[ nová verze ]
27. srpen 2010, Pátek
1. týden žaltáře
Sv. Moniky, památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. večerní chvály
kompletář
používat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 27. srpen 2010 Sv. Moniky, památka
Narodila se v roce 331 nebo 332 v křesťanské rodině v Tagaste v Numidii (v
dnešním severovýchodním Alžírsku). Provdala se za pohanského muže Patricia
a měla s ním dva syny a dceru. Svou mírností a trpělivostí dosáhla toho,
že její muž rok před svou smrtí přijal křest (370). Její starší syn
Augustin byl velmi nadaný, ale žil bezuzdným životem, ať šlo o věci
tělesné nebo duchovní. Když odešel (383) jako učitel řečnictví do Říma a
odtud do Milána, vydala se za ním, aby mu byla stále nablízku a vyprošovala
pro něj milost obrácení. Nejradostnějším dnem v jejím životě byl 24.
duben 387, kdy Augustin přijal křest. Zakrátko potom zemřela v Ostii u
Říma (na podzim 387), kde čekala se synem na loď, která je měla odvézt
zpátky do Afriky. Byla pohřbena v Ostii, v 15. století byly její ostatky
přeneseny do Říma a uloženy v kostele zasvěceném dnes sv. Augustinovi.
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Jediný Bože v Trojici,
jenž řídíš svět a mocný jsi,
naslouchej, když tě písněmi
chválíme v noci při bdění.
Vstali jsme totiž z lůžek svých
do ticha hodin půlnočních
a prosíme tě: Zhoj ty sám
nesčetné množství našich ran.
Čímkoli jsme snad v temnotách
zlým duchům padli do nástrah,
to omyj z nás, ty z výsosti,
jasem své mocné milosti.
Naplň nám, vroucně prosíme,
svým světlem srdce upřímné,
ať neklesneme v běhu dní
do hříchu skutky žádnými.
To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.
Během dne:
Zůstaň nám v srdci, Ježíši,
spasených lásko nejčistší,
rozezvuč k prosbě upřímné
teď naše hlasy, prosíme.
Vznášíme k tobě prosby své,
Ježíši dobrý, s důvěrou:
Odpusť nám, Pane, prosíme,
poklesky s vinou veškerou.
Znamením kříže svatého
a nejsvětějším tělem svým
chraň nás, své syny, od zlého,
prosíme s nitrem pokorným.
Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Povstaň, Pane, a pospěš mi na pomoc.
Žalm 34 (35), 1-2. 3c. 9-19. 22-23. 27-28
Bůh zachraňuje pronásledovaného
Sešli se... a usnesli, že se Ježíše zmocní lstí a připraví ho o život. (Mt 26, 3. 4)
I
1 Boj vyhlas, Pane, těm, kdo mě bijí,
napadni ty, kdo mě napadli!
2 Uchop svůj štít, svou pavézu zdvihni, †
povstaň a pospěš mi na pomoc, *
řekni mi: „Pomoc tvá jsem já!“ –
3 [Nastav kopí těm, kdo mě honí †
4 ať padne hanba a ostuda na ty, *
kdo se mě snaží zahubit,
ať musí couvnout se zahanbením, *
ti, kdo mou zkázu osnují!
5 Ať je jim jako ve větru plevám, *
až anděl Páně je požene,
6 ať jejich cesta je temná a kluzká, *
až anděl Páně je bude štvát!
7 Vždyť pro nic za nic mi chystali léčku, *
pro nic a za nic mi strojili past.
8 Z ničeho nic ať je přepadne zkáza: †
ať do svých léček sami se chytí, *
sami ať padnou do svých jam!]
9 Zato má duše zajásá v Pánu *
z radosti nad jeho pomocí.
10 Tělem i duší pak budu volat: *
„Pane, kdo tobě se vyrovná!
Ty chráníš slabého před silnějším, *
chudáka před oloupením!“ –
11 Oni však předvedli falešné svědky *
k výslechu o tom, co nemohu znát.
12 Zlem se mi za dobro odvděčili: *
usilují mi o život.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Povstaň, Pane, a pospěš mi na pomoc.
Ant. 2 Ujmi se mé pře, Pane, a ochraň mě, neboť jsi mocný.
II
13 Když oni stonali, já chodil v žíních, †
za ně sám sebe mořil jsem posty -*
kéž bych svou modlitbu mohl vzít zpět!
14 Tak jako pro svého přítele, bratra, †
chodil jsem, jako bych za matkou truchlil, *
shrben a posypán popelem. –
15 Nad pádem mým však se s radostí shlukli, *
shlukli se proti mně do jednoho,
tlačí se na mne i ti, které neznám, *
potupným křikem mě bez dechu štvou,
16 hanebně se mi posmívají, *
skřípají zuby proti mně.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Ujmi se mé pře, Pane, a ochraň mě, neboť jsi mocný.
Ant. 3 Jazyk můj vyzná tvou spravedlnost, bez konce bude tě velebit.
III
17 Pane, jak dlouho se budeš jen dívat? †
Zachraň mě před jejich zběsilostí, *
můj život vyrvi ze spárů lvích!
18 Vzdám ti pak díky před velkou obcí, *
chvály před četným shromážděním. –
19 Aby se nade mnou neradovali *
všichni ti úskoční nepřátelé,
aby se pohledem nedomlouvali, *
kdo na mne bez příčin mají zášť.
20 [Vždyť oni neřeknou pokojné slovo, *
proti tichým jen smýšlejí lest.
21 Na plná ústa se chechtají, křičí: *
„Teď to vidíme, dobře ti tak!“]
22 Ty, Pane, též to vidíš: už nemlč, *
nevzdal se, Pane, ode mne!
23 Procitni, povstaň mi na ochranu, *
zastaň se, Pane a Bože můj! –
24 [Suď mě, Pane, svou spravedlností, *
Bože, ať ze mne si netropí smích.
25 Ať v duchu nemyslí: „Tak nás to těší!“ *
Ať neříkají: „Zhltli jsme jej!“
26 Ať se naopak propadnou studem *
ti, které těší mé neštěstí,
ať mají z hanby a ostudy šaty, *
kdo se tak pyšní nade mnou!]
27 Ať se však radují ti, kdo jsou při mně, †
ať mohou říkat: „Pán je velký! *
Je svému věrnému zachráncem!“ –
28 Jazyk můj vyzná tvou spravedlnost, *
bez konce bude tě velebit!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Jazyk můj vyzná tvou spravedlnost, bez konce bude tě velebit.
V.
Můj synu, zachovej má slova.
R.
Dodržuj mé příkazy a budeš žít.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Jeremiáše
4, 5-8. 13-28
Nepřítel přijde od severu
Tak praví Hospodin:
5„Hlásejte to v Judsku,
provolávejte v Jeruzalémě,
trubte v zemi na rohy,
křičte silně:
‚Shromážděme se a vejděme do opevněných měst!‘
6Zdvihněte znamení směrem k Siónu,
utíkejte, neotálejte!
Neboť od severu přivedu pohromu,
velikou zkázu.
7Lev vystoupil ze své houštiny,
vyrazil zhoubce národů,
vyšel ze svého místa,
aby změnil tvou zem v pustinu;
tvá města budou pobořena,
zbavena obyvatel.
8Proto se přepásejte žínicemi,
naříkejte a hořekujte,
neboť není od nás odvrácen žár Hospodinova hněvu.
13Hle – vystupuje jako mračno,
jeho vozy se ženou jak smršť,
rychlejší než orli jsou jeho koně.
Běda nám, neboť je po nás veta!
14Umyj své srdce od špatnosti, Jeruzaléme,
abys byl zachráněn!
Jak dlouho budou v tobě zůstávat hříšné myšlenky?
15Hle – od Danu přichází zpráva,
od efraimských hor oznamují zhoubu.
16Sdělte to a zvěstujte po Judsku,
ať to slyší až v Jeruzalémě:
‚Z daleké země přicházejí nepřátelé,
křičí na judská města.
17Obklíčí Jeruzalém jak polní hlídači,
neboť mě popudil k hněvu‘ – praví Hospodin.
18Tvé chování a tvé skutky ti to způsobily;
to je tvé neštěstí,
že je ti hořko, že ti to vniká do srdce!
19Mé nitro, mé nitro! Jak mě to bolí!
Záhyby mého srdce!
Bouří se to ve mně,
nemohu mlčet!
Slyším hlas polnice,
válečný ryk.
20Zkázu za zkázou oznamují,
je zpustošená celá země.
Ve chvilce jsou zničeny mé stany,
v okamžiku jsou stržena má stanová plátna.
21Jak dlouho budu vídat válečné korouhve,
slýchat hlas trouby?
22Ano, můj národ je pošetilý,
nechce mě znát,
jsou to zpozdilí synové, bez rozumu;
jsou moudří, aby činili zlo,
ale neschopní konat dobro.
23Hleděl jsem na zemi, a hle – byla prázdná a pustá;
díval jsem se na nebesa – zmizela jejich světla.
24Hleděl jsem na hory, a hle – chvěly se
a všecky pahorky se třásly.
25Hleděl jsem – nebylo tu člověka;
všecko nebeské ptactvo prchlo.
26Hleděl jsem, a hle – ze zahrad poušť;
všechna města byla spálena
od Hospodina žárem jeho hněvu!
27Tak praví Hospodin:
‚Bude zpustošena celá země,
ano, úplně ji zničím!
28Proto bude naříkat země
a nebesa nahoře ztemní;
řekl jsem to, a nelituji toho,
rozhodl jsem se, a neodvolám to.‘“
RESPONSORIUM
Srov. Jer 4, 24.26.27; Žl 84 (85), 5
O.
Žárem tvého hněvu, Pane, se třese celá země, ale ty se smiluj
* a neznič nás!
V.
Obnov nás, Bože záchrany naší, od své nevole proti nám upusť!
* A neznič nás!
DRUHÉ ČTENÍ
Ze spisu „Vyznání“ od svatého biskupa Augustina
(Lib. 9, 10-11: CSEL 33, 215-219)
Kéž dosáhneme věčné moudrosti
Když se blížil den, kdy měla odejít z tohoto světa – ty jsi znal ten den,
Bože, my jsme ho neznali – stalo se tvým skrytým řízením, jak jsem
přesvědčen, že jsme já a ona byli sami, opřeni o okno, jímž bylo vidět do
zahrady domu, v němž jsme bydleli. Bylo to v Ostii na Tibeře, kde jsme se,
vzdáleni vší vřavy, po dlouhé namáhavé cestě zotavovali před odplutím.
Rozmlouvali jsme tehdy o samotě velmi srdečně. Nedbali jsme na to, co
bylo za námi, a byli jsme upnuti na to, co bylo před námi,1 a ptali jsme se
spolu v přítomnosti pravdy, jíž jsi ty, jaká bude věčná blaženost svatých,
to, co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, nač člověk ani nikdy nepomyslil,2 a
naše srdce prahlo po nebeských vodách z tvého pramene, pramene života,
který je u tebe.3
O těchto věcech jsem mluvil, i když ne tímto způsobem a těmito slovy. Ale
ty, Pane, víš, že když jsme toho dne takto rozmlouvali a tento svět se
všemi jeho radostmi ztrácel při tom rozhovoru pro nás cenu, ona tehdy
řekla: „Synu, pokud jde o mě, už mě na tomto světě nic netěší. Co zde mám
ještě dělat a nač tu mám být, nevím, vždyť od tohoto pozemského života už
nic nečekám. Jen pro jedno jsem si přála žít ještě nějakou chvíli na tomto
světě: chtěla jsem vidět, dříve než umřu, že jsi katolickým křesťanem. A
Bůh mi to dopřál v míře mnohem větší, neboť mohu vidět i to, že jsi
pohrdl pozemským štěstím a stal ses Božím služebníkem. Co tu mám ještě
dělat?“
Nepamatuji se už dobře, co jsem jí na to odpověděl. Ale asi za pět dní
nebo jen o málo později dostala horečku a ulehla. V době nemoci jednou
omdlela a ztratila na chvíli vědomí. Přiběhli jsme k ní, ale brzy se
probrala, podívala se na mně a na mého bratra, jak jsme u ní stáli, a jako
by něco hledala, nám řekla: „Kde jsem to byla?“
A když nás viděla, že jsme smutní a zaražení, řekla: „Pochováte svou matku
tady.“ Mlčel jsem a snažil jsem se zadržet pláč. Můj bratr však něco
řekl, že by si přál, aby nezemřela v cizině, že by bylo pro ni lépe umřít
ve vlasti. Když to uslyšela, pohlédla na něj s úzkostí a výčitkou, že mu
záleží na takových věcech, potom se podívala na mně a řekla: „Slyš, co to
říká.“ Brzy nato řekla nám oběma: „Pochovejte toto tělo kdekoli a
nedělejte si s tím starost. Jen o to vás prosím, tam, kde budete,
pamatujte na mně u oltáře Páně.“ A když sdělila, jak mohla, toto své
přání, přestala mluvit, neboť nemoc se zhoršovala a působila jí utrpení.
1 srov. Flp 3, 13
2 1 Kor 2, 9
3 srov. Žl 35 (36), 10
RESPONSORIUM
1 Kor 7, 29.30.31;2, 12
O.
Čas je krátký. Proto ti, kdo se radují, ať žijí, jako by se neradovali, a ti, kdo užívají tohoto světa, jako by ho neužívali, *
neboť tento viditelný svět pomíjí.
V.
My jsme však nepřijali ducha světa. *
Neboť tento viditelný svět pomíjí.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, útěcho zarmoucených, tys vyslyšel svatou Moniku, když tě se slzami
prosila za obrácení svého syna Augustina; vyslyš také naše prosby: dej
nám ducha opravdové kajícnosti a ukaž i na nás bohatství své milosrdné
lásky. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|