Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

27. červenec 2014
Druhé mezidobí, 17. týden
1. týden žaltáře

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Po spánku s údy svěžími
s ochotou z lůžka vstáváme.
Buď, Otče, s námi bdícími,
když chvály tobě zpíváme.

Náš ret má nejdřív tobě znět,
a oheň mysli k tobě spět,
by počínal náš každý čin
se svatým požehnáním tvým.

Jitřence ustup, noci zlá,
vy stíny temnot, světlu dne,
ať vina, již noc přinesla,
se darem světla rozpadne.

Dál skromně prosíme tě, slyš:
výhonky zla z nás ořež již,
ať ctíme tebe s vděčností
po všechny věky věčnosti.

To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

Během dne:

Ty věčné světlo, božství jsi
jediné v celé Trojici,
my ubozí tě vzýváme
a ruce k tobě spínáme.

Věříme v Otce věčného
i v jeho Syna drahého,
i v Ducha, který láskou je
na věky v jedno spojuje.

Tys Pravda, Láska nejčistší,
všech cíl a štěstí nejvyšší,
dej doufat, pevnou víru mít,
tvou lásku najít a z ní žít.

Počátku, cíli stvoření,
všech živých věčný prameni,
sladká útěcho trpících,
naděje jistá věrných svých.

Ty všechno bytí ztvárňuješ,
nikoho nepotřebuješ,
tvé světlo všechno objímá:
buď doufajících odměna.

Vzývejme Krista, Otce s ním,
i s jejich Duchem společným:
V Trojici Bože jediný,
nás, prosící tě, posilni. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pane, pro své slitování mě zachraň.

Nyní je duše má rozechvěna... Otče, vysvoboď mě od té hodiny. (Jan 12, 27)

² Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *
      v rozhorlení svém mě netrestej! –

³ Nade mnou se smiluj, Pane, chřadnu, *
      uzdrav mě, jsem zhloubi otřesen.
⁴ Na dno roztřesena je má duše, *
      jak chceš, Pane, dlouho otálet? –

⁵ Vrať se opět, Pane, vysvoboď mě, *
      pro své slitování zachraň mě!
⁶ Z mrtvých nikdo už tě nevzpomene, *
      kdo by v podsvětí tě velebil? –

⁷ Už jsem vysílen svým naříkáním, †
      každou noc jen pláčem lože skrápím, *
      slzami své lůžko promáčím.
⁸ Oko mé je hořem zakaleno, *
      stárnu z tolika svých nepřátel. –

⁹ Pryč ode mne všichni, kdo mi křivdí! *
       Neboť Pán mé nářky uslyšel.
¹⁰ Uslyšel Pán volání mé prosby, *
       vyslyšel Pán moji modlitbu. –

¹¹ Ať se poděsí mí nepřátelé, *
       ať se s hanbou kvapně odklidí!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pane, pro své slitování mě zachraň.

Ant. 2 Pán se slabému stal útočištěm v době bídy.

Znovu přijde soudit živé i mrtvé.

² Chci tě chválit, Pane, z celého svého srdce, *
      vyprávět chci o všech tvých podivuhodných skutcích.
³ Radovat se budu, s jásotem tebe vzývat, *
      hrát a zpívat budu, Nejvyšší, pro tvé jméno, –

⁴ protože se stáhli mí nepřátelé zpátky, *
      zhroutili se všichni, zanikli před tvou tváří.
⁵ Vždyť ty sám ses ujal mé pře a mého práva, *
      zasedl jsi na trůn k spravedlivému soudu, –

⁶ pohany jsi srazil a bezbožníky potřel, *
      navždy a na věčné věky vyhladils jejich jméno.
⁷ Zemdleli nepřátelé, v záhubu navěky padli, *
      vylidnils jejich města, památka jejich zašla. –

⁸ Pán zato bude trůnit věčně, *
      k soudu si postavil svůj stolec.
⁹ Svět bude soudit spravedlivě, *
       rozsudek vyřkne nad národy. –

¹⁰ Pán bude útočištěm slabých, *
       útulkem jejich v době bídy.
¹¹ A budou v tebe důvěřovat, *
       ti, kdo se znají k tvému jménu,
    neboť kdo tebe hledá, Pane, *
       toho ty v nouzi neopustíš.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pán se slabému stal útočištěm v době bídy.

Ant. 3 Tvou chválu budu zvěstovat v branách siónské dcery.

¹² Hrejte Pánu, jenž sídlí na Sióně, *
       mezi národy zvěstujte jeho skutky!
¹³ Mstitel krve, on ubohé má v mysli, *
       nikdy nezapomíná jejich nářků. –

¹⁴ Smiluj se nade mnou, Pane, *
       shlédni na moji bídu,
    co snáším od nepřátel, *
       vyveď mě od bran smrti!
¹⁵ Ať všechnu chválu tvou zpívám †
       v branách siónské dcery *
       a nad tvou pomocí jásám. –

¹⁶ Propadli pohané do jam, *
       které kopali jiným,
    sami se lapili nohou *
       do léčky, kterou kladli.
¹⁷ Tak se Pán projevil soudem: †
       neboť se polapil hříšník *
       do díla vlastních rukou. –

¹⁸ Do podsvětí ať se propadnou hříšní *
       s pohany, kteří na Boha zapomínají,
¹⁹ ubožák nepadne ve věčné zapomenutí, *
       naděje nuzných nadobro nezajde nikdy. –

²⁰ Povstaň, Pane, ať pyšně nejásá člověk, *
       před tvou tváří ať jdou pohané na soud!
²¹ Uvrhni na ně, Pane, třesavku hrůzy, *
       ať zvědí národy pohanů, že jsou jen lidé.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Tvou chválu budu zvěstovat v branách siónské dcery.

V. Osvěť mě, abych si vštípil tvůj zákon.
R. A byl ho poslušen z celého srdce.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhého listu svatého apoštola
Pavla Korinťanům

     ¹Bratři, podáváme vám zprávu, jakého projevu Boží přízně se dostalo církevním obcím v Makedonii: ²navštívilo je sice těžké soužení, ale byli přitom plní radosti, a přesto, že jsou tak velice chudí, velkodušně se projevilo jejich dobré srdce. ³Mohu to dosvědčit, že udělali všechno, co mohli, ano ještě více, než mohli, ⁴a sami od sebe a velmi naléhavě prosili o milost, aby se směli zúčastnit na dobročinném díle k podpoře křesťanů. ⁵Udělali více, než jsme čekali: už napřed sami sebe odevzdali Pánu a nám, protože Bůh to chtěl. ⁶A proto jsme vybídli Tita, aby i toto dílo lásky u vás dokončil, jak s tím už dříve začal.
     ⁷Nuže, jako vynikáte po každé stránce: ve víře i ve slově, v poznání, ve vší horlivosti a lásce, kterou jste od nás přijali, tak se vyznamenejte i v tomto díle lásky. ⁸Neříkám to jako rozkaz, ale chtěl bych na horlivosti druhých vyzkoušet, že také vaše láska je pravá. ⁹Znáte přece milost našeho Pána Ježíše Krista: on, ačkoli bohatý, stal se pro vás chudým, abyste vy zbohatli z jeho chudoby. ¹⁰Přitom vám dávám radu, neboť vám to bude k užitku. Začali jste to už dříve, minulý rok, nejen dělat, ale i dělat ochotně. ¹¹Teď tedy doveďte to dílo ke konci, aby té ochotné vůli také odpovídal vykonaný skutek – ovšem podle vašich možností. ¹²Neboť je-li tu ochota, je milá podle toho, co kdo má, ne, co kdo nemá. ¹³Nebylo by totiž dobré, že byste jiným v tísni ulehčili, a sami do ní upadli. Spíše má nastat jakési vyrovnání: ¹⁴za nynějších okolností to, co vám přebývá, jim prospěje v nedostatku, aby zase jejich přebytek doplnil to, co potřebujete vy. Tak se to vyrovná, ¹⁵jak stojí v Písmu: ‚Kdo nasbíral mnoho, tomu nepřebývalo, a kdo málo, neměl nedostatek.‘
     ¹⁶Díky Bohu, že dal Titovi do srdce stejný zájem o vás. ¹⁷Neboť přijal toto naše vybídnutí, ba ukázal ještě větší horlivost a z vlastního popudu se k vám odebral. ¹⁸Posíláme s ním i bratra, o kterém jde chvála po všech církevních obcích pro hlásání evangelia. ¹⁹Mimo to nám ho církevní obce také vybraly, aby nás doprovázel na cestě za tím dílem lásky, které konáme k slávě samého Boha a jako projev naší ochoty. ²⁰Chceme se tak vyhnout tomu, aby nás nikdo nemohl podezírat při obstarávání tohoto bohatého daru. ²¹Hledíme totiž, aby všecko bylo dobré nejen před Pánem, ale i před lidmi. ²²Zároveň však ještě posíláme s nimi našeho bratra, o kterém jsme se často při mnoha příležitostech přesvědčili, že je horlivý, a teď ještě horlivější, protože k vám má plnou důvěru.
     ²³Co se týče Tita: je to můj společník a spolupracovník u vás; co se pak týká těch našich bratří: jsou to poslové církevních obcí a dělají Kristu čest. ²⁴Podejte jim proto důkaz, že je máte rádi a že to bylo oprávněné, když jsme se vámi před církevními obcemi chlubili.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého biskupa Césaria z Arles

     Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství.¹ Sladké je už slovo milosrdenství, milovaní bratři, a je-li takové už pojmenování, oč skvělejší je samo milosrdenství? Ale ačkoli by ho všichni lidé rádi dosáhli, je smutné, že ne všichni jednají tak, aby si ho zasloužili. Ačkoli by všichni chtěli milosrdenství přijímat, je jen málo těch, kdo by chtěli milosrdenství také dávat.
     Člověče, jak můžeš být tak drzý a chtít to, co sám dát nechceš? Už zde na zemi musí tedy oplývat milosrdenstvím, kdo si ho přeje dosáhnout v nebi. A protože chceme, milovaní bratři, všichni dosáhnout milosrdenství, dělejme si z něho ochránce už na tomto světě, aby nás to zachránilo i ve světě budoucím. V nebi je totiž takové milosrdenství, k němuž lze dojít skrze různá milosrdenství pozemská. O tom přece říká Písmo: Pane, tvé milosrdenství je v nebi.²
     Je tedy milosrdenství pozemské a nebeské, totiž lidské a božské. Jaké je milosrdenství lidské? Jistě takové, že máš ohled na nouzi chudých. A jaké je milosrdenství božské? Nepochybně takové, že dává odpuštění hříchů. Cokoliv poskytne lidské milosrdenství na pozemské pouti, to milosrdenství Boží vrátí v nebeské vlasti. Sám Bůh totiž trpí a hladoví ve všech chudých na tomto světě, jak sám řekl: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto nejposlednějších, pro mne jste udělali.³ Takže Bůh, který milostivě dává z nebe, chce přijímat na zemi.
     A jací jsme my? Když Bůh dává, chceme přijímat, ale když žádá, nechceme dávat. Vždyť když chudák má hlad, strádá Kristus: sám přece prohlásil: Měl jsem hlad, a nedali jste mi najíst.⁴ Nepřehlížej tedy nouzi chudých, chceš-li bezpečně doufat v odpuštění hříchů. Ve všech chudých, bratři, hladoví přece Kristus, to on sám má hlad a žízeň. A co dostane na zemi, to vrátí v nebi.
     Co, prosím vás, bratři, chcete anebo co hledáte, když přicházíte do kostela? Co jiného než milosrdenství? Dávejte tedy to pozemské a dostanete to nebeské. Od tebe žádá chudý, a ty žádáš od Boha. Chudý chce kus chleba, ty věčný život. Dej žebrákovi, abys zasluhoval dostat od Krista. Slyš, jak on sám říká: Dávejte, a dostanete.⁵
     Nevím, jak můžeš drze chtít dostat to, co sám nechceš dávat. Proto když přicházíte do kostela, podle svých možností dávejte chudým nějaké almužny.
     ¹ Mt 5, 7
     ² Žl 35 (36), 6 (Vulg.)
     ³ Mt 25, 40
     ⁴ Mt 25, 42
     ⁵ Lk 6, 38

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

První kantikum