[ nová verze ]
20. červen 2015, Sobota
3. týden žaltáře
Druhé mezidobí, 11. týden Pro OP: Bl. Markéty Ebnerové, panny, mnišky, nezávazná památka Sobotní památka Panny Marie
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. první večerní chvály
kompletář po prvních chválách
vigilie
používat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 20. červen 2015 12. NEDĚLE BĚHEM ROKU
VIGILIE
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Čas půlnoci se přiblížil,
hlas proroka nás vybízí,
abychom Bohu, Otci všech,
i Synu pěli chvalozpěv.
A s nimi Duchu Svatému.
Vždyť Bohu trojjedinému
podstaty pouze jediné
vždy vzdávat chvály musíme.
V té době úzkost utkvěla
tím, že meč Zhoubce – anděla
se smrtí kosil v její tmě
prvorozence v Egyptě.
Věrným však je to spásná noc,
vždyť tentýž anděl neměl moc
použít svého trestu v ní
tam, kde zřel krve znamení.
Lkal hořce Egypt nad syny
tak hroznou smrtí zašlými.
Jen Izrael byl spokojen,
krví beránka ochráněn.
My jsme ten pravý Izrael,
chraňme se zla i nepřátel.
Chráněni krví Kristovou
sdílíme, Pane, radost tvou.
Dej, Králi, ať jsme hodni cti
i slávy tvého království,
ať smíme tebe též i my
velebit věčně písněmi. Amen.
Během dne:
Zdravíme den, slavný den našich dní,
přešťastný den, den Páně vítězný,
hodný toho, že jím jen radost zní,
ze všech prvý!
Boží světlo slepým se zjevuje,
v něm peklo Pán kořisti zbavuje,
přemáhá smrt a s nebem smiřuje
zemské nivy.
Když rozsudkem Vladaře věčného
na lidský rod jho hříchu dolehlo,
ty, Bože, dál člověka slabého
v lásce chráníš.
Všemocný Bůh v hluboké moudrosti
mírnil svůj hněv svou dobrotivostí,
když celý svět do jícnu propasti
řítil se již.
Vykupitel lidského plemene
vítězně jde z propasti pekelné,
na ramenou jehňátko ztracené
k nebi nese.
Boží mír už se snáší na zemi
a Boží řád dosáhl splnění,
slávu Pána velebme písněmi
v jasném plese.
V líbezný zpěv nebeské otčiny
vpadni, Církvi, písněmi vděčnými.
Aleluja ať hlasy vroucími
tvůj lid pěje.
Vítězná pouť smrti je za námi,
ať naši hruď naplní plesání.
Buď světu mír, ať se ráj chválami
rozechvěje. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Kdo smí vstoupit na horu Páně, stanout na jeho svatém místě.
Pokud se následující žalm použil na invitatorium, použije se žalm 94(95).
Žalm 23 (24)
Pán vstupuje do své svatyně
Kristu se při jeho nanebevstoupení otevřely brány nebe. (Sv. Irenej)
1 Pánu zem patří se vším, co nese, *
jeho je svět i vše, co v něm žije.
2 Sám jej založil nad oceány, *
upevnil nad tekoucími proudy. –
3 Kdo smí vstoupit na horu Páně, *
stanout na jeho svatém místě?
4 Ten, kdo má čisté ruce i srdce, *
neklame, nepřísahá křivě.
5 Dostane od Pána požehnání, *
u Boha Zachránce nalezne pomoc.
6 To je rod těch, kdo hledají Pána, *
hledají tvář Boha Jákobova. –
7 Zvyšte se ještě, vy brány, †
zvětšte se, pradávné vjezdy, *
pro příchod slavného krále!
8 „Kdo je ten král tak slavný?“ †
Pán, jenž je silný a mocný, *
Pán, který mocný je v boji. –
9 Zvyšte se ještě, vy brány, †
zvětšte se, pradávné vjezdy, *
pro příchod slavného krále!
10 „Kdo je ten král tak slavný?“ †
On, Pán zástupů věčných, *
On, král věčné slávy!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Kdo smí vstoupit na horu Páně, stanout na jeho svatém místě.
Ant. 2 Národy, chvalte našeho Boha, on naší duši daroval život, aleluja.
Žalm 65 (66)
Děkovný chvalozpěv
O vzkříšení Páně a obrácení pohanů. (Hésychios)
I
1 Jásejte Bohu všechny země, *
2 zpívejte k slávě jeho jména!
3 Řekněte Bohu: „Jaký jsi mocný, †
skutky tvé moci tak podivuhodné, *
že se i nepřítel poklonit musí!
4 Celý svět ať se ti koří a zpívá, *
ať zpívá k poctě tvého jména!“ –
5 Pojďte a vizte Boží skutky! *
Úžasné je, co lidem činí.
6 Proměnil moře v suchou zemi, †
potom i řeku přešli pěšky. *
On je nám zdrojem radování!
7 On vládne navěky svou mocí, †
národy sleduje svým zrakem, *
zpupní se neodváží vzepřít. –
8 Národy, chvalte našeho Boha *
a všude šiřte jeho chválu!
9 On naší duši daroval život, *
našim nohám klopýtnout nedal. –
10 Zajisté jsi nás, Bože, i zkoušel, *
v plameni tříbil jako stříbro.
11 Dopustils, že jsme v soužení vešli, *
na bedra vložils nám těžké břímě.
12 Nechals lidi nám přes hlavu cválat, †
prošli jsme ohněm, prošli vodou: *
vyvedls nás však do volnosti!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Národy, chvalte našeho Boha, on naší duši daroval život, aleluja.
Ant. 3 Poslyšte bohabojní, co Bůh mi dobrého činí, aleluja.
II
13 S obětním darem jdu do tvého domu, *
abych ti splnil dané sliby,
14 tak jak mi v nouzi vyšly ze rtů, *
jak ti je přednesla má ústa.
15 Tučnou zvěř nesu ti k zápalné žertvě, †
z beranů obětní dým ať stoupá, *
býčky a kozly ti obětuji. –
16 Pojďte a poslyšte, bohabojní, *
povím, co Bůh mi dobrého činí.
17 Ještě jsem k němu křičel v tísni, *
a již můj jazyk mu chvalozpěv chystal.
18 Kdybych byl v srdci smýšlel špatně, *
Bůh by mě jistě nevyslyšel.
19 Avšak Bůh moje modlitby slyšel, *
mému volání popřál sluchu. –
20 Pánu buď za to dík a chvála, †
že moji modlitbu neodmítl, *
a svou lásku mi neodepřel.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Poslyšte bohabojní, co Bůh mi dobrého činí, aleluja.
V.
Boží slovo je plné života a síly.
R.
Ostřejší než každý dvojsečný meč.
PRVNÍ ČTENÍ
Z první knihy Samuelovy
16, 1 – 13
David pomazán na krále
1Hospodin řekl Samuelovi: „Jak dlouho se budeš rmoutit pro Saula kvůli tomu, že jsem ho zavrhl,
aby nebyl králem nad Izraelem? Naplň svůj roh olejem a jdi! Posílám tě k Jesseovi, Betlémanu,
protože jsem si vyhlédl krále mezi jeho syny.“ 2Samuel odpověděl: „Jak mohu jít? Saul se to
dozví a zabije mě.“ Hospodin řekl: „Vezmi s sebou tele a řekneš: ‚Přicházím obětovat Hospodinu.‘
3Jessea pozveš k oběti a já ti ukážu, co máš dělat: pomažeš mi, koho ti označím.“
4Samuel tedy vykonal, jak mu řekl Hospodin, a odebral se do Betléma. Starší města mu znepokojeně
šli naproti a řekli: „Je tvůj příchod pokojný?“ 5Odpověděl: „Pokojný. Přišel jsem obětovat Hospodinu.
Posvěťte se a pojďte se mnou k oběti.“ Posvětil též Jessea a jeho syny a pozval je k oběti.
6Když přišli a spatřil Eliaba, řekl si: „Jistě tenhle je před Hospodinem jeho pomazaný.“
7Hospodin však řekl Samuelovi: „Nevšímej si jeho vzhledu ani jeho vysoké postavy, neboť ho vylučuji. Nedívám se
totiž jako člověk: člověk soudí podle zdání, Hospodin vidí do srdce.“ 8Tu Jesse přivolal Abinadaba
a předvedl ho před Samuela. On řekl: „Ani toho Hospodin nevyvolil.“ 9Jesse předvedl Šammu. I řekl:
„Ani toho Hospodin nevyvolil.“ 10Jesse předvedl před Samuela sedm svých synů, ale Samuel řekl:
„Mezi nimi Hospodin nevyvolil nikoho.“
11A zeptal se: „Jsou to již všichni chlapci?“ Jesse odpověděl: „Ještě je nejmladší, ten pase stáda.“
Samuel tedy řekl Jesseovi: „Pošli pro něho, neboť nesedneme k jídlu, dokud sem nepřijde.“ 12Poslal
tedy a uvedl ho: byl plavovlasý, s krásnýma očima a milého vzhledu. Tu řekl Hospodin: „Nuže, pomaž
ho; to je on.“ 13Samuel vzal roh s olejem a pomazal ho uprostřed jeho bratrů. Od toho dne i nadále
působil s Davidem Hospodinův duch. Samuel vstal a odešel do Ramy.
RESPONSORIUM
Žl 88 (89), 20.22.21
O.
Čelenku jsem vložil na mladého reka, z lidu jsem jej zdvihl, mnou je vyvolen, *
aby moje ruka stále byla při něm.
V.
Davida jsem našel, svého služebníka, jeho pomazal jsem svatým olejem. *
Aby moje ruka stále byla při něm.
DRUHÉ ČTENÍ
Z traktátu „O Trojici“ od kněze Faustina
(Nn. 39-40: CCL. 69, 340-341)
Kristus je králem a knězem navěky
Náš Spasitel se podle těla stal skutečným Kristem – to je Pomazaným – neboť je pravý král i pravý kněz:
je opravdu obojí, a nikdo ať si nemyslí, že některé z těchto důstojenství je u Spasitele menší.
Slyš, jak sám říká, že se stal králem: Já jsem přece byl od něho ustanoven králem na Siónu,
jeho svaté hoře.1 A slyš, že je také knězem, jak svědčí Otec, který o něm říká: Jsi knězem
navěky, tak jak jím Melchizedech byl.2 Jako první byl ve Starém zákoně na kněze pomazán olejem
pomazání Árón,3 a přece neříká „podle řádu Árónova“, aby nevzniklo přesvědčení, že i Spasitelovo
kněžství se může předávat posloupností. To kněžství, které představoval Árón, se totiž zakládalo
na posloupnosti. Ale Spasitelovo kněžství se nástupnictvím na nikoho druhého nepřenáší, neboť on
sám ustavičně zůstává knězem. A proto bylo napsáno: Jsi knězem navěky, tak jak jím Melchizedech byl.
Spasitel je tedy podle těla jak králem, tak knězem, ale nebyl pomazán tělesně, nýbrž duchovně.
Dávní králové a kněží Izraele, kteří byli olejem pomazáni tělesně, byli jednak králové, jednak kněží;
nikdo však nebyl obojí zároveň, ale jeden každý z nich byl buď král, nebo kněz. Kristu jedinému
totiž náleží ve všem dokonalost a plnost, protože on přišel, aby naplnil zákon.
Ale i když žádný z nich nebyl zároveň obojím, přece když byli tělesně pomazáni olejem na krále nebo
na kněze, nazývali se pomazanými. Spasitel však, který je skutečný Kristus – to je Pomazaný – byl
pomazán Duchem Svatým, aby se naplnilo, co o něm bylo psáno: Proto pomazal tě Pán, tvůj Bůh,
olejem radosti jak žádného.4 Tím tedy byl pomazán více než druhové jeho jména, že byl pomazán
olejem radosti, a tím není označován nikdo jiný než Duch Svatý.
Že je to pravda, dozvídáme se od samotného Spasitele. Neboť když vzal knihu proroka Izaiáše a otevřel
ji, četl: Duch Páně je nade mnou, a proto mě pomazal.5 A pak řekl posluchačům, že se proroctví
právě před nimi naplnilo. Ale i kníže apoštolů Petr učil, že to pomazání, jímž se Spasitel stal Pomazaným,
je Duch Svatý, a také moc Boží, jak hovořil ve Skutcích apoštolů k muži věrnému a milosrdnému, který
byl tehdy setníkem. Neboť mezi jiným řekl: Po křtu, který hlásal Jan, vyšel z Galileje Ježíš Nazaretský,
jehož Bůh pomazal Duchem Svatým a mocí, chodil zde a konal mocné činy a uzdravoval všechny, které opanoval
ďábel.6
Vidíš, že i Petr řekl, že tento Ježíš byl podle těla pomazán Duchem Svatým a mocí. A tak se skutečně
sám Ježíš podle těla stal Kristem – to je Pomazaným – protože tím, že byl pomazán Duchem Svatým, se stal
králem i knězem navěky.
1 Žl 2, 6 (Vulg.)
2 Žl 109 (110), 4
3 srov. Ex 21, 7
4 Žl 44 (45), 8
5 Iz 61, 1; srov. Lk 4, 17
6 srov. Sk 10, 37.38
RESPONSORIUM
_
O.
Ježíš, velekněz navěky podle řádu Melchizedechova, vešel jednou provždy do svatyně, *
a tím nám získal věčné vykoupení.
V.
Vstoupil tam pro nás jako předchůdce, *
a tím nám získal věčné vykoupení.
KANTIKA
Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.
První kantikum
Iz 33, 2-3.5-6.7b-8.10
Modlitba v nouzi
V Kristu jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání. (Kol 2, 3)
Pane, dej nám milost, v tebe doufáme. *
Buď naší spásou každé ráno a také naší spásou v době tísně.
Před hlučným lomozem utíkají národy, *
když povstáváš, prchají pohané
na všechny strany. -
Pán je vyvýšen, neboť trůní nahoře, *
zahrnuje Sión právem a spravedlností.
A bezpečím pro tvůj život bude toto: †
moudrost a znalost jsou bohatstvím, jež zachraňuje *
bázeň Páně, to je jeho poklad. -
Poslové pokoje hořce pláčí. *
Cesty jsou opuštěné, po cestách již nikdo nechodí,
porušila se smlouva, pohrdlo se svědky, *
na nikoho se nedbalo.
Nyní povstávám, říká Pán, *
nyní se vzpínám, nyní se zvedám.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Druhé kantikum
Iz 33, 13-16
Bůh bude soudit spravedlivé
To zaslíbení platí vám i vašim dětem, ale také všem, kdo jsou ještě daleko, které si povolá Pán, náš Bůh. (Sk 2, 39)
Vy, kdo jste daleko, slyšte, co jsem udělal, *
a vy, kdo jste blízko, vizte dílo mé moci.
Na Siónu se děsí hříšníci, *
a hrůza zachvacuje ty, kdo pohrdají Pánem.
Kdo z vás může bydlet se stravujícím ohněm? *
Kdo z vás vydrží u věčného žáru? –
Kdo jedná správně *
a mluví pravdu,
kdo pohrdá vyděračským ziskem *
a odmítá všechny úplatky,
kdo si zacpává uši, aby neslyšel o prolévání krve, *
kdo zavírá oči, aby neměl zalíbení ve zlu. –
Takový bude přebývat na výsostech, *
jako skála pevný bude jeho hrad.
Vždycky bude mít chleba, *
voda mu nevyschne nikdy.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Třetí kantikum
Sir 36, 11-17
Modlitba za Boží lid
Věčný život je to, že poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. (Kol 2, 3)
Smiluj se nad lidem, který dostal od tebe jméno, *
nad Izraelem, jehož jsi nazval svým prvorozeným.
Smiluj se nad svým svatým městem, *
nad Jeruzalémem, kde přebýváš.
Naplň Sión svými nevýslovnými slovy *
a svůj lid svou slávou. -
Vydej svědectví svým prvním tvorům, *
splň proroctví učiněná tvým jménem.
Uspokoj ty, kdo v tebe doufají, *
ať jsou tví proroci hodnověrní.
Vyslyš, Pane, modlitbu svých služebníků *
podle Áronova požehnání tvému lidu.
A všichni na zemi ať poznají, *
že ty jsi Pán, věčný Bůh. –
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.
EVANGELIA
Slova svatého evangelia podle Lukáše 24, 13-35
Zůstaň s námi, neboť se připozdívá
Dva z Ježíšových učedníků se ubírali do vesnice zvané Emauzy, která je vzdálená od Jeruzaléma šedesát honů.
Hovořili spolu o tom všem, co se stalo. Jak tak hovořili a uvažovali, přiblížil se k nim sám Ježíš a připojil se k nim.
Zeptal se jich: „O čem to cestou spolu rozmlouváte?“ Zastavili se celí smutní. Jeden z nich - jmenoval se Kleofáš - mu odpověděl:
„Ty jsi snad jediný, kdo se zdržuje v Jeruzalémě a neví, co se tam tyto dny stalo?“ Zeptal se jich: „A co se stalo?“
Odpověděli mu: „Jak Ježíše z Nazareta, který byl prorok mocný činem i slovem před Bohem i přede vším lidem, naši velekněží a přední
mužové odsoudili k smrti a ukřižovali. My však jsme doufali, že on je ten, který má vysvobodit Izraele. A k tomu všemu je to dnes
třetí den, co se to stalo. Některé naše ženy nás sice rozrušily. Byly časně ráno u hrobu, nenalezly jeho tělo, přišly a tvrdily, že
měly i vidění andělů a ti prý říkali, že on žije. Někteří z našich lidí odešli k hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy říkaly,
jeho však neviděli.“
A on jim řekl: „Jak jste nechápaví a váhaví uvěřit tomu všemu, co mluvili proroci! Což to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, a tak vejít
do své slávy?“ Potom začal od Mojžíše, probral dále všechny proroky a vykládal jim, co se ve všech částech Písma na něj vztahuje.
Tak došli k vesnici, kam měli namířeno, a on dělal, jako by chtěl jít dál. Ale oni na něho naléhali: „Zůstaň s námi, neboť se připozdívá
a den se už nachýlil." Vešel tedy dovnitř, aby zůstal s nimi. Když byl s nimi u stolu, vzal chléb, pronesl nad ním požehnání,
rozlámal ho a podával jim. Vtom se jim otevřely oči a poznali ho. On jim však zmizel. Tu si mezi sebou řekli: „Což nám nehořelo srdce,
když k nám na cestě mluvil a odhaloval smysl Písma?"
Ještě tu hodinu se vydali na cestu a vrátili se do Jeruzaléma. Tam našli pohromadě jedenáct apoštolů i jejich druhy. Ti řekli:
"Pán skutečně vstal a zjevil se Šimonovi.“ Oni sami pak vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak ho poznali při lámání chleba.
Bože, tebe chválíme. *
Tebe, Pane, velebíme.
Tebe, věčný Otče, *
celá země uctívá.
Tobě všichni andělé, *
tobě všechny moci nebeské,
tobě cherubové, tobě serafové *
bez ustání provolávají:
Svatý, svatý, svatý *
Pán, Bůh zástupů!
Plná jsou nebesa i země *
tvé vznešené slávy.
Tebe oslavuje *
skvělý sbor apoštolů,
tebe oslavuje *
velký počet proroků,
tebe oslavují *
bělostné šiky mučedníků;
tebe oslavuje *
Církev po širém světě:
tebe, Otce, *
neskonale velebného,
tvého milovaného, *
pravého a jediného Syna,
stejně jako Ducha Svatého, *
Utěšitele.
Ty jsi Král slávy, *
Kriste!
Ty jsi Otcův *
věčný Syn.
Abys vysvobodil člověka, přijals jeho tělo *
a neváhal ses narodit z Panny.
Ty jsi zvítězil nad smrtí *
a otevřel věřícím království nebes.
Sedíš po pravici Boží *
ve slávě Otce.
Věříme, že přijdeš *
jako soudce.
Proto tě prosíme, pomoz svým služebníkům; *
vždyť jsi je vykoupil předrahou krví!
Dej, abychom byli uvedeni k tvým svatým *
do věčné slávy.
* Zachraň, Pane, svůj lid *
a žehnej svému dědictví.
Kraluj mu *
a vyvyš jej na věky.
Každého dne *
dobrořečíme tobě
a chválíme tvé jméno na věky, *
až na věky věků.
Rač nás, Pane, tohoto dne, *
chránit před hříchem.
Smiluj se nad námi, Pane,*
smiluj se nad námi.
Sešli nám, Pane, své milosrdenství, *
jak v tebe doufáme.
V tebe, Pane, doufám, *
nebudu zahanben na věky.
* Poslední část (prosby) se může vynechat.
MODLITBA
Modleme se:
Svatý Bože, dej, ať jsme naplněni úctou a láskou k tobě; vždyť ty nás
stále miluješ, staráš se o nás jako Otec a nikdy nás nepřestáváš vést.
Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|