Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

6. srpen 2026
Druhé mezidobí, 18. týden
2. týden žaltáře

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Když kohout svým kuropěním
temno noci půlí již
a nám z nitra vypuzuje
ponuré tmy chmurnou tíž,
pokorné a naše vroucí
prosby, vlídný Bože, slyš.

Přišels jako světlo, mocný,
bdělý strážce lidí všech,
právě, když se všude ztajil
půlnočního ticha dech,
a jakoby závoj smrti
ležel na všech předmětech.

Přišels, Kriste, vytrhnout nás
ze zlého snu zajetí,
zadarmo nás vysvobodit
ze žaláře temnoty,
přinést světlo, s kterým máme
k tobě žitím kráčeti.

Sláva Otci a též tobě,
rovněž Duchu Svatému,
životu všech, světlu, míru,
Bohu trojjedinému,
vznešenému navždy Božstvu,
jménu nad vše sladkému. Amen.

Během dne:

Stůj při nás, Tvůrce laskavý,
ty slávo záře Otcovy,
když nás tvá milost opustí,
chvíme se plni úzkosti.

Když prodchnuti však Duchem jsme
a v nitru Boha neseme,
nic nepořídí zrádce zlý
proti nám svými osidly.

Kéž v pozemském svém jednání,
k němuž jsme v žití vázáni,
se těžce neproviníme,
a řádem tvým se řídíme.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení.

Jeho známí všichni zůstali stát opodál. (Lk 23, 49)

² Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *
      netrestej mě ve svém rozhorlení!
³ Zaryly se do mne tvoje šípy, *
      těžce na mne dolehla tvá ruka. –

⁴ Pro tvůj hněv mám tělo jednu ránu, *
      pro můj hřích kost ve mně není celá.
⁵ Nad hlavu se nakupily viny, *
      tíhou přetěžkou mě obtížily.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení.

Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu.

⁶ Jitří se a páchnou moje rány, *
      a to všechno pro mou pošetilost.
⁷ Přitlačen a sehnut jsem až k zemi, *
      celý den se v sklíčenosti vláčím. –

⁸ Bedra má jsou celá zanícená, *
      místečko v mém těle není zdravé.
⁹ Zesláblý jsem, zkroušený až běda, *
      křičím z hloubi sevřeného srdce. –

¹⁰ Pane, ty znáš každou moji touhu, *
       žádný povzdech můj ti není tajný.
¹¹ Srdce buší, opouští mě síla, *
       už i světlo v očích se mi kalí. –

¹² Všichni moji přátelé a druzi †
       mému neštěstí se vyhýbají, *
       ba i příbuzní se drží stranou.
¹³ Léčky strojí, kdo mě chtějí zabít, †
       hrozí mi, kdo hledají mou zkázu, *
       denně nové lsti si vymýšlejí.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu.

Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.

¹⁴ Já však jsem k nim hluchý, neslyším je, *
       němý jsem a ústa neotvírám.
¹⁵ Tak jsem jako člověk beze sluchu, *
       bez schopnosti ubránit se slovem. –

¹⁶ Doufám, Pane, v tebe jediného, *
       ty mě vyslyšíš, můj Pane Bože!
¹⁷ Říkám si: „Jen ať jim nejsem pro smích, *
       těm, kdo mají radost, klopýtnu-li!“ –

¹⁸ Já pak mám až příliš blízko k pádu, *
       stále mám svou bolest před očima.
¹⁹ Proto zhloubi přiznávám svou vinu, *
       pro svůj hřích jsem obavami sklíčen. –

²⁰ Silní však jsou moji nepřátelé, *
       mnozí, kdo mě nenávidí pro nic,
²¹ za dobrotu zlem mi odplácejí, *
       pasou po mně za to, že chci dobro. –

²² Proto ty mě, Pane, neopouštěj, †
       nevzdaluj se ode mne, můj Bože! *
       Na pomoc mi pospěš, Pane, spáso má!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.

V. Po tvé pomoci dychtí mé oči.
R. Po tvém příslibu spravedlivém.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Ozeáše

⁴„Obžalujte svou matku; obžalujte ji,
ona není mou ženou
a já nejsem jejím mužem;
ať odstraní z tváře svá smilstva.

⁸Proto jí zahradím
cestu trním,
vystavím zeď,
že nenajde své stezky.

⁹Poběží za svými milenci,
ale nedostihne je,
bude je hledat, ale nenalezne.
Pak řekne: 'Půjdu a vrátím se
ke svému prvnímu muži,
tehdy mi bylo lépe než nyní.'

¹⁰Neuznala, že já
jí dal obilí, víno i olej,
a zahrnul ji stříbrem
i zlatem, z nichž udělali Bála.

¹¹Proto vezmu zpět
své obilí v jeho čas,
i své víno v jeho dobu,
odejmu svou vlnu a len,
které přikrývaly její nahotu.

¹²Pak odhalím její ohanbí
před očima jejích milenců,
nikdo ji nevytrhne z mé ruky.

¹³Učiním konec veškeré její radosti,
její slavnosti, novoluní
i její sobotě a všem jejím svátkům.

¹⁴Zpustoším její vinice i fíkové sady,
o nichž řekla: 'Jsou mojí mzdou,
kterou mě obdařili moji milenci.'
Změním je v houštinu,
spase je divoká zvěř.

¹⁵Potrestám ji za dny bálů,
kdy jim pálila kadidlo,
zdobila se kroužky a náhrdelníky,
kdy chodila za svými milenci
a na mě zapomněla
– praví Hospodin.

¹⁶Proto ji přemluvím,
zavedu na poušť
a budu mluvit k jejímu srdci.

¹⁷Ze stejného místa jí vrátím vinice
i údolí Achor, bránu naděje.
Bude poslušná
jak ve dnech své mladosti,
jako když vycházela z egyptské země.

¹⁸V ten den
– praví Hospodin –
budeš ke mně volat: „Můj muži!“,
už ke mně nezvoláš: „Můj Bále!“

¹⁹Jména bálů odejmu z jejích úst,
nebude se už pamatovat na jejich jména.

²⁰V ten den sjednám pro ně smlouvu
s divokou zvěří, s nebeským ptactvem
i s drobnou zvířenou země.
Luk, meč a válku
vyhladím ze země
a dám jim uléhat v bezpečí.

²¹Navěky se s tebou zasnoubím,
zasnoubím se s tebou spravedlností a právem,
milosrdenstvím a slitováním.

²²Zasnoubím se s tebou věrností,
a tak poznáš Hospodina.

²³V ten den vyslyším
– praví Hospodin –
vyslyším nebesa
a ta vyslyší zemi.

²⁴Země vyslyší
obilí, víno a olej
a ty vyslyší Jizreele.

²⁵Zasadím si ho do země
a smiluji se nad dcerou,
která byla nazvána 'Bez milosrdenství';
synu, který byl nazván 'Nejsi můj lid',

²⁶řeknu: 'Jsi můj lid!'
a on odpoví: 'Ty jsi můj Bůh!'“

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisu „Duchovní píseň“ od svatého kněze Jana od Kříže

     Duše s Bohem spojená a v Boha přetvořená dýchá v Bohu a k Bohu zvláštním vznešeným dechem, podobným tomu, jímž dýchá sám v sobě Bůh, který v té duši přebývá jako její vzor. Toto, jak to já chápu, chtěl vyslovit svatý Pavel, když říká: Protože jste synové, poslal Bůh do vašich srdcí Ducha svého Syna, který volá: Abba, Otče.¹ Tak tomu bývá u dokonalých lidí.
     Není divu, že je duše něčeho tak vznešeného schopna: dá-li jí Bůh milost dospět k jednotě, jež se podobá Božímu spojení v nejsvětější Trojici, proč bychom nemohli uvěřit, že duše je s to myslet, poznávat a milovat v Trojici a spolu s touto Trojicí způsobem podobným samému Bohu, byť jen skrze účast, neboť to v ní působí sám Bůh?
     Ale jak se to děje, nemůže žádná moc ani moudrost vyjádřit jinak než poukazem na to, jak nám Boží Syn tento vznešený stav a postavení sám vyprosil a zasloužil, že jsme se totiž stali Božími syny.² Prosil přece Otce: Otče, chci, aby tam, kde jsem já, byli se mnou i ti, které jsi mi dal.³ Aby tak ve spojení se mnou vykonali totéž, co já. A dále řekl: Prosím nejen za ně, ale také za ty, kdo pro jejich slovo uvěří ve mne; ať všichni jsou jedno. Jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, tak i oni ať jsou v nás, aby svět uvěřil, že ty jsi mě poslal. A slávu, kterou jsi dal mně, dal jsem já jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno: já v nich a  ty ve mně. Tak ať i oni jsou v dokonalé jednotě, aby svět poznal, že ty jsi mě poslal a žes je miloval, jako jsi miloval mne.⁴
     Děje se to tak, že s nimi Otec sdílí tutéž lásku, kterou sdílí se Synem, i když ne podle přirozenosti jako se Synem, nýbrž skrze sjednocení a přetvoření láskou. Nemáme to tedy chápat tak, jako by tu Syn říkal Otci, aby všichni svatí byli jedno svou podstatou a přirozeností, jako jsou jedno Otec a Syn; znamená to pouze, aby byli jedno spojením lásky, jako jsou spojením v lásce jedno Otec se Synem. Takže se duším dostává darem spoluúčasti všeho toho, co Otci a Synu patří z přirozenosti: jsou tedy skrze účastenství skutečně bohy,⁵ protože se Bohu podobají a mají s ním podíl.
     Proto říká Petr: Milost vám a pokoj kéž se rozhojní poznáním Boha a Ježíše, našeho Pána. Jeho božská moc nám darovala všechno, co potřebujeme pro dosažení spásy a bohabojného života, totiž tím, že poznáváme toho, který nás povolal, aby se projevila jeho moc a sláva. A proto jsme od něho dostali vzácná a nesmírná přislíbení: abyste tím měli účast na božské přirozenosti.⁶ Aby se duše opravdu podílela na díle Trojice v této výše řečené jednotě, to je v plnosti možné jistě jen v budoucím životě; ale už v tomto životě může člověk zakusit nevšední náznak toho a přímou předchuť.
     Co však děláte, vy duše, stvořené k tomu, abyste užívaly takových nesmírných darů? Kam to obracíte své úsilí? Slepota Adamových dětí je věru k pláči; ačkoli je zaplavuje tolik světla, nic nevidí a vůči tak mocnému volání jsou naprosto hluší.
     ¹ srov. Gal 4, 6 (Vulg.)
     ² srov. 1 Jan 3, 1
     ³ Jan 17, 24
     ⁴ Jan 17, 20-23
     ⁵ srov. Jan 10, 34.35
     ⁶ 2 Petr 1, 2-4

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

První kantikum