[ nová verze ]
24. únor 2017, Pátek
3. týden žaltáře
První mezidobí, 7. týden Pro OP: Bl. Konstance z Fabriana, kněze, nezávazná památka Pro OP: Bl. Ascensiony Nicol Goni, panny, nezávazná památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. večerní chvály
kompletář
používat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 24. únor 2017 První mezidobí, 7. týden 3. týden žaltáře
VIGILIE
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Ty, Bože, vlídný nadmíru,
původce díla vesmíru,
ač trojí v božství vznešeném,
jsi dárce bytí jeden jen.
Slyš vlídně tento chvalozpěv,
v němž ozývá se tklivý vzdech:
Kéž smíme jednou bez výhrad
čistým srdcem tě nazírat.
Ať oheň lásky očistné
do našich beder pronikne,
ať zbraně neodkládáme
a na tvůj příchod čekáme.
Za to, že ticho noční tmy
rušíme zpěvy zvučnými,
uděl nám hojné dary své
v nebeské vlasti zářivé.
To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.
Během dne:
Ty věčné slávy původ jsi,
Ducha sedmeré milosti
uděl nám v tebe věřícím
a skloň se vlídně k prosícím.
Nemoci těla zažeň v dál,
od mysli pohoršení vzdal,
vše podlé i s kořeny spal
a utiš srdcí těžký žal.
Rozjasni mysl světlem svým,
podporuj každý čestný čin,
slyš modlitby tě prosících,
dej věčný život v nebesích.
Teď po úsecích sedmi dní,
plyne čas žití veškeren,
a v osmý den, ten poslední,
nastane pro nás soudný den.
Náš Spasiteli, v onen čas,
ve hněvu neodsuzuj nás,
nás po levici nezařaď
dej po pravici tobě stát.
A až se k prosbám věrných svých
ty, Pane, skloníš milostiv,
kéž věčně z nitra vděčného
chválíme Trojjediného. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Ať chválí Pána za slitování, za divy, které k dobru lidí konal.
Žalm 106 (107)
Poděkování za vysvobození
Bůh poslal Izraelitům své slovo, když dal hlásat, že nastává pokoj skrze Ježíše Krista. (Sk 10, 36)
I
1 Slavte Pána za to, jak je dobrý, *
jak až na věky je milosrdný!
2 Tak ať mluví vykoupení Pánem, *
vykoupení z nepřátelské moci!
3 Shromáždil je ze všech končin země, *
kde je východ, západ, jih či sever. –
4 Bloudili nehostinnou pustinou, *
nenacházeli místo k usídlení.
5 Hladem a žízní přitom strádali, *
život v nich ponenáhlu vyhasínal.
6 Volali tedy k Pánu v úzkostech *
a on je z jejich bídy vysvobodil. –
7 Na správnou cestu on je uvedl, *
aby tak došli místa k osídlení.
8 Ať chválí Pána za slitování, *
za divy, které k dobru lidí konal!
9 Napájel hrdlo jejich žíznivé, *
lačnící hrdlo plnil dobrotami. –
10 Vězeli ve smrtelných temnotách, *
vrženi do bídy a do okovů,
11 že Božím příkazům se vzpírali *
a opovrhli radou Nejvyššího.
12 I bylo jejich srdce zkrušeno, *
že padali a nikdo nepomohl.
13 Volali tedy k Pánu v úzkostech *
a on je z jejich bídy vysvobodil. –
14 Z těch temnot smrtelných je vyvedl, *
přelomil jejich okovy a strhl.
15 Ať chválí Pána za slitování, *
za divy, které k dobru lidí konal;
16 za to, že brány z bronzu rozrazil, *
závory železné že zlomil vedví.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Ať chválí Pána za slitování, za divy, které k dobru lidí konal.
Ant. 2 Viděli díla Páně a žasli nad jeho divy.
II
17 Ochuravěli pro svou nepravost, *
zkrušeni byli za své těžké viny.
18 Už se jim každý pokrm ošklivil, *
takže už měli blízko k branám smrti.
19 Volali tedy k Pánu v úzkostech *
a on je z jejich bídy vysvobodil. –
20 Seslal své slovo, jím je uzdravil *
a zachránil je opět před záhubou.
21 Ať chválí Pána za slitování, *
za divy, které k dobru lidí konal!
22 Ať přinášejí oběť děkovnou, *
s jásotem rozhlašují jeho skutky! –
23 V lodích se vydávali na moře, *
po mnoha vodách pluli za obchodem;
24 přitom pak díla Páně vídali, *
žasli nad jeho divy v mořské hloubi.
25 Přikázal, zdvihl vítr bouřlivý, *
ten mořské vlny do vysoka vzdouval.
26 Vzlétali k nebi, do vln padali, *
že hrůzou v nich až duše zkomírala.
27 Zmítali, káceli se opile, *
se vší svou dovedností byli v koncích.
28 Volali tedy k Pánu v úzkostech *
a on je z jejich bídy vysvobodil. –
29 Bouřlivý vichr ztišil ve vánek *
a zklidnilo se mořské vlnobití.
30 Radovali se z toho ztišení; *
a přivedl je k touženému místu.
31 Ať chválí Pána za slitování, *
za divy, které k dobru lidí konal!
32 Ať ve shromáždění ho velebí, *
ve sboru starších ať jej oslavují!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Viděli díla Páně a žasli nad jeho divy.
Ant. 3 S radostí to vidí bohabojní, v srdci budou chovat skutky lásky Páně.
III
33 On proměňoval řeky v pouště, *
prameny ve vyprahlou zem,
34 úrodné kraje v solné pláně *
za to, že zlý byl tamní lid.
35 Poušť zase změnil na jezero, *
vyprahlou hlínu na pramen: –
36 tam usídlil pak hladovící, *
města si mohli zbudovat.
37 Zřídili pole, vinohrady *
a měli hojnou úrodu.
38 Žehnal jim, rozrostli se hojně, *
i chovných zvířat měli dost. –
39 Ten však, jenž ponižuje mocné *
a dá jim bloudit na poušti,
40 že zas jich ubylo a chřadli *
pod tíhou strádání a ran,
41 chudáka ale zvedl z bídy, *
jak stádo zmnožil jeho rod.
42 S radostí to vidí bohabojní, *
všechna zloba musí sklapnout ústa.
43 Kdo jsi moudrý, měj to na paměti! *
V srdci chovej skutky lásky Páně!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 S radostí to vidí bohabojní, v srdci budou chovat skutky lásky Páně.
V.
Pane, až k oblakům tvá věrnost dosahuje.
R.
Tvé rozsudky jak mořské hlubiny.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Kazatel
11, 7 – 12, 14
Úvahy o stáří
11,7Sladké je světlo
a milé pro oči je vidět slunce.
8Ano, i když někdo žije mnoho let,
ať se ve všech raduje,
ať si vzpomene, že pochmurných dnů bude hodně.
Všechno, co se stane, je marnost.
9Raduj se, jinochu, ve svém mládí,
ať tě rozveseluje srdce v tvém jinošství.
Jdi tam, kam tě vede tvé srdce,
sleduj to, co těší tvé oči,
ale věz, že ode všeho tě Bůh odvolá ke skládání účtů.
10Vzdal starost ze svého srdce,
zažeň bolest ze svého těla,
neboť mladost a bujarost je marnost.
12,1Pamatuj na svého Tvůrce ve dnech svého mládí,
než přijdou zlé doby
a dostaví se léta, o kterých řekneš:
„Nemám je rád,“
2než se zatmí slunce a světlo,
měsíc a hvězdy,
než se s deštěm mraky navrátí,
3kdy se budou chvět strážci domu,
kdy se shrbí silní muži,
přestanou pracovat prořídlé mlečky
a zatmí se těm, kdo hledí z oken,
4zavřou se dveře navenek,
když zeslábne zvuk mlýnku,
zastaví se trylek ptáka
a zmlknou všichni zpěvaví ptáci.
5I z výšek bude strach
a bázeň z cesty.
Mandloň zbělí květem,
ztěžka se vleče kobylka,
kapara je bez účinku-
neboť člověk odchází do svého věčného příbytku,
naříkači již obcházejí po ulicích,
6než se přetrhne stříbrný řetěz,
roztříští lampa ze zlata,
rozbije vědro u pramene
a zlomí kolo u cisterny.
7Pak se vrátí prach do země, odkud vzešel,
a duch se vrátí k Bohu, který ho dal.
8Marnost nad marnost
– praví Kazatel –
všechno je marnost.
9Kromě toho, že Kazatel byl moudrý, ještě učil lidi vědění, mnoho naslouchal,
přemýšlel a skládal četná přísloví. 10Kazatel se snažil nalézt bystrá slova a
vhodně napsat slova pravdy.
11Výroky mudrců jsou jako bodce, sbírky pouček jsou jako zaražené hřebíky, jsou
dány od jednoho pastýře. 12Co nad to je, toho se chraň, můj synu! Nepřestává se
totiž psát mnoho knih; přílišné uvažování unavuje tělo.
13Závěrem všeho slyš toto: Boj se Boha a zachovávej jeho přikázání, to je úkol
každého člověka. 14Vždyť Bůh povolá na svůj soud každý skutek, všechno, co je
skryté, ať je to dobré, nebo špatné.
RESPONSORIUM
Žl 70 (71), 17.9; Žl 15 (16), 11
O.
Učils mě, Bože, od mládí, dodnes tvé mocné divy hlásám.
* Nezavrhuj mě ve stáří.
V.
Naplníš mě radostí před tvou tváří, po tvé pravici je slast navěky. * Nezavrhuj mě ve stáří.
DRUHÉ ČTENÍ
Z výkladu svatého biskupa Řehoře z Agrigenta na knihu Kazatel
(Lib. 10, 2: PG 98, 1138-1139)
Přistupte k Pánu a budete osvíceni
Sladké je světlo a milé pro oči je vidět slunce,1
říká Kazatel. Kdyby světlo zmizelo, svět by přestal být světem a život životem.
To dobře věděl Mojžíš, člověk, který směl hledět na Boha, a proto řekl: Bůh
viděl, že světlo je dobré.2 My však musíme myslet na veliké, pravé a věčné světlo, které osvěcuje každého
člověka přicházejícího na tento svět,3 to jest na Krista, Spasitele a Vykupitele
světa. Ten se stal člověkem a sestoupil až do nejzazších končin lidského bytí.
Proto David říká: Zpívejte Bohu, velebte jeho jméno, upravte cestu tomu, který
sestupuje k západu. Jeho jméno je Hospodin, jásejte před ním.4
Kazatel tedy nazval světlo sladkým a předpověděl, že pro nás bude dobré, až na
vlastní oči uvidíme Slunce slávy, totiž toho, který v čase svého božského
vtělení řekl: Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude chodit v temnotě,
ale bude mít světlo života.5 A jinde: Soud pak záleží v tomto: Světlo přišlo na
svět.6 Takže skrze tento obraz světla Slunce, které vidíme tělesnýma očima, bylo
zvěstováno duchovní Slunce spravedlnosti; to bylo opravdu tím nejsladším sluncem
pro ty, kterým bylo dáno být jeho učedníky a vidět ho na vlastní oči, jak žije a
přebývá mezi lidmi jako každý jiný člověk, i když nebyl jako každý jiný. Byl
přece pravý Bůh, a proto vracel slepým zrak, chromým dával opět chodit a hluchým
slyšet, očišťoval malomocné a mrtvé navracel pouhým slovem životu.
Ani dnes není skutečně nic sladšího, než upírat k němu duchovní zrak, nazírat ho
a v duši přemýšlet o jeho čiré božské kráse, neboť toto obecenství a
společenství naplňuje jasem a krásou, srdce přetéká blažeností, duše se věnčí
svatostí, vzrůstá schopnost poznání, až posléze všechno zaplaví Boží radost vyplňující všechny dny našeho pozemského života.
Právě to naznačil moudrý Kazatel, když řekl: I když člověk žije mnoho let, ať se
ve všech raduje.7 Ano, Slunce spravedlnosti je zdrojem veškeré radosti pro ty,
kteří z něho nespouštějí oko. Prorok David o tom říká: Jásají před Bohem a
veselí se v radosti.8 A jinde: Jásejte vstříc Pánu, spravedliví, zbožným sluší vroucí chvalozpěv.9
1 Kaz 11, 7
2 Gn 1, 4
3 srov. Jan 1, 9 (Vulg.)
4 Žl 67 (68), 5 (LXX)
5 Jan 8, 12
6 Jan 3, 19
7 Kaz 11, 8
8 Žl 67 (68), 4
9 Žl 32 (33), 1
RESPONSORIUM
Žl 33 (34), 4.6; Kol 1, 12-13
O.
Velebit pojďte Pána spolu se mnou, společně vzdejme chválu jeho jménu! *
Vzhlédněte k němu, ať se rozjasníte, a nikdy tvář vám nezachmuří hanba.
V.
On vás uschopnil k účasti na dědictví věřících ve světle, On nás totiž vytrhl z
moci temnosti. * Vzhlédněte k němu, ať se rozjasníte, a nikdy tvář vám nezachmuří hanba.
KANTIKA
Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.
První kantikum
Iz 33, 2-3.5-6.7b-8.10
Modlitba v nouzi
V Kristu jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání. (Kol 2, 3)
Pane, dej nám milost, v tebe doufáme. *
Buď naší spásou každé ráno a také naší spásou v době tísně.
Před hlučným lomozem utíkají národy, *
když povstáváš, prchají pohané
na všechny strany. -
Pán je vyvýšen, neboť trůní nahoře, *
zahrnuje Sión právem a spravedlností.
A bezpečím pro tvůj život bude toto: †
moudrost a znalost jsou bohatstvím, jež zachraňuje *
bázeň Páně, to je jeho poklad. -
Poslové pokoje hořce pláčí. *
Cesty jsou opuštěné, po cestách již nikdo nechodí,
porušila se smlouva, pohrdlo se svědky, *
na nikoho se nedbalo.
Nyní povstávám, říká Pán, *
nyní se vzpínám, nyní se zvedám.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Druhé kantikum
Iz 33, 13-16
Bůh bude soudit spravedlivé
To zaslíbení platí vám i vašim dětem, ale také všem, kdo jsou ještě daleko, které si povolá Pán, náš Bůh. (Sk 2, 39)
Vy, kdo jste daleko, slyšte, co jsem udělal, *
a vy, kdo jste blízko, vizte dílo mé moci.
Na Siónu se děsí hříšníci, *
a hrůza zachvacuje ty, kdo pohrdají Pánem.
Kdo z vás může bydlet se stravujícím ohněm? *
Kdo z vás vydrží u věčného žáru? –
Kdo jedná správně *
a mluví pravdu,
kdo pohrdá vyděračským ziskem *
a odmítá všechny úplatky,
kdo si zacpává uši, aby neslyšel o prolévání krve, *
kdo zavírá oči, aby neměl zalíbení ve zlu. –
Takový bude přebývat na výsostech, *
jako skála pevný bude jeho hrad.
Vždycky bude mít chleba, *
voda mu nevyschne nikdy.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Třetí kantikum
Sir 36, 11-17
Modlitba za Boží lid
Věčný život je to, že poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. (Kol 2, 3)
Smiluj se nad lidem, který dostal od tebe jméno, *
nad Izraelem, jehož jsi nazval svým prvorozeným.
Smiluj se nad svým svatým městem, *
nad Jeruzalémem, kde přebýváš.
Naplň Sión svými nevýslovnými slovy *
a svůj lid svou slávou. -
Vydej svědectví svým prvním tvorům, *
splň proroctví učiněná tvým jménem.
Uspokoj ty, kdo v tebe doufají, *
ať jsou tví proroci hodnověrní.
Vyslyš, Pane, modlitbu svých služebníků *
podle Áronova požehnání tvému lidu.
A všichni na zemi ať poznají, *
že ty jsi Pán, věčný Bůh. –
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.
EVANGELIA
Slova svatého evangelia podle Jana 20, 19-31
Po osmi dnech přišel Ježíš
Navečer toho prvního dne v týdnu přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“
Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se. Znovu jim řekl: „Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám
vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha Svatého! Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“
Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: „Viděli jsme Pána!“ On jim však odpověděl:
„Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a dokud nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím!“
Za týden byli učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Potom vyzval Tomáše:
„Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.“ Tomáš mu odpověděl: „Pán můj a
Bůh můj!“ Ježíš mu řekl: „Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a uvěřili!“
Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili,
že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu.
MODLITBA
Modleme se:
Dej nám, prosíme, všemohoucí Bože, abychom vždycky poznávali, co se ti líbí,
a slovy i skutky věrně plnili tvou vůli. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|