Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

17. srpen 2024
20. NEDĚLE BĚHEM ROKU

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Čas půlnoci se přiblížil,
hlas proroka nás vybízí,
abychom Bohu, Otci všech,
i Synu pěli chvalozpěv.

A s nimi Duchu Svatému.
Vždyť Bohu trojjedinému
podstaty pouze jediné
vždy vzdávat chvály musíme.

V té době úzkost utkvěla
tím, že meč Zhoubce – anděla
se smrtí kosil v její tmě
prvorozence v Egyptě.

Věrným však je to spásná noc,
vždyť tentýž anděl neměl moc
použít svého trestu v ní
tam, kde zřel krve znamení.

Lkal hořce Egypt nad syny
tak hroznou smrtí zašlými.
Jen Izrael byl spokojen,
krví beránka ochráněn.

My jsme ten pravý Izrael,
chraňme se zla i nepřátel.
Chráněni krví Kristovou
sdílíme, Pane, radost tvou.

Dej, Králi, ať jsme hodni cti
i slávy tvého království,
ať smíme tebe též i my
velebit věčně písněmi. Amen.

Během dne:

Zdravíme den, slavný den našich dní,
přešťastný den, den Páně vítězný,
hodný toho, že jím jen radost zní,
    ze všech prvý!

Boží světlo slepým se zjevuje,
v něm peklo Pán kořisti zbavuje,
přemáhá smrt a s nebem smiřuje
    zemské nivy.

Když rozsudkem Vladaře věčného
na lidský rod jho hříchu dolehlo,
ty, Bože, dál člověka slabého
    v lásce chráníš.

Všemocný Bůh v hluboké moudrosti
mírnil svůj hněv svou dobrotivostí,
když celý svět do jícnu propasti
    řítil se již.

Vykupitel lidského plemene
vítězně jde z propasti pekelné,
na ramenou jehňátko ztracené
    k nebi nese.

Boží mír už se snáší na zemi
a Boží řád dosáhl splnění,
slávu Pána velebme písněmi
    v jasném plese.

V líbezný zpěv nebeské otčiny
vpadni, Církvi, písněmi vděčnými.
Aleluja ať hlasy vroucími
    tvůj lid pěje.

Vítězná pouť smrti je za námi,
ať naši hruď naplní plesání.
Buď světu mír, ať se ráj chválami
    rozechvěje. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Kdo smí vstoupit na horu Páně, stanout na jeho svatém místě.

Pokud se následující žalm použil na invitatorium, použije se žalm 94(95).

Kristu se při jeho nanebevstoupení otevřely brány nebe. (Sv. Irenej)

¹ Pánu zem patří se vším, co nese, *
      jeho je svět i vše, co v něm žije.
² Sám jej založil nad oceány, *
      upevnil nad tekoucími proudy. –

³ Kdo smí vstoupit na horu Páně, *
      stanout na jeho svatém místě?
⁴ Ten, kdo má čisté ruce i srdce, *
      neklame, nepřísahá křivě.
⁵ Dostane od Pána požehnání, *
      u Boha Zachránce nalezne pomoc.
⁶ To je rod těch, kdo hledají Pána, *
      hledají tvář Boha Jákobova. –

⁷ Zvyšte se ještě, vy brány, †
      zvětšte se, pradávné vjezdy, *
      pro příchod slavného krále!
⁸ „Kdo je ten král tak slavný?“ †
      Pán, jenž je silný a mocný, *
      Pán, který mocný je v boji. –

⁹ Zvyšte se ještě, vy brány, †
      zvětšte se, pradávné vjezdy, *
      pro příchod slavného krále!
¹⁰ „Kdo je ten král tak slavný?“ †
      On, Pán zástupů věčných, *
      On, král věčné slávy!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Kdo smí vstoupit na horu Páně, stanout na jeho svatém místě.

Ant. 2 Národy, chvalte našeho Boha, on naší duši daroval život, aleluja.

O vzkříšení Páně a obrácení pohanů. (Hésychios)

¹ Jásejte Bohu všechny země, *
²     zpívejte k slávě jeho jména!
³ Řekněte Bohu: „Jaký jsi mocný, †
      skutky tvé moci tak podivuhodné, *
      že se i nepřítel poklonit musí!
⁴ Celý svět ať se ti koří a zpívá, *
      ať zpívá k poctě tvého jména!“ –

⁵ Pojďte a vizte Boží skutky! *
      Úžasné je, co lidem činí.
⁶ Proměnil moře v suchou zemi, †
      potom i řeku přešli pěšky. *
      On je nám zdrojem radování!
⁷ On vládne navěky svou mocí, †
      národy sleduje svým zrakem, *
      zpupní se neodváží vzepřít. –

⁸ Národy, chvalte našeho Boha *
      a všude šiřte jeho chválu!
⁹ On naší duši daroval život, *
       našim nohám klopýtnout nedal. –

¹⁰ Zajisté jsi nás, Bože, i zkoušel, *
       v plameni tříbil jako stříbro.
¹¹ Dopustils, že jsme v soužení vešli, *
       na bedra vložils nám těžké břímě.
¹² Nechals lidi nám přes hlavu cválat, †
       prošli jsme ohněm, prošli vodou: *
       vyvedls nás však do volnosti!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Národy, chvalte našeho Boha, on naší duši daroval život, aleluja.

Ant. 3 Poslyšte bohabojní, co Bůh mi dobrého činí, aleluja.

¹³ S obětním darem jdu do tvého domu, *
       abych ti splnil dané sliby,
¹⁴ tak jak mi v nouzi vyšly ze rtů, *
       jak ti je přednesla má ústa.
¹⁵ Tučnou zvěř nesu ti k zápalné žertvě, †
       z beranů obětní dým ať stoupá, *
       býčky a kozly ti obětuji. –

¹⁶ Pojďte a poslyšte, bohabojní, *
       povím, co Bůh mi dobrého činí.
¹⁷ Ještě jsem k němu křičel v tísni, *
       a již můj jazyk mu chvalozpěv chystal.
¹⁸ Kdybych byl v srdci smýšlel špatně, *
       Bůh by mě jistě nevyslyšel.
¹⁹ Avšak Bůh moje modlitby slyšel, *
       mému volání popřál sluchu. –

²⁰ Pánu buď za to dík a chvála, †
       že moji modlitbu neodmítl, *
       a svou lásku mi neodepřel.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Poslyšte bohabojní, co Bůh mi dobrého činí, aleluja.

V. Boží slovo je plné života a síly.
R. Ostřejší než každý dvojsečný meč.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

     ¹Toho roku, kdy zemřel král Uzijáh, viděl jsem sedět Pána na vysokém a vznešeném trůnu, lem jeho roucha naplňoval svatyni.
²Nad ním stáli serafové. Každý měl šest křídel: dvěma si zastíral tvář, dvěma si zastíral nohy a dvěma létal.
³Jeden volal na druhého:
„Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů,
celá země je plná jeho slávy.“
     ⁴Čepy prahů se chvěly tímto voláním a dům se naplnil dýmem.
⁵Tu jsem zvolal:
„Běda mně, je se mnou konec!
Vždyť jsem člověk nečistých rtů,
mezi lidem nečistých rtů bydlím,
a Krále, Hospodina zástupů, jsem viděl svýma očima!“
     ⁶Tu ke mně přiletěl jeden ze serafů, v ruce měl rozžhavený kámen, který vzal kleštěmi z oltáře.
⁷Tím se dotkl mých úst a řekl:
„Hle, dotklo se to tvých úst,
zmizí tvá nepravost,
bude smyt tvůj hřích!“
     ⁸Pak jsem slyšel hlas Páně, jak praví: „Koho mám poslat, kdo nám půjde?“ Řekl jsem: „Zde jsem, mne pošli!“
⁹On pak pravil:
„Jdi a pověz tomuto lidu:
Poslouchejte dobře, ale nerozumějte;
dívejte se vytrvale, ale nepoznávejte!
¹⁰Zatvrď srdce tohoto lidu,
zacpi mu uši,
zalep mu oči,
ať očima nevidí,
ať ušima neslyší,
ať srdcem nechápe, aby se neobrátil
– a neuzdravil.“
     ¹¹Tu jsem řekl: „Na jak dlouho, Pane?“ Odpověděl: „Dokud nebudou města zpustošena, bez obyvatel a domy bez lidí
a země zanechána pustá.“
¹²Hospodin z ní odvede lidi daleko,
takže bude v zemi veliká spoušť.
¹³I když v ní zbude jen desetina,
znovu bude zničena
jako terebint a jako dub,
z nichž při skácení zůstane pařez.
Z pařezu vzejde svaté potomstvo.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z homilií svatého biskupa Jana Zlatoústého na Matoušovo evangelium

     Vy jste sůl země.¹ Ale nevztahujte tento výrok, praví Kristus, na svůj osobní život, nýbrž na celý svět. Neposílám vás přece do dvou měst, ani do deseti nebo dvaceti, ani k jedinému národu tak jako proroky, nýbrž po zemi i po moři do celého světa, a to světa strašlivě postiženého. Řekl-li Vy jste sůl země, poukázal na to, že se celá lidská přirozenost pomátla a vinou hříchů je zkažená. Proto od učedníků vyžaduje, aby měli především ty ctnosti, jež jsou potřebné a užitečné k pastýřské péči o množství lidí. Neboť kdo je tichý, skromný, milosrdný a spravedlivý, neomezuje dobré skutky pouze na sebe, nýbrž usiluje o to, aby tyto výtečné prameny prýštily také ve prospěch druhých. A kdo má čisté srdce, umí vytvářet pokoj a je pronásledován pro pravdu, ten usměrňuje svůj život k obecnému blahu.
     Nedomnívejte se tedy, praví Kristus, že se máte pustit do nějakých lehkých zápasů nebo že přitom půjde pro vás o nějaké maličkosti: Vy jste sůl země. Oč tedy jde? Obnovovali snad učedníci to, co bylo shnilé? Rozhodně ne: Není ani možné, aby přidání soli nějak vylepšilo to, co je shnilé. To jistě nečinili. Zato to, co bylo předtím obnoveno a jim svěřeno a zbaveno oné hniloby, to potom solili a uchovávali v té novosti, kterou přijali od Pána. Neboť osvobození od hniloby hříchů bylo dílem Kristovy ctnosti, a navždy zabránit návratu do té hniloby, to bylo dílem jejich úsilí a snažení.
     Pozoruješ, jak Pán znenáhla ukazuje, že jsou jeho učedníci postaveni nad proroky? Neříká přece, že by byli učiteli jenom pro Palestinu, ale pro celou zemi. Nedivte se tedy, říká, že jsem ostatní pominul a mluvím jenom k vám a vystavuji vás tak velikým nebezpečenstvím. Uvědomte si jen, do kolika měst, krajů a ke kolika národům vás hodlám vyslat jako učitele. Proto chci nejen, abyste byli rozvážní vy sami, ale abyste rozvážnosti učili také druhé. Neboť nebudete-li to tak dělat, ani samy sebe nezachráníte.
     Mnozí pošetilí se budou moci s vaší pomocí vzpamatovat. Avšak zbloudíte-li vy, strhnete s sebou do záhuby i druhé. Takže čím větší úkoly se vám svěřují, tím větší musíte vynakládat úsilí. Proto praví: Jestliže však sůl ztratí chuť, čím bude osolena? K ničemu se už nehodí, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali.²
     A aby se učedníci nebáli vystoupit na veřejnosti poté, co slyšeli: když vás budou tupit a pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost,³ říká: „Kdybyste na to nebyli připraveni, marně jste byli vyvoleni. Nutně vás tedy bude provázet zlořečení, v ničem vám však neuškodí, naopak vydá svědectví o vaší pevnosti. Jestliže se však pro strach ze zlořečení zřeknete patřičného nadšení, utrpíte mnohem horší věci, všichni o vás budou špatně mluvit a budou vámi pohrdat, a to právě znamená ono pošlapání.“
     Potom přechází Kristus k jinému, ještě vznešenějšímu přirovnání: Vy jste světlo světa.⁴ Opět světa, nikoli jednoho národa nebo dvaceti měst, nýbrž veškerého světa. Světlo duchovní, skvělejší než sluneční záře, právě tak duchovní jako ona sůl. Napřed tedy sůl, a nyní světlo: abys poznal, jak velký zisk přinášejí nesmlouvavá slova a jak velký užitek plyne ze závažné nauky. Pevně nás drží a nedovolí, abychom se spustili; vede nás ke ctnosti a dává sílu hledět vpřed. Nemůže se skrýt město položené na hoře a když se svítilna rozsvítí, nestaví se pod nádobu.⁵ Tím znovu vede učedníky k dokonalému způsobu života a učí je, aby byli pečlivě připraveni k veřejnému zápolení, jako ti, kdo mají před očima všech lidí zápasit uprostřed jeviště světa.
     ¹ Mt 5, 13
     ² tamtéž
     ³ Mt 5, 11
     ⁴ Mt 5, 14
     ⁵ Mt 5, 14.15

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

První kantikum