[ nová verze ]
23. prosinec 2024, Pondělí
4. týden žaltáře
Doba adventní, 4. týden
Sv. Jana Kentského, kněze, pro připomínku
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář
používat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 23. prosinec 2024
Doba adventní, 4. týden
4. týden žaltáře
VIGILIE
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Přijď, Spasiteli plemen všech,
zrozením z Panny nám se zjev,
ať celý svět zří s podivem,
jak zrodit se Bůh může jen.
Bez přičinění mužského,
vdechnutím Ducha Svatého
Boží Slovo se vtělilo,
v plod života se rozvilo.
Pel nevinnosti Panny klín
neztratil obtěžkáním tím,
zástava ctnosti nad ní vlá,
že v chrámě tom Bůh přebývá.
On rytíř dvojí podstaty
už z královské té komnaty
jak ženich pro svou nevěstu,
hle, vydává se na cestu.
Ty, jenž jsi Otci rovný Syn,
přepásán pásem tělesným,
našeho těla slabosti
nepřestaň menšit milostí.
Jesličky tvé jsou před tebou,
prosvítá nový úsvit tmou.
Ať jas ten neustoupí tmě
a ohněm víry stále žhne.
Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky v každý čas. Amen.
ŽALMY
Ant. 1
Žalm 101 (102)
Vyhnancova přání a prosby
Bůh nás těší ve všech našich souženích. (2 Kor 1, 4)
I
2 Pane, vyslyš moje prosby, *
kéž tě dosáhne můj hlas!
3 Svoji tvář mi neukrývej *
v dnešní strastiplný den.
Nakloň ke mně ucho svoje, *
pospěš na mé volání! –
4 Dny mé jako dým se tratí, *
v kostech spaluje mě žár.
5 Srdce schne jak zprahlá tráva, *
zapomínám už i jíst.
6 Sténáním a nářkem stálým *
už jen kost a kůže jsem, –
7 podobám se ptáku v poušti, *
jsem jak sýček v sutinách,
8 chřadnu, naříkám jak ptáče *
osiřelé na střeše.
9 Stále běsní nepřátelé, *
tupí mě a klnou mi.
10 Popel jídám jako chleba, *
ředím nápoj slzami,
11 pro tvůj hněv a rozhorlení: *
zdvihls mě – a svrhl zpět!
12 Mé dny jsou stín klesající, *
sám jak tráva uvadám.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1
Ant. 2
II
13 Avšak ty, Pane, trváš věčně, *
tvé jméno z rodu do rodu.
14 Vstaň, ustrň se zas nad Siónem, *
nadešel k slitování čas.
15 Milují jej tví služebníci, *
pláčí nad jeho zřícením. –
16 Národy budou ctít tvé jméno, *
tvou slávu všichni králové,
17 až zbuduje Pán Sión znova, *
zjeví se ve své nádheře,
18 až k prosbě bezmocných se skloní, *
nezhrdne jejich modlitbou. –
19 Tak budiž psáno pro budoucí, *
ať příští národ Pána ctí!
20 Neboť Pán shlédl ze svatyně, *
on z nebe na zem popatřil,
21 zajatců vzdechy aby slyšel, *
zachránil ty, jimž hrozí smrt.
22 Pak synové tvých služebníků *
přebývat budou v bezpečí
a jejich potomstvo i nadál *
před tvojí tváří potrvá
k cti tvého jména na Sióně, *
k tvé chvále v Jeruzalémě,
23 až národy a celé říše *
se k službě Páně shromáždí.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2
Ant. 3
III
24 Cestou ochabla má síla, *
dej mi znát těch pár mých dní,
25 z půlky jich mě neodváděj! *
Věky věků je tvých let!
26 Dávno založil jsi zemi, *
nebesa jsou dílem tvým:
27 pominou, ty budeš dále; †
rozpadnou se jako šat, *
změníš je, jak šat se mění. –
28 Ty však stále stejný trváš, *
roků tvých je bez konce.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3
V.
Slova svá zjevil Jákobovi.
O.
Zákony, příkazy Izraeli.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Izaiáše
Iz 51, 17 – 52, 2. 7-10
Jeruzalému je hlásána radostná zvěst
51.17Probuď se, probuď, vstaň, Jeruzaléme!
Pil jsi z Hospodinovy ruky kalich jeho hněvu;
číši opojení jsi pil a vyprázdnil.
18Nevede ho nikdo
ze všech synů, které zrodil,
nedrží ho za ruku nikdo
ze všech synů, které vychoval.
19To obojí tě stihlo
– kdo s tebou bude mít soucit?
Zpustošení a zkáza, hlad a meč
– kdo tě potěší?
20Tvoji synové leží bez vlády
na rozích všech ulic
jako antilopa v síti,
zahrnuti Hospodinovým hněvem,
hrozbami tvého Boha.
21Proto slyš to, ubohý
a opilý, ale ne vínem!
22Tak praví tvůj Pán,
Hospodin a tvůj Bůh, který se zastává svého lidu:
„Hle, vzal jsem z tvé ruky kalich opojení,
číši svého hněvu;
už ho nebudeš pít.
23Dám ho do ruky tvých trýznitelů,
kteří ti říkali: ‚Sehni se, ať přes tebe přejdem!‘
Svůj hřbet jsi učinil zemí,
cestou pro chodce.“
52.1Povstaň, povstaň,
sílu si oblékni, Sióne!
Oblékni si svůj nádherný oděv,
Jeruzaléme, svaté město,
neboť už do tebe nevstoupí
neobřezaný a poskvrněný.
2Z prachu se otřes, vstaň,
zajatý Jeruzaléme!
Zbav se okovů své šíje,
zajatá siónská dcero!
7Jak je krásné vidět na horách
nohy posla, který přináší radostnou zprávu,
který zvěstuje pokoj,
hlásá blaho a oznamuje spásu,
který praví Siónu:
„Bůh tvůj kraluje!“
8Slyš! Tvoji strážní pozdvihují hlas
a jásají spolu,
neboť vidí na vlastní oči,
jak se Hospodin vrací na Sión.
9Radujte se a jásejte vespolek,
jeruzalémské trosky,
neboť Hospodin utěšil svůj lid,
vykoupil Jeruzalém.
10Obnažil Hospodin své svaté rámě
před očima všech národů
a všechny končiny země
uzří spásu našeho Boha!
RESPONSORIUM
Srov. Ex 19, 10. 11; Dt 7, 15; Srov. Dan 9, 24
O.
Hospodin praví: Posvěťte se, synové Izraele, zítra přijde Pán *
a sejme z vás všechnu slabost.
V.
Zítra bude skončena nepravost země a bude vám vládnout Spasitel světa. *
A sejme z vás všechnu slabost.
DRUHÉ ČTENÍ
Z kázání svatého biskupa Augustina
(Sermo 185: PL 38, 997-999)
Věrnost vypučí ze země, spravedlnost shlédne z nebe
Probuď se, člověče! Pro tebe se Bůh stal člověkem. Probuď se, spáči, vstaň z mrtvých a Kristus tě osvítí.1 Pro tebe, pravím, se Bůh stal člověkem.
Věčně bys byl mrtev, kdyby se nebyl narodil v čase. Nikdy bys nebyl vysvobozen z hříšného těla, kdyby na sebe nebyl přijal tělo, jako mají hříšní
lidé.2 Byl bys věčným ubožákem, kdyby ti nebyl prokázal toto milosrdenství. Nebyl bys znovu ožil, kdyby nebyl vyšel vstříc tvé smrti. Byl bys klesl,
kdyby ti nebyl oporou. Byl bys zahynul, kdyby nebyl přišel.
Slavme radostně příchod naší spásy a našeho vykoupení. Slavme svátek, ve kterém velký a věčný den přišel z velkého a věčného dne do tohoto našeho tak
krátkého a pomíjivého dne.
Jeho nám Bůh poslal jako dárce spravedlnosti, posvěcení a vykoupení. Tak se splnilo, co je v Písmu: Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu.3
Pravda vzešla ze země.4 Kristus, který řekl: Já jsem pravda,5 se narodil z Panny. A spravedlnost shlédla z nebe.6
Kdo věří v toho, který se narodil, ten dosáhne ospravedlnění ne sám ze sebe jakožto člověk, ale od Boha.
Pravda vzešla ze země, poněvadž Slovo se stalo tělem.7 A spravedlnost shlédla z nebe, poněvadž každý dobrý úděl a každý dokonalý dar
přichází shora.8
Pravda vzešla ze země, tělo z Marie. A spravedlnost shlédla z nebe, poněvadž nikdo si nemůže nic vzít, není-li mu to dáno z nebe.9
Jestliže jsme ospravedlněni na základě víry, žijme v pokoji s Bohem,10 protože spravedlnost a pokoj se políbily.11 Skrze Pána
našeho Ježíše Krista,12 protože pravda vzešla ze země. Skrze něho totiž máme přístup k této milosti a pevně v ní stojíme. Naše chlouba je
také v tom, že máme naději dosáhnout slávy u Boha.13 Pavel neříká: „naší slávy“, ale slávy u Boha, protože spravedlnost nevyšla z nás, ale shlédla z nebe. Proto kdo se chlubí, ať se chlubí ne sám
sebou, ale v Pánu.
Proto při narození Pána z Panny oznamovali andělé: Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem, v kterých má Bůh zalíbení.14
Odkud ovšem pokoj na zemi, ne-li proto, že pravda vzešla ze země, to jest, že Kristus se narodil z těla? On je náš pokoj: obě dvě části, židy i pohany
spojil v jedno,15 abychom mohli být lidmi, ve kterých má Bůh zalíbení, láskyplně spojenými poutem jednoty.
Radujme se tedy z této milosti, aby naše sláva svědčila o našem dobrém svědomí. Nechlubme se sami sebou, ale chlubme se v Pánu. Proto je řečeno:
Jsi má chlouba, pozvedáš mou hlavu.16 Vždyť jaká nám od Boha mohla zasvitnout větší milost nežli ta, že maje jednorozeného Syna, učinil jej Synem
člověka a naopak zase syna člověka učinil Synem Božím?
Hledej zásluhu, hledej příčinu, hledej spravedlnost; a dívej se pozorně, zda najdeš něco jiného nežli milost.
1 Ef 5, 14
2 srov. Řím 8, 3
3 1 Kor 1, 30-31
4 srov. Žl 84 (85), 12a
5 Jan 14, 6
6 Žl 84(85), 12b
7 Jan 1, 14
8 Jak 1, 17
9 Jan 3, 27
10 Řím 5, 1a
11 srov. Žl 84 (85), 11
12 Řím 5, 1b
13 Řím 5, 2
14 Lk 2, 14
15 Ef 2, 14
16 srov. Žl 3, 4
RESPONSORIUM
Iz 11, 1. 5. 2
O.
Vyrazí ratolest z pahýlu Jesse, výhonek vypučí z jeho kořenů. *
Spravedlnost bude provazem jeho beder a věrnost pásem jeho ledví.
V.
Spočine na něm duch Hospodinův, duch moudrosti a rozumu, duch rady a síly. *
Spravedlnost bude provazem jeho beder a věrnost pásem jeho ledví.
KANTIKA
Ant. Jásej a raduj se, siónská dcero, neboť hle - přicházím a budu bydlet uprostřed tebe, praví Pán.
První kantikum
Iz 40, 10-17
Bůh přijde jako dobrý pastýř
Hle, přijdu brzy a moje odplata se mnou. (Zj 22, 12)
Hle, Pán, Bůh přichází s mocí, *
jeho rameno se ujalo vlády.
Hle, jeho odplata je s ním, *
a jeho dílo před ním.
Své stádo pase jak pastýř, *
svým ramenem ovečky shromažďuje
a do náručí je bere, *
sám nosí ty, které sají.
Kdo svou rukou změřil vody? *
Kdo svou dlaní zvážil nebesa?
Kdo vzal do špetky prstů tíži země? †
Kdo na váze hory zvážil, *
nebo na misku vah pahorky položil?
Kdo byl Pánu pomocníkem? *
Kdo mu byl rádcem a znalost mu půjčil? –
S kým se radil a kdo ho poučil, *
kdo mu zjevil cestu spravedlnosti?
Kdo mu dal poznání *
a ukázal mu stezku moudrosti? –
Hle, národy jsou před ním jako krůpěj na okovu, jako prach na misce vah; *
a ostrovy váží mu jak zrnéčko prachu.
Libanon nestačí na zápal ohně, *
na oběť nestačí všechna jeho zvěř.
Před ním jsou všechny národy, jako by nebyly, *
jako nic jsou před ním, jak nula.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Druhé kantikum
Iz 42, 10-16
Chvalozpěv o Bohu, vítězi a spasiteli
Zpívali před trůnem píseň novou. (Zj 14, 3)
Zapějte Pánu novou píseň, *
chvalte ho všechny končiny země!
Plavci na moři i se vším, čeho je plno, *
ostrovy i ti, kdo je obývají. –
Ať jásá poušť a osady na ní, *
stanové tábory, v nichž bydlí Kedar!
Ať se radují všichni, kdo ve skalách bydlí, *
nechť plesají na vrcholcích hor.
Ať vzdávají chválu Pánu, *
jeho slávu ať ostrovy zvěstují. –
Pán vychází jako hrdina, *
jak válečník po boji touží,
začíná bojový pokřik, *
svým nepřátelům ukáže sílu. –
Dosud jsem mlčel a byl jsem trpělivý, †
ale teď chci křičet jak žena při porodu, *
vztekat se a soptit.
V poušť změním hory a kopce, *
veškeré jejich zeleni dám zvadnout.
Řeky proměním v suchou zemi, *
a její bažiny vysuším.
Po cestách neznámých povedu slepce, *
dám jim kráčet po stezkách, kudy nešli;
tmu ve světlo před nimi změním, *
a co je křivé, srovnám.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Třetí kantikum
Iz 49, 7-13
Pán vykoupí svůj lid skrze svého služebníka
Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom měli život skrze něho. (1 Jan, 4, 9)
Takto mluví Pán, vykupitel, Svatý Izraele, †
k tomu, jehož duší se pohrdá, jehož duši národ tupí, *
k otroku krutovládců;
králové uvidí a povstanou, *
knížata uvidí a budou se klanět
kvůli Pánu, jenž je věrný, *
Svatému Izraele, jenž tě vyvolil. -
Takto mluví Pán: †
V čase přízně jsem tě vyslyšel, *
v den spásy jsem tě podpořil.
Utvořil jsem tě a udělal z tebe smlouvu lidu, †
aby se země opět pozvedla, *
aby se obnovila zpustošená dědictví,
zajatým se řekne: "Vyjděte", *
těm, kdo jsou v temnotách: "Ukažte se". –
Budou se pást podél cest, *
na všech holých horách budou mít pastvinu.
Nebudou už hladovět ani žíznit, *
nebudou strádat žhavým větrem ani sluncem,
vždyť ten, jenž se nad nimi slitovává, je povede, *
přivede je k tryskajícím vodám.
Ze všech svých hor udělám cestu *
a mé cesty budou vyvýšeny. –
Tady jsou, přicházejí zdaleka, †
jedni od Severu a od Západu, *
jiní ze země Sinim.
Nebesa, křičte radostí, země jásej, *
ať hory radostně zakřičí,
vždyť Pán utěšil svůj lid, *
slitovává se nad těmi, jež zkormoutil. –
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Jásej a raduj se, siónská dcero, neboť hle - přicházím a budu bydlet uprostřed tebe, praví Pán.
EVANGELIA
Slova svatého evangelia podle Jana 20, 1-18
Ježíš musí vstát z mrtvých
Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu
odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme,
kam ho položili.“
Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl
k hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží pruhy plátna, ale dovnitř nevešel. Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do
hrobky a viděl, že tam leží pruhy plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch pruhů plátna, ale složená zvlášť
na jiném místě.
Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát
z mrtvých. Učedníci se pak zase vrátili domů.
Marie stála venku u hrobky a plakala. Když tak plakala, naklonila se do hrobky a viděla tam sedět dva anděly v bílém rouchu, jednoho
v hlavách a druhého v nohách toho místa, kde dříve leželo Ježíšovo tělo. Řekli jí: „Ženo, proč pláčeš?“ Odpověděla jim: „Vzali mého
Pána a nevím, kam ho položili.“ Po těch slovech se obrátila a viděla za sebou stát Ježíše, ale nevěděla, že je to on.
Ježíš jí řekl: „Ženo, proč pláčeš? Koho hledáš?“ Ona myslela, že je to zahradník, a proto mu řekla: „Pane, jestliže tys ho odnesl, pověz mi,
kam jsi ho položil, a já ho přenesu.“ Ježíš jí řekl: „Marie!“ Ona se k němu obrátila a zvolala hebrejsky: „Rabbuni!“ – to znamená „Mistře“.
Ježíš jí řekl: „Nezadržuj mě! Neboť jsem ještě nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a oznam jim: „Vystupuji k svému Otci a k vašemu
Otci, k svému Bohu a k vašemu Bohu.“ Marie Magdalská tedy šla a zvěstovala učedníkům: „Viděla jsem Pána!“ – a toto že jí řekl.
MODLITBA
Modleme se:
Prosíme tě, Pane Ježíši, pospěš a neprodlévej, ať tvůj příchod posilní
a povzbudí všechny, kdo plně důvěřují v tvou lásku.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|