Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

18. duben 2012
Doba velikonoční, 2. týden
2. týden žaltáře

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Ať z výšin nebe radost zní,
ať jásá země, moře s ní,
že po kříži Pán z hrobu vstal
a smrtelníkům žití dal.

Vrací se milostivý čas,
den spásy zjevuje se zas,
v něm Beránkovou krví svět
tmy zbaven září jako květ.

Ta jeho smrt i s mučením
znamená odpuštění vin,
zas bez úhony ctnost se skví,
Pán smrtí dobyl vítězství.

V to skládáme svou naději,
že věřící teď snadněji
uvěří ve své vzkříšení,
jímž vejdou v život blažený.

Proto tu oběť bělostnou
ctěme vždy s myslí radostnou
my, od ní tolik poctěni,
vždyť všechno dobré plyne z ní.

Buď věčně, Kriste, věrným svým
plesáním velikonočním.
Nás, milostí tvou vzkříšené,
vem k oslavě své vítězné.

Ježíši, každý tvor tě chval,
neboť jsi slavně z mrtvých vstal,
i Otce, Ducha milosti
ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Tys nám dal, Pane, zvítězit, povždy budeme chválit tvé jméno. Aleluja.

V tom všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. (Řím 8, 37)

² Na vlastní uši jsme slýchali, Bože, *
      otcové naši nám vyprávěli
   o tom, cos vykonal za jejich dnů, *
      v tom dávném čase rukou svou.
³ Pohany vyhnals, je jsi tam vsadil,
      národy potřels a jim jsi dal růst. –

⁴ Nedobyli si mečem tu zemi, *
      nezvítězilo jejich rámě,
   nýbrž tvá pravice, tvoje rámě, *
      tvá jasná tvář jen z lásky k nim. –

⁵ Ty jsi to, ty, můj král a můj Bůh, *
      jenž jsi dal zvítězit Jákobovi.
⁶ S tebou jsme zdolali nepřátele, *
      tvým jménem deptáme protivníky. –

⁷ Na svém luku si nezakládám, *
      nevděčím za vítězství meči:
⁸ tys nám dal zvítězit nad nepřáteli, *
      pokořils ty, kdo nás nenávidí.
⁹ Proto jsme denně se chlubili Bohem, *
      povždy jsme chválili tvé jméno.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Tys nám dal, Pane, zvítězit, povždy budeme chválit tvé jméno. Aleluja.

Ant. 2 Ušetři, Pane, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví. Aleluja.

¹⁰ Teď jsi nás odvrhl, ponechal v hanbě, *
       netáhneš, Bože, už do boje s námi.
¹¹ Nechals nás utíkat před nepřítelem, *
       loupí nás ti, kdo nás nenávidí.
¹² Vydals nás v plen jak jateční stádo, *
       mezi pohany rozptýlil jsi nás. –

¹³ Lacino prodáváš svůj národ, *
       pramálo jsi tím prodejem získal.
¹⁴ Sousedům dal jsi nás v opovržení, *
       všem kolem dokola k hanbě a smíchu.
¹⁵ Dopustils, že jsme v přísloví vešli, *
       pohané nad námi kývají hlavou. –

¹⁶ Stále svou hanbu mám před očima, *
       studem se celý červenám v tváři,
¹⁷ slyším-li samou hanu a výsměch, *
       vidím-li mstivého nepřítele.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Ušetři, Pane, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví. Aleluja.

Ant. 3 Povstaň, Pane, a ve své milosti nás vysvoboď. Aleluja.

¹⁸ A toto všechno dolehlo na nás, †
       i když jsme na tebe nezapomněli, *
       úmluvu s tebou neporušili,
¹⁹ naše srdce se neodvrátilo, *
       nesešly naše kroky z tvé cesty,
²⁰ a tys nás rozbil v šakalích místech, *
       ty jsi nás zastřel temnotami. –

²¹ Kdybychom bývali zapomněli †
       na svaté jméno svého Boha *
       a vztáhli ruce k cizímu bohu,
²² což by to Bůh byl nezpozoroval? *
       On přece zná všechny tajnosti srdce.
²³ Pro tebe stále nás pobíjejí, *
       jednají s námi jak s jatečním stádem. –

²⁴ Procitni, Pane, proč ještě spíš? *
       Vzbuď se a nechtěj nás zatratit navždy!
²⁵ Proč stále před námi skrýváš svou tvář, *
       bídu a strast naši zapomínáš?
²⁶ Naše duše je sražena v prach, *
       na zemi ulpělo naše tělo.
²⁷ Povstaň už, Pane, na pomoc pospěš, *
       v milosti své nás vysvoboď!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Povstaň, Pane, a ve své milosti nás vysvoboď. Aleluja.

V. Bůh, který vzkřísil Pána, aleluja.
O. Vzkřísí svou mocí také nás, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana

     ¹Andělovi církevní obce v Sardech napiš:
     Toto praví ten, který má sedm Božích duchů a sedm hvězd: Znám tvé skutky; máš jméno, jako bys žil, ale jsi mrtvý. ²Probuď se a utvrď zbytek, který je už na umření. Shledal jsem totiž, že tvoje skutky nejsou dokonalé před mým Bohem. ³Nuže, vzpomeň si na nauku, kterou jsi přijal a slyšel; zachovávej ji a změň se! Neprobudíš-li se však, přijdu jako zloděj, a ty nebudeš vědět, v kterou hodinu na tebe přijdu. ⁴Přesto však máš v Sardech několik lidí, kteří si šaty neposkvrnili; ti budou se mnou chodit v bílých šatech, protože jsou toho hodni. ⁵Kdo zvítězí, bude tedy oblečen do bílého; jeho jméno nevymažu z knihy života, ale budu se k němu znát před svým Otcem a jeho anděly.
     ⁶Kdo má ucho, ať poslouchá, co říká Duch církevním obcím.
     ⁷Andělovi církevní obci ve Filadelfii napiš:
     Toto praví Svatý, Věrný, který má Davidův klíč; když on otevře, nikdo nemůže zavřít, když on zavře, nikdo nemůže otevřít. ⁸Znám tvé skutky: otevřel jsem před tebou dveře, a nikdo je nemůže zavřít. Mnoho síly sice nemáš, ale přece jsi zachoval moje slovo a nezapřel jsi mě. ⁹Já přinutím některé z lidí satanových – oni, lháři, si říkají židé, ale nejsou – přinutím je, aby přišli, padli ti k nohám a poznali, že jsem si tě zamiloval. ¹⁰Protože jsi zachoval nařízení o mé trpělivosti, i já tě zachovám v hodině zkoušky, která má přijít na celý svět, aby vyzkoušela obyvatele země. ¹¹Přijdu brzo! Drž pevně, co máš, aby ti nikdo nevzal tvou korunu. ¹²Kdo zvítězí, z toho udělám sloup v chrámě svého Boha a nikdy už z něho nevyjde; napíšu na něho jméno svého Boha a jméno města svého Boha, nového Jeruzaléma, který sestupuje z  nebe od mého Boha, a také svoje nové jméno.
     ¹³Kdo má ucho, ať poslouchá, co říká Duch církevním obcím.
     ¹⁴Andělovi církevní obce v Laodiceji napiš:
     Toto praví Amen, svědek spolehlivý a věrný, začátek Božího stvoření. ¹⁵Znám tvé skutky: nejsi ani studený, ani horký. Kéž bys byl studený nebo horký! ¹⁶Takto však, protože jsi vlažný, ani horký, ani studený, vyplivnu tě z úst. ¹⁷Jestliže řekneš: Jsem bohatý, mám všeho dost, nic nepotřebuji – a nevíš, že jsi ubohý, politováníhodný, chudý, slepý a nahý, ¹⁸pak ti radím, kup si ode mě zlato v ohni pročištěné, abys zbohatl; bílé šaty, aby ses oblékl a neukazovala se tvá ošklivá nahota; mast, aby sis pomazal oči a zase viděl. ¹⁹Já kárám a trestám všecky ty, které miluji. Buď tedy horlivý a dej se na pokání. ²⁰Hle, stojím u dveří a klepu. Kdo uslyší můj hlas a otevře dveře, k tomu vejdu a budu jíst u něho a on u mě. ²¹Kdo zvítězí, toho vezmu k sobě na svůj trůn, jak i já jsem zvítězil a usedl se svým Otcem na jeho trůně.
     ²²Kdo má ucho, ať poslouchá, co říká Duch církevním obcím.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého biskupa Gaudencia z Brescie

     Nebeská svátost, kterou ustanovil Kristus, je skutečným dědictvím jeho Nové smlouvy. Zanechal nám ji té noci, kdy byl vydáván na smrt kříže, jako záruku své přítomnosti.
     Tato svátost je pokrmem na naší životní cestě; živí nás a posilňuje, dokud při odchodu z tohoto světa nedojdeme až k Bohu. O tomto pokrmu také Pán řekl: Nebudete-li jíst mé tělo a pít mou krev, nebudete mít v sobě život.¹
     Chtěl totiž, aby v nás dary jeho lásky stále žily. Chtěl, aby duše, které byly vykoupeny jeho drahocennou krví, byly stále posvěcovány podle vzoru jeho vlastního utrpení. Proto přikazuje svým věrným učedníkům, které také ustanovil prvními kněžími své Církve, aby bez přestání slavili toto tajemství věčného života. Mají je slavit všichni kněží ve všech církevních obcích po celém světě, dokud Kristus znovu nepřijde z nebe. Tak mají všichni, nejen sami kněží, ale stejně tak i zástupy věřících mít každodenně před očima příklad Kristova utrpení, držet ho v rukou a ústy i srdcem přijímat jakožto nepomíjející památku svého vykoupení.
     A ještě něco dalšího: Protože chléb je chlebem, teprve když se množství pšeničných zrn rozemele na mouku, zadělá vodou a upeče na ohni, vidíme v něm obraz mystického těla Kristova; jak víme, také Církev vytváří jeden celek z množství jednotlivců lidského rodu a je dotvářena ohněm Ducha Svatého.
     Vždyť Kristus se narodil z Ducha Svatého. A protože měl naplnit všechnu spravedlnost, vstupuje při křtu do vody, aby ji posvětil, a vystupuje z Jordánu plný Ducha Svatého, který na něho sestoupil v podobě holubice. Jak o tom svědčí evangelista: Ježíš se vrátil od Jordánu plný Ducha Svatého.²
     Podobně i víno jeho krve sebrané z hroznů vinice, kterou sám pěstoval, je z mnoha zrn, lisuje se na lisu kříže, z plných kalichů je pijí věřící a jejich srdce se rozpaluje jeho vlastní silou.
     Tuto spasitelnou svátost velikonočního Beránka přijímejte spolu s námi vy všichni, kteří unikáte z ďábelské moci Egypta a jeho faraóna, přijímejte ji s veškerou dychtivostí zbožného srdce. A sám náš Pán Ježíš Kristus, o němž věříme, že je přítomen ve svých svátostech, ať posvětí hlubiny vašeho srdce. Vždyť jeho nekonečná síla zůstává po všechny věky.
     ¹ srov Jan 6, 53
     ² Lk 4, 1

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Pojďme a klaňme se tomu, který vstal z mrtvých, vždyť skrze kříž vzešla světu radost, aleluja.

První kantikum