Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

23. listopad 2014
Sv. Ondřeje Dung-Laca, kněze, a druhů, mučedníků, památka

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Nastala doba posvátná,
kdy podle Písma přijít má
mezi nás Tvůrce nebes sám,
nebeský Ženich Církve k nám.

Rozumné panny jemu jdou
naproti s duší plamennou
a nesou lampy hořící,
radost jim září ze srdcí.

Ty nerozumné zmeškaly,
když do lamp oheň hledaly,
a marně buší v zoufalství
do bran věčného království.

A proto bdělí zůstaňme,
čisté srdce si uchraňme,
ať Pánu, až se navrátí,
můžeme vyjít naproti.

Dej, Králi, ať jsme hodni cti
i slávy tvého království,
ať smíme tebe též i my
velebit věčně písněmi. Amen.

Během dne:

Živote svatých, cesto, světlo spásy,
základe míru, dárce ctnosti vlídný,
Kriste, my tobě pokornými hlasy
    zpíváme hymny.

Moc tvá se zračí v tom, co zmohou svatí,
co mají, co chtí srdci, slovy, činy,
vždyť jejich láska neustává pláti
    plameny tvými.

Rač naší době dát mír, víru vroucí,
nemocným zdraví, hříšným odpustiti,
a udělit všem dary nehynoucí
    věčného žití.

Stejná buď sláva nejvyššímu Otci
i tobě, dobrý Vládce, Spasiteli,
a také Ducha, rovného jim mocí,
    ctí vesmír celý. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Sluch ke mně nakloň, Pane, rychle mě zachraň.

Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha. (Lk 23, 46)

² V tobě mám, Pane, své útočiště, †
      nedopusť, abych byl zahanben provždy! *
      Spravedlivý jsi, vysvoboď mě!
³ Sluch ke mně nakloň, rychle mě zachraň, †
      buď mou skálou, kde najdu svůj úkryt, *
      pevným hradem, který mě chrání! –

⁴ Neboť ty jsi můj hrad a má skála, *
     veď mě a provázej pro své jméno.
⁵ Zachraň mě ze sítí nastražených, *
      vždyť jenom ty jsi mé útočiště. –

⁶ Svého ducha ti do rukou vkládám, *
      spasíš mě, Pane, Bože věrný!
⁷ V zášti máš ty, kdo ctí nicotné modly, *
      já však mám důvěru jedině v Pána.

⁸ Zajásám, zaplesám nad tvou láskou, †
      nad tím, žes na moji bídu shlédl, *
      že ses mne ujal v mé tísnivé nouzi,
⁹ že jsi mě nevydal nepřátelům, *
      že jsi mě vyvedl na volný prostor.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Sluch ke mně nakloň, Pane, rychle mě zachraň.

Ant. 2 Pane, rozjasni tvář nad svým služebníkem.

¹⁰ Smiluj se, Pane, nade mnou v tísni, *
       oči mám hořem zakaleny,
¹¹ ve stálých útrapách plyne můj život, *
       léta má míjejí v hořekování,
    zármutkem chřadnou všechny mé síly, *
       údy mi slabostí podklesávají.

¹² Pro smích jsem všem svým nepřátelům, †
       pro blázny sousedům, přátelům pro strach, *
       jak mě kdo potká, přede mnou prchá.
¹³ Z paměti lidí jsem zmizel jak mrtvý, *
       stal jsem se pohozeným střepem.
¹⁴ Slyším šuškání davu a hrozby, †
       spolu se proti mně umlouvají, *
       ukládají mi o holý život. -

¹⁵ Já však se spoléhám na tebe, Pane, *
       „ty jsi můj Bůh," ti s důvěrou říkám.
¹⁶ Pouze v tvých rukou je celý můj osud: *
       vyrvi mě těm, kdo mě pronásledují!
¹⁷ Rozjasni tvář nad svým služebníkem, *
       zachraň mě ve svém milosrdenství!

    ¹⁸ [Nenech mě zahanbit, když jsem tě vzýval! †<
          Zahanbi, Pane, bezbožníky, *
          umlč je, uvrhni do podsvětí!
    ¹⁹ Ať už se uzavřou prolhaná ústa, †
          která si troufají na spravedlivé, *
          hovoří o nich s posměšnou pýchou.]

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pane, rozjasni tvář nad svým služebníkem.

Ant. 3 Chvála buď Pánu za divy lásky, které mi prokázal za útisku.

²⁰ Jak velká je tvá dobrota, Pane, *
       kterou máš pro ty, kdo se tě bojí,
    kterou jsi přichystal pro ty všechny, *
       kdo se před lidmi utekou k tobě!
²¹ Držíš je pod ochranou své tváře, *
       kryješ je před lidským hanobením,
    pod svou střechou jim úkryt dáváš *
       před zlobou jazyků utrhačných. –

²² Chvála buď Pánu za divy lásky, *
       které mi prokázal za útisku.
²³ Zatímco já jsem si v úzkosti říkal: *
       už jsem zapuzen od tvých očí,
    ty jsi přece jen slyšel můj nářek, *
       s jakým jsem k tobě o pomoc volal. –

²⁴ Milujte Pána vy, kdo jste zbožní! *
       Neboť své věrné Pán vždy chrání;
    zato však těm, kdo jednají zpupně, *
       plnou měrou za pýchu splatí.
²⁵ Buďte silní a stateční srdcem *
       všichni, kdo máte důvěru v Pána.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Chvála buď Pánu za divy lásky, které mi prokázal za útisku.

V. Pane, k věrnosti mě veď a poučuj mě.
R. Vždyť jen ty jsi Bůh mé záchrany.

PRVNÍ ČTENÍ

Začátek druhého listu svatého apoštola Petra

     ¹Šimon Petr, služebník a apoštol Ježíše Krista, těm, kterým se dostalo stejného pokladu víry jako nám spravedlností našeho Boha a Spasitele Ježíše Krista. ²Milost vám a pokoj kéž se rozhojní poznáním Boha a Ježíše, našeho Pána.
     ³Jeho božská moc nám darovala všechno, co potřebujeme pro dosažení spásy a bohabojného života, totiž tím, že poznáváme toho, který nás povolal, aby se projevila jeho sláva a moc. ⁴A proto jsme od něho dostali vzácná a nesmírná přislíbení: abyste tím měli účast na božské přirozenosti, a tak unikli zkaženosti, která ovládá svět špatnými žádostmi. ⁵A proto se věnujte s celou horlivostí tomu, abyste dospěli vírou k řádnému životu, řádným životem k poznání, ⁶poznáním k sebeovládání, sebeovládáním k trpělivosti, trpělivostí ke zbožnosti, ⁷zbožností k bratrské lásce a láskou bratrskou k lásce vůbec. ⁸Jsou-li totiž ve vás tyto ctnosti a rozmáhají se, nenechají vás v nečinnosti a neplodnosti; naopak: budete poznávat stále více našeho Pána Ježíše Krista. ⁹Kdo však je nemá, je slepý, krátkozraký. Nic už neví o tom, že byl očištěn od svých bývalých hříchů. ¹⁰Proto se, bratři, tím více vynasnažte, aby bylo vaše povolání a vyvolení pevné, neboť když to děláte, jistě nikdy neklopýtnete. ¹¹Tak vám bude dopřán volný přístup do věčného království našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z dopisu svatého Pavla Le-Bao-Tinha, zaslaného v roce 1843 bohoslovcům semináře v Ke-Vinh

     Já, Pavel, vězeň pro jméno Kristovo,¹ vám chci vypovědět o svých souženích, do kterých jsem denně pohroužen, abyste rozníceni láskou k Bohu vzdávali se mnou Bohu chválu; jeho milosrdenství trvá navěky.² Toto vězení je pravým obrazem věčného pekla: ke krutému mučení všeho druhu, k poutům na nohou, železným řetězům a okovům přistupuje nenávist, tresty, nařčení, sprostá slova, žaloby, zlé skutky, falešné přísahy, zlořečení a nakonec soužení a zármutek. Avšak Bůh, jenž kdysi vysvobodil tři mládence z pece ohnivé, je ustavičně při mně a z těchto soužení mě vysvobodil a obrátil je v slast; jeho milosrdenství trvá navěky.
     Uprostřed těchto muk, která jinak obvykle vyvolávají hrůzu, mě milost Boží naplnila útěchou a radostí: nejsem totiž sám, ale s Kristem.
     To sám náš Mistr nese celou tíhu kříže a na má bedra klade pouze její pramalou, nepatrnou část. K mému boji jen nepřihlíží, ale sám za mne bojuje, vítězí a celý zápas dokonává. To na jeho hlavě spočívá koruna vítězství, a na jeho slávě mají podíl také údy jeho těla.
     Jak však mohu obstát v tomto divadle, když denně vidím, jak se císařové, mandarini a jejich družiny rouhají tvému svatému jménu, Pane, který trůníš nad cheruby³ a serafy? Vždyť tvůj kříž leží pošlapán pohany! Kde je tvá sláva, Pane? Když toto všechno vidím, roznícen láskou k tobě si chci rád nechat useknout údy a na znamení lásky k tobě zemřít.
     Ukaž, Pane, svou moc, zachraň mě a nenech mě klesnout: ať se v mé slabosti zjeví tvá síla⁴ a je oslavena před tváří pohanů, aby nepřátelé tvoji, kdybych snad na cestě zakolísal, nemohli v své pýše zdvihnout hlavu.
     Bratři milovaní, až toto všechno uslyšíte, s radostí vzdávejte nekonečné díky Bohu, od něhož pochází všechno dobré, a dobrořečte se mnou Pánu; jeho milosrdenství trvá navěky. Ať má duše velebí Pána a můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli, že se sklonil k svému služebníku v jeho ponížení a že od této chvíle mě budou blahoslavit všechna budoucí pokolení;⁵ jeho milosrdenství trvá navěky.
     Velebte Pána, všichni lidé, slavte ho, všechny národy.⁶ Neboť co světu je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné, a neurozené v očích světa a opovržené Bůh vyvolil,⁷ aby zahanbil urozené. Skrze má ústa a můj rozum zahanbil filozofy, kteří jsou žáky mudrců tohoto světa; jeho milosrdenství trvá navěky.
     Toto všechno vám píši, aby se vaše a moje víra sjednotily. Uprostřed této bouře vyhazujeme kotvu až k Božímu trůnu; živou nadějí, která je v mém srdci.
     Nuže, milovaní bratři, běžte tak, abyste dostali korunu vítězství,⁸ oblečte si pancíř víry⁹ a pravicí i levicí se chopte Kristových zbraní,¹⁰ jak nás učí můj patron svatý Pavel. Lépe je pro vás, vejdete-li do života jednoocí nebo zmrzačení,¹¹ než abyste se všemi údy byli vyvrženi ven.
     Pomozte mi svými modlitbami, abych zápasil, jak náleží, abych bojoval dobrý boj¹² a měl sílu bojovat až do konce, abych svůj běh doběhl úspěšně. I když se snad v tomto životě již neuvidíme, v budoucím věku se určitě shledáme, až budeme stát u trůnu neposkvrněného Beránka a budeme mu jednomyslně zpívat chvály, navždy plesajíce radostí nad vítězstvím. Amen.
     ¹ srov. Ef 3, 1
     ² Žl 135 (136), 1
     ³ Žl 79 (80), 2
     ⁴ srov. 2 Kor 12 ,9
     ⁵ srov. Lk 1, 46-48
     ⁶ Žl 116 (117), 1
     ⁷ srov. 1 Kor 1, 27-28
     ⁸ srov. 1 Kor 9, 24
     ⁹ srov. 1 Sol 5, 8
     ¹⁰ srov. 2 Kor 6, 7
     ¹¹ srov. Mt 18, 8-9; Mk 9, 43-47
     ¹² srov. 2 Tim 4, 7

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

První kantikum