Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

1. březen 2014
8. NEDĚLE BĚHEM ROKU

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Čas půlnoci se přiblížil,
hlas proroka nás vybízí,
abychom Bohu, Otci všech,
i Synu pěli chvalozpěv.

A s nimi Duchu Svatému.
Vždyť Bohu trojjedinému
podstaty pouze jediné
vždy vzdávat chvály musíme.

V té době úzkost utkvěla
tím, že meč Zhoubce – anděla
se smrtí kosil v její tmě
prvorozence v Egyptě.

Věrným však je to spásná noc,
vždyť tentýž anděl neměl moc
použít svého trestu v ní
tam, kde zřel krve znamení.

Lkal hořce Egypt nad syny
tak hroznou smrtí zašlými.
Jen Izrael byl spokojen,
krví beránka ochráněn.

My jsme ten pravý Izrael,
chraňme se zla i nepřátel.
Chráněni krví Kristovou
sdílíme, Pane, radost tvou.

Dej, Králi, ať jsme hodni cti
i slávy tvého království,
ať smíme tebe též i my
velebit věčně písněmi. Amen.

Během dne:

Zdravíme den, slavný den našich dní,
přešťastný den, den Páně vítězný,
hodný toho, že jím jen radost zní,
    ze všech prvý!

Boží světlo slepým se zjevuje,
v něm peklo Pán kořisti zbavuje,
přemáhá smrt a s nebem smiřuje
    zemské nivy.

Když rozsudkem Vladaře věčného
na lidský rod jho hříchu dolehlo,
ty, Bože, dál člověka slabého
    v lásce chráníš.

Všemocný Bůh v hluboké moudrosti
mírnil svůj hněv svou dobrotivostí,
když celý svět do jícnu propasti
    řítil se již.

Vykupitel lidského plemene
vítězně jde z propasti pekelné,
na ramenou jehňátko ztracené
    k nebi nese.

Boží mír už se snáší na zemi
a Boží řád dosáhl splnění,
slávu Pána velebme písněmi
    v jasném plese.

V líbezný zpěv nebeské otčiny
vpadni, Církvi, písněmi vděčnými.
Aleluja ať hlasy vroucími
    tvůj lid pěje.

Vítězná pouť smrti je za námi,
ať naši hruď naplní plesání.
Buď světu mír, ať se ráj chválami
    rozechvěje. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Kdo smí vstoupit na horu Páně, stanout na jeho svatém místě.

Pokud se následující žalm použil na invitatorium, použije se žalm 94(95).

Kristu se při jeho nanebevstoupení otevřely brány nebe. (Sv. Irenej)

¹ Pánu zem patří se vším, co nese, *
      jeho je svět i vše, co v něm žije.
² Sám jej založil nad oceány, *
      upevnil nad tekoucími proudy. –

³ Kdo smí vstoupit na horu Páně, *
      stanout na jeho svatém místě?
⁴ Ten, kdo má čisté ruce i srdce, *
      neklame, nepřísahá křivě.
⁵ Dostane od Pána požehnání, *
      u Boha Zachránce nalezne pomoc.
⁶ To je rod těch, kdo hledají Pána, *
      hledají tvář Boha Jákobova. –

⁷ Zvyšte se ještě, vy brány, †
      zvětšte se, pradávné vjezdy, *
      pro příchod slavného krále!
⁸ „Kdo je ten král tak slavný?“ †
      Pán, jenž je silný a mocný, *
      Pán, který mocný je v boji. –

⁹ Zvyšte se ještě, vy brány, †
      zvětšte se, pradávné vjezdy, *
      pro příchod slavného krále!
¹⁰ „Kdo je ten král tak slavný?“ †
      On, Pán zástupů věčných, *
      On, král věčné slávy!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Kdo smí vstoupit na horu Páně, stanout na jeho svatém místě.

Ant. 2 Národy, chvalte našeho Boha, on naší duši daroval život, aleluja.

O vzkříšení Páně a obrácení pohanů. (Hésychios)

¹ Jásejte Bohu všechny země, *
²     zpívejte k slávě jeho jména!
³ Řekněte Bohu: „Jaký jsi mocný, †
      skutky tvé moci tak podivuhodné, *
      že se i nepřítel poklonit musí!
⁴ Celý svět ať se ti koří a zpívá, *
      ať zpívá k poctě tvého jména!“ –

⁵ Pojďte a vizte Boží skutky! *
      Úžasné je, co lidem činí.
⁶ Proměnil moře v suchou zemi, †
      potom i řeku přešli pěšky. *
      On je nám zdrojem radování!
⁷ On vládne navěky svou mocí, †
      národy sleduje svým zrakem, *
      zpupní se neodváží vzepřít. –

⁸ Národy, chvalte našeho Boha *
      a všude šiřte jeho chválu!
⁹ On naší duši daroval život, *
       našim nohám klopýtnout nedal. –

¹⁰ Zajisté jsi nás, Bože, i zkoušel, *
       v plameni tříbil jako stříbro.
¹¹ Dopustils, že jsme v soužení vešli, *
       na bedra vložils nám těžké břímě.
¹² Nechals lidi nám přes hlavu cválat, †
       prošli jsme ohněm, prošli vodou: *
       vyvedls nás však do volnosti!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Národy, chvalte našeho Boha, on naší duši daroval život, aleluja.

Ant. 3 Poslyšte bohabojní, co Bůh mi dobrého činí, aleluja.

¹³ S obětním darem jdu do tvého domu, *
       abych ti splnil dané sliby,
¹⁴ tak jak mi v nouzi vyšly ze rtů, *
       jak ti je přednesla má ústa.
¹⁵ Tučnou zvěř nesu ti k zápalné žertvě, †
       z beranů obětní dým ať stoupá, *
       býčky a kozly ti obětuji. –

¹⁶ Pojďte a poslyšte, bohabojní, *
       povím, co Bůh mi dobrého činí.
¹⁷ Ještě jsem k němu křičel v tísni, *
       a již můj jazyk mu chvalozpěv chystal.
¹⁸ Kdybych byl v srdci smýšlel špatně, *
       Bůh by mě jistě nevyslyšel.
¹⁹ Avšak Bůh moje modlitby slyšel, *
       mému volání popřál sluchu. –

²⁰ Pánu buď za to dík a chvála, †
       že moji modlitbu neodmítl, *
       a svou lásku mi neodepřel.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Poslyšte bohabojní, co Bůh mi dobrého činí, aleluja.

V. Boží slovo je plné života a síly.
R. Ostřejší než každý dvojsečný meč.

PRVNÍ ČTENÍ

Začátek knihy Job

     ¹V zemi Hus žil muž jménem Job. Byl to muž bezúhonný, čestný, bohabojný a varoval se zlého. ²Narodilo se mu sedm synů a tři dcery. ³Měl ve svém stádu sedm tisíc kusů bravu, tři tisíce velbloudů, pět set párů skotu a pět set oslic. Měl i velmi mnoho čeledi a vynikal mezi všemi syny Východu.
     ⁴Jeho synové měli ve zvyku pořádat každý ve svém domě hostinu, jak na ně přišla řada, a posílali pozvání svým třem sestrám, aby s nimi hodovaly. ⁵Když uplynuly dny hodů, posílal Job pro své děti a obřadně je očišťoval. Časně ráno obětoval zápalnou oběť za každého z nich, neboť říkával: „Kdo ví, zda moje děti nezhřešily a neurazily ve svém srdci Boha." Tak dělával Job pokaždé.
     ⁶Jednou se Boží synové shromáždili u Hospodina. Přišel s nimi i satan. ⁷Hospodin řekl satanovi: „Odkud přicházíš?“ A satan odpověděl Hospodinu; „Procházel jsem zemí a potuloval jsem se po ní.“ ⁸Tu řekl Hospodin satanovi: „Všiml sis mého služebníka Joba, že mu není na zemi podobného? Je to muž bezúhonný, čestný, bohabojný a varuje se zlého.“
     ⁹Satan odpověděl Hospodinu: „Copak je Job bohabojný zadarmo? ¹⁰Nechráníš ho ze všech stran, jeho dům a vše, co má? Žehnáš jeho podnikání a jeho stáda se na zemi množí. ¹¹Jen vztáhni svou ruku a dotkni se všeho, co má, a uvidíš, zda ti nebude zlořečit do tváře!“ ¹²Tu řekl Hospodin satanovi: „Hle, do tvé moci dávám vše, co má: jenom na něho samého nevztahuj svou ruku!“ A satan od Hospodina odešel.
     ¹³Jednou, když zase Jobovi synové a dcery hodovali v domě nejstaršího bratra, ¹⁴přišel posel k Jobovi a oznámil: „Když býci orali a oslice se pásly vedle nich, ¹⁵Sabejci zaútočili, uloupili je a čeleď pobili mečem; jen já sám jsem unikl, abych ti to oznámil.“
     ¹⁶Ještě tento posel mluvil, když přišel druhý a řekl: „Boží oheň spadl z nebe, sežehl ovce i čeleď, a pohltil je; jen já sám jsem unikl, abych ti to oznámil.“
     ¹⁷Ještě ten mluvil, když přišel třetí a řekl: „Chaldejci sešikovali tři tlupy, vyrazili na velbloudy, uloupili je a čeleď pobili mečem; jen já sám jsem unikl, abych ti to oznámil.“
     ¹⁸Ještě ten mluvil, když přišel čtvrtý a řekl: „Tvoji synové a dcery hodovali v domě svého nejstaršího bratra. ¹⁹A tu se z pouště přihnala veliká vichřice, obořila se na čtyři rohy domu, takže se zřítil na děti, a ty zahynuly; jen já sám jsem unikl, abych ti to oznámil.“
     ²⁰Tu Job vstal, roztrhl si šat, oholil svou hlavu, padl na zem, klaněl se ²¹a řekl:
„Nahý jsem vyšel z lůna své matky
a nahý se tam vrátím.
Hospodin dal, Hospodin vzal.
Hospodinovo jméno buď pochváleno.“
     ²²Tak Job v ničem nezhřešil a neřekl nic, co by se o Bohu neslušelo.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z komentáře svatého papeže Řehoře Velikého ke knize Job

     Někteří lidé jsou tak prostí, že nevědí, co je správné. Ale tím se vzdalují od nevinnosti skutečné prostoty a nemohou dosáhnout opravdové poctivosti. Neboť když se nedovedou zabezpečit opravdovou poctivostí, nemohou si v prostotě ani uchovat bezúhonnost.
     A proto Pavel napomíná učedníky a říká: Přeji si, abyste byli zběhlí v dobrém, ale nezkušení ve zlém.¹ A dále říká: Přestaňte být co do soudnosti jako malé děti! Co se týká špatnosti, v tom ať jste jako nemluvňata.²
     Proto také sama Pravda přikazuje učedníkům: Buďte opatrní jako hadi a bezelstní jako holubice.³ Obojí tak nutně spojil v jediné napomenutí: aby zchytralost hada podpořila bezelstnost holubice, a naopak prostota holubice aby mírnila hadí lstivost.
     Proto Duch Svatý nezjevil lidem svou přítomnost jen v podobě holubice, ale i ohněm. Holubice totiž znázorňuje prostotu, oheň horlivost. Ukazuje se nám tedy v holubici i v ohni: neboť ti, kdo jsou plni Ducha, stojí ve službách mírnosti a prostoty, ale s horlivostí a přímostí vzplanou proti hříchům těch, kdo páchají zlo.
     Člověk bezúhonný, poctivý a bohabojný se varuje zlého.⁴ Každý, kdo směřuje k věčné vlasti, žije nepochybně jako člověk bezúhonný a poctivý. Bezúhonný v jednání, poctivý ve víře; bezúhonný v pozemském dobru, poctivý ve vznešených věcech, které zakouší v hloubi srdce. Někteří lidé totiž nejsou bezúhonní při konání dobrých skutků, protože za ně nehledají vnitřní odměnu, ale vnější uznání. A proto správně říká moudrý muž: Běda hříšníku, který kráčí po dvou cestách.⁵ Po dvojí cestě vchází jako hříšník ten, kdo sice svými skutky koná něco Božího, ale jeho smýšlení je světské.
     Dobře je také řečeno: Člověk bohabojný se varuje zlého. Neboť svatá Církev vyvolených začíná cesty své bezúhonnosti a poctivosti bázní, ale dovršuje je láskou. V Církvi svaté platí, že se zlem se zásadně rozejdeme tehdy, když se z lásky k Bohu rozhodneme, že již nechceme hřešit. Zatímco když konáme dobro spíše ze strachu, ještě jsme se se zlem zcela nerozešli. Hřešíme totiž už tím, že bychom rádi hřešili, kdyby to bylo bez trestu.
     Když se tedy říká o Jobovi, že se bojí Boha, správně se také uvádí, že se vyhýbá zlu. Protože následuje-li po strachu láska, potom vinu, která zůstává v mysli, potlačí zamýšlené předsevzetí.
     ¹ Řím 16, 19
     ² 1 Kor 14, 20
     ³ Mt 10 ,16
     ⁴ srov. Job 1, 1
     ⁵ Sir 2, 12

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

První kantikum