světlo z Otce prýštící,
jenž zrozen, jdeš zachránit svět,
když naplnil se časů věk.

Už teď nám duši rozjasni
a plamen lásky zapal v ní,
ať zpráva plná radosti
z nás všechno podlé vyhostí.

Až brzy jako Soudce náš
hlubiny srdcí zotvíráš,
za skrytý hřích trest vyměříš,
věrné za dobré odměníš.

Kéž věčný trest nás nestihne
za mnohé skutky zločinné,
kéž se pak navždy staneme
občany vlasti blažené.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i s Duchem, který těší nás,
po všechny věky v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Bůh povstal, prchají před ním ti, kdo ho nenávidí.

Vystoupil vzhůru, odvedl zajatce a dal lidem dary. (Ef 4, 8)

² Bůh povstal – rozprášeni nepřátelé, *
      prchají před ním, kdo ho nenávidí.
³ Rozptylují se tak, jak dým se tratí; †
      a jako vosk se taví nad plamenem, *
      tak hynou hříšníci před Boží tváří.
⁴ A spravedliví před Bohem se těší *
      a jásají a veselí se blahem. –

⁵ Zpívejte Bohu, chvalte jeho jméno, †
      razte mu dráhu, pouští přichází. *
      Jásejte Pánu, radujte se v něm!
⁶ Je otcem sirotků a vdovy chrání *
      náš Bůh, jenž sídlí ve své svatyni.
⁷ Bůh, který dává domov opuštěným, †
      zajaté na svobodu vyvádí, *
      vzpurníky nechá však žít v pustině. –

⁸ Bože, když vyšels v čele svého lidu *
      a když jsi před ním kráčel po poušti,
⁹ země se třásla, nebe roztékalo *
       před Bohem, jenž je Bohem Izraele.
¹⁰ V deštích jsi, Bože, dával hojnost vláhy, *
       své dědictví, už vadnoucí, jsi vzkřísil.
¹¹ Tam utábořilo se tvoje plémě, *
       z lásky dals, Pane, domov poníženým.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Bůh povstal, prchají před ním ti, kdo ho nenávidí.

Ant. 2 Náš Bůh je Bůh, jenž pomáhá a chrání, Pán, který ze smrti zná východisko.

¹² Pán vyřkl svoje všemohoucí slovo: *
       „Rozprášil četná vojska Svrchovaný!"
¹³ Králové s vojsky běží, utíkají! *
       Strážkyně domu rozděluje kořist.
¹⁴ Zatímco vy si mezi stády spíte, *
       postříbřila se křídla holubice,
¹⁵ perutě její zaskvěly se zlatem, *
       klenoty jako sněhem na Salmonu. –

¹⁶ Bašanské hory, to jsou hory mocné, *
       bašanské hory, to jsou hory mračné.
¹⁷ Proč vzhlížíte tak závistně, vy hory, †
       k vrchu, jejž Bůh si zvolil za své sídlo? *
       Sám Pán tam bude sídlit do věčnosti.
¹⁸ Četné jsou vozy Boží, do tisíců: *
       Pán ze Sinaje do svatyně vchází.
¹⁹ Vystoupils, Pane, do své vysokosti *
       a svoje zajaté jsi vedl s sebou.
    Tam pak jsi přijal darem lidi za své, *
       i ty, co brání se dlít v domě Páně. –

²⁰ Vzdávejte Pánu každodenně chválu; *
       on sám nás nese, je nám pomocníkem.
²¹ Náš Bůh je Bůh, jenž pomáhá a chrání, *
       Pán, který ze smrti zná východisko.
²² Pán hlavu roztříští svým nepřátelům, *
       temeno těm, kdo setrvávají v hříších. –

²³ "I z Bašanu je přivedu," Pán praví, *
       "přivedu ti je třeba z hlubin moře,
²⁴ ať nohy můžeš umývat si v krvi, *
       jazyk tvých psů ať z nepřátel má podíl!“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Náš Bůh je Bůh, jenž pomáhá a chrání, Pán, který ze smrti zná východisko.

Ant. 3 Zpívejte Bohu, všechny říše světa, jen hrejte na počest a k chvále Pána.

²⁵ My jsme tě, Pane, viděli, jak vcházíš, *
       můj král a Bůh jak vchází do svatyně.
²⁶ Zpěváci vpředu, vzadu hudebníci, *
       uprostřed panny do bubínků tlukou.
²⁷ Velebí Pána v chórech, Pána chválí, *
       ve slavném shromáždění Izraele.
²⁸ Benjamin, nejmladší, jde první vpředu, †
       pak judská knížata a jejich pokřik, *
       knížata Zabulona, Neftaliho. –

²⁹ Zjev, Pane, před nimi svou moc, moc Páně, *
       svou moc, již, Pane, ukázal jsi na nás
³⁰ ze svého chrámu nad Jeruzalémem, *
       ať králové ti přinášejí dary!
³¹ Zkruš zvíře v rákosí, zkruš zástup silných *
       a všechny, kdo jsou pány nad národy!
    Zašlápni ty, kdo za stříbrem se honí, *
       rozmetej všechny válečnické kmeny!
³² Jenom ať přijdou mocní z Egypťanů, *
       ať ruce k Bohu vztáhnou Etiopští! –

³³ Zpívejte Bohu, všechny říše světa, *
       jen hrajte na počest a k chvále Pána,
³⁴ jenž nebem projíždí, tím dávným nebem! *
       Slyšte, jak hřmí svým hlasem, strašným hlasem: –

³⁵ "Ctěte moc Páně! Září v Izraeli *
       a jeho velká moc až nad oblaky."
³⁶ Hrozný je Bůh, jenž sídlí ve svatyni, †
       Bůh Izraele dává moc a sílu *
       národu svému. Veleben buď Pán!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Zpívejte Bohu, všechny říše světa, jen hrejte na počest a k chvále Pána.

V.  Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu.
O.  Vyrovnejte stezky našemu Bohu.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

^30.27Hle, Hospodinovo jméno přichází zdaleka,
jeho hněv plane, jeho výbuch je mocný,
jeho rty jsou plné rozhořčení,
jeho jazyk jak sžírající oheň.
²⁸Jeho dech je jak rozvodněný potok,
který sahá až po krk.
Protřese národy sítem zhouby,
v čelistech národů je uzda, která vede na scestí.
²⁹Budete zpívat
jako v noci, kdy se zasvěcuje svátek,
a radovat se v srdci
jako ten, kdo za zvuku píšťaly putuje
na Hospodinovu horu,
ke Skále Izraele.
³⁰Hospodin zahřmí
svým mohutným hlasem
a ukáže hrůzu svého ramene
výbuchem hněvu,
plamenem sžírajícího ohně
za bouře, lijavce a krupobití kamene.

³¹Asyřan se zděsí Hospodinova hlasu,
bude bit holí.
³²A každé švihnutí trestající hole,
kterým jej Hospodin šlehne,
bude provázeno zvukem bubínků a citer,
až s ním povede válku v rozhořčených bitvách.
³³Neboť už dávno je připraven Tofet,
je připraveno ohniště hluboké a široké.
Na jeho hranici oheň a mnoho dřeva,
jako proud síry je zapaluje
Hospodinův dech.

^31.4Neboť tak mi říká Hospodin:
„Jako řve lev nebo lvíče nad svou kořistí,
i když se svolá proti němu mnoho pastýřů,
jejich křiku se nebude bát a jejich množstvím se nepoděsí,
tak sestoupí Hospodin zástupů,
aby bojoval na hoře Siónu, na jejím pahorku.
⁵Jako ptáci, kteří létají nad mláďaty,
tak Hospodin zástupů ochrání Jeruzalém,
ochrání ho a vysvobodí,
ušetří a vyprostí.“
⁶Vraťte se k tomu, od něhož jste tak hluboko odpadli,
synové Izraele!
⁷Neboť v ten den každý odhodí
své modly ze stříbra a své modly ze zlata,
které vám vaše ruce zhotovily k hříchu.

⁸Asyřan padne mečem, ale ne mečem člověka,
pohltí ho meč, ne však lidský.
Před mečem bude prchat
a jeho jinoši budou muset na robotu.
⁹Jeho síla zahyne strachem
a jeho knížata se budou děsit před znamením
– pravil Hospodin, který má ohniště na Siónu
a svou pec v Jeruzalémě.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z knihy „Následování Krista“

     Nehleď příliš na to, je-li kdo s tebou nebo proti tobě, ale svým konáním dbej o to, aby ve všem, co činíš, byl s tebou Bůh. Měj dobré svědomí, a Bůh tě bezpečně ochrání. Neboť komu bude chtít Bůh být nápomocen, tomu ničí zvrácenost neuškodí. Dovedeš-li mlčet a trpět, nepochybně uzříš pomoc Páně. On ví, kdy a jak tě vysvobodit, a proto se máš odevzdat jemu. Je záležitostí Boha, aby pomáhal a vysvobozoval z jakéhokoli zmatku. Často velice prospívá k  uchování větší pokory, když druzí znají a kárají naše chyby.
     Umí-li se člověk sám pro své chyby ponížit, snadno si usmíří jiné a lehko uspokojí ty, kdo se na něj hněvají. Pokorného Bůh chrání a vysvobozuje, pokorného miluje a utěšuje, k pokornému se sklání; pokornému dává hojnou milost a po jeho ponížení jej pozvedá k slávě. Pokornému odhaluje svá tajemství a sladce ho k sobě zve a přitahuje. Je-li pokorný zmaten, neztrácí klid, neboť je zakotven v Bohu, a ne ve světě.
     Nemysli si, žes v duchovním životě sebeméně pokročil, pokud se necítíš být horší než všichni ostatní. Udržuj v pokoji nejprve sebe, a teprve potom můžeš přivádět k pokoji jiné. Pokojný člověk je prospěšnější nežli sebelepší učenec. Vášnivý člověk i dobré věci obrací ve zlé a snadno uvěří, že dobré je zlé.
     Člověk dobrý a pokojný obrací všechno k dobrému. Kdo žije opravdu v pokoji, nikoho nepodezírá. Kdo však je nespokojený a podrážděný, tím zmítají nejrůznější podezření; sám nedojde klidu a nestrpí, aby měli klid druzí. Často řekne, co by říkat neměl, a opomene, z čeho by měl větší užitek. Rozvažuje, co je povinností druhých, a zanedbává své povinnosti. Proto se nejdřív s horlivostí starej o sebe a potom můžeš spravedlivě horlit vůči svému bližnímu.
     Své skutky umíš omlouvat a přikrašlovat dobře, ale omluvy jiných přijímat nechceš.
     Správnější by bylo sebe obviňovat a svého bratra omlouvat. Chceš-li, aby tě druzí snášeli, snášej i ty je.

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Jásej a raduj se, siónská dcero, neboť hle - přicházím a budu bydlet uprostřed tebe, praví Pán.

První kantikum