[ nová verze ]
22. březen 2013, Pátek
1. týden žaltáře
Doba postní, 5. týden
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. večerní chvály
kompletář
používat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 22. březen 2013 Doba postní, 5. týden 1. týden žaltáře
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
HYMNUS
Už nadešel čas milosti
nám udělený z výsosti,
jenž lékem střídmosti má z běd
vytrhnout malátný náš svět.
Den naší spásy přichází
s jasem, jenž z Krista vychází,
když srdce hříchem zraněné
postem se k Bohu pozvedne.
Dej, Bože, ať půst držíme
a myslí, tělem střídmí jsme,
než projdem žitím pozemským
k velikonocům nebeským.
Ať v pokoře tě vesmír ctí,
jediný Bože v Trojici,
též my tě omilostněni
novými ctíme písněmi. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Povstaň, Pane, a pospěš mi na pomoc.
Žalm 34 (35), 1-2. 3c. 9-19. 22-23. 27-28
Bůh zachraňuje pronásledovaného
Sešli se... a usnesli, že se Ježíše zmocní lstí a připraví ho o život. (Mt 26, 3. 4)
I
1 Boj vyhlas, Pane, těm, kdo mě bijí,
napadni ty, kdo mě napadli!
2 Uchop svůj štít, svou pavézu zdvihni, †
povstaň a pospěš mi na pomoc, *
řekni mi: „Pomoc tvá jsem já!“ –
3 [Nastav kopí těm, kdo mě honí †
4 ať padne hanba a ostuda na ty, *
kdo se mě snaží zahubit,
ať musí couvnout se zahanbením, *
ti, kdo mou zkázu osnují!
5 Ať je jim jako ve větru plevám, *
až anděl Páně je požene,
6 ať jejich cesta je temná a kluzká, *
až anděl Páně je bude štvát!
7 Vždyť pro nic za nic mi chystali léčku, *
pro nic a za nic mi strojili past.
8 Z ničeho nic ať je přepadne zkáza: †
ať do svých léček sami se chytí, *
sami ať padnou do svých jam!]
9 Zato má duše zajásá v Pánu *
z radosti nad jeho pomocí.
10 Tělem i duší pak budu volat: *
„Pane, kdo tobě se vyrovná!
Ty chráníš slabého před silnějším, *
chudáka před oloupením!“ –
11 Oni však předvedli falešné svědky *
k výslechu o tom, co nemohu znát.
12 Zlem se mi za dobro odvděčili: *
usilují mi o život.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Povstaň, Pane, a pospěš mi na pomoc.
Ant. 2 Ujmi se mé pře, Pane, a ochraň mě, neboť jsi mocný.
II
13 Když oni stonali, já chodil v žíních, †
za ně sám sebe mořil jsem posty -*
kéž bych svou modlitbu mohl vzít zpět!
14 Tak jako pro svého přítele, bratra, †
chodil jsem, jako bych za matkou truchlil, *
shrben a posypán popelem. –
15 Nad pádem mým však se s radostí shlukli, *
shlukli se proti mně do jednoho,
tlačí se na mne i ti, které neznám, *
potupným křikem mě bez dechu štvou,
16 hanebně se mi posmívají, *
skřípají zuby proti mně.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Ujmi se mé pře, Pane, a ochraň mě, neboť jsi mocný.
Ant. 3 Jazyk můj vyzná tvou spravedlnost, bez konce bude tě velebit.
III
17 Pane, jak dlouho se budeš jen dívat? †
Zachraň mě před jejich zběsilostí, *
můj život vyrvi ze spárů lvích!
18 Vzdám ti pak díky před velkou obcí, *
chvály před četným shromážděním. –
19 Aby se nade mnou neradovali *
všichni ti úskoční nepřátelé,
aby se pohledem nedomlouvali, *
kdo na mne bez příčin mají zášť.
20 [Vždyť oni neřeknou pokojné slovo, *
proti tichým jen smýšlejí lest.
21 Na plná ústa se chechtají, křičí: *
„Teď to vidíme, dobře ti tak!“]
22 Ty, Pane, též to vidíš: už nemlč, *
nevzdal se, Pane, ode mne!
23 Procitni, povstaň mi na ochranu, *
zastaň se, Pane a Bože můj! –
24 [Suď mě, Pane, svou spravedlností, *
Bože, ať ze mne si netropí smích.
25 Ať v duchu nemyslí: „Tak nás to těší!“ *
Ať neříkají: „Zhltli jsme jej!“
26 Ať se naopak propadnou studem *
ti, které těší mé neštěstí,
ať mají z hanby a ostudy šaty, *
kdo se tak pyšní nade mnou!]
27 Ať se však radují ti, kdo jsou při mně, †
ať mohou říkat: „Pán je velký! *
Je svému věrnému zachráncem!“ –
28 Jazyk můj vyzná tvou spravedlnost, *
bez konce bude tě velebit!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Jazyk můj vyzná tvou spravedlnost, bez konce bude tě velebit.
V.
Obraťte se k svému Pánu, Bohu.
O.
Je dobrotivý a milosrdný.
PRVNÍ ČTENÍ
Z listu Židům
7, 11-28
Kristovo věčné kněžství
11Kdyby se bylo dosáhlo spravedlnosti kněžstvím levitským – neboť lid přijal Zákon za jeho působení – nač by ještě
musel být ustanovován nějaký jiný kněz podle řádu Melchizedechova, o kterém by se už nemohlo říci, že je knězem podle řádu Árónova?
12Neboť mění-li se kněžství, mění se nutně i Zákon. 13A skutečně
ten, o němž to všechno bylo řečeno, patří k jinému kmeni, z kterého nekonal nikdo službu u oltáře. 14Je
přece všem známo, že náš Pán pochází z kmene Judova, a o kněžích z tohoto kmene Mojžíš nic neřekl.
15A to je ještě zřejmější, protože se objevuje jiný kněz Melchizedechovi podobný, 16který
se jím stal ne podle předpisu o tělesném původu, nýbrž mocí života nezničitelného. 17Vždyť o něm je dosvědčeno:
„Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova.“
18Tím se ovšem ruší dřívější nařízení jako slabé a neužitečné. 19Zákon
totiž nic neudělal dokonalým – avšak místo toho přichází lepší naděje, kterou se přibližujeme k Bohu.
20A platí to tím více, že se to nestalo bez přísahy; ti druzí se totiž stali kněžími bez přísahy,
21ale Ježíš se jím stal s přísahou od toho, který mu řekl:
„Pán přísahal a nebude toho litovat:
ty jsi kněz navěky.“
22A proto se stal Ježíš ručitelem lepší smlouvy.
23Dříve se mnozí stávali kněžími, protože umírali, a nemohli tedy jimi být stále;
24Ježíš však je navěky, a proto jeho kněžství nepřechází na někoho jiného. 25Proto
také je schopen přinést navždy spásu těm, kdo skrze něho přicházejí k Bohu, neboť je stále živ, aby se za nás přimlouval.
26Ano, právě takového velekněze jsme potřebovali: aby byl svatý, nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků, vyvýšený nad nebesa,
27který nemá zapotřebí, jako jiní velekněží, stále a stále podávat oběti nejprve za hříchy vlastní a teprve
potom za hříchy lidu. Ježíš to učinil jednou provždy, když sám sebe přinesl v oběť. 28Zákon totiž ustanovuje za
velekněze lidi, kteří jsou podrobeni slabosti; ale ona přísaha – pozdější než Zákon – ustanovuje Syna, který dosáhl dokonalosti navždy.
RESPONSORIUM
Žid 5, 5.6; 7, 20.21
O.
Kristus si nepřisvojil slávu velekněžství sám, ale dal mu ji ten, který mu řekl:
* Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova.
V.
Druzí se stali kněžími bez přísahy, ale Ježíš se jím stal s přísahou od toho, který mu řekl:
* Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova.
DRUHÉ ČTENÍ
Z traktátu „Petrovi o víře“ od svatého Fulgencia, biskupa v Ruspe
(Cap. 22.62: CCL 91 A, 726.750-
751)
Sám sebe přinesl jako oběť za nás
Sama nejsvětější Trojice, jediný Bůh Starého i Nového zákona, vyžadovala od našich otců, aby jí přinášeli krvavé oběti. V těchto obětech se totiž
naznačoval převzácný úkon oné oběti, v níž se sám Bůh Syn hodlal ve svém lidství milostivě obětovat za nás.
Podle apoštolského učení totiž sám sebe vydal za nás jako dar v oběť, vůni Bohu velmi příjemnou.1 Sám skutečný Bůh a skutečný velekněz, který
kvůli nám vešel jednou provždy do svatyně, ne s krví býků a kozlů, ale se svou vlastní krví.2 Právě to naznačoval dříve židovský velekněz, když
každým rokem vstupoval s krví do velesvatyně.
To je přece ten, který v sobě jediném poskytl vše, o čem věděl, že je to nutné k našemu vykoupení. Sám zároveň kněz i oběť, sám zároveň Bůh i chrám:
kněz, neboť skrze něho jsme byli usmířeni; oběť, neboť jím jsme byli usmířeni; chrám, neboť v něm jsme byli usmířeni; a Bůh, neboť s ním
jsme byli usmířeni. Sám je tedy knězem, obětí i chrámem, protože to všechno znamená Bůh ve svém lidství. Není však Bohem sám, protože tím je
spolu s Otcem a Duchem Svatým ve svém kněžství.
Pevně se toho tedy drž a nikdy nepochybuj, že se samo jednorozené Boží Slovo, které se stalo člověkem, nabídlo Bohu za nás jako dar v oběť,
velmi příjemnou vůni Bohu. Jemu spolu s Otcem a Duchem Svatým obětovali patriarchové, proroci a kněží ve Starém zákoně zvířecí oběti. Jemu
s Otcem a Duchem Svatým, s nimiž má jediné božství, nepřestává nyní v Novém zákoně přinášet svatá a obecná Církev po celém světě ve víře a lásce oběť
chleba a vína.
V oněch dřívějších krvavých obětech bylo již totiž naznačeno tělo Kristovo, které on, sám bez hříchu, chtěl přinést v oběť za naše hříchy,
a jeho krev, kterou chtěl prolít na odpuštění našich hříchů. V této oběti máme díkůvzdání a památku těla Kristova za nás obětovaného, i jeho krve
za nás vylité z milosti samého Boha. O něm říká apoštol Pavel ve Skutcích apoštolů: Dbejte na sebe i na celé stádce, v kterém vás Duch Svatý
ustanovil za představené, abyste spravovali Boží Církev, kterou si Kristus získal vlastní krví.3
V oněch dřívějších obětech bylo obrazně naznačeno, co nám má být darováno. V této oběti se zjevně ukazuje, co nám již Bůh daroval. V oněch
dřívějších obětech se zvěstovalo, že Syn Boží má být zabit za hříšníky, v této se zvěstuje, že již byl za hříšníky zabit, jak svědčí apoštol:
Kristus přece v ten čas, když jsme ještě byli slabí, zemřel za bezbožníky.4 A dále: Byli jsme s Bohem usmířeni smrtí jeho Syna v době,
kdy jsme s ním byli ještě znepřáteleni.5 1 Ef 5, 2
2 srov. Žid 9, 12
3 Sk 20, 28
4 Řím 5, 6
5 Řím 5, 10
RESPONSORIUM
Kol 1, 21-22; srov. Řím 3, 25
O.
Kdysi jste byli odcizeni Bohu a s ním pro svoje smýšlení a špatné skutky znepřáteleni. Ale teď on s
vámi obnovil dobrý poměr skrze Kristovo lidské tělo vydané na smrt. *
To proto, abyste byli před ním svatí, neposkvrnění a bezúhonní.
V.
Bůh ho ustanovil jako smírnou oběť, která se uskutečnila prolitím jeho krve a působí skrze víru.
* To proto, abyste byli před ním svatí, neposkvrnění a bezúhonní.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, ty znáš naši křehkost a víš, jak jsme se dostali do područí hříchů;
smiluj se nad námi a odpusť nám naše provinění, abychom byli zbaveni pout,
která nás tíží. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|