[ nová verze ]
31. červenec 2021, Sobota
1. týden žaltáře
Sv. Ignáce z Loyoly, kněze, památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. první večerní chvály
kompletář po prvních chválách
vigilie
používat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 31. červenec 2021 Sv. Ignáce z Loyoly, kněze, památka
Narodil se roku 1491 na zámku Loyole v baskické oblasti severního
Španělska. Jmenoval se Inigo, ale z úcty k sv. Ignáci Antiochijskému přijal jeho jméno. Když jako voják utrpěl
těžké zranění, došlo u něho k hluboké vnitřní proměně (1521). Při pouti na Montserrat a dlouhé odloučenosti v
Manrese došel k rozhodnutí věnovat se činnému apoštolátu. Po návratu z pouti do Svaté země (1523) studoval
filozofii a teologii v Barceloně, Alkale, Salamance a v Paříži, kde se na Montmartru (15. VIII. 1534) spolu
se šesti přáteli rozhodl zachovávat obvyklé tři řeholní sliby a buď hlásat evangelium nevěřícím ve Svaté zemi,
nebo, nebude-li to možné, dát se zcela do služeb papeže. V roce 1537 byl v Benátkách vysvěcen na kněze a po
papežském schválení Tovaryšstva Ježíšova (1540) se stal prvním generálním představeným této řeholní společnosti.
Jeho dílo „Duchovní cvičení“ ukazuje cestu těm, kdo chtějí žít a pracovat k větší slávě Boží. Zemřel
31. VII. 1556 a v roce 1622 byl prohlášen za svatého.
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Ty, Bože, vlídný nadmíru,
původce díla vesmíru,
ač trojí v božství vznešeném,
jsi dárce bytí jeden jen.
Slyš vlídně tento chvalozpěv,
v němž ozývá se tklivý vzdech:
Kéž smíme jednou bez výhrad
čistým srdcem tě nazírat.
Ať oheň lásky očistné
do našich beder pronikne,
ať zbraně neodkládáme
a na tvůj příchod čekáme.
Za to, že ticho noční tmy
rušíme zpěvy zvučnými,
uděl nám hojné dary své
v nebeské vlasti zářivé.
To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.
Během dne:
Ty věčné slávy původ jsi,
Ducha sedmeré milosti
uděl nám v tebe věřícím
a skloň se vlídně k prosícím.
Nemoci těla zažeň v dál,
od mysli pohoršení vzdal,
vše podlé i s kořeny spal
a utiš srdcí těžký žal.
Rozjasni mysl světlem svým,
podporuj každý čestný čin,
slyš modlitby tě prosících,
dej věčný život v nebesích.
Teď po úsecích sedmi dní,
plyne čas žití veškeren,
a v osmý den, ten poslední,
nastane pro nás soudný den.
Náš Spasiteli, v onen čas,
ve hněvu neodsuzuj nás,
nás po levici nezařaď
dej po pravici tobě stát.
A až se k prosbám věrných svých
ty, Pane, skloníš milostiv,
kéž věčně z nitra vděčného
chválíme Trojjediného. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.
Žalm 130 (131)
Důvěřuj v Boha jako dítě
Učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem. (Mt 11, 29)
1 Pane, nejsem pyšné mysli, *
nepohlížím do vysoka,
nebažím po velkých věcech, *
které nad mou sílu jsou. –
2 Ztišil, zklidnil jsem své srdce. *
Jako dítě v klíně matky,
jako dítě zkonejšené *
ztichla ve mně duše má. –
3 Izraeli, doufej v Pána *
nyní, vždy a na věky!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.
Ant. 2 Můj Bože, v upřímnosti srdce jsem obětoval všecko.
Žalm 131 (132)
Boží přislíbení Davidovu domu
Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida. (Lk 1, 32)
I
1 Na Davida se, Pane, rozpomeň, *
na všechnu jeho námahu a péči,
2 na to, jak slavně Pánu přísahal, *
mocnému Jákobovu pevně slíbil: –
3 „Nevkročím ve stan svého příbytku, *
na lože neulehnu k odpočinku,
4 ani své oči usnout nenechám, *
ani svým víčkům spánek nepopřeji,
5 než Pánu najdu místo příhodné, *
příbytek pro mocného Jákobova!“ –
6 V Efratě slyšeli jsme o arše, *
na polích jaárských pak jsme ji našli.
7 Vejděme nyní v jeho příbytek, *
skloňme se k zemi před podnoží jeho! –
8 Vstaň, Pane, vejdi tam, kde budeš dlít, *
ty i tvá vznešená a slavná archa!
9 Právo a řád buď rouchem kněží tvých, *
radostně ať ti jásají tví věrní!
10 Pro svého služebníka Davida *
pomazaného svého neodmítej!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Můj Bože, v upřímnosti srdce jsem obětoval všecko.
Ant. 3 Přísahal pevně Davidovi Pán, jeho království upevnil navěky.
II
11 Přísahal pevně Davidovi Pán, *
od svého slibu nikdy neustoupí:
„Na trůně tvém dám slavně zasednout *
dědici, který z tvého těla vzejde.
12 A jestli budou tvoji synové *
mé smlouvy dbát a řádů, jimž je učím,
dám pak i jejich synům zasednout *
pro věčné časy na trůně tvé vlády.“ –
13 Tak vpravdě Sión sobě zvolil Pán, *
jej přál si navždy za sídlo své vlády:
14 „Toto je na věky můj příbytek, *
zde budu sídlit v místě vytouženém. –
15 Pokrmu jeho štědře požehnám *
a chlebem budu sytit jeho chudé.
16 Odění spásy jeho kněžím dám, *
jásat a plesat budou jeho věrní. –
17 Tady moc Davidovu rozhojním, *
pomazanému svému světlo zjednám.
18 Dám jeho nepřátelům z hanby šat, *
on sám se bude skvít mým diadémem.“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Přísahal pevně Davidovi Pán, jeho království upevnil navěky.
V.
Pojďte a bedlivě pohleďte na skutky Páně.
R.
Toho, jenž úžas šíří po celé zemi.
PRVNÍ ČTENÍ
Z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům
12, 14 – 13, 13
Apoštolova návštěva má přinést duchovní prospěch
Bratři! 12.14Jsem připraven, že k vám přijdu. Už to bude potřetí. Ani tentokrát vám nebudu na obtíž.
Nechci váš majetek, chci vás! Nemají přece shromažďovat majetek děti rodičům, ale rodiče dětem.
15A já s největší ochotou vynaložím všechno, ano i sám sebe vyčerpám pro vaše duše. Tak velice vás
mám rád. Zasloužím si tedy, abyste vy měli mě rádi méně?
16Ale budiž! Já sám jsem vám na obtíž nepřipadl. Ale jsem prý chytrák a lapil jsem vás lstí:
17vykořisťoval jsem vás pomocí někoho z těch, které jsem k vám poslal?
18Vybídl jsem Tita a s ním jsem
poslal ještě jednoho bratra. Vykořisťoval vás snad Titus? Copak jsme se oba nechovali úplně stejně?
Copak jsme nejednali podle stejných zásad?
19Dlouho si už asi myslíte, že se před vámi chceme obhajovat. Mluvíme před Bohem spojeni s Kristem.
Všecko to má sloužit, milovaní, k vašemu duchovnímu prospěchu. 20Jednu obavu mám! Až k vám přijdu,
abych vás nenalezl v tom stavu, v jakém bych nechtěl, a vy abyste neshledali, že já jsem vůči vám
takový, jakého si mě nepřejete. To by se stalo, kdyby se ukázal svár, žárlivost, hněvy, nevraživosti,
pomluvy, donašečství, nadutosti, bouření. 21Bojím se, aby mě můj Bůh, až přijdu, zase u vás nepokořil
a já abych nemusel naříkat nad mnohými, kteří se už dříve provinili, ale nedali se na pokání a nelitovali,
že hřešili nečistotou, smilstvím a prostopášností.
13.1To k vám jdu už potřetí. ‚Ústy dvou nebo tří svědků bude dokázána každá záležitost!‘
2Řekl jsem už a říkám zase – když jsem totiž byl u vás podruhé a když jsem teď nepřítomen – už předem těm, kdo se
v minulosti prohřešili, i všem ostatním: až zase přijdu, nikoho nebudu šetřit. 3Vždyť si žádáte důkaz,
že mými ústy mluví Kristus; a ten na vás není slabý, ale má vůči vám síly dost. 4Byl sice ukřižován
jako slabý člověk, ale z Boží moci je živ. I my jsme s ním slabí, ale přesto budeme mít dostatek
síly, kterou nám na vás dal Bůh.
5Zkoušejte sami sebe, zdali jste ve víře, sami sebe zkoumejte! Copak nepoznáváte sami na sobě,
že Ježíš Kristus je ve vás? – leda že jste se snad neosvědčili. 6Ale mám naději, že poznáte, že my
neosvědčení nejsme. 7Modlíme se však k Bohu, abyste nedělali nic špatného. Toužíme, ne aby se ukázalo,
jak jsme osvědčení, ale abyste vy konali dobro, i když se pak ukáže, že my jsme neosvědčení.
8Vždyť nic nedokážeme proti pravdě, ale jen pro pravdu. 9A tak
máme radost z toho, když my jsme slabí,
jen když vy jste silní. Za to se i modlíme, aby u vás bylo zase všecko uvedeno do pořádku. 10Proto píšu
tohle z dálky, abych při svém příchodu nemusel přísně použít své moci, kterou mi Pán dal na budování,
ne na ničení.
11Nakonec, bratři: žijte radostně, zdokonalujte se, buďte přístupni napomínání, buďte svorní,
žijte v pokoji, a Bůh dárce lásky a pokoje bude s vámi.
12Pozdravujte se navzájem svatým políbením. Pozdravují vás všichni věřící.
13Milost Pána Ježíše Krista, láska Boží a společenství Svatého Ducha s vámi se všemi!
RESPONSORIUM
2 Kor 13, 11; Flp 4, 7
O.
Žijte radostně, zdokonalujte se, žijte v pokoji. *
Bůh, dárce lásky a pokoje, bude s vámi.
V.
Boží pokoj, který převyšuje všechno pomyšlení, uchrání vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši. *
Bůh, dárce lásky a pokoje, bude s vámi.
DRUHÉ ČTENÍ
Z vyprávění svatého Ignáce podle záznamu Ludvíka Consalveze
(Cap. 1, 5-9: Acta Sanctorum Iulii, 7 [1868], 647)
Zkoumejte duchy, zdali jsou z Boha
Ignác velmi rád čítával ony marnivé a prolhané knihy o skvělých činech slavných mužů. Jakmile mu bylo lépe, požádal o něco takového ke čtení, aby
si zkrátil dlouhou chvíli. Ale v tom domě se nenašla žádná kniha toho druhu. Proto mu nabídli „Život Kristův“ a ještě jinou knihu s názvem „Květy
svatých“; obě byly napsány v jeho mateřštině.
Když si v nich často četl, začínalo se mu líbit, co v nich stálo. Někdy se také při čtení zastavoval a uvažoval o tom, co přečetl. Ale jindy se
zase vracel k světským myšlenkám, jak byl zvyklý dříve, a k podobným marnostem, jak mu to přicházelo na mysl.
Mezitím se ho ujalo Boží milosrdenství a přivádělo ho při četbě na nové myšlenky. Když dále četl život Krista, našeho Pána, a svatých, přemýšlel
a říkal si: „Co kdybych udělal to, co udělal svatý František? Nebo to, co udělal svatý Dominik?“ Uvažoval o mnoha takových věcech a dosti dlouho
u těch myšlenek prodléval. Ale pak se zase zabýval jinými věcmi, vracely se opět myšlenky marnivé a světské, a i to trvalo dlouhou dobu. Velmi
dlouho jej zaměstnávalo toto střídání myšlenek.
Ale při tomto přemýšlení byl ten rozdíl, že když se zabýval světskými věcmi, působilo mu to sice veliké potěšení, ale když se tím unavil a
přestal na to myslet, pociťoval v sobě smutek a vyprahlost. Když však myslel na následování svatých mužů, kteří žili velmi přísným životem,
působilo mu to potěšení nejen tehdy, když o tom přemítal, ale i když přestal, zůstávala v něm radost. A přitom unikal tento rozdíl jeho
pozornosti a on ho nedovedl ocenit, až jednoho dne vnitřně prohlédl a začal nad tím rozdílem žasnout, neboť z vlastní zkušenosti poznal, že jeden
druh myšlenek v něm zanechává smutek, druhý radost. A to byl první závěr o božských věcech, k němuž dospěl. Když později sestavoval duchovní
cvičení, byla mu tato zkušenost prvním světlem k poznání, jak rozeznávat duchy, a v tom pak vyučil své druhy.
RESPONSORIUM
1 Petr 4, 11. 8a
O.
Kdo má dar řeči, ať je si vědom, že přednáší slovo Boží. Kdo slouží, ať je si vědom, že pověření k tomu přijal od Boha, *
aby tak byl ve všem oslavován Bůh skrze Ježíše Krista.
V.
Především se mějte navzájem vroucně rádi, *
aby tak byl ve všem oslavován Bůh skrze Ježíše Krista.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, tys povolal svatého Ignáce, aby v tvé Církvi usiloval o větší slávu tvého jména;
dej, ať podle jeho příkladu a s jeho pomocí bojujeme dobrý boj zde na zemi, abychom spolu s
ním dostali korunu slávy v nebi. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|