Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

8. červenec 2019
Druhé mezidobí, 14. týden
2. týden žaltáře

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Do noci vstaňme, všichni spolu bděme,
o svatých žalmech přitom rozjímejme
a Pánu pějme srdci vznícenými
    líbezné hymny.

Ať za své písně Vládci laskavému
můžeme jednou k sídlu nebeskému
v průvodu jeho svatých vystoupiti
    ve věčné žití.

To, dobrý Bože, neváhej nám dáti,
Otče i Synu i ty, Duchu Svatý,
ať celým světem nikdy neustává
    tobě znít chvála. Amen.

Během dne:

Sluch svého božství pozorný a vlídný
k modlitbě naší nakloň, Bože, z nebe.
Prosby svých věrných služebníků přijmi,
    prosíme tebe.

Nachyl k nám z trůnu tváře rozjasněné,
vlej olej v lampy dohořívající,
ať vzplanou jasem, a zapuď vše temné
    z hlubiny srdcí.

Zbav nás všech hříchů, pln soucitu s námi,
omyj z nás špínu, pouta hříchů sejmi,
viníků ušetř a laskavou dlaní
    ležící zvedni.

Buď věčná sláva vzdána Bohu Otci,
i tobě, Synu, z Otce narozený,
s nímž vládne Svatý Duch se stejnou mocí
    nad světy všemi. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Svou cestu života svěř Pánu, on už učiní své.

Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví. (Mt 5, 5)

¹ Nerozhořčuj se nad špatnými, *
      neřevni na ty, kdo pášou zlo!
² Zakrátko zvadnou jako tráva, *
      uschnou jak bujná bylina. –

³ Důvěřuj v Pána a čiň dobro, *
      pokojně, věrně v své zemi žij.
⁴ Jen v Pánu měj své potěšení: *
      po čem tvé srdce touží, on dá. –

⁵ Svou cestu života svěř Pánu, *
      důvěřuj, on už učiní své.
⁶ Jak světlu dá vzejít tvé spravedlnosti *
      a tvému právu jak bílému dni. –

⁷ Tichý buď před Pánem, spolehni na něj, †
      nežárli na toho, komu se daří, *
      i když je přitom samá lest.
⁸ Přemáhej hněv a zanech záští, *
      nezlob se, z toho roste jen zlo.
⁹ Zlí totiž budou vyhlazeni; *
      kdo v Pána doufá, podrží zem. –

¹⁰ Jen ještě chvíli a bezbožník zmizí: *
       pohleď, tu stál – a není ho již!
¹¹ Kdežto pokorní obdrží zemi *
       a hojný pokoj bude jim přán.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Svou cestu života svěř Pánu, on už učiní své.

Ant. 2 Odvrať se od zlého a čiň jen dobré, poctivé podepře Pán.

¹² Bezbožník ukládá spravedlivému *
       a zuby skřípe na něho.
¹³ Pán však se jeho úkladům směje, *
       vidí už nadcházet jeho den. –

¹⁴ Hříšníci tasí svoje meče, *
       k výstřelu napínají luk,
    jen aby skláli ubožáka, *
       pobili všechny pokojné.
¹⁵ Vnikne však jejich meč do jejich srdcí *
       a jejich luky se přelomí. –

¹⁶ Lepší je trocha poctivcova *
       než velké jmění bezbožných;
¹⁷ protože hříšným se přerazí paže, *
       kdežto poctivé podepře Pán. –

¹⁸ Pán dobře zná život bezúhonných, *
       dědictví jejich je na věky.
¹⁹ V neblahých dobách nebudou v hanbě, *
       i za dnů hladu se nasytí. –

²⁰ Zatímco bezbožní propadnou zkáze: *
       vždyť všichni nepřátelé Páně
    jsou jen jako to luční kvítí: *
       zaniknou, odvanou jako dým. –

²¹ Hříšník se dluží, aniž co vrací; *
       dobrý však z lásky rozdává.
²² Ti, jimž Pán žehná, zdědí zemi, *
       ti, které proklel, vyhynou. –

²³ Pán posiluje kroky toho, *
       čí život se mu zalíbil.
²⁴ Padne-li, ležet nezůstane, *
       vždyť Pán ho drží za ruku. –

²⁵ Ať mlád nebo k stáru, já nezažil nikdy, †
       aby byl dobrý ponechán v bídě *
       a jeho děti šly žebrotou.
²⁶ Vždycky se slituje, potřebným půjčí, *
       v dětech svých bude požehnán. –

²⁷ Odvrať se od zlého, čiň jen dobré, *
       zůstaneš takto na věky živ.
²⁸ Vždyť Pán má lásku k spravedlnosti *
       a neopouští svoje věrné;
    zatímco nepoctiví zajdou, *
       rod hříšných bude vyhlazen.
²⁹ Jen spravedliví zdědí zemi, *
       na věky na ní budou žít.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Odvrať se od zlého a čiň jen dobré, poctivé podepře Pán.

Ant. 3 Doufej v Pána, choď jeho cestou.

³⁰ Ústa řádného mluví vždy moudře *
       a jeho jazyk pravdivě.
³¹ V srdci si nese Boží zákon, *
       krok jeho nezakolísá.
³² Za spravedlivým slídí hříšník *
       a snaží se ho usmrtit.
³³ Pán ho však nenechá napospas zlému, *
       na soudu nedá ho odsoudit. –

³⁴ Doufej v Pána, choď jeho cestou †
       a povýší tě k držení země, *
       záhubu hříšných uvidíš.
³⁵ Znával jsem hříšného násilníka, *
       jak pyšný cedr se vypínal:
³⁶ přišel jsem podruhé – nebylo ho, *
       hledal jsem jej a nenašel! –

³⁷ Hleď na zbožné, hleď na poctivé: *
       takovým patří budoucnost.
³⁸ Bezbožní vesměs však dojdou zkázy, *
       potomstvo hříšných vyhyne.
³⁹ Sám Pán je spásou spravedlivých, *
       v čas nouze jim je ochranou.
⁴⁰ Pán jim dá pomoc a vysvobození *
       za to, že v něho doufají.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Doufej v Pána, choď jeho cestou.

V. Jen ty mě moudrému vědění nauč.
R. Neboť tvým příkazům důvěřuji.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhé knihy Samuelovy

     ^18.6I vytáhl lid do pole proti Izraeli. K bitvě došlo v Efrajimském lese. ⁷Izraelský lid tam byl Davidovými služebníky poražen. V ten den došlo k velké porážce, bylo dvacet tisíc padlých. ⁸Bitva se rozšířila po celé té zemi a les toho dne pohltil více lidu než meč.
     ⁹Stalo se, že se Absalom střetl náhodou s Davidovými bojovníky. Absalom jel na mezku, a když se mezek dostal pod větvoví velkého dubu, uvázl hlavou v dubu a visel mezi nebem a zemí, zatímco mezek pod ním proběhl. ¹⁰Uviděl ho jeden muž a oznámil to Joabovi: „Viděl jsem Absaloma viset na dubu.“
     ¹¹Joab řekl muži, který mu to oznámil: „Když jsi ho viděl, proč jsi ho tam nesrazil k zemi? Byl bych ti dal deset šekelů stříbra a jeden pás.“ ¹²Ale ten muž Joabovi odvětil: „I kdybych dostal na ruku tisíc šekelů stříbra, nevztáhl bych ruku na královského syna. Na vlastní uši jsme přece slyšeli, co král přikázal tobě, Abišajovi a Ethajovi: ‚Jen mi dejte pozor na mládence Absaloma!‘ ¹³Mám být sám proti sobě? Před králem se přece pranic neukryje, ba ty sám by ses proti mně postavil.“ ¹⁴Joab řekl: „Nebudu se tu s tebou zdržovat.“ Popadl tři oštěpy a vrazil je Absalomovi do srdce; ten byl ještě v objetí dubu živý. ¹⁵Deset Joabových zbrojnošů Absaloma obstoupilo a ubili ho k smrti.
     ¹⁶Pak Joab zatroubil na polnici a lid přestal Izraele pronásledovat; Joab v tom lidu zabránil. ¹⁷Absaloma vzali, hodili ho v lese do velké strže a navršili na něj převelkou hromadu kamenů. Celý Izrael se rozutekl, každý ke svému stanu.
     ²⁴David seděl mezi dvěma branami. Strážný vystoupil na střechu brány nad hradbami, pozvedl oči a uviděl muže, který běžel sám. ²⁵Pozorovatel vzkřikl a oznámil to králi. Král řekl: „Je-li sám, nese dobrou zvěst.“ Zatímco se přibližoval víc a více, ²⁶spatřila hlídka druhého běžce. Hlídka zvolala na strážného: „Hle, nějaký muž a běží sám.“ Král řekl: „Také ten ohlásí dobrou zvěst.“ ²⁷Hlídka hlásila: „Připadá mi, že ten první, co běží, je jako Achimaas, syn Sadokův.“ Král podotkl: „To je dobrý muž a přichází s dobrou zvěstí.“
     ²⁸Achimaas hlasitě pozdravil krále: „Pokoj!“ Poklonil se králi tváří k zemi a pokračoval: „Požehnán buď Hospodin, tvůj Bůh, jenž ti vydal muže, kteří pozdvihli ruce proti králi, mému pánu!“ ²⁹Král se ptal: „Je s mládencem Absalomem vše v pořádku?“ Achimaas odvětil: „Když Joab posílal králova služebníka a mne, služebníka tvého, viděl jsem veliký shluk, ale nevím nic.“ ³⁰Král řekl: „Odstup a postav se tamhle!“ A on odstoupil a postavil se tam. ³¹A hle, přišel Kušan. Kušan řekl: „Radostná zpráva, můj pane, králi: Hospodin ti dnes zjednal spravedlnost vůči všem, kteří povstali proti tobě.“ ³²Král řekl: „Je zdráv jinoch Absalom?“ Kušan řekl: „Ať mají stejný osud jako ten jinoch nepřátelé krále, mého pána, a všichni, kteří povstanou proti tobě se zlými úmysly!“
     ^19.1Král celý zdrcený vystoupil do horní místnosti brány a propukl v pláč. A cestou říkal: „Můj synu Absalome, můj synu; synu můj, Absalome! Kéž bych umřel já místo tebe, Absalome, můj synu, můj synu!“
     ²Joab dostal zprávu: „Hle, král pláče a naříká nad Absalomem.“ ³Vítězství toho dne se změnilo pro všechen lid ve smutek, když slyšeli zprávu: „Král běduje nad svým synem.“ ⁴A vojsko vstoupilo toho dne do města kradmo, jako se vkrádá vojsko plné hanby, že se dalo v bitvě na útěk. ⁵Král si zavinul tvář a velmi hlasitě křičel: „Můj synu Absalome, Absalome, synu můj, synu můj!“

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z výkladu žalmů svatého biskupa Augustina

     Bratři, žádáme vás, abyste se nejen měli rádi navzájem, ale abyste měli rádi i ty, kteří jsou mimo; ať už jsou to pohané, kteří dosud v Krista nevěří, nebo od nás odloučení, kteří s námi Hlavu vyznávají, ale od těla jsou odloučeni. Bratři, mělo by nám jich být líto jako vlastních bratrů. Ať chtějí nebo nechtějí, jsou našimi bratry. Přestanou jimi být, až se přestanou modlit: Otče náš.¹
     O jistých lidech řekl prorok: Těm, kteří vám řeknou: Nejste našimi bratry, odpovězte: Jste našimi bratry.² Rozhlédněte se, o kom by se to dalo říci. O pohanech? Ne, nenazýváme je přece svými bratry ani podle Písma ani podle církevních zvyklostí. Či snad o Židech, kteří neuvěřili v Krista?
     Čtěte apoštola a uvidíte, že pokud apoštol řekne bratři, aniž cokoli přidá, nemá na mysli nikoho než křesťany. Proč svého bratra odsuzuješ nebo proč svým bratrem pohrdáš?³ A na jiném místě říká: Působíte bezpráví a škodu, a to bratřím.⁴
     Pak tedy ti, kdo říkají: „Nejste našimi bratry“, nás považují za pohany. Proto nás chtějí i znovu křtít a tvrdí, že my nemáme, co dávají oni. Důsledkem toho je jejich blud, že nás neuznávají za své bratry. Proč však nám řekl prorok: Vy jim odpovězte: Jste našimi bratry, ne-li proto, že my uznáváme jejich křest, který již znovu neudílíme? Takže oni tím, že neuznávají náš křest, popírají, že jsme jejich bratry; a my jim tím, že neopakujeme jejich křest, ale uznáváme jej jako náš, říkáme: Jste našimi bratry.
     Třeba řeknou: „Proč nás vyhledáváte? Co po nás chcete?“ Pak odpovězme: Jste našimi bratry. Třeba řeknou: „Jděte pryč, nemáme s vámi nic společného.“ A my naopak s vámi máme tuze společného: Vyznáváme jednoho Krista a musíme být v jednom těle a pod jednou hlavou.
     Zapřísaháme vás tedy, bratři, pro tu nejhlubší lásku, jejímž mlékem se živíme a jejímž chlebem se sytíme, pro Krista, našeho Pána, pro jeho dobrotivost vás zapřísaháme. Je už čas, abychom jim projevovali velkou lásku a hojné milosrdenství, abychom se za ně k Bohu modlili, aby jim jednou dal rozumné smýšlení, aby se vzpamatovali a viděli, že nemají vůbec nic, čím by mohli odporovat pravdě. Zůstala jim už jen chorobná podrážděnost a v ní jsou tím slabší, čím víc si myslí, že mají sil. Za tyto slabé dávejte Bohu nejhlubší lásku svého srdce. I když žijí podle světského rozumu, živočišně a světsky, jsou to naši bratři; neboť slaví tytéž svátosti – ne sice s námi, ale tytéž; odpovídají týmž Amen – ne sice s námi, ale týmž. Ze srdce se za ně modlete.
     ¹ Mt 6, 9
     ² Iz 66, 5 (LXX)
     ³ Řím 14, 10
     ⁴ 1 Kor 6, 8

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

První kantikum