[ nová verze ]
30. březen 2014, Neděle
4. týden žaltáře
4. NEDĚLE V DOBĚ POSTNÍ
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář
používat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 30. březen 2014
Doba postní, 4. týden
4. týden žaltáře
VIGILIE
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.
HYMNUS
Už nadešel čas milosti
nám udělený z výsosti,
jenž lékem střídmosti má z běd
vytrhnout malátný náš svět.
Den naší spásy přichází
s jasem, jenž z Krista vychází,
když srdce hříchem zraněné
postem se k Bohu pozvedne.
Dej, Bože, ať půst držíme
a myslí, tělem střídmí jsme,
než projdem žitím pozemským
k velikonocům nebeským.
Ať v pokoře tě vesmír ctí,
jediný Bože v Trojici,
též my tě omilostněni
novými ctíme písněmi. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Jak je Bůh dobrý k těm, kdo čisté srdce mají.
Žalm 72 (73)
Proč trpí spravedlivý
Blahoslavený, kdo se nepohorší nade mnou. (Mt 11, 6)
I
1 Jak je Bůh dobrotivý k poctivým, *
jak dobrý k těm, kdo čisté srdce mají!
2 Přesto mé nohy málem klopýtly, *
mé kroky jen tak tak že neuklouzly:
3 neboť jsem vychloubačům záviděl, *
když jsem tak viděl, jak se hříšným daří. –
4 Vždyť oni žádnou strastí netrpí *
a jejich tělo zdravé je a tučné.
5 Jsou vzdáleni všem lidským trampotám *
a nesouží se jako druzí lidé. –
6 Pýchou se skví jak zlatým řetězem, *
jak rouchem oděni jsou násilnictvím.
7 Z tučnosti prýští jejich nepravost *
a zlými úmysly jim srdce kypí.
8 Pošklebují se, mluví darebně, *
z povýšenosti ubližují slovem. –
9 Ústy si troufají až na nebe *
a jejich jazyk zrejdí celou zemi.
10 A proto se k nim obrací můj lid *
a loká jejich slova jako vodu.
11 Říkají: „Jak by o tom věděl Bůh? *
Je Nejvyššímu vůbec něco známo?“
12 Vidíte, tak si vedou hříšníci, *
jsou stále mocnější a žijí šťastně.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Jak je Bůh dobrý k těm, kdo čisté srdce mají.
Ant. 2 Jejich smích se obrátí v nářek a radost ve smutek.
II
13 Marně jsem tedy bezúhonně žil *
a omýval si ruce v nevinnosti?
14 Abych byl jenom týrán den co den *
a každé ráno dostával jen bití? –
15 Když jsem si pomyslel: „Mluv jako oni,“ *
byl bych tím jenom zradil rod tvých synů.
16 Hloubal jsem tedy, jak to pochopit, *
a připadalo mi to velmi těžké,
17 až pronikl jsem v Boží tajemství *
a prohlédl jsem konce těchto lidí. –
18 Na kluzkou cestu jsi je uvedl *
a popravdě je vrháš do záhuby.
19 Jak najednou se propadají v nic, *
jak hroutí se a v náhlé hrůze hynou,
20 jak sen, jenž s procitnutím odplyne, *
ten obraz člověk zapudí, jen vstane.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Jejich smích se obrátí v nářek a radost ve smutek.
Ant. 3 Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, mým blahem je být v Boží blízkosti.
III
21 Když se mé srdce rozhořčovalo *
a bolest mi až k ledví pronikala,
22 byl jsem to hloupý, nic jsem nechápal, *
stál před tebou, jak nerozumné zvíře.
23 Já však chci trvale být u tebe, *
neboť ty sáms mě chopil za pravici.
24 Ty vždycky mě svou radou povedeš *
a nakonec pak do slávy mě přijmeš. –
25 Koho mám kromě tebe na nebi? *
A na zemi nic nežádám než tebe.
26 Ať tělo mé i srdce pominou – *
Pán je má skála a můj úděl navždy!
27 Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, *
zatratíš všechny, kdo tě opouštějí.
28 Mým blahem je být v Boží blízkosti †
já všechnu důvěru jen v Pána skládám *
a budu hlásat všechny jeho skutky.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, mým blahem je být v Boží blízkosti.
V.
Čiňte pokání a věřte evangeliu.
O.
Přiblížilo se Boží království.
PRVNÍ ČTENÍ
Z třetí knihy Mojžíšovy
16, 2-28
Den smíření
Hospodin řekl Mojžíšovi: 2„Promluv ke svému bratru Árónovi, ať nevstupuje v libovolné době do svatyně dovnitř za oponu před příkrov, který je na
arše, aby nezemřel, až se objevím v oblaku nad příkrovem.
3Jen tak smí Árón přistupovat ke svatyni: s mladým býčkem k oběti za hřích a s beranem k oběti zápalné.
4Oblékne si posvátnou lněnou suknici, pod ní bude mít na těle lněné spodky, přepáše se lněnou šerpou a ovine si lněný
turban. Jsou to posvátná roucha. Celý se omyje vodou, než je oblékne.
5Od společenství izraelských synů vezme dva kozly k oběti za hřích a jednoho berana k oběti zápalné.
6Potom přivede Árón býčka jako svou oběť za hřích, aby za sebe a za svůj dům vykonal smírčí obřady.
7Vezme i oba kozly a postaví je před Hospodina, u vchodu do stánku schůzky.
8O obou kozlech bude Árón losovat: jeden los pro Hospodina, druhý pro Azázela. 9Pak
přivede Árón kozla, na kterého padl los pro Hospodina, a připraví jej v oběť za hřích. 10Kozel, na kterého
padl los pro Azázela, bude postaven živý před Hospodina, aby na něm vykonal smírčí obřady a vyhnal jej k Azázelovi na poušť.
11Potom přivede Árón býčka jako svou oběť za hřích, aby za sebe a za svůj dům vykonal smírčí obřady, a porazí ho jako
svou oběť za hřích. 12Vezme z oltáře, od Hospodina, kadidelnici plnou žhavého uhlí a dvě hrsti jemného kadidla
z vonných věcí a přinese to dovnitř za oponu; 13kadidlo vloží na oheň před Hospodina a oblak z kadidla
zahalí příkrov, který je na arše úmluvy. A tak nezemře. 14Potom vezme trochu krve z býčka a stříkne ji
prstem na příkrov z přední strany a před příkrov stříkne prstem trochu krve sedmkrát.
15Pak porazí kozla, oběť za hřích lidu, a přinese jeho krev dovnitř za oponu. S jeho krví naloží stejně jako
s krví býčka; stříkne ji na příkrov a před příkrov. 16Tak vykoná smírčí obřady za svatyni pro nečistotu izraelských synů,
pro jejich přestoupení se všemi jejich hříchy.
Stejně bude postupovat při stánku schůzky, který je mezi nimi, uprostřed jejich nečistot. 17Nikdo z lidí nesmí být
ve stánku schůzky, když vejde do svatyně k vykonávání smírčích obřadů, dokud nevyjde. Tam vykoná smírčí obřady za sebe i za svůj dům a za celé izraelské
shromáždění. 18Potom vyjde k oltáři, který je před Hospodinem, a vykoná smírčí obřady za něj. Vezme trochu krve z býčka
a krve z kozla a potře rohy oltáře dokola. 19Sedmkrát na něj stříkne prstem trochu krve. Tak jej očistí od
izraelských synů a posvětí ho.
20Když dokončí smírčí obřady za svatyni, za stánek schůzky a za oltář, přivede živého kozla.
21Árón vloží obě ruce na hlavu živého kozla. Vyzná nad ním všechny nepravosti izraelských synů a všechna jejich přestoupení
se všemi jejich hříchy a vloží je na hlavu kozla: pak ho dá připraveným mužem vyhnat do pouště. 22Kozel na sobě ponese
všechny jejich nepravosti do odlehlé země. Toho kozla vyžene na poušť.
23Potom vstoupí Árón do stánku schůzky a svlékne lněná roucha, která si oblékl při vstupu do svatyně, a zanechá je tam.
24Celý se omyje vodou na posvátném místě a obleče si své šaty. Pak vyjde, vykoná zápalnou oběť za lid a smírčí obřady
za sebe i za lid. 25Tuk z obětí za hřích obrátí na oltáři v obětní dým.
26Ten, kdo vyhnal kozla pro Azázela, vypere si šaty a celý se omyje vodou. Teprve pak smí vstoupit do tábora.
27Býčka k oběti za hřích i kozla k oběti za hřích, jejichž krev byla přinesena do svatyně k smírčím obřadům,
dá vynést ven za tábor. Jejich kůže, maso i výměty spálí ohněm. 28Ten, kdo je spálil, vypere si šaty a celý se omyje vodou.
Teprve pak smí vstoupit do tábora.“
RESPONSORIUM
Žid 9,11.12.24
O.
Kristus přišel jako velekněz budoucích hodnot; ne s krví kozlů a telat, ale se svou vlastní krví.
* Vešel jednou provždy do svatyně a získal nám věčné vykoupení.
V.
Kristus nevešel do svatyně, zbudované lidskýma rukama, ale do samého nebe. *
Vešel jednou provždy do svatyně a získal nám věčné vykoupení.
DRUHÉ ČTENÍ
Z homilií kněze Órigena na třetí knihu Mojžíšovu
(Hom. 9, 5.10: PG 12, 515.523)
Kristus velekněz se nám stal smírnou obětí
Jednou do roka odchází velekněz od lidu a vstupuje na místo, kde je slitovnice (tj. příkrov na arše úmluvy) a nad slitovnicí cherubové a kde
je archa úmluvy a kadidlový oltář. Nikdo tam nesmí vstoupit, vyjma velekněze.
Vzpomeňme přitom na našeho pravého velekněze, Pána Ježíše Krista, jak když žil v těle, byl celý rok s lidem, ten rok, o němž sám říká: Pán mě
poslal zvěstovat chudým radostnou zvěst a vyhlásit milostivé léto Hospodinovo a den odpuštění1 – a jak v tom roce jedenkrát, v den smíření,
vstoupil do velesvatyně; tj. po splnění svého božského poslání vystoupil nad nebesa a vstoupil k Otci, aby u něho získal smíření pro lidský rod
a prosil ho za všechny, kdo v něho věří.
Toto smíření, které náš Pán lidem u Otce vydobyl, má na mysli apoštol Jan, když píše: Moje milé děti. Toto vám píšu, abyste nehřešili. Zhřeší-li
však někdo, máme přímluvce u Otce: Ježíše Krista spravedlivého. On je smírnou obětí za naše hříchy.2
Podobně i Pavel připomíná smíření, jehož se nám dostalo, když říká o Kristu: Bůh ho ustanovil jako smírnou oběť v jeho krvi, která působí
skrze víru.3 a tak pro nás trvá den smíření až do konce světa.
Boží slovo říká: Velekněz vloží kadidlo na oheň před Hospodina a oblak z kadidla zahalí příkrov, který je na arše úmluvy; a tak nezemře; potom
vezme trochu krve z býčka a stříkne ji na příkrov směrem k východu.4
Zde se vysvětluje, jak se ve Starém zákoně konal obřad, jímž se lidé snažili dosáhnout u Boha smíření. Ty však, kterýs přišel ke Kristu,
pravému veleknězi, jenž ti získal Boží slitování a usmířil tě s Otcem svou krví, nezůstávej u krve tělesné, ale spíše se uč znát krev Slova
a slyš, jak ti ono samo říká: To je má krev, která se za vás prolévá na odpuštění hříchů.5
Není také bez zajímavosti, že se krví býčka kropí směrem k východu. Vždyť právě od východu se ti dostalo smíření. Odtud je totiž muž, zvaný
vycházející,6 který se stal prostředníkem mezi Bohem a lidmi.7
Jsi zde tedy zván, abys vždycky hleděl k východu, kde ti vychází Slunce spravedlnosti8 a kde se ti vždycky rodí světlo. Abys totiž nikdy nechodil
ve tmě a aby tě poslední den nezastihl v temnotách.9 Aby se k tobě nevkradla noc a mrak nevědomosti, ale abys vždy žil ve světle vědění,
abys měl pořád jasný den víry a stále setrvával ve světle lásky a pokoje.
1 srov. Lk 4, 18.19
2 1 Jan 2, 1-2
3 Řím 3, 25
4 Lv 16, 13-14
5 srov. Mt 26, 28
6 srov. Zach 6,12 Vulg.); Lk 2, 78
7 srov. 1 Tim 2, 5
8 srov. Mal 3, 20
9 srov 1 Sol 5, 4
RESPONSORIUM
Srov. Žid 6, 20; 7, 2.3
O.
Jako předchůdce vstoupil pro nás do svatyně Beránek bez poskvrny. *
Stal se veleknězem podle řádu Melchizedechova na věčné věky.
V.
On je Král spravedlnosti, jeho království bude bez konce. *
Stal se veleknězem podle řádu Melchizedechova na věčné věky.
KANTIKA
Ant. Dej, ať se k tobě vrátíme, Pane, a my se vrátíme. Obnov naše dny jako kdysi.
První kantikum
Jer 14, 17-21
Nářek lidu v době hladu a války
Přiblížilo se Boží království: obraťte se a věřte evangeliu. (Mk 1, 15)
Kéž by mé oči ronily slzy bez přestání, *
ve dne v noci:
neboť velikou pohromou je stižena panna, dcera mého lidu, *
ranou přebolestnou. –
Vyjdu-li na pole, hle, pobití mečem, *
vejdu-li do města, hle, zmoření hladem.
Prorok i kněz odcházejí *
do neznámé země. –
Což jsi nadobro zavrhl Judu *
a Sión se zhnusil tvé duši?
Proč jen jsi nás tak bil, *
že už není vyléčení!
Čekáme záchranu, a záchrana nikde, *
zhojení ran, a hle, zděšení! –
Pane, poznáváme svoje nepravosti †
i bezbožnost našich otců, *
že jsme zhřešili proti tobě.
Pro své jméno nás nevydávej v potupu, †
nenech zhanobit trůn své slávy, *
rozpomeň se, a neruš svou smlouvu s námi.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Druhé kantikum
Ez 36, 24-28
Bůh obnoví svůj lid
Budou jeho lidem a on - Bůh s námi - bude jejich Bohem. (Zj 21, 3)
Vezmu vás z národů †
a shromáždím ze všech zemí, *
a přivedu do vaší země.
Vyleji na vás čistou vodu †
a očistíte se od všech vašich nečistot, *
a ode všech vašich model vás očistím. –
Dám vám nové srdce *
a nového ducha vložím do vašeho nitra,
vezmu z vašeho těla srdce kamenné *
a dám vám srdce z masa.
Svého ducha vložím do vás †
a učiním, abyste chodili v mých přikázáních *
a dbali na má ustanovení a konali je. –
Budete bydlet v zemi, kterou jsem dal vašim otcům, †
a budete můj lid *
a já budu váš Bůh!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Třetí kantikum
Pláč 5, 1-7.15-17.19-21
Modlitba utiskovaného
Stále prožíváme na svém těle Ježíšovo umírání, aby i Ježíšův život byl patrný na našem těle. (2 Kor 4, 10)
Vzpomeň si, Pane, co nás potkalo, *
podívej se a viz naši potupu! –
Naše dědictví připadlo cizincům, *
naše domy neznámým lidem. –
Jsme sirotci, bez otce; *
naše matky jsou jako vdovy. –
Peníze dáváme za to, že pijeme svou vodu, *
za své dříví musíme platit. –
Na krku máme jařmo, jsme pronásledováni, *
už nemůžeme dál a oddech pro nás není. –
Podáváme ruku Egyptu, *
Asýrii, abychom se nasytili chlebem. –
Naši otcové zhřešili: už nejsou; *
a my neseme jejich provinění. –
Ze srdce nám vymizela radost, *
náš tanec se změnil v zármutek. –
Věnec nám spadl z hlavy. *
Běda nám, neboť jsme zhřešili!
A proč naše srdce stůně *
a proč se nám zatemňují oči? –
Ale ty, Pane, zůstáváš navždy; *
tvůj trůn přetrvává z věku do věku! –
Proč bys na nás měl na věky zapomenout, *
opustit nás až do konce života? –
Dej, ať se k tobě vrátíme, Pane, a my se vrátíme. *
Obnov naše dny, jako kdysi.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Dej, ať se k tobě vrátíme, Pane, a my se vrátíme. Obnov naše dny jako kdysi.
EVANGELIA
Slova svatého evangelia podle Marka 10, 32-45
Hle, jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán
Učedníci byli na cestě do Jeruzaléma a Ježíš pospíchal před nimi; byli zaraženi a následovali ho s bázní. Vzal si stranou zase svých Dvanáct a začal
jim mluvit o tom, co na něj čeká: „Hle, jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a učitelům Zákona. Odsoudí ho k smrti a vydají pohanům
a budou se mu posmívat a plivat na něj a zbičují ho a zabijí ho, ale po třech dnech vstane.“
Tu k němu přistoupili Zebedeovi synové Jakub a Jan a řekli mu: „Mistře, rádi bychom, kdybys nám splnil, oč tě požádáme.“ Odpověděl jim: „Co chcete,
abych pro vás udělal?“ Řekli mu: „Dej, ať v tvé slávě zasedneme jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici.“
Ale Ježíš jim řekl: „Nevíte, co chcete. Můžete pít kalich, který já piji, nebo dát se ponořit v křest, ve který já budu ponořen?“ Oni mu odpověděli:
„Můžeme!“ Ježíš jim řekl: „Kalich, který já piji, pít budete, a v křest, ve který já budu ponořen, ponořeni budete. Ale posadit po mé pravici nebo
levici není má věc, nýbrž je pro ty, kterým je to připraveno.“
Když to slyšelo ostatních deset, rozmrzeli se na Jakuba a na Jana. Ježíš si je zavolal a řekl jim: „Víte, že ti, kdo se pokládají za panovníky, tvrdě
vládnou národům a velmoži jim dávají cítit svou moc. Mezi vámi však tomu tak nebude. Ale kdo by chtěl být mezi vámi veliký, ať je vaším služebníkem,
a kdo by chtěl být mezi vámi první, ať je otrokem všech. Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny.“
MODLITBA
Modleme se:
Ve své nevýslovné dobrotě nám, Bože, poskytuješ prostředky ke spáse, a tak nás neustále obnovuješ;
veď svou Církev, aby v ní dílo tvé milosti přinášelo užitek, a dávej jí, co potřebuje na své cestě k tobě.
Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|