Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

25. prosinec 2014
Sv. Štěpána, prvomučedníka, svátek

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Buď ve sváteční dnešní den
mučedník Štěpán všemi ctěn,
neboť se palmou vítězství
získanou bojem první skví.

Proti lžisvědkům sám když stál,
on, věrný svědek, neselhal,
Ježíše viděl ve slávě
stát po pravici Otcově.

Ty, mučedníku vznešený,
stůj při nás v každém soužení
a k vroucím prosbám otevř nám
nebeské brány dokořán.

Omytý krví proudící,
skvíš se jak hvězda zářící,
v prosbách svých vzpomeň také nás,
ať uzříme tvé slávy jas.

To rád nám uděl, Ježíši,
zrozený z Panny nejčistší,
ty s Otcem, Duchem zároveň
na věky vládneš věkům všem. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Štěpán, pln Ducha Svatého, pohleděl k nebi a spatřil Boží slávu a Ježíše, jak stojí po Boží pravici.

Spolčili se proti tvému svatému služebníku Ježíšovi, kterého jsi pomazal za Mesiáše. (Sk 4, 27)

¹ Proč se bouří kmeny pohanů, *
      národy proč snují marné plány?
² K boji povstávají králové, †
      smlouvají se vládci proti Pánu, *
      proti jeho pomazanému.
³ „Zpřetrhejme jejich okovy, *
      shoďme ze sebe ta jejich pouta!“ –

⁴ Směje se jim na nebesích Pán, *
      úsměšek má pro ně na svém trůnu.
⁵ Potom k nim však s hněvem promluví, *
      vyděsí je ve svém rozhořčení:
⁶ „Já jsem svého krále dosadil *
      na Siónu, na své svaté hoře!“ –

⁷ Rozhodnutí Páně rozhlásím. †
      Takto ke mně promluvil můj Pán: *
      „Tys můj syn, dnes já jsem tebe zplodil.
⁸ Požádej, a národy ti dám, *
      zemi budeš vlastnit do všech končin.
⁹ Povládneš jim prutem železným, *
      jako z hlíny džbán je můžeš rozbít.“ –

¹⁰ Proto, králové, už prohlédněte, *
      poučit se dejte, vládci země!
¹¹ V bázni služte Pánu, vzývejte ho, *
      v rozechvění líbejte mu nohy,
¹² ať se k vaší zkáze nerozhorlí, †
      neboť hněvem snadno může vzplanout. *
      Blaze všem, kdo důvěřují v něho!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Štěpán, pln Ducha Svatého, pohleděl k nebi a spatřil Boží slávu a Ježíše, jak stojí po Boží pravici.

Ant. 2 Štěpán pak klesl na kolena a hlasitě zvolal: Pane Ježíši, nepřičítej jim tento hřích.

Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. (Mt 5, 6)

¹ K Pánu se utíkám! Jak smíte říkat: *
      „Raději do hor uleť jako pták. –

² Hle, hříšníci už napínají luky, †
      už přikládají na tětivu šíp, *
      střílejí ve tmě proti poctivým.
³ Jestliže základy jsou otřeseny, *
      co spravedlivý tady dokáže?“ –

⁴ Pán však, ten sídlí ve svém svatém chrámě, *
      jeho trůn je na nebesích,
   jeho oči hledí dolů, *
      jeho zrak nás lidi zkoumá.
⁵ Pán zkouší bezbožné i spravedlivé: †
      Kdo lne k násilí a křivdě, *
      toho z duše nenávidí.
⁶ Ať na hříšné dští uhlíky a síru, *
      žhavý vítr jim dá v úděl! –

⁷ Protože Pán je vskutku spravedlivý, †
      rád má spravedlivé skutky, *
      zbožní spatří jeho tvář.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Štěpán pak klesl na kolena a hlasitě zvolal: Pane Ježíši, nepřičítej jim tento hřích.

Ant. 3 Nikdo nemohl obstát před jeho moudrostí a Duchem, který z něho mluvil.

V době, kdy jako člověk žil na zemi, přednesl s naléhavým voláním a se slzami vroucí modlitby... a byl vyslyšen pro svou úctu k Bohu. (Srov. Žid 5, 7)

¹ Slyš, Pane, Spravedlivý, slyš můj hlas, *
      vyslyš mou prosbu ze rtů, které nelhou!
² Jen od tebe ať vyjde rozsudek, *
      tvé oči samy vidí, co je právo. –

³ Kdybys mé srdce zkoušel za noci, †
      zkoumal mě do dna, ohněm tříbil mě, *
      nepravost žádnou na mně nenalezneš.
⁴ Má ústa nehřeší, jak bývá zvyk, *
      já jenom podle slov z tvých rtů se řídím.
⁵ Já kráčím po cestě tvých zákonů, *
      má noha na tvé stezce nekolísá. –

⁶ Já k tobě volám, Bože, vyslyš mě! *
      Sluch ke mně nakloň, vyslechni mé slovo!
⁷ Učiň mi, Pane, div své milosti, †
      zachraň ty, kdo se k tobě utíkají, *
      před těmi, kdo se vzpouzejí tvé ruce!
⁸ Jak zřítelnici v oku svém mě střez *
      a v bezpečí mě ukryj pod svá křídla
⁹ před bezbožníky, co mě skličují, *
      před nepřáteli, co mě krutě tísní.
¹⁰ Jest jejich srdce tukem zarostlé *
       a ústa mají plna zpupných řečí.
¹¹ Číhají na mne, obstupují mě, *
       očima měří, jak mě svalit na zem;
¹² jako když lev se chystá na kořist, *
       nebo lví mládě, které číhá v skrytu. –

¹³ Povstaň už, Pane, sraz ho, hříšníka, *
       svým mečem chraň můj život před rouhačem!
¹⁴ Svou rukou, Pane, chraň mě před lidmi! *
       Ať jejich život vezme bídný konec!
    Tím, cos jim přisoudil, jim naplň břich, †
       ať mají dost i jejich synové *
       a ještě zbytky nechají svým dětem!
¹⁵ Já spravedlivý, spatřím však tvou tvář; *
       až procitnu, tvůj zjev mě bude sytit.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Nikdo nemohl obstát před jeho moudrostí a Duchem, který z něho mluvil.

V. I když mě postihly útlak a tíseň.
O. Přesto se těším z tvých ustanovení.

PRVNÍ ČTENÍ

Ze Skutků apoštolů

     ^6.8Štěpán, plný milosti a síly, dělal mezi lidem veliké divy a znamení. ⁹Ale tu zasáhli někteří z tak zvané synagógy propuštěnců s lidmi z Kyrény, Alexandrie, Kilíkie a Asie a začali se přít se Štěpánem. ¹⁰Nemohli však obstát před jeho moudrostí a Duchem, který z něho mluvil. ¹¹Navedli tedy některé lidi, aby vypovídali: „Slyšeli jsme ho, jak mluví rouhavé řeči proti Mojžíšovi a proti Bohu.“ ¹²Tím rozbouřili lid, starší a učitele Zákona. Ti ho pak přepadli a násilím ho přivedli do velerady. ¹³Přivedli také křivé svědky a ti vypovídali: „Tenhle člověk neustále vede řeči proti chrámu a proti Zákonu. ¹⁴Tak jsme ho slyšeli, že říkal: 'Ježíš Nazaretský rozboří tento chrám a změní ustanovení, která máme od Mojžíše.'“
     ¹⁵Všichni, kdo seděli ve veleradě, upřeně se na něho podívali a viděli, že se jeho tvář podobá tváři anděla.
     ^7.1Velekněz se pak zeptal: „Je tomu tak?“ A on začal mluvit: „Bratři a otcové, poslyšte! ⁴⁴Naši praotcové měli na poušti stánek svědectví. Tak jim to nařídil sám Bůh, když řekl Mojžíšovi, že ho má udělat podle vzoru, který viděl. ⁴⁵Ten stánek naši praotcové převzali a vnesli ho s Jozuem do země obsazené od pohanů, které Bůh před našimi otci vyhnal. A tak to zůstalo až do Davidových časů. ⁴⁶Ten došel přízně u Boha a prosil, aby směl zbudovat příbytek Jakubovu Bohu. ⁴⁷Ale teprve Šalomoun mu vystavěl dům. ⁴⁸Svrchovaný však nepřebývá v budovách, které vystavěly lidské ruce. Prorok přece říká: ⁴⁹Můj trůn je nebe a podnož pro mé nohy je země. Jakýpak dům mi chcete vystavět, praví Pán, anebo, které je to místo, kde bych bydlel? ⁵⁰Což to všecko nestvořila moje ruka?

     ⁵¹Vy tvrdošíjní s neobřezaným srdcem a neobřezanýma ušima! Vy vždycky odporujete Duchu Svatému - jak vaši otcové, tak i vy. ⁵²Koho z proroků nepronásledovali vaši otcové? Zabíjeli ty, kteří předpovídali příchod Spravedlivého. A vy jste ho teď skutečně zradili a zavraždili! ⁵³Zákon od andělů vyhlášený jste sice přijali, ale nezachovali jste ho.“
     ⁵⁴Když to slyšeli, velmi se rozzuřili a skřípali zuby proti němu. ⁵⁵On však, plný Ducha Svatého, pohleděl k  nebi a spatřil Boží slávu a Ježíše, jak stojí po Boží pravici. ⁵⁶A zvolal: „Vidím nebesa otevřená a Syna člověka, jak stojí po Boží pravici!“ ⁵⁷Oni se však dali do velkého křiku, zacpávali si uši a všichni se na něho zuřivě vrhli. ⁵⁸Pak ho vyhnali ven za město a začali ho kamenovat. Svědkové si přitom složili svrchní šat k nohám jednoho mladého muže – jmenoval se Šavel. ⁵⁹Tak Štěpána kamenovali. A on se modlil: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha!“ ⁶⁰Klesl pak na kolena a hlasitě zvolal: "Pane, nepřičítej jim tento hřích.“ A po těch slovech skonal.
     ^8.1Šavel plně schvaloval, že ho zabili.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého Fulgencia, biskupa v Ruspe

     Včera jsme oslavili časné narození věčného Krále, dnes oslavujeme triumfální umučení a smrt jeho vojína.
     Včera totiž vykročil náš Král v rouše tělesnosti z paláce panenského lůna, aby milostivě navštívil svět, dnes vyšel jeho vojín z tělesného stanu, aby v triumfálním průvodu vstoupil do nebe.
     Náš Král, jakkoli ten nejvyšší, přišel kvůli nám v poníženosti. Nemohl ovšem přijít s prázdnou, a tak přinesl svému vojsku veliký, královský dar. Nejenže jím všechny opravdu štědře obdaroval, ale také jim dodal nezdolnou sílu k boji. Tím darem, který přinesl, byla čistá láska, přivádějící člověka k účasti na božství.
     A co přinesl, to také rozdělil; sám sebe přitom nijak neochudil, ale chudobu svých věrných podivuhodně zahrnul štědrostí a sám zůstal plný neztenčeného bohatství.
     Tedy láska. Táž, která Krista stáhla z nebe na zem, vynesla Štěpána ze země na nebesa. Čistá láska nejprve vyšlehla z Krále, pak zazářila také z vojína.
     Aby mohl přijmout diadém vítězství, jak naznačuje i jeho jméno, vyzbrojil se Štěpán láskou a dík této zbrani všude vítězil. Pro lásku k Bohu necouvl před rozlícenými Židy, pro lásku k bližnímu se modlil za ty, kteří ho kamenovali. Z lásky napomínal zbloudilé, aby se napravili, z lásky se přimlouval za kamenující, aby nebyli potrestáni.
     Spolehl se na sílu lásky a přemohl Šavla i přes jeho kruté řádění, takže ten, který ho na zemi pronásledoval, v nebi se stal jeho přítelem a společníkem. A byla to právě svatá a neúnavná láska, která Štěpána přiměla, aby usiloval získat modlitbou ty, které nebyl s to obrátit domluvou.
     Nuže, teď se tedy Pavel raduje se Štěpánem, se Štěpánem se kochá jasem Kristovy slávy, se Štěpánem plesá, se Štěpánem kraluje. Neboť tam, kam Štěpán Pavla předešel, protože ho zabily Pavlovy kameny,¹ dostal se i Pavel, protože mu pomohly Štěpánovy modlitby.
     A to je ten pravý život, bratři moji, když Pavel není zahanben pro Štěpánovu smrt, a Štěpán se naopak těší z Pavlova společenství, protože v obou vládne radost lásky. Láska totiž přemohla u Štěpána židovskou zběsilost, láska přikryla u Pavla množství hříchů,² láska dokázala u obou stejně dosáhnout podílu v nebeském království.
     Láska je vskutku pramenem a počátkem každého dobra, znamenitou záštitou a také cestou vedoucí do nebe. Kdo chodí v lásce, nemůže ani zabloudit, ani propadnout strachu. Neboť láska ukazuje směr, láska ochraňuje, láska vede k cíli.
     Vidíte tedy, bratři, že Kristus nám láskou jakoby postavil žebřík, po němž může každý křesťan vystupovat do nebe. Proto si ze všech sil snažte uchovat čistou lásku a navzájem si ji prokazujte. Ať ve vás roste a vede vás vzhůru.
     ¹ srov. Sk 8, 1a
     ² srov. Př 10, 12

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant.Dají mu jméno Emanuel - to je "Bůh s námi".

První kantikum