Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

14. prosinec 2014
Doba adventní, 3. týden
3. týden žaltáře

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Nebeské Slovo, Syn ty jsi
a světlo z Otce prýštící,
jenž zrozen, jdeš zachránit svět,
když naplnil se časů věk.

Už teď nám duši rozjasni
a plamen lásky zapal v ní,
ať zpráva plná radosti
z nás všechno podlé vyhostí.

Až brzy jako Soudce náš
hlubiny srdcí zotvíráš,
za skrytý hřích trest vyměříš,
věrné za dobré odměníš.

Kéž věčný trest nás nestihne
za mnohé skutky zločinné,
kéž se pak navždy staneme
občany vlasti blažené.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i s Duchem, který těší nás,
po všechny věky v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Náš Bůh přijde zjevně a mlčet nebude.

Nepřišel jsem Zákon zrušit, ale naplnit. (Mt 5, 17)

¹ Pán mluví, Pán a Bůh, a volá zem *
      od slunce východu až na západ.
² Ze Siónu, té hory překrásné, *
      se v oslnivé záři zjevuje.
³ To přichází náš Bůh a nemlčí, †
      všespalující oheň před ním jde, *
      okolo něho bouře burácí. –

⁴ Svolává shora nebesa i zem, *
      odhodlán konat nad svým lidem soud:
⁵ „Shromážděte mi moje vyvolené, *
      co při oběti stvrdili mou smlouvu!“
⁶ A nebe hlásá jeho spravedlnost, *
      že on je Bůh a právem rozsoudí.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Náš Bůh přijde zjevně a mlčet nebude.

Ant. 2 Oběť chvály Bohu přinášej.

⁷ „Slyš, můj lide, nyní promluvím! *
      Izraeli, proti tobě svědčím. *
   Viním tě a soudím tváří v tvář, *
      neboť já jsem Pán a já jsem Bůh tvůj!
⁸ Nekárám tě pro tvé oběti, *
      mám tvé žertvy stále před očima.
⁹ Nevezmu však býky z chlévů tvých, *
       ani nechci kozly z tvého stáda. –

¹⁰ Vždyť mně patří všechna lesní zvěř, *
       tisíce mám zvířat na svých horách.
¹¹ Znám i všechno ptactvo nebeské, *
       mé je vše, co na polích se hemží.
¹² Kdybych lačněl, tobě nepovím; *
       můj je svět i vše, co obsahuje. –

¹³ Cožpak já chci býčí maso jíst, *
       cožpak se chci napít kozlí krve?
¹⁴ Oběť chvály Bohu přinášej, *
       plň své sliby vůči Nejvyššímu!
¹⁵ Ke mně volej za dnů soužení, *
       vysvobodím tě a vzdáš mi úctu!“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Oběť chvály Bohu přinášej.

Ant. 3 Milosrdenství chci a ne oběť, poznání Boha je víc než celopaly.

¹⁶ Kdežto hříšníkovi řekne Bůh: †
       „Nač mi odříkáváš přikázání *
       a mou smlouvu darmo bereš do úst,
¹⁷ když se vzpíráš mému vedení, *
       odhazuješ za hlavu má slova? –

¹⁸ Zloděje když vidíš, běžíš s ním, *
       s cizoložníky jsi jedna ruka;
¹⁹ ústa ke špatnostem otvíráš *
       a tvůj jazyk osnuje lež na lež; –

²⁰ o svém bratru mluvíš hanebně, *
       na syna své matky kydáš hanu.
²¹ Tohle děláš – kdybych k tomu mlčel, *
       myslil bys, že já jsem jako ty. –

²² Pochopte, kdo jste Boha zapomněli, *
       nežli vás vydám zkáze bez úniku!
²³ Mne uctívá, kdo vzdává oběť chvály; *
       kdo správně žije, dojde Boží spásy!“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Milosrdenství chci a ne oběť, poznání Boha je víc než celopaly.

V.  Prokaž nám, Pane, své milosrdenství.
O.  Uděl nám, Bože, svoji spásu.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

¹⁸Hospodin čeká, aby se smiloval nad vámi,
a přece se zvedá, aby se slitoval nad vámi,
neboť Hospodin je spravedlivý Bůh;
šťastní jsou všichni, kdo doufají v něho!

¹⁹Siónský lide, který bydlíš v Jeruzalémě,
     nebudeš ustavičně plakat.
Bůh se jistě smiluje nad tebou,
     až uslyší tvé volání;
hned jak ho uslyší, odpoví ti.

²⁰A Pán vám dá
chléb nepřátel a vodu těch, kdo vás utiskují;
tvůj učitel se už nebude skrývat,
tvé oči uvidí tvého učitele.
²¹Když se uchýlíte napravo nebo nalevo,
tvé uši uslyší za sebou rozkaz:
„Toto je cesta, jděte po ní!“

²²Za nečisté budeš pokládat své modly,
potažené stříbrem,
a šat svých odlitých zlatých bůžků.
Rozmetáš je jako nečistotu,
řekneš jim: „Pryč s vámi!“

²³Bůh dá déšť tvému semeni,
jímž oseješ půdu.
Chléb, který půda vydá, bude vydatný a jadrný.
V ten den se bude tvé stádo pást na širé nivě.
²⁴Tvoji býci a osli, kteří obdělávají půdu,
budou žrát posolenou míchanou píci,
převátou lopatou a sítem.

²⁵V den velkého vraždění,
kdy padnou věže,
budou potoky, proudy vod
na každé vysoké hoře,
na každém strmém pahorku.
²⁶Světlo luny bude jako zář slunce
a světlo slunce bude sedmkrát větší
jako světlo sedmi dnů,
až Hospodin obváže zlomeninu svého lidu
a vyléčí ránu, kterou mu zasadil.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z traktátu „Rozjímání o Bohu“ od Viléma, opata kláštera svatého Teodorika (Saint-Thierry)

     Ty jediný jsi opravdu Pán a tvá vláda nad námi je naší spásou. Pro nás pak sloužit tobě neznamená nic jiného než dojít od tebe spásy. Neboť co je tvá spása, Pane, původce spásy, a co je tvé požehnání nad tvým lidem, ne-li to, že od tebe přijímáme možnost tě milovat nebo být tebou milováni?
     Proto jsi, Pane, chtěl, aby Syn po tvé pravici, člověk, kterého sis vychoval,¹ byl nazván Ježíš, to jest Spasitel: on totiž spasí svůj lid od jeho hříchů² a v nikom jiném není spásy.³ On nás naučil, abychom se měli rádi, když nás první miloval až k smrti na kříži. Láskou a náklonností podnítil nás, abychom milovali jeho, jenž nám první projevil lásku až do krajnosti.⁴
     Ano, je to přesně tak: miloval jsi nás napřed, abychom my milovali tebe; ne že bys potřeboval být od nás milován, ale protože tím, k čemu jsi nás stvořil, jsme se nemohli stát jinak než láskou k tobě.
     Proto jsi mnohokrát a mnoha způsoby mluvil v minulosti k našim předkům skrze proroky, v této poslední době však jsi k nám mluvil skrze svého Syna,⁵ svým Slovem: jím vznikla nebesa, dechem jeho úst všechen jejich zástup.⁶
     Tvá řeč v ústech tvého Syna neznamenala nic jiného než ukázat na světle, před našimi zraky, jak mnoho a jakým způsobem jsi nás miloval, že jsi ani vlastního Syna neušetřil, ale vydal jsi ho za nás za všecky;⁷ on nás miloval a za nás se obětoval.⁸
     To je tvé Slovo k nám, Pane, toto všemocné slovo v době, kdy všechno tonulo v mlčení, vlastně v propasti bludu, přišlo z královských sídel jako přísný pokořitel bludů, jako milý přímluvce lásky.⁹
     A cokoli na zemi vykonalo, cokoli mluvilo, nebylo – až po spílání, jehož se mu dostalo, až po poplivání a  políčkování, až po kříž a hrob – ničím jiným, než tvou řečí k nám ústy tvého Syna: řečí podněcující tvou láskou a vzbuzující naši lásku k tobě.
     Věděl jsi přece, Bože, Stvořiteli duší, že nelze duše lidských synů k tomuto cítění nutit, nýbrž že je třeba k němu podněcovat. A kromě toho, že je-li kde násilí, není tam už svoboda; kde pak není svoboda, není ani spravedlnost. Chtěl jsi tedy, abychom tě milovali, my, kteří jsme neměli právo na spásu, pokud bychom tě nemilovali; ani jsme tě nemohli milovat, pokud by to nebylo vyšlo od tebe. Proto, Pane, jako řekl apoštol tvé lásky, řekli jsme již i my: ty první jsi nás zahrnul svou láskou, první věnuješ svou lásku všem, kdo tě milují.¹⁰
     My tě však milujeme láskou, k níž schopnost jsi do nás vložil ty sám. Tvá láska je ale tvou dobrotou, ty nejvýš dobrý i nejvyšší dobro, je to Duch Svatý, jenž vychází z Otce i Syna: od počátku stvoření se vznáší nad vodami,¹¹ to jest nad zmítajícím se smýšlením lidských synů. Přitom se všem nabízí, všechno k sobě přitahuje, a neustávaje nám osvěcovat rozum, být na blízku, odvracet škodlivé a opatřovat prospěšné, sjednocuje Boha s námi a nás s Bohem.
     ¹ srov. Ž 79 (80), 18
     ² Mt 1, 21
     ³ Sk 4, 12
     ⁴ srov. Jan 13, 1
     ⁵ srov. Žid 1, 1-2
     ⁶ Žl 32 (33), 6
     ⁷ srov. Řím 8, 32
     ⁸ srov. Gal 2, 20
     ⁹ srov. Mdr 18, 15
     ¹⁰ srov. 1 Jan 4, 10
     ¹¹ srov. Gn 1, 2

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Jásej a raduj se, siónská dcero, neboť hle - přicházím a budu bydlet uprostřed tebe, praví Pán.

První kantikum