Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

26. únor 2021
Doba postní, 1. týden
1. týden žaltáře

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  

HYMNUS

Už nadešel čas milosti
nám udělený z výsosti,
jenž lékem střídmosti má z běd
vytrhnout malátný náš svět.

Den naší spásy přichází
s jasem, jenž z Krista vychází,
když srdce hříchem zraněné
postem se k Bohu pozvedne.

Dej, Bože, ať půst držíme
a myslí, tělem střídmí jsme,
než projdem žitím pozemským
k velikonocům nebeským.

Ať v pokoře tě vesmír ctí,
jediný Bože v Trojici,
též my tě omilostněni
novými ctíme písněmi. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.

Apoštolové národům zvěstují podivuhodné skutky, jež vykonal Bůh. (Sv. Atanáš)

¹ Slavte Pána, ctěte jeho jméno, *
      zjevte jeho díla národům.
² Zpívejte mu, na strunách mu hrejte, *
      všechny jeho divy hlásejte!
³ Honoste se jeho svatým jménem! *
      Ať se radují, kdo Pána ctí! –

⁴ Dbejte o Pána a jeho sílu, *
      stále hledejte jen jeho tvář!
⁵ Vzpomeňte si na divy, jež konal, *
      znamení a soudy z jeho úst,
⁶ rode jeho sluhy Abraháma, *
      děti vyvolence Jákoba! –

⁷ Jenom on, jen Pán je naším Bohem, *
      jeho soudy přes veškerou zem.
⁸ On je provždy pamětliv své smlouvy, *
      pro sta pokolení dal svůj slib,
⁹ smlouvy uzavřené s Abrahámem, *
      přísahy, co Izákovi dal. –

¹⁰ Zákonem ji určil pro Jákoba, *
      věčnou smlouvou pro Izraele.
¹¹ Řekl: "Dám ti kananejskou zemi *
      za určený úděl dědičný.“
¹² Že jich počtem bylo dosud málo, *
      maloučko a hosty byli tam,
¹³ od národa k národu se táhli, *
      z jedné říše mezi jiný lid,
¹⁴ nedovolil nikomu je tisknout, *
      mnohé krále ztrestal kvůli nim:
¹⁵ „Nedotknete se mých pomazaných, *
      neublížíte mým prorokům!“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.

Ant. 2 Můj Bože, v upřímnosti srdce jsem obětoval všecko.

¹⁶ Když na zem svolal hladomor, *
      odňal jí všechen živný chléb,
¹⁷ jednoho poslal před nimi: *
      Josef byl prodán v otroctví.
¹⁸ Nohy mu pouty svázali, *
      sevřeli hrdlo do želez,
¹⁹ až jeho slovo splněno *
      a výrok Páně potvrzen. –

²⁰ Tu králi vnukl pustit jej: *
      pán národů mu volnost dal.
²¹ K řízení svěřil mu svůj dům *
      a do správy svůj majetek.
²² Dle svého měl vést knížata *
      a rádce učit moudrosti.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Můj Bože, v upřímnosti srdce jsem obětoval všecko.

Ant. 3 Přísahal pevně Davidovi Pán, jeho království upevnil navěky.

²³ I přišel do Egypta Izrael, *
      byl Jákob hostem v zemi Chámově.
²⁴ A v ní Pán mocně rozmnožil svůj lid, *
      až ten byl silnější než domácí.
²⁵ V těch vzbudil proti svému lidu zášť, *
      zákeřnost proti služebníkům svým.
²⁶ Pak poslal svého sluhu Mojžíše *
      a Árona, jejž sám si vyvolil.
²⁷ Činili jeho divy v Egyptě, *
      znamení mocná v zemi Chámově! –

²⁸ Sám seslal temnoty a byla tma, *
      oni však jeho slov dbát nechtěli.
²⁹ Proměnil tedy jejich vody v krev *
      a ryby v nich jim nechal pohynout.
³⁰ Celá zem hemžila se žábami, *
      až do královských komnat nalezly.
³¹ Přikázal – přiletěly roje much, *
      přeplněn komáry byl každý kout.
³² Namísto deště seslal příval krup, *
      po celé zemi blesky planuly.
³³ Vinice, fíkovníky potloukl, *
      zporážel stromy v jejich krajinách. –

³⁴ Přikázal – vpadly mraky kobylek *
      a nespočetné spousty sarančí.
³⁵ Zničily v zemi všechno zelené, *
      zničily vše, co pole zrodila.
³⁶ Zahubil jim vše prvorozené, *
      prvotiny všech jejich plodných sil. –

³⁷ Se zlatem, stříbrem lid svůj vyvedl, *
      a v jejich kmenech nikdo nestonal.
³⁸ Egypt byl jejich odchodu jen rád, *
      neboť mu byli leda pro postrach.
³⁹ I zaclonil je hustým oblakem *
      a plamenem jim svítil za noci. –

⁴⁰ Žebrali na něm – dal jim křepelky, *
      nebeským chlebem sytil lačnící.
⁴¹ Rozrazil skálu – voda vytryskla *
      a proudem rozlila se do pouště.
⁴² Neboť měl v paměti svůj svatý slib, *
      jak ho dal kdysi Abrahámovi. –

⁴³ Vyvedl národ, jenž se radoval, *
      své vyvolené, kteří jásali.
⁴⁴ A daroval jim kraje pohanů, *
      majetku národů se zmocnili,
⁴⁵ aby pak žili v jeho zákoně, *
      zachovávali jeho příkazy.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Přísahal pevně Davidovi Pán, jeho království upevnil navěky.

V. Kdo jedná podle pravdy, jde ke světlu.
O. Aby se ukázaly jeho skutky.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhé knihy Mojžíšovy

     ^12.37Synové Izraele se dali na cestu z Ramesu směrem na Sukkot. Bylo jich šest set tisíc mužů schopných boje, kromě jejich rodin. ³⁸Táhl s nimi početný zástup neizraelitů, i mnoho bravu a skotu, veliká stáda. ³⁹Z těsta, které vzali z Egypta, upekli nekvašené placky, poněvadž nevykynulo. Byli totiž z Egypta vyhnáni a nemohli se zdržovat a připravit si živobytí.
     ⁴⁰Doba, po kterou přebývali synové Izraele v Egyptě, trvala čtyři sta třicet let. ⁴¹Po čtyřech stech třiceti letech, právě téhož dne, vyšly všechny Hospodinovy zástupy z egyptské země. ⁴²Pro Hospodina byla to noc bdění, když je vyváděl z egyptské země. Tato noc je zasvěcená Hospodinu jako sváteční bdění závazné pro všechny syny Izraele po všechna jejich pokolení.
     ⁴³Hospodin řekl Mojžíšovi a Árónovi: „Toto je ustanovení pro velikonoční oběť: žádný cizinec z ní jíst nesmí. ⁴⁴Ale každého koupeného otroka obřežeš, a tak jíst může. ⁴⁵Ale ten, kdo nedávno přišel, a najatý dělník z ní jíst nesmí! ⁴⁶V témž domě se bude jíst, nic z masa ven nevyneseš a ani kost z ní nezlomíte. ⁴⁷Celé společenství Izraele ať tak jedná! ⁴⁸Jestliže bude u tebe bydlet přistěhovalec a bude chtít slavit velikonoční oběť pro Hospodina, ať se každý muž dá obřezat a pak může být připuštěn k jejímu slavení a bude jako jeden z vás. Žádný neobřezanec však z ní jíst nesmí! ⁴⁹Stejný zákon bude platit pro vás jako pro přistěhovalce, který mezi vámi bydlí!“
     Mojžíš řekl lidu: ^13.11„Až tě Hospodin přivede do kananejské země, jak přísahal tobě i tvým otcům, až ti ji dá, ¹²odevzdáš Hospodinu všechno, co otvírá lůno, každého prvorozeného samce při vrhu tvého dobytka zasvětíš Hospodinu. ¹³Za každého prvorozeného osla dáš beránka; jestliže nevykoupíš, musíš ho zabít. Všechno prvorozené z člověka u svých synů musíš vykoupit!
     ¹⁴Když se tě v budoucnu zeptá tvůj syn: ‚Co to znamená?‘, řekneš mu: ‚Hospodin nás vyvedl silnou rukou z Egypta, z domu otroctví. ¹⁵Když se totiž farao zatvrdil a nechtěl nás propustit, Hospodin pobil všechno prvorozené v egyptské zemi, od prvorozence člověka až do prvorozence dobytka. Proto obětuji Hospodinu všechny samce, kteří otvírají lůno, a vykupuji každého prvorozence ze svých synů.‘ ¹⁶Bude to jako znamení na tvé ruce a jako stuha mezi tvýma očima na připomínku, že nás Hospodin silnou rukou vyvedl z Egypta.“

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z pastorační konstituce II. vatikánského koncilu o Církvi v dnešním světě

     Dnešní svět se jeví zároveň jako mocný i slabý, schopný nejlepšího i nejhoršího, neboť se mu otvírá cesta k svobodě nebo otroctví, k pokroku nebo úpadku, k bratrství nebo nenávisti. Mimoto si člověk uvědomuje, že je na něm, aby správně usměrňoval síly, které sám vyvolal a které ho mohou buď rozdrtit, anebo mu sloužit. Proto si klade některé otázky.
     Rozpory, jimiž trpí dnešní svět, souvisí s hlubší rozporností, jež tkví v srdci člověka.
     Neboť v člověku samém je mnoho činitelů, které se mezi sebou střetávají. Zatímco na jedné straně zjišťuje, že je mnohostranně omezen, neboť je bytost stvořená, cítí na druhé straně, že je ve svých touhách neomezený a povolaný k vyššímu životu.
     Mezi mnoha věcmi, které ho lákají, je nucen neustále volit a některých se zříkat. Navíc je slabý a hříšný, a tak často dělá, co nechce, a nedělá, co by dělat chtěl.¹ Proto sám v sobě trpí rozpolceností, a z té vzniká tolik vážných rozbrojů také ve společnosti.
     Dost lidí odvádí od zřetelného uvědomění tohoto dramatického stavu jejich praktický materialismus, anebo jim třeba brání bída, která na ně tíživě doléhá, aby se nad ním vůbec zamysleli.
     Mnozí se domnívají, že naleznou klid v některém z různých výkladů světa, které se jim nabízejí.
     Někteří zase očekávají, že lidstvo dospěje k pravému a plnému osvobození pouhým lidským přičiněním, a jsou přesvědčeni, že budoucí vláda člověka nad světem splní všechna přání lidského srdce.
     Nechybějí ani takoví, kteří se vzdali naděje nalézt smysl života a vychvalují odvahu těch, kteří se domnívají, že lidská existence postrádá jakýkoli opravdový význam a snaží se jí dát celkový smysl jen na základě vlastního rozumu.
     Tváří v tvář dnešnímu vývoji světa však neustále roste počet lidí, kteří si kladou a s novou naléhavostí pociťují nejzákladnější otázky: Co je člověk? Jaký je smysl bolesti, zla, smrti, které přes všechen dosažený pokrok trvají? Nač ona vítězství, tak draze dosažená? Čím může člověk přispět společnosti a co od ní může očekávat? Co přijde po tomto pozemském životě?
     A Církev věří, že Kristus, jenž pro všechny zemřel a vstal z mrtvých,² dává člověku skrze svého Ducha světlo a sílu, aby mohl dostát svému nejvyššímu povolání, a věří, že lidem nebylo dáno pod nebem jiné jméno, v němž by došli spásy.³
     Věří také, že klíč, střed a cíl celých lidských dějin je v jejím Pánu a Učiteli.
     Kromě toho Církev tvrdí, že za všemi změnami je mnoho věcí, které se nemění a které mají svůj poslední základ v Kristu, jenž je stejný včera, dnes i na věky.^{4
     1} srov. Řím 7, 14-19
     ² srov. 2 Kor 5, 15
     ³ srov. Sk 4, 12
     ⁴ srov. Žid 13, 8

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Dej, ať se k tobě vrátíme, Pane, a my se vrátíme. Obnov naše dny jako kdysi.

První kantikum