[ nová verze ]
26. květen 2029, Sobota
3. týden žaltáře
Sv. Filipa Neriho, kněze, památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
první večerní chvály [Nejsvětější Trojice]
kompletář po prvních chválách
vigilie
používat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 26. květen 2029 Sv. Filipa Neriho, kněze, památka
Narodil se 21.VII.1515 ve Florencii jako syn notáře. Kolem roku 1536
přišel do Říma, založil tam společnost pro pomoc chudým a nemocným „Oratorium
Boží lásky“, věnoval velkou péči mladým lidem. V roce 1551 přijal kněžské svěcení a usiloval o náboženskou obnovu Říma novými
pastoračními metodami. Spolu s několika dalšími světskými kněžími začali
bydlet společně (1564) a v roce 1575 dosáhli papežského schválení jako kongregace oratoriánů. Zemřel 25.V.1595 a roku 1622 byl
prohlášen za svatého.
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Ty, Bože, vlídný nadmíru,
původce díla vesmíru,
ač trojí v božství vznešeném,
jsi dárce bytí jeden jen.
Slyš vlídně tento chvalozpěv,
v němž ozývá se tklivý vzdech:
Kéž smíme jednou bez výhrad
čistým srdcem tě nazírat.
Ať oheň lásky očistné
do našich beder pronikne,
ať zbraně neodkládáme
a na tvůj příchod čekáme.
Za to, že ticho noční tmy
rušíme zpěvy zvučnými,
uděl nám hojné dary své
v nebeské vlasti zářivé.
To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.
Během dne:
Ty věčné slávy původ jsi,
Ducha sedmeré milosti
uděl nám v tebe věřícím
a skloň se vlídně k prosícím.
Nemoci těla zažeň v dál,
od mysli pohoršení vzdal,
vše podlé i s kořeny spal
a utiš srdcí těžký žal.
Rozjasni mysl světlem svým,
podporuj každý čestný čin,
slyš modlitby tě prosících,
dej věčný život v nebesích.
Teď po úsecích sedmi dní,
plyne čas žití veškeren,
a v osmý den, ten poslední,
nastane pro nás soudný den.
Náš Spasiteli, v onen čas,
ve hněvu neodsuzuj nás,
nás po levici nezařaď
dej po pravici tobě stát.
A až se k prosbám věrných svých
ty, Pane, skloníš milostiv,
kéž věčně z nitra vděčného
chválíme Trojjediného. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Ať chválí Pána za slitování, za divy, které k dobru lidí konal.
Žalm 106 (107)
Poděkování za vysvobození
Bůh poslal Izraelitům své slovo, když dal hlásat, že nastává pokoj skrze Ježíše Krista. (Sk 10, 36)
I
1 Slavte Pána za to, jak je dobrý, *
jak až na věky je milosrdný!
2 Tak ať mluví vykoupení Pánem, *
vykoupení z nepřátelské moci!
3 Shromáždil je ze všech končin země, *
kde je východ, západ, jih či sever. –
4 Bloudili nehostinnou pustinou, *
nenacházeli místo k usídlení.
5 Hladem a žízní přitom strádali, *
život v nich ponenáhlu vyhasínal.
6 Volali tedy k Pánu v úzkostech *
a on je z jejich bídy vysvobodil. –
7 Na správnou cestu on je uvedl, *
aby tak došli místa k osídlení.
8 Ať chválí Pána za slitování, *
za divy, které k dobru lidí konal!
9 Napájel hrdlo jejich žíznivé, *
lačnící hrdlo plnil dobrotami. –
10 Vězeli ve smrtelných temnotách, *
vrženi do bídy a do okovů,
11 že Božím příkazům se vzpírali *
a opovrhli radou Nejvyššího.
12 I bylo jejich srdce zkrušeno, *
že padali a nikdo nepomohl.
13 Volali tedy k Pánu v úzkostech *
a on je z jejich bídy vysvobodil. –
14 Z těch temnot smrtelných je vyvedl, *
přelomil jejich okovy a strhl.
15 Ať chválí Pána za slitování, *
za divy, které k dobru lidí konal;
16 za to, že brány z bronzu rozrazil, *
závory železné že zlomil vedví.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Ať chválí Pána za slitování, za divy, které k dobru lidí konal.
Ant. 2 Viděli díla Páně a žasli nad jeho divy.
II
17 Ochuravěli pro svou nepravost, *
zkrušeni byli za své těžké viny.
18 Už se jim každý pokrm ošklivil, *
takže už měli blízko k branám smrti.
19 Volali tedy k Pánu v úzkostech *
a on je z jejich bídy vysvobodil. –
20 Seslal své slovo, jím je uzdravil *
a zachránil je opět před záhubou.
21 Ať chválí Pána za slitování, *
za divy, které k dobru lidí konal!
22 Ať přinášejí oběť děkovnou, *
s jásotem rozhlašují jeho skutky! –
23 V lodích se vydávali na moře, *
po mnoha vodách pluli za obchodem;
24 přitom pak díla Páně vídali, *
žasli nad jeho divy v mořské hloubi.
25 Přikázal, zdvihl vítr bouřlivý, *
ten mořské vlny do vysoka vzdouval.
26 Vzlétali k nebi, do vln padali, *
že hrůzou v nich až duše zkomírala.
27 Zmítali, káceli se opile, *
se vší svou dovedností byli v koncích.
28 Volali tedy k Pánu v úzkostech *
a on je z jejich bídy vysvobodil. –
29 Bouřlivý vichr ztišil ve vánek *
a zklidnilo se mořské vlnobití.
30 Radovali se z toho ztišení; *
a přivedl je k touženému místu.
31 Ať chválí Pána za slitování, *
za divy, které k dobru lidí konal!
32 Ať ve shromáždění ho velebí, *
ve sboru starších ať jej oslavují!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Viděli díla Páně a žasli nad jeho divy.
Ant. 3 S radostí to vidí bohabojní, v srdci budou chovat skutky lásky Páně.
III
33 On proměňoval řeky v pouště, *
prameny ve vyprahlou zem,
34 úrodné kraje v solné pláně *
za to, že zlý byl tamní lid.
35 Poušť zase změnil na jezero, *
vyprahlou hlínu na pramen: –
36 tam usídlil pak hladovící, *
města si mohli zbudovat.
37 Zřídili pole, vinohrady *
a měli hojnou úrodu.
38 Žehnal jim, rozrostli se hojně, *
i chovných zvířat měli dost. –
39 Ten však, jenž ponižuje mocné *
a dá jim bloudit na poušti,
40 že zas jich ubylo a chřadli *
pod tíhou strádání a ran,
41 chudáka ale zvedl z bídy, *
jak stádo zmnožil jeho rod.
42 S radostí to vidí bohabojní, *
všechna zloba musí sklapnout ústa.
43 Kdo jsi moudrý, měj to na paměti! *
V srdci chovej skutky lásky Páně!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 S radostí to vidí bohabojní, v srdci budou chovat skutky lásky Páně.
V.
Pane, až k oblakům tvá věrnost dosahuje.
R.
Tvé rozsudky jak mořské hlubiny.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Kazatel
11, 7 – 12, 14
Úvahy o stáří
11,7Sladké je světlo
a milé pro oči je vidět slunce.
8Ano, i když někdo žije mnoho let,
ať se ve všech raduje,
ať si vzpomene, že pochmurných dnů bude hodně.
Všechno, co se stane, je marnost.
9Raduj se, jinochu, ve svém mládí,
ať tě rozveseluje srdce v tvém jinošství.
Jdi tam, kam tě vede tvé srdce,
sleduj to, co těší tvé oči,
ale věz, že ode všeho tě Bůh odvolá ke skládání účtů.
10Vzdal starost ze svého srdce,
zažeň bolest ze svého těla,
neboť mladost a bujarost je marnost.
12,1Pamatuj na svého Tvůrce ve dnech svého mládí,
než přijdou zlé doby
a dostaví se léta, o kterých řekneš:
„Nemám je rád,“
2než se zatmí slunce a světlo,
měsíc a hvězdy,
než se s deštěm mraky navrátí,
3kdy se budou chvět strážci domu,
kdy se shrbí silní muži,
přestanou pracovat prořídlé mlečky
a zatmí se těm, kdo hledí z oken,
4zavřou se dveře navenek,
když zeslábne zvuk mlýnku,
zastaví se trylek ptáka
a zmlknou všichni zpěvaví ptáci.
5I z výšek bude strach
a bázeň z cesty.
Mandloň zbělí květem,
ztěžka se vleče kobylka,
kapara je bez účinku-
neboť člověk odchází do svého věčného příbytku,
naříkači již obcházejí po ulicích,
6než se přetrhne stříbrný řetěz,
roztříští lampa ze zlata,
rozbije vědro u pramene
a zlomí kolo u cisterny.
7Pak se vrátí prach do země, odkud vzešel,
a duch se vrátí k Bohu, který ho dal.
8Marnost nad marnost
– praví Kazatel –
všechno je marnost.
9Kromě toho, že Kazatel byl moudrý, ještě učil lidi vědění, mnoho naslouchal,
přemýšlel a skládal četná přísloví. 10Kazatel se snažil nalézt bystrá slova a
vhodně napsat slova pravdy.
11Výroky mudrců jsou jako bodce, sbírky pouček jsou jako zaražené hřebíky, jsou
dány od jednoho pastýře. 12Co nad to je, toho se chraň, můj synu! Nepřestává se
totiž psát mnoho knih; přílišné uvažování unavuje tělo.
13Závěrem všeho slyš toto: Boj se Boha a zachovávej jeho přikázání, to je úkol
každého člověka. 14Vždyť Bůh povolá na svůj soud každý skutek, všechno, co je
skryté, ať je to dobré, nebo špatné.
RESPONSORIUM
Žl 70 (71), 17.9; Žl 15 (16), 11
O.
Učils mě, Bože, od mládí, dodnes tvé mocné divy hlásám.
* Nezavrhuj mě ve stáří.
V.
Naplníš mě radostí před tvou tváří, po tvé pravici je slast navěky. * Nezavrhuj mě ve stáří.
DRUHÉ ČTENÍ
Z kázání svatého biskupa Augustina
(Sermo 171, 1-3.5: PL 38, 933-935)
Radujte se v Pánu stále
Apoštol nám přikazuje radovat se, ale v Pánu, ne v duchu světa. Neboť kdo
chce být přítelem světa, říká Písmo, stává se nepřítelem Božím.1 A jako
člověk nemůže sloužit dvěma pánům,2 tak se nikdo nemůže radovat i v duchu
světa i v Pánu.
Ať tedy nabývá převahy radost v Pánu, dokud neskončí radost v duchu světa.
Radost v Pánu ať je stále větší; radost v duchu světa ať je stále menší,
dokud neskončí. Tím není řečeno, že se nesmíme radovat, když žijeme
v tomto světě, nýbrž abychom, i když žijeme ještě v tomto světě, už se
radovali v Pánu.
Ale někdo by mohl říci: Žiji ve světě, a tak raduji-li se, raduji se tam,
kde jsem. Co na to říci? Žiješ-li ve světě, nežiješ v Pánu? Slyš, co říká
tentýž apoštol Athéňanům ve Skutcích apoštolů o Bohu a našem Pánu
a Stvořiteli: V něm žijeme, hýbáme se a jsme.3 Ten, který je všude, kde by
mohl nebýt? Nevybízel nás apoštol právě proto: Pán je blízko, o nic nemějte starost?4
Je to něco velikého, že vystoupil nad nebesa, a přece je blízko těm, kteří
žijí na zemi. Kdo je ten tak vzdálený a přitom blízký, ne-li ten, který
se stal z milosrdné lásky nám tak blízký?
Neboť celé lidské pokolení je onen člověk, kterého lupiči nechali ležet
na cestě napůl mrtvého, kolem něhož kněz i levita přešli dál, ale kterého
se ujal Samaritán a postaral se o něj.5 A ten, který je nesmrtelný
a spravedlivý, byl od nás lidí smrtelných a hříšných daleko, ale sestoupil
k nám, aby se stal – on vzdálený – naším blízkým.
Neboť on nejedná, jak pro své viny zasloužíme.6 Jsme totiž synové. Jak to
dokážeme? Zemřel za nás jeden Jediný, aby nezůstal jediným. Nechtěl být
jediným ten jeden, který za nás zemřel. Jediný Syn Boží učinil mnohé
Božími syny. Svou krví si získal bratry; ačkoli sám byl zavržen, postavil
se za ně, sám prodán, je vykoupil, sám potupen, dal jim důstojnost, sám
zabitý, daroval jim život.
A proto, bratři, radujte se v Pánu,7 ne v duchu světa. To znamená, radujte
se z pravdy, ne ze špatnosti; radujte se z naděje na věčný život, ne
z marnosti tohoto světa. Tak se radujte. A kdekoli a jakkoli dlouho zde
budete, Pán je blízko, o nic nemějte starost.8
1 srov. Jak 4, 4
2 srov. Mt 6, 24
3 Sk 17, 28
4 Flp 4, 5-6
5 srov. Lk 10, 25-37
6 Žl 102 (103), 10
7 Flp 4, 4
8 Flp 4, 5-6
RESPONSORIUM
2 Kor 13, 11; Řím 15, 13a
O.
Bratři, žijte radostně, zdokonalujte se, buďte přístupní napomínání, buďte svorní, žijte v pokoji. *
Bůh, dárce lásky a pokoje, bude s vámi, aleluja.
V.
Bůh, dárce naděje, ať vás naplní samou radostí i pokojem ve víře. *
Bůh, dárce lásky a pokoje, bude s vámi, aleluja.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, ty v každé době posíláš svým služebníkům svého Svatého Ducha, aby je naplňoval láskou
a vedl ke svatosti; naplň i naše srdce radostnou zbožností, jaká vyzařovala ze svatého Filipa.
Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|