[ nová verze ]
24. duben 2020, Pátek
2. týden žaltáře
Doba velikonoční, 2. týden
Sv. Jiří, mučedníka, nezávazná památka
Sv. Fidela ze Sigmaringy, kněze a mučedníka, nezávazná památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář
používat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 24. duben 2020
Sv. Marka, evangelisty, svátek
Měl dvě jména: hebrejské Jan a římské Marek (Sk 12, 12). Jeho matce Marii patřil v Jeruzalémě dům, v němž se scházeli Ježíšovi učedníci;
má se za to, že se tam konala i poslední večeře (Mk 14, 14) a příprava na seslání Ducha Svatého (Sk 1,13). Spolu se svým příbuzným Barnabášem doprovázel sv.
Pavla na jeho první apoštolské cestě (Sk 12, 25), ale z Perge v Pamfýlii se vrátil zpět do Jeruzaléma (Sk 13, 13). Potom odešel s Barnabášem na Kypr
(Sk 15, 39) a později byl s Pavlem v Římě (Flm 24; Kol 4, 10; 2 Tim 4, 11). Byl žákem apoštola Petra a podle jeho kázání napsal evangelium. Snad byl oním
chlapcem, o němž se zmiňuje při vyprávění o Ježíšově zatčení v Getsemanské zahradě (Mk 14, 51-52). Připisuje se mu založení církevní obce v Alexandrii, kde
také zemřel mučednickou smrtí. Jeho ostatky byly v 9. století přeneseny do Benátek.
VIGILIE
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Tys apoštoly oddaně
provázel, muži šlechetný,
pomáhal jsi jim všestranně;
teď náš zpěv s prosbou vyslechni.
Skrze ně, posly Kristovy,
vzešel čas plný milosti,
věk pravdy, míru svobody
a opravdové radosti.
K úkolům těmto i tys byl
od Pána přibrán k účasti.
Proto ti patří stejný díl
slávy i moci, věčné cti.
Tys vséval světlo do srdcí.
Vypros, ať v Kristu – ve Slunci
zrá obilí už vzklíčené,
pro sýpky nebe určené.
S knížaty nebe teď smíš dlít
věčnému Soudci v blízkosti,
pomoz nám všechny dluhy smýt,
ať hřeje nás jas věčnosti.
Buď sláva Kristu Ježíši,
i Otci, s Duchem vznešeným,
že nám všem štěstí nejvyšší
skýtají věčným světlem svým. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Jejich hlas prostupuje celou zemi, zní mluva nebes na sám konec světa. Aleluja.
Žalm 18 (19), 2-7
Celá příroda chválí Boha, svého Stvořitele
Navštívil nás ten, který vychází z výsosti… aby uvedl naše kroky na cestu pokoje. (Srov. Lk 1, 78. 79)
2 O Boží slávě vypravuje nebe, †
obloha hlásá díla jeho rukou, *
3 den dni to říká, noc to šeptá noci. –
4 Není to ani řeč a nejsou slova: *
hovoří takto hlasem nepostižným.
5 Ten hlas však prostupuje celou zemi, †
zní mluva nebes na sám konec světa, *
až tam, kde slunci vybudoval stan. –
6 Z něho pak slunce vychází jak ženich, *
těší se jako běžec před závodem.
7 Vychází od jednoho konce nebes †
a běží zas až na opačný konec, *
před jeho žárem nic se neschová.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Jejich hlas prostupuje celou zemi, zní mluva nebes na sám konec světa. Aleluja.
Ant. 2 Budou mluvit o zásahu Páně, neboť rozpoznají jeho dílo. Aleluja.
Žalm 63 (64)
Modlitba o pomoc proti nepřátelům
V tomto žalmu se připomíná především utrpení Páně. (Sv. Augustin)
2 Uslyš, Bože, moje naříkání, *
před hrůzami nepřátel mě zachraň!
3 Dej mi úkryt před ničemnou smečkou, *
dorážením těch, kdo pášou křivdy! –
4 Jazyky si brousí jako meče, *
zlými slovy střílejí jak šípy,
5 ze zálohy stihnou nevinného, *
zasáhnou ho náhle, neviděni.
6 Odhodlaně kují zhoubné plány, †
kopou jámy, tajně kladou léčky, *
říkají si: „Kdo nás může vidět,
7 kdo prohlédne utajený záměr?" †
Prohlédne ho ten, jenž vidí na dno, *
do hlubiny člověkova srdce. –
8 Bůh je věru stihne svými šípy, *
rány zasáhnou je znenadání.
9 Dá jim padnout za ten jejich jazyk, *
každý nad nimi jen kývne hlavou.
10 Všichni lidé zachvějí se bázní, †
budou mluvit o zásahu Páně, *
neboť rozpoznají jeho dílo. –
11 Spravedlivý raduje se z Pána, †
utíká se k němu, jím se chlubí *
každý, kdo je upřímného srdce.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Budou mluvit o zásahu Páně, neboť rozpoznají jeho dílo. Aleluja.
Ant. 3 Hlásají jeho spravedlnost, jeho slávu vidí národy. Aleluja.
Žalm 96 (97)
Sláva Božího soudu
Tento žalm mluví o spáse světa a o víře všech národů v Krista. (Sv. Atanáš)
1 Pán je král! Ty celá země jásej, *
radujte se, četné ostrovy!
2 Mrak a temnota jej zahalují, *
řád a právo drží jeho trůn.
3 Plamen ohně postupuje před ním, *
nepřátele vůkol spaluje.
4 Jeho blesky ozařují obzor, *
země při tom pohledu se chví.
5 Hory jako z vosku roztávají *
před Pánem, jenž vládne nad zemí.
6 Nebe hlásá jeho spravedlnost, *
jeho slávu vidí národy. –
7 Jak jsou zahanbeni, kdo ctí modly, †
bůžky marnými se honosí! *
Všichni bohové se před ním koří.
8 Uslyšel to Sión, raduje se, †
všechna judská města plesají *
nad výroky tvého soudu, Pane!
9 Povznesen jsi nad veškerou zemi, *
všechna božstva předčíš na výsost. –
10 Pán je přízniv těm, jimž zlo se příčí, †
životy svých věrných ochrání, *
vyprostí je z rukou bezbožníků.
11 Světlo svítí lidem spravedlivým, *
radost lidem srdce čistého.
12 Radujte se, spravedliví, v Pánu, *
jeho svaté jméno velebte!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Hlásají jeho spravedlnost, jeho slávu vidí národy. Aleluja.
V.
Pán dal řeč hlasatelům evangelia, aleluja.
O.
Silnou a mocnou řeč, aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z listu svatého apoštola Pavla Efesanům
4, 1-16
Aby Kristovo tělo dělalo pokroky
1Povzbuzuji vás já, vězněný pro Pána: Žijte způsobem hodným toho povolání, které jste dostali:
2buďte přitom všestranně pokorní, mírní a trpěliví;
snášejte se navzájem v lásce 3a horlivě se snažte zachovávat jednotu ve smýšlení spojeni poutem pokoje.
4Jen jedno je ono tajemné tělo, jen jeden Duch a stejně tak jen jedno vytoužené dobro, ke kterému jste byli povoláni.
5Jeden Pán, jedna víra, jeden křest. 6Jeden Bůh a Otec všech, který je
nade všemi, proniká všecky a je ve všech.
7Ale každému z nás byly uděleny duchovní dary v takové míře, v jaké je chtěl Kristus dát.
8Proto se praví:
Vystoupil vzhůru, odvedl zajatce
a dal lidem dary.
9Když však „vystoupil“, znamená to, že musel předtím sestoupit dolů, na zem. 10Stejná
osoba je ten, kdo sestoupil, i ten, kdo vystoupil až úplně nad nebesa, aby všecko naplnil.
11Tak určil jedny za apoštoly, jiné za kazatele mluvící pod vlivem vnuknutí, jiné za misionáře, jiné pak za pastýře a učitele,
12aby připravil křesťany k úkolům, které mají plnit, aby Kristovo tělo dělalo pokroky,
13dokud nedojdeme všichni k jednotě ve víře a v poznání Božího Syna, k mužné
zralosti, k onomu věku, kdy se na nás uskuteční Kristova plnost. 14Pak už nebudeme jako malé děti, nenecháme se
zmítat a strhovat větrem kdejakého učení, v kterém lidská chytrost a prohnanost podvádí a klame. 15Ale spíše
žijme podle pravdy a v lásce, a tak porosteme po všech stránkách v něho, v Krista, který je naše hlava.
16Z něho celé tělo, tvořící pevnou jednotu, dostává přes jednotlivé klouby výživu, odměřenou každé části zvlášť
podle práce, kterou koná. Tak tedy ono tělo roste a dělá pokroky v lásce.
RESPONSORIUM
2 Petr 1, 21; Přísl. 2, 6
O.
Proroctví nebylo nikdy proneseno z lidské vůle; *
lidé oznamovali Boží výroky proto, že je k tomu přiměl Duch Svatý, aleluja.
V.
Hospodin dává moudrost, z jeho úst vychází poznání a pravda. *
Lidé oznamovali Boží výroky proto, že je k tomu přiměl Duch Svatý, aleluja.
DRUHÉ ČTENÍ
Z traktátu „Proti bludným naukám“ od svatého biskupa Ireneje
(Lib. 1, 10, 1-3: PG 7, 550-554)
Zvěstování pravdy
Církev, která zapustila kořeny po celém světě až do končin země, přijala od apoštolů a jejich učedníků tuto víru: Víru v jednoho Boha,
všemohoucího Otce, který stvořil nebe a zemi, moře i všechno, co je v nich,1 a v jednoho Ježíše Krista, Božího Syna, který se
pro naši spásu stal člověkem, a ve Svatého Ducha, který ústy proroků hlásal Boží záměry a rozhodnutí. Víru v příchod našeho milovaného Pána
Ježíše Krista, jeho narození z Panny, umučení, vzkříšení z mrtvých i nanebevstoupení v těle, i v jeho příchod z nebe v slávě Otcově, aby bylo
všechno sjednoceno pod jednu hlavu2 a všechno lidské pokolení vzkříšeno, aby se tak podle vůle neviditelného Otce před Ježíšem
Kristem, naším Pánem a Bohem, Spasitelem a Králem, sklonilo každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk aby ho vyznal3 a
on aby vykonal nade všemi spravedlivý soud.
Když Církev přijala tuto zvěst a tuto víru, kterou jsme právě vyznali, byť rozptýlena po všem světě, bedlivě ji střeží, jako by přebývala v
jediném domě. A věří zvěstované pravdě, jako kdyby měla jedinou duši a jediné srdce, a jednomyslně ji zvěstuje, učí a předává, jako kdyby měla
jediná ústa. Neboť i když se ve světě mluví rozličnými jazyky, síla tradice je vždy táž.
A ani církve založené v Germánii nevěří jinak ani nic jiného nepředávají, stejně jako ty z Iberie, zemí keltských, z Východu, Egypta a Libye nebo
zprostřed světa; ale jako je slunce, sličné dílo Boží, na celém světě jedno a totéž, tak i zvěstování pravdy, zářící po všem světě a osvěcující
všechny lidi, kteří chtějí poznání pravdy dojít.
Kdyby někdo mezi představenými Církve sebevíc vynikal silou řeči, nemůže hlásat nic jiného, než zde bylo řečeno, neboť nikdo není nad Mistra, a
předávání pravdy nemůže ublížit ani ten, kdo se jen stěží vyjadřuje. Jelikož je totiž víra vždy táž, ani jí nepřidá ten, kdo o ní umí říci velmi
mnoho, ani jí neubere ten, kdo dokáže říci jen málo.
1 Sk 4, 24
2 srov. Ef 1, 10
3 srov. Flp 2, 10-11
RESPONSORIUM
1 Kor 1, 17-18. 21
O.
Kristus mě poslal hlásat evangelium a to ne nějakou slovní moudrostí, aby Kristův kříž nebyl zbaven působivosti. *
Ti ovšem, kteří jdou k záhubě, považují nauku o kříži za hloupost. My však, kteří budeme zachráněni, víme, že tím Bůh projevil svou moc, aleluja.
V.
Protože svět pro samou „moudrost“ nepoznal v projevech Boží moudrosti Boha, uznal Bůh za dobré, že ty, kdo věří, zachrání „pošetilým“ kázáním. *
Ti ovšem, kteří jdou k záhubě, považují nauku o kříži za hloupost. My však, kteří budeme zachráněni, víme, že tím Bůh projevil svou moc, aleluja.
KANTIKA
Ant. Pojďme a klaňme se tomu, který vstal z mrtvých, vždyť skrze kříž vzešla světu radost, aleluja.
První kantikum
Iz 63, 1-5
Pán vítězí nad nepřáteli
Zvítězili Beránkovou krví. (Zj 12, 11)
Kdo tedy přichází z Edomu, *
z Borsy, v zářivém šatě,
nádherně zahalený ve svém plášti, *
a jde kupředu v plnosti své síly? -
"Jsem to já, jenž mluvím spravedlivě *
a mám moc, abych zachraňoval."
Odkud ta červeň na tvém plášti, *
proč jsi oblečený jako ten, kdo šlape v lisu? -
Sám jsem šlapal v kádi *
a z mužů mého lidu se mnou nebyl ani jediný.
A tak jsem je pošlapal ve svém hněvu, *
dupal jsem po nich ve svém rozlícení,
jejich krev stříkala na můj šat *
a potřísnil jsem si celý oděv. -
Neboť mám v srdci den hněvu, *
přichází rok mé odplaty.
Dívám se: nikdo, kdo by mi pomohl! *
Ukazuji svou úzkost: nikdo, kdo by mě podpořil!
Tu mi přišla na pomoc má paže, *
podpořila mě má rozlícenost.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Druhé kantikum
Oz 6, 1-6
Pán je milosrdný a líbí se mu láska, ne oběti
Kristus vstal z mrtvých třetího dne ve shodě s Písmem. (1 Kor 15, 4)
"Pojďte, vraťme se k Pánu. †
Rozdrásal, uzdraví nás; *
udeřil, obváže nám rány;
po dvou dnech nám dá nazpět život, †
třetího dne nás pozdvihne *
a budeme před ním žít.
Poznejme, snažme se poznat Pána; *
jeho příchod je jistý jako jitřenka;
přijde k nám jako prudká přeháňka, *
jako jarní déšť, jenž zavlažuje zemi." –
Co s tebou udělám, Efraime? *
Co s tebou udělám, Judo?
Vždyť vaše láska je jako ranní oblak, *
jako rosa, jež se brzy ztrácí.
Proto jsem je prostřednictvím proroků rozsekal na kusy †
zabil jsem je slovy svých úst *
a můj soud vyvstane jako světlo.
Neboť láska se mi líbí, a ne oběti, *
poznání Boha spíš než celopaly.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Třetí kantikum
Sof 3, 8-13
Ti, kdo zbudou z Izraele, budou nakonec spaseni
Izaiáš prohlašuje o Izraeli: I kdyby bylo synů Izraele jako mořského písku, bude zachráněna jen malá část. (Řím 9, 27)
Proto na mne počkejte, je výrok Páně, *
v den, kdy povstanu jako žalobce;
neboť jsem nařídil, aby se sešly národy, *
shromáždila se království,
abych na vás vylil svou rozlícenost, *
veškerý žár svého hněvu.
Vždyť ohněm mé žárlivosti *
bude pohlcena celá země. -
Ano, tehdy dám národům čisté rty, †
aby všechny mohly vzývat jméno Páně *
a sloužit mu pod jediným jhem.
Z druhého břehu etiopských řek mi moji prosebníci *
přinesou můj obětní dar. –
Toho dne se už nebudeš stydět za všechny zlé skutky, *
jichž ses proti mně dopustil,
neboť z tvého středu odstraním *
tvé vítězoslavné povýšence
a přestaneš se naparovat *
na mé svaté hoře.
Uprostřed tebe ponechám *
jen pokorný a skromný lid. -
A ve jménu Páně bude hledat útočiště
zbytek Izraele.
Už se nebudou dopouštět nepravosti,
už nebudou říkat lež
v jejich ústech se už nenajde *
klamný jazyk. –
Budou však moc pást a odpočívat si,*
aniž by je kdo znepokojoval. –
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Pojďme a klaňme se tomu, který vstal z mrtvých, vždyť skrze kříž vzešla světu radost, aleluja.
EVANGELIA
16, 1-20
Slova svatého evangelia podle Marka
Ježíš Nazaretský, ukřižovaný, byl vzkříšen
Když bylo po sobotě, Marie Magdalská, Jakubova matka Marie a Salome nakoupily vonné oleje,
aby šly Ježíše pomazat. Záhy zrána první den v týdnu přišly k hrobu, když právě vycházelo slunce. Říkaly si mezi sebou:
"Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobky?" Když se podívaly, spatřily, že je kámen od hrobu odvalen. Byl totiž velmi veliký.
Vešly do hrobky a uviděly tam na pravé straně sedět mladého muže oděného bílým rouchem - a polekaly se. On však jim řekl:
„Nelekejte se! Hledáte Ježíše Nazaretského, ukřižovaného. Byl vzkříšen, není tady. Zde je to místo, kam ho položili.
Ale jděte a povězte jeho učedníkům, i Petrovi: Jde před vámi do Galileje, tam ho uvidíte, jak vám řekl.“
Ženy vyšly z hrobky a daly se na útěk, protože na ně padl strach a úžas. A nikomu nic neřekly, protože se bály.
Ježíš po svém zmrtvýchvstání ráno první den v týdnu se zjevil nejdříve Marii Magdalské, z které kdysi vyhnal sedm
zlých duchů. Ona šla a oznámila to těm, kdo bývali s ním, ale teď truchlili a plakali. Ti, když slyšeli, že on žije
a že ho viděla, tomu nevěřili.
Potom se v jiné podobě zjevil dvěma z nich na cestě, když šli na venkov. Ti se vrátili a oznámili to ostatním,
ale oni jim nevěřili.
Konečně se zjevil i jedenácti apoštolům, když byli právě u stolu, a káral je pro jejich nevěru a tvrdost srdce,
že nevěřili těm, kteří ho spatřili vzkříšeného. A řekl jim: „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu!
Kdo uvěří a dá se pokřtít, bude spasen; kdo však neuvěří bude zavržen. Ty, kdo uvěří, budou doprovázet tato znamení: ve jménu mém
budou vyhánět zlé duchy, budou mluvit novými jazyky, budou brát hady do ruky, a když vypijí něco smrtelně jedovatého,
neuškodí jim to; na nemocné budou vkládat ruce, a uzdraví se.“
Tak k nim Pán Ježíš mluvil. Potom byl vzat do nebe a zasedl po Boží pravici. Učedníci pak vyšli a všude kázali.
Pán působil s nimi a potvrzoval jejich slova znameními, která je provázela.
Bože, tebe chválíme. *
Tebe, Pane, velebíme.
Tebe, věčný Otče, *
celá země uctívá.
Tobě všichni andělé, *
tobě všechny moci nebeské,
tobě cherubové, tobě serafové *
bez ustání provolávají:
Svatý, svatý, svatý *
Pán, Bůh zástupů!
Plná jsou nebesa i země *
tvé vznešené slávy.
Tebe oslavuje *
skvělý sbor apoštolů,
tebe oslavuje *
velký počet proroků,
tebe oslavují *
bělostné šiky mučedníků;
tebe oslavuje *
Církev po širém světě:
tebe, Otce, *
neskonale velebného,
tvého milovaného, *
pravého a jediného Syna,
stejně jako Ducha Svatého, *
Utěšitele.
Ty jsi Král slávy, *
Kriste!
Ty jsi Otcův *
věčný Syn.
Abys vysvobodil člověka, přijals jeho tělo *
a neváhal ses narodit z Panny.
Ty jsi zvítězil nad smrtí *
a otevřel věřícím království nebes.
Sedíš po pravici Boží *
ve slávě Otce.
Věříme, že přijdeš *
jako soudce.
Proto tě prosíme, pomoz svým služebníkům; *
vždyť jsi je vykoupil předrahou krví!
Dej, abychom byli uvedeni k tvým svatým *
do věčné slávy.
* Zachraň, Pane, svůj lid *
a žehnej svému dědictví.
Kraluj mu *
a vyvyš jej na věky.
Každého dne *
dobrořečíme tobě
a chválíme tvé jméno na věky, *
až na věky věků.
Rač nás, Pane, tohoto dne, *
chránit před hříchem.
Smiluj se nad námi, Pane,*
smiluj se nad námi.
Sešli nám, Pane, své milosrdenství, *
jak v tebe doufáme.
V tebe, Pane, doufám, *
nebudu zahanben na věky.
* Poslední část (prosby) se může vynechat.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, tys povolal svatého evangelistu Marka, aby hlásal radostnou zvěst spásy; veď nás,
ať se věrně držíme tohoto poselství a následujeme tvého Syna. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|