[ nová verze ]
24. březen 2017, Pátek
3. týden žaltáře
Doba postní, 3. týden
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
první večerní chvály
kompletář po prvních chválách
vigilie
používat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 24. březen 2017 Doba postní, 3. týden 3. týden žaltáře
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
HYMNUS
Už nadešel čas milosti
nám udělený z výsosti,
jenž lékem střídmosti má z běd
vytrhnout malátný náš svět.
Den naší spásy přichází
s jasem, jenž z Krista vychází,
když srdce hříchem zraněné
postem se k Bohu pozvedne.
Dej, Bože, ať půst držíme
a myslí, tělem střídmí jsme,
než projdem žitím pozemským
k velikonocům nebeským.
Ať v pokoře tě vesmír ctí,
jediný Bože v Trojici,
též my tě omilostněni
novými ctíme písněmi. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Jsem už vysílen křikem, jak čekám na svého Boha.
Žalm 68 (69), 2-22. 30-37
Horlivost pro tvůj dům mě stravuje
Dali mu pít víno smíchané se žlučí. (Mt 27, 34)
I
2 Pojď mě zachránit, Bože, *
voda až k hrdlu mi sahá,
3 bořím se v hlubokém bahně, *
jako by bezedné bylo,
padl jsem do hlubin vodních, *
proud mě strhuje s sebou.
4 Jsem už vysílen křikem, *
hrdlo mám ochraptělé,
oči mi hleděním slábnou, *
jak čekám na svého Boha.
5 Víc, než mám na hlavě vlasů, *
je těch, kdo mají mě v zášti,
silnější nežli mé kosti
jsou, kdo mě stíhají křivě. *
Vrátit mám to, co jsem nevzal! –
6 Ty, Bože, znáš mé pošetilosti, *
prohřešky moje nejsou ti tajny.
7 Pro mne kéž nedojdou zahanbení, *
kdo, Pane zástupů, doufají v tebe,
ať kvůli mně se nedočká hanby, *
kdo hledá Boha Izraele! –
8 Vždyť já jsem pro tebe potupu snášel, *
pohana ulpěla na mé tváři.
9 Odcizil jsem se svým vlastním bratřím, *
synům mé matky jsem jako cizí. –
10 Stráven jsem tím, jak pro tvůj dům horlím, *
hanoben těmi, kdo hanobí tebe.
11 Sebe jsem týral mnohými posty, *
ale i to mi jen k potupě bylo. –
12 V pytli jsem chodil za pokání, *
za to jsem jim byl leda pro smích.
13 Tlachají o mně, kdo u brány sedí, *
opilci zpívají posměšky o mně.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Jsem už vysílen křikem, jak čekám na svého Boha.
Ant. 2 Žluč mi kapali do mého jídla, v žízni mě octem napájeli.
II
14 Já však se modlím k tobě, Pane! *
Milostiv buď mi a vyslyš mě, Bože,
jak jenom ty se smilovat umíš, *
jak jenom ty jsi v pomoci věrný!
15 Vyprosť mě z bahna, ať neutonu, *
zachraň mě z bídy a z hluboké tůně,
16 aby mě proud už nestrhoval, †
aby mě hloubka nepohltila, *
ať propast nade mnou nezavře jícen! –
17 Vyslyš mě, Pane, v své slitovné lásce, *
shlédni ke mně v svém milosrdenství!
18 Neukrývej se před služebníkem, *
vyslyš mě, pospěš, nenech mě v bídě! –
19 Pojď ke mně blíž a vysvoboď mě, *
zachraň mě navzdor mým nepřátelům!
20 Ty přece znáš mé ponížení, *
před tebou stojí mí protivníci. –
21 Zahanbení mi zlomilo srdce, *
potupa má je nezhojitelná;
doufal jsem v soucit, ale marně, *
v ty, kdo mě utěší, nenašel jsem je.
22 Žluč mi kapali do mého jídla, *
v žízni mě octem napájeli.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Žluč mi kapali do mého jídla, v žízni mě octem napájeli.
Ant. 3 Hledejte Pána a budete žít.
III
30 Já však jsem ubožák v bídě, *
chraň mě svou pomocí, Bože!
31 Chci jménu Božímu zpívat, *
vděčně je chválit a slavit.
32 To bude milejší Pánu, *
nad žertvu rohatých býků. –
33 Těšte se, pokorní, z toho: *
Kdo hledá Boha, ten sílí!
34 Neboť Pán ubohé slyší, *
nezhrdne zajatci svými.
35 Chval ho nebe i země, *
moře a vše, co v něm žije! –
36 Neboť Bůh zachová Sión, †
zbuduje judská města; *
budou v nich žít a sídlit
37 potomci těch, kdo mu slouží; †
kdo jeho jméno ctí s láskou, *
najdou v nich navždy svůj domov.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Hledejte Pána a budete žít.
V.
Obraťte se k svému Pánu, Bohu.
O.
Je dobrotivý a milosrdný.
PRVNÍ ČTENÍ
Z druhé knihy Mojžíšovy
35, 30-36,1; 37,1-9
Předměty pro službu ve svatyni a archa
35.30Mojžíš řekl synům Izraele: „Hleďte, Hospodin výslovně povolal Basaleela, syna Uriho, vnuka Churova z pokolení
Judova. 31Obdařil ho Božím duchem, aby měl schopnost, dovednost a zručnost pro každou práci,
32aby vymyslel a zhotovil předměty ze zlata, stříbra a mědi, 33aby
opracoval a zasadil drahokamy a obráběl dřevo a zhotovil každé umělecké dílo. 34Dal mu schopnost, aby
učil jiné on a Choliab, syn Achisamachův z pokolení Danova. 35Obdařil je schopností pro každou práci řemeslnou,
uměleckou, výšivkářskou na purpuru fialovém, nachovém a karmínovém a na kmentu i pro práci tkalcovskou. Mohou vytvořit každé dílo a vyhotovit
k tomu návrhy.“
36.1Besaleel, Choliab a všichni dovední muži, které Hospodin obdařil schopností a dovedností, aby uměli zhotovit každé
dílo pro službu ve svatyni, dali se do práce podle toho, co jim Hospodin přikázal.
37.1Besaleel zhotovil archu z akáciového dřeva dva a půl lokte dlouhou, jeden a půl lokte širokou a jeden
a půl lokte vysokou. Potáhl ji uvnitř i zvenku čistým zlatem a kolem ji opatřil zlatou lištou. 2Odlil
pro ni čtyři zlaté kruhy k jejím čtyřem nohám: 3dva kruhy na jedné straně a dva kruhy
na druhé straně. 4Také zhotovil tyče z akáciového dřeva, potáhl je zlatem 5a tyče
prostrčil do kruhů na stranách archy, aby se archa dala nosit.
6Zhotovil i slitovnici z ryzího zlata: dva a půl lokte dlouhou a jeden a půl lokte širokou.
7Na obou stranách slitovnice zhotovil dva cheruby z vytepaného zlata. 8Jeden
cherub byl na jednom konci slitovnice a druhý cherub na druhém konci. Udělal cheruby na obou koncích slitovnice.
9Cherubové měli křídla rozepjatá nahoru a svými křídly slitovnici přikrývali. Jeden byl obrácen k druhému
a dívali se na slitovnici.
RESPONSORIUM
Žl 83 (84), 2.3; 45 (46), 5.6
O.
Jak tvé příbytky jsou milé, Pane zástupů! Po nádvořích Páně touží, prahne duše má,
* srdce mé i tělo jásá k Bohu živému.
V.
Svatý je příbytek Nejvyššího: Bůh v jeho středu, proto se nezhroutí nikdy. *
Srdce mé i tělo jásá k Bohu živému.
DRUHÉ ČTENÍ
Z komentáře svatého Řehoře Velikého, papeže, ke knize Job
(Lib. 13, 21-23: PL 75, 1028-1029)
Tajemství, které nám dává život
Blažený Job je předobrazem Církve; mluví přitom jednou jako její tělo, jednou jako hlava. Chvíli třeba hovoří o jejích údech, a náhle promluví
jako hlava. To platí i o tomto výroku: To vše jsem vytrpěl, ačkoliv mé ruce jsou bez hříchu, i když mé prosby k Bohu byly čisté.1
Bez viny byly také ruce toho, který nikdy nezhřešil a v jehož ústech nebylo lži,2 a přece pro naše vykoupení na sebe vzal bolest kříže. Ten
jediný ze všech pronášel k Bohu čisté prosby, neboť i uprostřed bolestného utrpení se modlil za své pronásledovatele slovy: Otče, odpusť
jim, vždyť nevědí, co činí.3
Co k tomu dodat? Cožpak si lze představit čistší modlitbu, než když se někdo milosrdně přimlouvá i za ty, kteří mu působí bolest? Došlo přece až
k tomu, že krev našeho Vykupitele, kterou zuřiví nepřátelé prolili, později jako věřící přijímají a hlásají o něm, že je Boží Syn.
O této krvi se vhodně dodává: Země, nepřikrývej krev mou, ať bez konce zní můj nářek.4 A hříšníkovi bylo řečeno: Země jsi a do země se vrátíš.5
A tato země krev našeho Vykupitele neskryla, protože každý hříšník, který přijímá tuto cenu za své vykoupení, vyznává a chválí svého Vykupitele
a ze všech sil jej hlásá svým bližním.
Země neskryla jeho krev také proto, že svatá Církev začala již ve všech částech světa hlásat tajemství svého vykoupení.
Je třeba si všimnout i toho závěru: Ať bez konce zní můj nářek. Sama krev vykoupení, kterou přijímáme, je totiž tím křikem našeho Vykupitele. Proto
také Pavel říká: Pokropení krví, která mluví důrazněji než krev Ábelova.6 O krvi Abelově bylo kdysi řečeno: Hlas krve tvého bratra volá ke mně ze
země.7
Ale Ježíšova krev mluví důrazněji než Ábelova, protože Ábelova krev žádala za bratrovraždu smrt vlastního bratra, zatímco krev Páně prosila
o život pronásledovatelů.
Aby v nás tedy tajemství utrpení Páně nebylo bez užitku, máme toho, jejž přijímáme, napodobovat, a hlásat ostatním, co uctíváme.
Vždyť jeho nářek v nás přestává znít, jestliže jazyk mlčí o tom, čemu mysl uvěřila. Ale aby v nás tento křik nepřestal znít, je třeba, abychom
každý podle svých možností hlásali bližním tajemství, které nám dává život.
1 srov Job 16, 17
2 srov Iz 53, 9
3 Lk 23, 34
4 Job 16, 18
5 srov Gn 3, 19
6 Žid 12, 24
7 Gn 4, 10
RESPONSORIUM
Srov. Gn 4, 10,11; Žid 12, 24
O.
Hlas krve tvého Syna, našeho bratra, volá ze země k tobě, Bože. *
Požehnaná země, která otevřela svá ústa a přijala krev Vykupitele.
V.
Byli jste pokropeni krví, která mluví důrazněji než krev Abelova. *
Požehnaná země, která otevřela svá ústa a přijala krev Vykupitele.
MODLITBA
Modleme se:
Prosíme tě, dobrotivý Bože, vlej nám do srdce svou milost, abychom ovládali sklony
lidské slabosti a dovedli žít podle tvých přikázání. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|