Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

22. květen 2014
Doba velikonoční, 5. týden
1. týden žaltáře

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Ať z výšin nebe radost zní,
ať jásá země, moře s ní,
že po kříži Pán z hrobu vstal
a smrtelníkům žití dal.

Vrací se milostivý čas,
den spásy zjevuje se zas,
v něm Beránkovou krví svět
tmy zbaven září jako květ.

Ta jeho smrt i s mučením
znamená odpuštění vin,
zas bez úhony ctnost se skví,
Pán smrtí dobyl vítězství.

V to skládáme svou naději,
že věřící teď snadněji
uvěří ve své vzkříšení,
jímž vejdou v život blažený.

Proto tu oběť bělostnou
ctěme vždy s myslí radostnou
my, od ní tolik poctěni,
vždyť všechno dobré plyne z ní.

Buď věčně, Kriste, věrným svým
plesáním velikonočním.
Nás, milostí tvou vzkříšené,
vem k oslavě své vítězné.

Ježíši, každý tvor tě chval,
neboť jsi slavně z mrtvých vstal,
i Otce, Ducha milosti
ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Povstaň, Pane, a pospěš mi na pomoc. Aleluja.

Sešli se... a usnesli, že se Ježíše zmocní lstí a připraví ho o život. (Mt 26, 3. 4)

¹ Boj vyhlas, Pane, těm, kdo mě bijí,
      napadni ty, kdo mě napadli!
² Uchop svůj štít, svou pavézu zdvihni, †
      povstaň a pospěš mi na pomoc, *
      řekni mi: „Pomoc tvá jsem já!“ –

     ³ [Nastav kopí těm, kdo mě honí †
     ⁴   ať padne hanba a ostuda na ty, *
       kdo se mě snaží zahubit,

       ať musí couvnout se zahanbením, *
       ti, kdo mou zkázu osnují!
     ⁵ Ať je jim jako ve větru plevám, *
       až anděl Páně je požene,
     ⁶ ať jejich cesta je temná a kluzká, *
       až anděl Páně je bude štvát!
     ⁷ Vždyť pro nic za nic mi chystali léčku, *
       pro nic a za nic mi strojili past.
     ⁸ Z ničeho nic ať je přepadne zkáza: †
       ať do svých léček sami se chytí, *
       sami ať padnou do svých jam!]

⁹ Zato má duše zajásá v Pánu *
      z radosti nad jeho pomocí.
¹⁰ Tělem i duší pak budu volat: *
       „Pane, kdo tobě se vyrovná!
    Ty chráníš slabého před silnějším, *
       chudáka před oloupením!“ –

¹¹ Oni však předvedli falešné svědky *
       k výslechu o tom, co nemohu znát.
¹² Zlem se mi za dobro odvděčili: *
       usilují mi o život.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Povstaň, Pane, a pospěš mi na pomoc. Aleluja.

Ant. 2 Ujmi se mé pře, Pane, a ochraň mě, neboť jsi mocný. Aleluja.

¹³ Když oni stonali, já chodil v žíních, †
      za ně sám sebe mořil jsem posty -*
      kéž bych svou modlitbu mohl vzít zpět!
¹⁴ Tak jako pro svého přítele, bratra, †
      chodil jsem, jako bych za matkou truchlil, *
      shrben a posypán popelem. –

¹⁵ Nad pádem mým však se s radostí shlukli, *
      shlukli se proti mně do jednoho,
    tlačí se na mne i ti, které neznám, *
      potupným křikem mě bez dechu štvou,
¹⁶ hanebně se mi posmívají, *
      skřípají zuby proti mně.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Ujmi se mé pře, Pane, a ochraň mě, neboť jsi mocný. Aleluja.

Ant. 3 Jazyk můj vyzná tvou spravedlnost, bez konce bude tě velebit. Aleluja.

¹⁷ Pane, jak dlouho se budeš jen dívat? †
      Zachraň mě před jejich zběsilostí, *
      můj život vyrvi ze spárů lvích!
¹⁸ Vzdám ti pak díky před velkou obcí, *
      chvály před četným shromážděním. –

¹⁹ Aby se nade mnou neradovali *
      všichni ti úskoční nepřátelé,
     aby se pohledem nedomlouvali, *
      kdo na mne bez příčin mají zášť.

      ²⁰ [Vždyť oni neřeknou pokojné slovo, *
         proti tichým jen smýšlejí lest.
      ²¹ Na plná ústa se chechtají, křičí: *
         „Teď to vidíme, dobře ti tak!“]

²² Ty, Pane, též to vidíš: už nemlč, *
      nevzdal se, Pane, ode mne!
²³ Procitni, povstaň mi na ochranu, *
      zastaň se, Pane a Bože můj! –

      ²⁴ [Suď mě, Pane, svou spravedlností, *
          Bože, ať ze mne si netropí smích.
      ²⁵ Ať v duchu nemyslí: „Tak nás to těší!“ *
          Ať neříkají: „Zhltli jsme jej!“

      ²⁶ Ať se naopak propadnou studem *
          ti, které těší mé neštěstí,
          ať mají z hanby a ostudy šaty, *
          kdo se tak pyšní nade mnou!]

²⁷ Ať se však radují ti, kdo jsou při mně, †
      ať mohou říkat: „Pán je velký! *
      Je svému věrnému zachráncem!“ –
²⁸ Jazyk můj vyzná tvou spravedlnost, *
      bez konce bude tě velebit!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Jazyk můj vyzná tvou spravedlnost, bez konce bude tě velebit. Aleluja.

V. Z tvého zmrtvýchvstání, Kriste, aleluja.
O. Ať radují se nebe i země, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana

     ¹Anděl mi ukázal řeku živé vody, jasnou jako křišťál, vytékající zpod trůnu Božího a Beránkova. ²Uprostřed náměstí po obou stranách řeky roste strom života a nese plody dvanáctkrát, měsíc co měsíc dává plody a listí z tohoto stromu slouží národům jako lék. ³Prokletí už nebude; bude tam stát trůn Boží a Beránkův; jeho služebníci se mu budou klanět, ⁴budou hledět na jeho tvář a jeho jméno ponesou na čele. A noc ⁵už vůbec nebude ani nebude třeba světla lampy nebo světla slunce: Pán Bůh je bude ozařovat a budou kralovat na věčné věky.
     ⁶Pak mi pravil: „Tato slova jsou spolehlivá a pravdivá. Pán, Bůh prorockých duchů, poslal svého anděla, aby ukázal svým služebníkům, co se musí brzy stát. ⁷Hle, přijdu brzo! Blaze tomu, kdo bude zachovávat prorocká slova této knihy!“
     ⁸Já, Jan, jsem to všechno slyšel a viděl. A když jsem to uslyšel a uviděl, padl jsem k nohám anděla, který mi to ukázal, abych se mu poklonil. ⁹Ale on mi řekl: „Chraň se to udělat! Já jsem přece služebník jako ty a tvoji bratři proroci a i ti, kdo zachovávají slova této knihy. Bohu se klaněj!“

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání blahoslaveného opata Izáka z Hvězdy

     Tak jako tvoří hlava s tělem jediného člověka, také Syn panenské Matky a jeho vyvolené údy jsou jediným člověkem a jediným Synem člověka. Jak praví Písmo: Celý a  úplný Kristus, to je hlava i tělo.¹ Všechny údy přece dohromady tvoří jedno tělo a to je se svou hlavou jeden Syn člověka. Ten zase je spolu s Božím Synem jeden Syn Boží a ten je spolu s Bohem jeden Bůh.
     Tedy celé tělo i s hlavou je Syn člověka, i Syn Boží i Bůh. Proto mohlo být řečeno: Chci, Otče, aby tak jako já a ty jedno jsme, také oni byli jedno s námi.²
     Podle tohoto důležitého výkladu Písma není tělo bez hlavy ani hlava bez těla a ani hlava s tělem nejsou bez Boha celý Kristus.
     Proto také všechno s Bohem je jeden Bůh. Syn Boží ovšem tvoří s Bohem jednotu ve své přirozenosti, Syn člověka je jedno s Bohem ve své osobě a jeho tělo je s ním jedno mysticky.
     Takže i věřící a duchovní údy Kristovy o sobě mohou pravdivě říci, že jsou totéž, co Kristus sám, Boží Syn a Bůh. Co však on má ze své přirozenosti, to mají jeho údy ze společenství s ním, a čím je on v plnosti, na tom mají jen podíl. A zatímco on byl jako Boží Syn zplozen, věřící jsou za Boží děti přijati, jak je psáno: Dostali jste Ducha těch, kdo byli přijati za vlastní, a proto můžeme volat: ‚Abba, Otče.‘³
     V tomto Duchu jim dal moc stát se Božími dětmi,⁴ aby se každý sám naučil od toho, který je první z mnoha bratří,⁵ říkat: Otče náš, jenž jsi na nebesích.⁶ A také co se říká jinde: Vystupuji k svému Otci a k vašemu Otci.⁷
     Vždyť z téhož Ducha, z něhož se z lůna Panny narodil Syn člověka, naše hlava, jsme se znovu narodili z křestního pramene také my, Boží děti a Kristovo tělo. A jako se on zrodil bez jakéhokoli hříchu, tak i naše znovuzrození je na odpuštění všech hříchů.
     Jako totiž vynesl všechny hříchy celého těla vlastním tělem na dřevo kříže, tak milostí znovuzrození dal i svému duchovnímu tělu, že se mu žádný hřích nepřičítá; jak je psáno: Blaze tomu, komu Pán hřích nepřičítá.⁸ Není pochyb o tom, že tento blažený člověk je Kristus: hlava Kristova, Bůh,⁹ odpouští hříchy; on sám, jako člověk a Hlava těla, nepotřebuje odpuštění; a tělu této Hlavy, složenému z mnoha údů, se hřích nepřičítá.
     Kristus je sám v sobě spravedlivý, a sám sebe ospravedlňuje. Sám je Spasitel, sám i spasený; sám na svém těle vynesl na kříž, co ze svého těla mystického křestní lázní smyl. Vždy znovu zachraňuje skrze kříž a vodu. On je Beránek Boží, který snímá hříchy světa,¹⁰ ty, které na sebe vzal. On je kněz i oběť i Bůh: sobě obětoval sám sebe, a tak skrze sebe smířil sebe – své mystické tělo – se sebou samým, jakož i s Otcem a Duchem Svatým.
     ¹ srov. Řím 12, 5
     ² srov. Jan 17, 21
     ³ Řím 8, 15
     ⁴ Jan 1, 12
     ⁵ Řím 8, 29
     ⁶ Mt 6, 9
     ⁷ Jan 20, 17
     ⁸ Řím 4, 8; srov. Žl 31 (32), 2
     ⁹ srov. 1 Kor 11, 3
     ¹⁰ Jan 1, 29

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Pojďme a klaňme se tomu, který vstal z mrtvých, vždyť skrze kříž vzešla světu radost, aleluja.

První kantikum