[ nová verze ]
10. červenec 2021, Sobota
2. týden žaltáře
Druhé mezidobí, 14. týden Sobotní památka Panny Marie
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. první večerní chvály
kompletář po prvních chválách
vigilie
používat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 10. červenec 2021 Druhé mezidobí, 14. týden 2. týden žaltáře
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Věčné světlo, mocný jase,
dni, jenž nikdy nehasne,
vítězi nad temnou nocí,
jenž rozžíháš světlo dne,
nepříteli všeho temna,
našich myslí zářný sne!
Tvým zrodem se probouzíme,
vstáváme, jak zavoláš,
jsme-li s tebou, blažení jsme,
bez tebe zlo deptá nás,
ty před věčnou smrtí chráníš
duši, v níž plá tvoje zář.
Skrze tebe přemůžeme
smrt, zlý svět a jeho tmy.
Proto nás, ty Vládce mocný,
tímto světlem zasáhni,
jež moc žádná nezatemní
a které vše rozjasní.
Sláva Otci a též tobě,
rovněž Duchu Svatému,
životu všech, světlu, míru,
Bohu trojjedinému,
vznešenému navždy Božstvu,
jménu nad vše sladkému. Amen.
Během dne:
Nevyšels, Bože, z nikoho,
jen sám ze sebe samého.
Ty chtěl jsi mezi lidi jít:
nám na pomoc, náš Bože, přijď!
Ty naší vroucí touhou jsi:
buď naší láskou, radostí,
ať po tobě vždy prahneme
a tvého blaha dojdeme.
Všech Pane, Otče nejvyšší,
se Synem Panny nejčistší,
i s Duchem svým nás stále veď
jak v nitru, tak i navenek.
Trojice, jen se rozpomeň,
že stvořila jsi z lásky jen
člověka, z něhož Boží hněv
sňala ta nejcennější krev.
Když jeden Bůh náš Tvůrce byl
a z lásky Kristus vykoupil
svým utrpením všechny nás,
jen láskou svou nás, Pane, spas.
Ať Trojice se raduje,
ať v míru nad vším kraluje,
buď všechna moc jí, klanění,
ať jí čest, chvála věčně zní. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Pán velké divy učinil, on sám, vždyť jeho láska trvá navěky.
Žalm 135 (136)
Velikonoční chvalozpěv
Když mluvíš o tom, co učinil Pán, chválíš ho. (Cassiodorus)
I
1 Velebte Pána, vždyť je dobrotivý, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
2 Velebte Boha nade všemi bohy, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
3 Velebte Pána nade všemi pány, *
vždyť jeho láska trvá na věky. –
4 On velké divy učinil, on sám, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
5 On v moudrosti své stvořil nebesa, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
6 On nad vodami zemi rozprostřel, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
7 On stvořil všechna světla veliká, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
8 To slunce, aby vládlo nade dnem, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
9 Měsíc a hvězdy k vládě nad nocí, *
vždyť jeho láska trvá na věky. –
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Pán velké divy učinil, on sám, vždyť jeho láska trvá navěky.
Ant. 2 Vyvedl Izraele z Egypta přemocnou rukou, napřaženou paží.
II
10 V prvorozencích Egypťany zhubil, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
11 Vyvedl z jejich středu Izraele, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
12 Přemocnou rukou, napřaženou paží, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
13 On Rákosové moře přeťal v části, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
14 Provedl Izraele mezi nimi, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
15 Do moře smetl faraóna s vojskem, *
vždyť jeho láska trvá na věky. –
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Vyvedl Izraele z Egypta přemocnou rukou, napřaženou paží.
Ant. 3 Vzdávejme díky Bohu, Pánu nebes, od našich nepřátel nás osvobodil.
III
16 Hrůzami pouště převedl svůj národ, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
17 On mocné krále potíral svou silou, *
vždyť jeho láska trvá na věky;
18 on skvělé krále pobíjel svou mocí, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
19 Sehona, jenž byl králem Amoritů, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
20 Jakož i Oga, krále bašanského, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
21 Dal jejich kraje potom za dědictví, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
22 Dědictví Izraeli, svému lidu, *
vždyť jeho láska trvá na věky. –
23 On vzpomněl na nás v našem ponížení, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
24 Od našich nepřátel nás osvobodil, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
25 On dává pokrm všemu živoucímu, *
vždyť jeho láska trvá na věky. –
26 Vzdávejte díky Bohu, Pánu nebes, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Vzdávejme díky Bohu, Pánu nebes, od našich nepřátel nás osvobodil.
V.
Ukazuj mi, Pane, svoje cesty.
R.
Uč mě kráčet tvými stezkami.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Sirachovcovy
47, 12-25
Dějiny Izraele: Od Šalomouna do Jorobeama
12Po Davidovi nastoupil moudrý syn,
který kvůli němu žil šťastně.
13Šalomoun vládl v dobách pokoje,
koldokola mu Bůh popřál klidu,
aby zbudoval dům jeho Jménu
a připravil svatyni navěky.
14Jak jsi byl moudrý ve svém mládí,
naplněn rozvahou jako řeka!
15Přikryl jsi zemi svým věděním
a naplnils ji výroky jinotajů.
16Na nejzazší ostrovy dospěla tvoje pověst
a byl jsi milován pro svou pokojnou vládu.
17Svými zpěvy, příslovími, výroky a výklady
jsi vzbudil úžas u národů.
18Jménem Pána, Boha,
který se nazývá izraelským Bohem,
jsi nahromadil zlata jako cínu,
jak olovo jsi rozmnožil stříbro.
19Své boky však jsi odevzdal ženám,
jim jsi dal vládnout nad svým tělem.
20Poskvrnil jsi svou slávu
a znesvětil jsi své lůžko,
takže jsi přivedl hněv na své děti
a zármutek na své potomstvo.
21Povstala dvojí vláda
a z Efraimu vzešlo buřičské království.
22Pán však neodvolá své slitování,
ze svých slov nezruší ani jedno.
Neodmítne potomstvo svému vyvolenému,
nezničí plémě toho, kdo ho miloval.
Proto také dá Jakubovi zbytek
a Davidovi kořen, který z něho vzešel.
23I uložil se Šalomoun ke svým otcům
a zanechal po sobě domýšlivce,
nejpošetilejšího z lidu, zbaveného rozvahy,
Roboama, který zlou radou pohnul lid ke vzpouře.
24Jorobeam, Nabatův syn, k hříchu svedl Izraele,
ukázal Efraimovi cestu k nepravosti.
Tehdy se jejich hříchy velmi rozmnožily,
takže je vyhnaly z jejich země.
25Vyhledávali kdejakou špatnost,
až je stihl trest.
RESPONSORIUM
Ez 37, 21.22.23.24; Jan 10, 16
O.
Shromáždím izraelské syny, nebudou již dvěma národy a neposkvrní se svými modlami. *
Budou mým lidem a všichni budou mít jednoho pastýře.
V.
Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. Také ty musím přivést, a bude jen jedno stádce. *
Budou mým lidem a všichni budou mít jednoho pastýře.
DRUHÉ ČTENÍ
Z výkladu žalmů svatého biskupa Augustina
(Ps 126, 2: CCL 40, 1857-1858)
Pán Ježíš Kristus je pravý Šalomoun
Když Šalomoun postavil Hospodinu chrám, byl to předobraz a podoba budoucí církve a Kristova těla.
Proto říká Pán v evangeliu: Zbořte tento chrám a já ve třech dnech jej zase postavím.1
Jako Šalomoun postavil starý chrám, tak si postavil chrám i pravý Šalomoun, náš Pán Ježíš Kristus,
pravý kníže pokoje. Jméno Šalomoun totiž znamená „kníže pokoje“ a pravý kníže pokoje je ten,
o němž apoštol říká: Jen on je náš pokoj; obě dvě části – židy i pohany – spojil v jedno.2
Skutečný kníže pokoje je ten, kdo v sobě spojil dvě stěny přicházející z různých stran a stal se
jejich úhelným kamenem. Z věřících ze židovství a z věřících z neobřezaných pohanů, z dvojího lidu
učinil jednu církev a stal se pro něj spojujícím úhelným kamenem a také skutečným knížetem pokoje.
On je tedy pravý Šalomoun, takže když první Šalomoun, syn Davidův a Batšebin a izraelský král,
vybudoval chrám, byl jen předobrazem tohoto Knížete pokoje. Abys proto nemyslel jen na Šalomouna,
který stavěl Boží dům, ukazuje ti Písmo jiného Šalomouna a říká na začátku žalmu: Jestliže dům
nebuduje Pán, lopotí se marně, kdo jej staví.3 Pán tedy staví dům, svůj dům staví Pán Ježíš Kristus.
Na stavbě se lopotí mnozí, ale nestaví-li on, marně se lopotí, kdo dům stavějí.
Kdo to jsou ti, kdo se lopotí se stavbou? Všichni, kdo v církvi kážou slovo Boží, kdo slouží Božími
svátostmi. Všichni teď běžíme, všichni se namáháme,4 všichni stavíme; už před námi jiní běželi,
namáhali se a stavěli. Ale jestliže dům nebuduje Pán, lopotí se marně, kdo jej staví.
Proto když apoštolové, a zejména Pavel, viděli, jak se někteří řítí do záhuby, říkali: Slavíte
dni a roky, měsíce a doby; bojím se o vás, aby všechno to moje lopocení u vás nebylo nadarmo.5
Protože věděl, že jeho Pán staví zevnitř, naříkal nad nimi, že se s nimi namáhal zbytečně. Neboť
my mluvíme navenek, on staví zevnitř. Upozornili jsme vás, jak máte poslouchat; co si však myslíte,
ví jenom ten, který vidí i naše myšlenky. To on staví, on napomíná, on hrozí, on otvírá rozum k poznání,
on obrací vaši mysl k víře. A přesto se i my namáháme jako dělníci.
1 Jan 2, 19
2 Ef 2, 14
3 Žl 126 (127), 1
4 srov. 1 Kor 9, 24
5 Gal 4, 10-11
RESPONSORIUM
Jan 2, 19
O.
Chrám byl vybudován a sláva Hospodinova naplnila jeho prostory. Zaradoval se král a řekl: *
Požehnaný Hospodin, Bůh Izraele, za všechno, co mluvil Davidovi, mému otci.
V.
Zbořte tento chrám a ve třech dnech ho zase postavím. *
Požehnaný Hospodin, Bůh Izraele, za všechno, co mluvil Davidovi, mému otci.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, tvůj Syn se ponížil, aby zachránil svět a vysvobodil lidstvo z otroctví hříchu;
naplň nás radostí z vykoupení a dej, ať tato naše radost dozraje v radost věčnou. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|