Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

22. červen 2016
Druhé mezidobí, 12. týden
4. týden žaltáře

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Perutný zvěstovatel dní
nám hlásí blízké svítání.
Buditel srdcí, Pán, je tu
a burcuje nás k životu.

Opusťte, volá, lůžka svá,
snem ztěžklá, slehlá, nezdravá,
a střídmí, čistí v srdci svém
vždy bděte, neboť blízko jsem!

Až se červánky zářivé
po ranním nebi rozlejí,
ať nás, vždy v práci poctivé,
posílí světla nadějí.

K Ježíši s pláčem volejme,
z duše vždy bdělé, upřímné:
Jen usilovné vzývání
spát čistým srdcím zabrání.

Kriste, rozežeň dřímoty,
už rozbils krunýř temnoty,
všech starých hříchů zbav i nás
a v duši nalej nový jas.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

Během dne:

V nás lásku k tobě probuď již,
Bože, jenž viny odpouštíš,
a s vlídností se k srdcím schyl,
když jsi je od vin očistil.

Jak cizinci sem přišli jsme,
jak vyhnanci zde úpíme.
Ty jsi náš přístav, otčina,
veď nás, kde život začíná.

Jsi pramen žití, pravdy jas,
po tobě žízní láska v nás.
Je nevýslovně blažený
zrak toho, jenž tě vidět smí.

Tobě zní sláva nesmírná,
i když jen chval těch vzpomíná,
jež tobě stále vzdávají,
kdo k tobě duchem vzlétají.

To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Nezvítězilo jejich rámě, nýbrž tvá pravice, tvá jasná tvář.

V tom všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. (Řím 8, 37)

² Na vlastní uši jsme slýchali, Bože, *
      otcové naši nám vyprávěli
   o tom, cos vykonal za jejich dnů, *
      v tom dávném čase rukou svou.
³ Pohany vyhnals, je jsi tam vsadil,
      národy potřels a jim jsi dal růst. –

⁴ Nedobyli si mečem tu zemi, *
      nezvítězilo jejich rámě,
   nýbrž tvá pravice, tvoje rámě, *
      tvá jasná tvář jen z lásky k nim. –

⁵ Ty jsi to, ty, můj král a můj Bůh, *
      jenž jsi dal zvítězit Jákobovi.
⁶ S tebou jsme zdolali nepřátele, *
      tvým jménem deptáme protivníky. –

⁷ Na svém luku si nezakládám, *
      nevděčím za vítězství meči:
⁸ tys nám dal zvítězit nad nepřáteli, *
      pokořils ty, kdo nás nenávidí.
⁹ Proto jsme denně se chlubili Bohem, *
      povždy jsme chválili tvé jméno.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Nezvítězilo jejich rámě, nýbrž tvá pravice, tvá jasná tvář.

Ant. 2 Pán od vás neodvrátí svou tvář, obrátíte-li se k němu.

¹⁰ Teď jsi nás odvrhl, ponechal v hanbě, *
       netáhneš, Bože, už do boje s námi.
¹¹ Nechals nás utíkat před nepřítelem, *
       loupí nás ti, kdo nás nenávidí.
¹² Vydals nás v plen jak jateční stádo, *
       mezi pohany rozptýlil jsi nás. –

¹³ Lacino prodáváš svůj národ, *
       pramálo jsi tím prodejem získal.
¹⁴ Sousedům dal jsi nás v opovržení, *
       všem kolem dokola k hanbě a smíchu.
¹⁵ Dopustils, že jsme v přísloví vešli, *
       pohané nad námi kývají hlavou. –

¹⁶ Stále svou hanbu mám před očima, *
       studem se celý červenám v tváři,
¹⁷ slyším-li samou hanu a výsměch, *
       vidím-li mstivého nepřítele.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pán od vás neodvrátí svou tvář, obrátíte-li se k němu.

Ant. 3 Vzbuď se, Pane, a nechtěj nás zatratit navždy.

¹⁸ A toto všechno dolehlo na nás, †
       i když jsme na tebe nezapomněli, *
       úmluvu s tebou neporušili,
¹⁹ naše srdce se neodvrátilo, *
       nesešly naše kroky z tvé cesty,
²⁰ a tys nás rozbil v šakalích místech, *
       ty jsi nás zastřel temnotami. –

²¹ Kdybychom bývali zapomněli †
       na svaté jméno svého Boha *
       a vztáhli ruce k cizímu bohu,
²² což by to Bůh byl nezpozoroval? *
       On přece zná všechny tajnosti srdce.
²³ Pro tebe stále nás pobíjejí, *
       jednají s námi jak s jatečním stádem. –

²⁴ Procitni, Pane, proč ještě spíš? *
       Vzbuď se a nechtěj nás zatratit navždy!
²⁵ Proč stále před námi skrýváš svou tvář, *
       bídu a strast naši zapomínáš?
²⁶ Naše duše je sražena v prach, *
       na zemi ulpělo naše tělo.
²⁷ Povstaň už, Pane, na pomoc pospěš, *
       v milosti své nás vysvoboď!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Vzbuď se, Pane, a nechtěj nás zatratit navždy.

V. Zjev jasnou tvář svému služebníku.
R. Nauč mě, Pane, svým přikázáním.

PRVNÍ ČTENÍ

Z první knihy Samuelovy

     ^21.2I přišel David do Nobu ke knězi Achimelechovi. Achimelech vyděšen vyšel Davidovi vstříc a otázal se ho: „Proč jsi sám? Není s tebou nikdo?“ ³David knězi Achimelechovi odvětil: „Mám pověření od krále. Poručil mi: Nikdo ať nezví o tom, k čemu tě posílám a čím jsem tě pověřil. Družině jsem uložil, aby čekali na určeném místě. ⁴Nyní však mi dej, co máš po ruce, pět chlebů, či co se najde.“
     ⁵Kněz Davidovi odpověděl takto: „Nemám po ruce obyčejný chléb, je tu jenom posvátný chléb. Jen jestli se družina vyvarovala styku se ženami.“ ⁶David odpověděl knězi ujištěním: „Jistě. Žen jsme se nedotkli ani včera ani předevčírem. Když jsem odcházel, byla těla členů družiny čistá, i když šlo o všední cestu. Tím spíše budou čistí tělem dnes.“ ⁷Kněz mu tedy dal posvátný chléb, protože tam jiný nebyl, totiž jenom chléb předkladný, který byl od Hospodinovy tváře odložen, aby tam byl položen čerstvý chléb v den, kdy se starý odebíral.
     ⁸V onen den však tam byl jeden ze Saulových služebníků zdržující se před Hospodinem, jménem Doeg Edomský, nejpřednější ze Saulových pastýřů.
     ⁹David se ještě tázal Achimelecha: „Nemáš zde po ruce nějaké kopí nebo meč? Nevzal jsem s sebou svůj meč ani svou zbroj, protože králova záležitost byla neodkladná.“ ¹⁰Kněz řekl: „Je tu meč Filišťana Goliáše, kterého jsi zabil v Terebintové dolině. Je zavinutý do pláště za efódem. Chceš-li si jej vzít, vezmi. Kromě něho tu žádný jiný není.“ David odvětil: „Není nad něj, dej mi jej.“
     ^22.1David odtud odešel a uchýlil se do jeskyně Odallamu. Když o tom uslyšeli jeho bratři a celý dům jeho otce, sestoupili tam k němu. ²Také se kolem něho shromáždili všichni utlačovaní, všichni stíhaní věřitelem a všichni, jejichž život byl plný hořkosti. Stal se jejich vůdcem. Bylo s ním na čtyři sta mužů.
     ³Odtud David odešel do Mispy Moabské. Moabskému králi řekl: „Ať tu prosím zůstanou můj otec a má matka s vámi, dokud nezvím, jak se mnou Bůh naloží.“ ⁴Nechal je u moabského krále a pobývali u něho po všechny dny, pokud byl David ve skalní skrýši.
     ⁵Prorok Gad pak řekl Davidovi: „Nezůstávej ve skalní skrýši. Odeber se do judské země.“ David šel, až přišel do lesa Haretu.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z homilií svatého biskupa Řehoře z Nyssy

     To, co patrně zakoušejí ti, kdo se z nějakého vysokého horského vrcholu dívají dolů na široširou vodní hladinu, přihodilo se i mé mysli, když pohlédla z výšin Pánova slova jako z nějakého horského vrcholu do neproniknutelné hlubiny Božích myšlenek.
     Na mnoha přímořských místech lze jistě vidět horu, která směrem k moři vypadá, jako by jí bylo půl odříznuto, tak spadá přímo od vrcholu až do hlubin a při jejím vrcholu přečnívá nad hlubinu malý výběžek. Nu, a jako každý, kdo se z takové vyhlídky v tak veliké výšce podívá na moře, které leží v hlubině pod ním, nejspíš dostane závrať, tak nyní jako by trpěla závratí i moje duše, unešená do výšin následujících slov Páně: Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.¹
     Tento pohled slibuje Bůh těm, kdo očistili svá srdce. Avšak Boha nikdo nikdy neviděl,² jak říká veliký Jan. A totéž dosvědčuje i vznešený duch Pavlův, když říká: Nikdo z lidí ho neviděl, ani uvidět nemůže.³ To je ona srázná, hladká a strmá skála, která neposkytuje myšlenkám žádnou oporu, na níž by mohly pevně stanout; také Mojžíš mezi svými zásadami prohlašuje, že Bůh je nepřístupný, takže naše mysl se k němu nikterak nemůže přiblížit. Každá pomoc tu selže. Není totiž nikdo, jak Mojžíš říká, kdo by viděl Boha a zůstal naživu.⁴
     Vidět Boha však znamená věčný život! Avšak není možné, aby Boha bylo vidět – dosvědčují to sloupové víry – Jan, Pavel i Mojžíš. Netočí se ti hlava z hlubiny, která se při těch slovech otvírá? Je-li Bůh život, pak, kdo ho nevidí, nevidí život. Boha však vidět nelze, jak svědčí proroci a apoštolové, které Bůh poslal. V co tedy může člověk vůbec ještě doufat?
     Pán však ochabující naději pozvedá a dodává jí sílu. Stejně jako to učinil Petrovi: když byl v nebezpečí, že zmizí v hlubině, opět ho postavil na klidnou vodní hladinu, že se o ni mohl při chůzi opřít.⁵
     Podá-li tedy i nám Pán svou ruku a dá-li nám, kteří se ztrácíme v hlubinách různých úvah, spočinout na docela jiném poznání, nebudeme se muset bát, neboť nás bude pevně držet Slovo a přímo nás povede za ruku. Vždyť blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha, jak praví Pán.
     ¹ Mt 5, 8
     ² Jan 1, 18
     ³ 1 Tim 6, 16
     ⁴ srov. Ex 33, 20
     ⁵ srov. Mt 14, 31

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

První kantikum