[ nová verze ]
19. srpen 2025, Úterý
4. týden žaltáře
Druhé mezidobí, 20. týden Sv. Jana Eudese, kněze, nezávazná památka Pro OP: Bl. Jordána z Pisy, kněze, nezávazná památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. večerní chvály
kompletář
používat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 19. srpen 2025 Druhé mezidobí, 20. týden 4. týden žaltáře
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Do noci vstaňme, všichni spolu bděme,
o svatých žalmech přitom rozjímejme
a Pánu pějme srdci vznícenými
líbezné hymny.
Ať za své písně Vládci laskavému
můžeme jednou k sídlu nebeskému
v průvodu jeho svatých vystoupiti
ve věčné žití.
To, dobrý Bože, neváhej nám dáti,
Otče i Synu i ty, Duchu Svatý,
ať celým světem nikdy neustává
tobě znít chvála. Amen.
Během dne:
Sluch svého božství pozorný a vlídný
k modlitbě naší nakloň, Bože, z nebe.
Prosby svých věrných služebníků přijmi,
prosíme tebe.
Nachyl k nám z trůnu tváře rozjasněné,
vlej olej v lampy dohořívající,
ať vzplanou jasem, a zapuď vše temné
z hlubiny srdcí.
Zbav nás všech hříchů, pln soucitu s námi,
omyj z nás špínu, pouta hříchů sejmi,
viníků ušetř a laskavou dlaní
ležící zvedni.
Buď věčná sláva vzdána Bohu Otci,
i tobě, Synu, z Otce narozený,
s nímž vládne Svatý Duch se stejnou mocí
nad světy všemi. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Pane, kéž tě dosáhne můj hlas, svoji tvář mi neukrývej.
Žalm 101 (102)
Vyhnancova přání a prosby
Bůh nás těší ve všech našich souženích. (2 Kor 1, 4)
I
2 Pane, vyslyš moje prosby, *
kéž tě dosáhne můj hlas!
3 Svoji tvář mi neukrývej *
v dnešní strastiplný den.
Nakloň ke mně ucho svoje, *
pospěš na mé volání! –
4 Dny mé jako dým se tratí, *
v kostech spaluje mě žár.
5 Srdce schne jak zprahlá tráva, *
zapomínám už i jíst.
6 Sténáním a nářkem stálým *
už jen kost a kůže jsem, –
7 podobám se ptáku v poušti, *
jsem jak sýček v sutinách,
8 chřadnu, naříkám jak ptáče *
osiřelé na střeše.
9 Stále běsní nepřátelé, *
tupí mě a klnou mi.
10 Popel jídám jako chleba, *
ředím nápoj slzami,
11 pro tvůj hněv a rozhorlení: *
zdvihls mě – a svrhl zpět!
12 Mé dny jsou stín klesající, *
sám jak tráva uvadám.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Pane, kéž tě dosáhne můj hlas, svoji tvář mi neukrývej.
Ant. 2 Shlédni, Pane, na prosby ubohých.
II
13 Avšak ty, Pane, trváš věčně, *
tvé jméno z rodu do rodu.
14 Vstaň, ustrň se zas nad Siónem, *
nadešel k slitování čas.
15 Milují jej tví služebníci, *
pláčí nad jeho zřícením. –
16 Národy budou ctít tvé jméno, *
tvou slávu všichni králové,
17 až zbuduje Pán Sión znova, *
zjeví se ve své nádheře,
18 až k prosbě bezmocných se skloní, *
nezhrdne jejich modlitbou. –
19 Tak budiž psáno pro budoucí, *
ať příští národ Pána ctí!
20 Neboť Pán shlédl ze svatyně, *
on z nebe na zem popatřil,
21 zajatců vzdechy aby slyšel, *
zachránil ty, jimž hrozí smrt.
22 Pak synové tvých služebníků *
přebývat budou v bezpečí
a jejich potomstvo i nadál *
před tvojí tváří potrvá
k cti tvého jména na Sióně, *
k tvé chvále v Jeruzalémě,
23 až národy a celé říše *
se k službě Páně shromáždí.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Shlédni, Pane, na prosby ubohých.
Ant. 3 Založil jsi zemi, Pane, nebesa jsou dílem tvým.
III
24 Cestou ochabla má síla, *
dej mi znát těch pár mých dní,
25 z půlky jich mě neodváděj! *
Věky věků je tvých let!
26 Dávno založil jsi zemi, *
nebesa jsou dílem tvým:
27 pominou, ty budeš dále; †
rozpadnou se jako šat, *
změníš je, jak šat se mění. –
28 Ty však stále stejný trváš, *
roků tvých je bez konce.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Založil jsi zemi, Pane, nebesa jsou dílem tvým.
V.
Poslyš, můj lide, mé naučení.
R.
Slovům mých úst nyní nastav uši!
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Izaiáše
7, 1-17
Hrozba války – znamení Emanuele
1Za dnů Achaza, syna Jotama, který byl synem Uzijáha, judského krále, vytáhl Resin, král
aramejský, a Pekach, syn Remaljáhův, král izraelský, proti Jeruzalému do boje, ale nemohli ho dobýt. 2Davidův dům
dostal zprávu: Aramejci táboří v Efraimsku. Tu se zachvělo královo srdce i srdce jeho lidu, jako se chvějí stromy v lese větrem.
3Hospodin řekl Izaiášovi: „Jdi naproti Achazovi, ty a tvůj syn Šearjašub, na konec vodovodu horního rybníka na
cestu u valchářova pole 4a řekneš mu: Hleď zůstat klidný a neboj se, neklesej na mysli
před těmito dvěma kousky čadících oharků, před Resinem, zuřícím hněvem, a Aramejci a před synem Remaljáhovým, 5poněvadž
se proti tobě spikli Aramejci s Efraimity a synem Remaljáhovým a řekli: 6‚Potáhneme na Judsko, naženeme
mu hrůzu, obsadíme ho a uděláme tam králem syna Tabealova.‘“
7Tak praví Pán, Hospodin:
„Nezdaří se to, nestane se to!
8Hlavou Aramejska je Damašek
a hlavou Damašku je Resin
ještě šedesát pět let,
a přestane Efraim být národem.
9Hlavou Efraimska je Samaří
a hlavou Samaří je Remaljáhův syn.
Jestliže neuvěříte, neobstojíte.“
10Znovu mluvil Hospodin k Achazovi: 11„Vyžádej si znamení od
Hospodina, svého Boha, ať hluboko v podsvětí, či nahoře na výšinách!“ 12Achaz však řekl: „Nebudu žádat, nebudu
pokoušet Hospodina.“ 13Tu pravil Izaiáš: „Slyšte tedy, Davidův dome! Nestačí
vám omrzovat lidi, že omrzujete i mého Boha? 14Proto vám dá znamení sám Pán: Hle, panna počne a porodí syna
a dá mu jméno Emanuel – to je ‚Bůh s námi‘. 15Bude jíst smetanu a med, aby uměl zavrhovat zlo a volit dobro.
16Neboť dříve než bude chlapec umět zavrhovat zlo a volit dobro, bude opuštěna země, jejíchž dvou králů se hrozíš.
17Hospodin přivede na tebe, na tvůj lid a na dům tvého otce dny, jaké
nebyly od té doby, kdy odpadl Efraim od Judy: přivede asyrského krále.“
RESPONSORIUM
Iz 7, 14; 8, 10; Lk 1, 30.31
O.
Hle, panna počne a porodí syna *
a bude nazván Emanuel – to je Bůh s námi.
V.
Neboj se, Maria. Počneš a porodíš syna *
a bude nazván Emanuel – to je Bůh s námi.
DRUHÉ ČTENÍ
Z homilií svatého opata Bernarda,
obsažených v pojednání „Chvály panenské Matky“
(Hom. 2, 1-2. 4: Opera omnia, Edit. Cisterc. 4 [1966], 21-23)
Od Nejvyššího připravená, od otců předobrazená
Narození Boží se muselo stát tak, aby se Bůh narodil z Panny. A Panně bylo přiměřené, aby porodila Boha. A proto, když se měl Stvořitel lidí
narodit z člověka jako člověk, musel si především vybrat, ba spíše vytvořit takovou matku, o které věděl, že ho bude hodna a že se mu bude
líbit.
Chtěl tedy, aby to byla panna: z Neposkvrněné aby se narodil Neposkvrněný, jenž očistí poskvrny všech lidí.
Chtěl také, aby byla pokorná: měl se z ní narodit ten, jenž je tichého a pokorného srdce a jenž chtěl na sobě ukázat příklad těchto ctností,
všem velmi potřebný a k spáse prospěšný. Dal tedy Panně milost být matkou, té, které již předtím sám vnukl slib panenství a dal dar pokory.
Jak jinak by ji potom mohl anděl nazvat milostiplnou, kdyby v ní bylo nějaké sebemenší dobro, jež by nebylo z milosti? Ta, která měla počít
a porodit Svatého svatých, musela mít svaté tělo, a proto dostala dar panenství, a musela mít svatou duši, a proto dostala dar pokory.
A tak královská panna, ozdobená těmito perlami ctností a skvějící se dvojím šperkem duše i těla, známá svou sličností a krásou na nebesích,
upoutala na sebe pohledy nebešťanů, takže i sám Král po ní ve svém srdci zatoužil1 a poslal k ní z výšin nebeské poselství.
Anděl byl poslán k panně,2 říká Písmo, k té, která byla panna tělem, panna duší, panna zaslíbením, panna svatá duchem i tělem,3 jak říká
apoštol. Ne k panně, která byla teprve nedávno nebo náhodou objevena, ale k panně, která byla od věků vyvolena, kterou Nejvyšší předem
znal a pro sebe připravil, panna anděly chráněná, otci předobrazená a proroky zaslíbená.
1 Srov. Ž 44 (45), 3.12
2 Lk 1, 26-27
3 Srov. 1 Kor 7, 34
RESPONSORIUM
Lk 1, 35; Ž 44 (45), 11.12
O.
Duch Svatý sestoupí na tebe, Maria, a moc Nejvyššího tě zastíní. *
Tvé dítě bude nazváno svaté, Syn Boží. Neboť jsi nalezla milost u Boha.
V.
Slyš, dcero, pohleď sem a nakloň ucho, král s dychtivostí touží po tvé kráse. *
Tvé dítě bude nazváno svaté, Syn Boží. Neboť jsi nalezla milost u Boha.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, tys připravil všem, kdo tě milují, dary větší, než jsme si schopni si představit; vlej nám do srdce vroucí lásku,
abychom tě milovali za všech okolností a nade všechno, a tak abychom dosáhli toho, že se na nás vyplní tvá zaslíbení, převyšující
všechny lidské tužby. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|