Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

17. červenec 2012
Druhé mezidobí, 15. týden
3. týden žaltáře

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Ty s Otcem v záři trůnící,
jsi den, jas z jasu proudící.
Klid noci zpěvem rušíme:
buď s námi – tebe prosíme.

Vypuď nám z mysli mračno tmy,
odežeň od nás démony,
probuď nás z těžké dřímoty,
než zlenivělé pohltí.

To uděl, Kriste, věrným svým,
v tebe vždy důvěřujícím,
ať prospěje nám prosícím
zpěv náš, jenž zní ti do výšin.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

Během dne:

Přesvatý Bože v Trojici,
jenž řídíš vše, co stvořil jsi,
ty jsi den práci vyhradil,
noc odpočinku zasvětil.

Chválíme tebe během dne,
už z rána, večer, v noční tmě.
S otcovskou péčí chraň ty nás
mocí své slávy v každý čas.

My sluhové tví věrní jsme
a vroucně se ti klaníme:
Prosících prosby, jejich zpěv
spoj s hymny nebešťanů všech.

To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Bůh povstal, prchají před ním, kdo ho nenávidí.

Vystoupil vzhůru, odvedl zajatce a dal lidem dary. (Ef 4, 8)

² Bůh povstal – rozprášeni nepřátelé, *
      prchají před ním, kdo ho nenávidí.
³ Rozptylují se tak, jak dým se tratí; †
      a jako vosk se taví nad plamenem, *
      tak hynou hříšníci před Boží tváří.
⁴ A spravedliví před Bohem se těší *
      a jásají a veselí se blahem. –

⁵ Zpívejte Bohu, chvalte jeho jméno, †
      razte mu dráhu, pouští přichází. *
      Jásejte Pánu, radujte se v něm!
⁶ Je otcem sirotků a vdovy chrání *
      náš Bůh, jenž sídlí ve své svatyni.
⁷ Bůh, který dává domov opuštěným, †
      zajaté na svobodu vyvádí, *
      vzpurníky nechá však žít v pustině. –

⁸ Bože, když vyšels v čele svého lidu *
      a když jsi před ním kráčel po poušti,
⁹ země se třásla, nebe roztékalo *
       před Bohem, jenž je Bohem Izraele.
¹⁰ V deštích jsi, Bože, dával hojnost vláhy, *
       své dědictví, už vadnoucí, jsi vzkřísil.
¹¹ Tam utábořilo se tvoje plémě, *
       z lásky dals, Pane, domov poníženým.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Bůh povstal, prchají před ním, kdo ho nenávidí.

Ant. 2 Náš Bůh je Bůh, jenž pomáhá a chrání, Pán, který ze smrti zná východisko.

¹² Pán vyřkl svoje všemohoucí slovo: *
       „Rozprášil četná vojska Svrchovaný!"
¹³ Králové s vojsky běží, utíkají! *
       Strážkyně domu rozděluje kořist.
¹⁴ Zatímco vy si mezi stády spíte, *
       postříbřila se křídla holubice,
¹⁵ perutě její zaskvěly se zlatem, *
       klenoty jako sněhem na Salmonu. –

¹⁶ Bašanské hory, to jsou hory mocné, *
       bašanské hory, to jsou hory mračné.
¹⁷ Proč vzhlížíte tak závistně, vy hory, †
       k vrchu, jejž Bůh si zvolil za své sídlo? *
       Sám Pán tam bude sídlit do věčnosti.
¹⁸ Četné jsou vozy Boží, do tisíců: *
       Pán ze Sinaje do svatyně vchází.
¹⁹ Vystoupils, Pane, do své vysokosti *
       a svoje zajaté jsi vedl s sebou.
    Tam pak jsi přijal darem lidi za své, *
       i ty, co brání se dlít v domě Páně. –

²⁰ Vzdávejte Pánu každodenně chválu; *
       on sám nás nese, je nám pomocníkem.
²¹ Náš Bůh je Bůh, jenž pomáhá a chrání, *
       Pán, který ze smrti zná východisko.
²² Pán hlavu roztříští svým nepřátelům, *
       temeno těm, kdo setrvávají v hříších. –

²³ "I z Bašanu je přivedu," Pán praví, *
       "přivedu ti je třeba z hlubin moře,
²⁴ ať nohy můžeš umývat si v krvi, *
       jazyk tvých psů ať z nepřátel má podíl!“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Náš Bůh je Bůh, jenž pomáhá a chrání, Pán, který ze smrti zná východisko.

Ant. 3 Zpívejte Bohu všechny říše světa, jen hrejte na počest a k chvále Pána.

²⁵ My jsme tě, Pane, viděli, jak vcházíš, *
       můj král a Bůh jak vchází do svatyně.
²⁶ Zpěváci vpředu, vzadu hudebníci, *
       uprostřed panny do bubínků tlukou.
²⁷ Velebí Pána v chórech, Pána chválí, *
       ve slavném shromáždění Izraele.
²⁸ Benjamin, nejmladší, jde první vpředu, †
       pak judská knížata a jejich pokřik, *
       knížata Zabulona, Neftaliho. –

²⁹ Zjev, Pane, před nimi svou moc, moc Páně, *
       svou moc, již, Pane, ukázal jsi na nás
³⁰ ze svého chrámu nad Jeruzalémem, *
       ať králové ti přinášejí dary!
³¹ Zkruš zvíře v rákosí, zkruš zástup silných *
       a všechny, kdo jsou pány nad národy!
    Zašlápni ty, kdo za stříbrem se honí, *
       rozmetej všechny válečnické kmeny!
³² Jenom ať přijdou mocní z Egypťanů, *
       ať ruce k Bohu vztáhnou Etiopští! –

³³ Zpívejte Bohu, všechny říše světa, *
       jen hrajte na počest a k chvále Pána,
³⁴ jenž nebem projíždí, tím dávným nebem! *
       Slyšte, jak hřmí svým hlasem, strašným hlasem: –

³⁵ "Ctěte moc Páně! Září v Izraeli *
       a jeho velká moc až nad oblaky."
³⁶ Hrozný je Bůh, jenž sídlí ve svatyni, †
       Bůh Izraele dává moc a sílu *
       národu svému. Veleben buď Pán!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Zpívejte Bohu všechny říše světa, jen hrejte na počest a k chvále Pána.

V. Naslouchat budu, co Bůh nyní poví!
R. Pán mluví zajisté jen slovy míru k národu svému.

PRVNÍ ČTENÍ

Z první knihy Královské

     ¹Achab oznámil Jezabel, co udělal Eliáš a jak pobil mečem všechny proroky. ²Jezabel poslala k Eliášovi posla se vzkazem: „Přísahám při bozích, že zítra v tuto dobu udělám tobě, co se stalo každému z nich!“
     ³Eliáš se polekal a odešel, aby si zachránil život. Když přišel do Beršeby v Judsku, zanechal tam svého služebníka. ⁴Sám šel na poušť asi den cesty. Šel si sednout pod jednu kručinku, přál si smrt a zvolal: „Už je toho dost, Hospodine, vezmi mi život, neboť nejsem lepší než moji otcové!“ ⁵Lehl si a usnul pod tou kručinkou. Tu se ho dotkl anděl a řekl mu: „Vstaň, jez!“ ⁶Podíval se a hle – u jeho hlavy koláč upečený na rozžhaveném kameni a džbán vody. Najedl se a napil a znovu usnul.
     ⁷Hospodinův anděl se vrátil podruhé, dotkl se ho a řekl: „Vstaň, a najez se, neboť cesta by byla příliš dlouhá pro tebe.“ ⁸Vstal, najedl se a napil a šel v síle toho pokrmu čtyřicet dní a čtyřicet nocí až k Boží hoře Horebu.
     ⁹Když tam Eliáš přišel, přenocoval v jeskyni. A tu se k němu ozvalo Boží slovo. ¹¹Řeklo mu: „Vyjdi ven a postav se na hoře před Hospodinem!“ Hospodin přecházel: prudký a silný vichr, který trhá hory a láme skály, vál před Hospodinem, ale Hospodin ve vichru nebyl. Potom nastalo zemětřesení, ale Hospodin v zemětřesení nebyl. ¹²Po zemětřesení šlehal oheň, ale Hospodin v ohni nebyl.
     Po ohni následoval šum jemného vánku. ¹³Když to Eliáš slyšel, zahalil si tvář pláštěm, vyšel ven a zastavil se u vchodu do jeskyně, a hle – ozval se k němu hlas: „Co tu děláš, Eliáši?“ ¹⁴Odpověděl: „Planu horlivostí pro Hospodina, Boha zástupů, neboť synové Izraele opustili svou smlouvu, zbořili své oltáře, mečem zabili tvé proroky. Já jsem zbyl sám a činí úklady, aby mi vzali život.“
     ¹⁵Hospodin mu pravil: „Jdi a vrať se stejnou cestou stepí do Damašku. Až tam přijdeš, pomaž Hazaela za krále nad Aramejci, ¹⁶Jehua, syna Nimšího, za krále nad Izraelem, a Elizea, syna Šafatova z Abel Mechola, pomaž za proroka místo sebe! ¹⁷Kdo unikne Hazaelovu meči, toho usmrtí Jehu, a kdo unikne Jehuovu meči, toho usmrtí Elizeus. ¹⁸Ale zachovám v Izraeli sedm tisíc, všechny ty, jejichž kolena nepoklekla před Bálem a jejichž ústa ho nepolíbila.“
     ¹⁹Když Eliáš odešel z hory, nalezl Elizea, syna Šafatova, jak právě oral. Měl před sebou dvanáct spřežení, on sám byl při dvanáctém. Eliáš šel kolem něho a hodil na něj svůj plášť. ²⁰Elizeus opustil býky, běžel za Eliášem a řekl: „Prosím, ať mohu políbit svého otce a svou matku a pak půjdu za tebou.“ Eliáš odpověděl: „Jdi a vrať se; co jsem ti měl učinit, to jsem udělal.“
     ²¹Elizeus se tedy od něho vrátil, vzal spřežení býků, zabil je, na jejich jařmu uvařil maso a dal ho lidem k jídlu. Pak vstal, šel za Eliášem a sloužil mu.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z traktátu „O svátostných tajemstvích“
od svatého biskupa Ambrože

     Apoštol tě poučuje, že všichni naši praotcové byli pod oblakem, všichni prošli mořem, všichni přijali Mojžíšův křest v oblaku a v moři.¹ Konečně i sám Mojžíš zpívá ve svém chvalozpěvu: Tys dal zavanout svému dechu, a přikrylo je moře.² Pozoruješ, že už tehdy v onom přechodu Hebreů byl obsažen předobraz svatého křtu? Tehdy zahynul Egypťan a Hebrej byl zachráněn. A o čem jiném nás denně poučuje tato svátost, než že vina se utápí a blud propadá zkáze, kdežto zbožnost a nevinnost přecházejí bez úhony?
     Slyšíš, že naši praotcové byli pod oblakem, a to pod dobrým oblakem, který zchladil žár tělesných vášní, pod dobrým oblakem, který zastiňuje ty, jež navštívil Duch Svatý. Nakonec sestoupil na Pannu Marii a moc Nejvyššího ji zastínila, když počala Vykupitele.³ I tento zázrak se v předobraze stal už skrze Mojžíše. Jestliže tedy Duch byl přítomen už v předobraze, což není přítomen skutečně, když ti Písmo říká, že Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda přišly skrze Ježíše Krista?⁴
     „Mara“ byl hořký pramen, a když do něho Mojžíš hodil dřevo, pramen zesládl.⁵ Stejně tak voda bez kázání o kříži Páně je bez užitku pro budoucí spásu; když však je posvěcena tajemstvím kříže, stává se spasitelnou a vhodnou k použití pro duchovní koupel i pro nápoj spásy. Podobně jako hodil Mojžíš jakožto prorok dřevo do onoho pramene, tak i do tohoto pramene vkládá kněz kázání o kříži Páně, a voda zesládne ve zdroj milosti.
     Nevěř tedy jen svým tělesným očím; víc je vidět, co je neviditelné, protože to, co je vidět, je časné, ale to, co není vidět, je věčné. Víc je vidět to, co nelze postřehnout očima, co však lze vnímat duchem a srdcem.
     A nakonec si vezmi poučení z knihy Královské, které jsme četli dříve.⁶ Náman byl Syřan, měl malomocenství a neměl nikoho, kdo by ho očistil. Tu řekne zajatá dívka, že v Izraeli je prorok, který by jej mohl od nákazy malomocenství očistit. Jak čteme, vzal zlato a stříbro a odebral se k izraelskému králi. Když se král dozvěděl proč přichází, roztrhl svůj šat a řekl, že hledá proti němu záminku, poněvadž od něho žádá víc, než je v královské moci. Elizeus však králi vzkázal, ať Syřana pošle k němu, aby poznal, že je v Izraeli Bůh. A když přišel, přikázal mu, aby se sedmkrát ponořil do řeky Jordánu. Tu začal Náman sám u sebe rozvažovat, že řeky v jeho vlasti mají lepší vodu a že se v nich často koupal, a nikdy ze sebe nesmyl malomocenství; odradilo ho to a příkazu proroka neuposlechl. Na domluvy a rady svých služebníků však přece svolil a vykoupal se; a byl očištěn. A tu pochopil, že je-li kdokoli očištěn, není to působením vody, ale milosti.
     On ovšem pochyboval před svým uzdravením; ty však už jsi byl uzdraven, a proto nesmíš pochybovat.
     ¹ 1 Kor 10, 1-2
     ² srov. Ex 15, 10
     ³ srov. Lk 1, 35
     ⁴ Jan 1, 17
     ⁵ srov. Ex 15, 23-25
     ⁶ srov. 2 Král 15, 1-15

RESPONSORIUM

MODLITBA

Modleme se:
Bože, ty ukazuješ bloudícím světlo pravdy, aby se mohli vrátit na správnou cestu; dej těm, kdo přijali křesťanství, ať se vyhýbají všemu, co odporuje křesťanskému způsobu života, a ať usilují o to, co se s ním shoduje. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie