[ nová verze ]
14. září 2011, Středa
4. týden žaltáře
Povýšení svatého kříže, svátek
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář
používat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 14. září 2011
Panny Marie Bolestné, památka
V den po svátku Povýšení svatého kříže vzpomíná Církev na bolesti Panny Marie, které trpěla
ve spojení se svým Synem. V 15. století se začíná šířit úcta k jejím sedmi bolestem: 1. při předpovědi
Simeonově(Lk 2,34-35),2. při útěku do Egypta (Mt 2, 13-15), 3. při hledání ztraceného Ježíše v jeruzalémském
chrámě (Lk 2, 41-52), 4. při cestě na Golgotu, 5. při ukřižování Ježíše, 6. při snímání Ježíše z kříže, 7. při ukládání
Ježíše do hrobu. Od roku 1423 se začala slavit památka Panny Marie Bolestné v pátek před Květnou nedělí a v roce 1727 bylo
její slavení rozšířeno pro celou Církev. Od roku 1667 ji slavil řád servitů jako hlavní svátek třetí zářijovou neděli;
Pius VII. zavedl (1814) i tento druhý svátek pro celou Církev jako poděkování za svůj šťastný návrat ze zajetí
a v roce 1913 byl pro něj stanoven den 15. září. Při úpravě kalendáře po II. vatikánském koncilu byly oba tyto svátky spojeny
v jeden a slaví se dnešního dne.
VIGILIE
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Vedle kříže Matka stála,
slzy žalem prolévala,
když pněl na něm její Syn.
Její duši rozechvělou,
sklíčenou a rozbolněnou
roztínal meč ostřím svým.
Nevýslovně zarmoucena
byla Panna vyvolená,
Matka Pána našeho.
Jak se celá žalem chvěla
dobrá Matka, když viděla
trpět Syna drahého.
Kdo by za slzy se styděl,
kdyby Matku Pána viděl
v jejím bolu nesmírném?
Kdo by necítil s ní v hoři,
kdyby viděl Matku Boží
tolik trpět se Synem?
To pro hříchy lidu svého
vidí Syna zmučeného,
jak byl krutě zbičován.
Vidí, jak Syn sladký všemi
byl při smrti opuštěný,
jak vydechl duši Pán.
Dej mi, Kriste, po smrti mé,
ať mne tvoje Matka přijme
do tvé slávy vítězné. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Nezvítězilo jejich rámě, nýbrž tvá pravice, tvá jasná tvář.
Žalm 43 (44)
Pohromy národa
V tom všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. (Řím 8, 37)
I
2 Na vlastní uši jsme slýchali, Bože, *
otcové naši nám vyprávěli
o tom, cos vykonal za jejich dnů, *
v tom dávném čase rukou svou.
3 Pohany vyhnals, je jsi tam vsadil,
národy potřels a jim jsi dal růst. –
4 Nedobyli si mečem tu zemi, *
nezvítězilo jejich rámě,
nýbrž tvá pravice, tvoje rámě, *
tvá jasná tvář jen z lásky k nim. –
5 Ty jsi to, ty, můj král a můj Bůh, *
jenž jsi dal zvítězit Jákobovi.
6 S tebou jsme zdolali nepřátele, *
tvým jménem deptáme protivníky. –
7 Na svém luku si nezakládám, *
nevděčím za vítězství meči:
8 tys nám dal zvítězit nad nepřáteli, *
pokořils ty, kdo nás nenávidí.
9 Proto jsme denně se chlubili Bohem, *
povždy jsme chválili tvé jméno.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Nezvítězilo jejich rámě, nýbrž tvá pravice, tvá jasná tvář.
Ant. 2 Pán od vás neodvrátí svou tvář, obrátíte-li se k němu.
II
10 Teď jsi nás odvrhl, ponechal v hanbě, *
netáhneš, Bože, už do boje s námi.
11 Nechals nás utíkat před nepřítelem, *
loupí nás ti, kdo nás nenávidí.
12 Vydals nás v plen jak jateční stádo, *
mezi pohany rozptýlil jsi nás. –
13 Lacino prodáváš svůj národ, *
pramálo jsi tím prodejem získal.
14 Sousedům dal jsi nás v opovržení, *
všem kolem dokola k hanbě a smíchu.
15 Dopustils, že jsme v přísloví vešli, *
pohané nad námi kývají hlavou. –
16 Stále svou hanbu mám před očima, *
studem se celý červenám v tváři,
17 slyším-li samou hanu a výsměch, *
vidím-li mstivého nepřítele.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Pán od vás neodvrátí svou tvář, obrátíte-li se k němu.
Ant. 3 Vzbuď se, Pane, a nechtěj nás zatratit navždy.
III
18 A toto všechno dolehlo na nás, †
i když jsme na tebe nezapomněli, *
úmluvu s tebou neporušili,
19 naše srdce se neodvrátilo, *
nesešly naše kroky z tvé cesty,
20 a tys nás rozbil v šakalích místech, *
ty jsi nás zastřel temnotami. –
21 Kdybychom bývali zapomněli †
na svaté jméno svého Boha *
a vztáhli ruce k cizímu bohu,
22 což by to Bůh byl nezpozoroval? *
On přece zná všechny tajnosti srdce.
23 Pro tebe stále nás pobíjejí, *
jednají s námi jak s jatečním stádem. –
24 Procitni, Pane, proč ještě spíš? *
Vzbuď se a nechtěj nás zatratit navždy!
25 Proč stále před námi skrýváš svou tvář, *
bídu a strast naši zapomínáš?
26 Naše duše je sražena v prach, *
na zemi ulpělo naše tělo.
27 Povstaň už, Pane, na pomoc pospěš, *
v milosti své nás vysvoboď!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Vzbuď se, Pane, a nechtěj nás zatratit navždy.
V.
Zjev jasnou tvář svému služebníku.
R.
Nauč mě, Pane, svým přikázáním.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Ezechiela
12, 1-16
Symbolický úkon naznačuje odchod lidu do vyhnanství
1Hospodin mě oslovil: 2„Synu člověka, bydlíš mezi vzpurným
plemenem, které má oči k vidění a nevidí, uši k slyšení a neslyší, protože je to vzpurné plemeno.
3Ty tedy, synu člověka, připrav si před
nimi za bílého dne zavazadla vyhnance a přestěhuj se před jejich očima ze svého místa na místo
jiné; snad uznají, že jsou vzpurné plemeno. 4Vynes za bílého dne před jejich očima svá zavazadla
ven, zavazadla vyhnance; sám však vyjdeš před nimi večer, jako odcházejí vyhnanci. 5Před jejich
očima si prokopej zeď a vyjdi skrze ni. 6Před jejich očima nes na ramenou svá zavazadla, vyjdeš za
tmy, přikryješ svou tvář, takže neuvidíš zemi; činím totiž z tebe znamení pro dům Izraele."
7I udělal jsem, jak mi bylo poručeno: za bílého dne jsem vynesl svá zavazadla jako vyhnanec, večer
pak jsem si prokopal zeď, za tmy jsem vyšel a před jejich očima jsem na ramenou nesl zavazadla.
8Ráno mě Hospodin oslovil: 9„Synu člověka, jistě ti
řekl dům Izraele, dům vzpurný: ‚Co děláš?‘ 10Řekni
jim: Tak praví Pán, Hospodin: Toto hrozebné proroctví patří vládci, který je v Jeruzalémě, a všemu
Izraelovu domu, který v něm sídlí. 11Řekni: Já jsem vám znamením: Jak jsem učinil, tak se jim stane:
do vyhnanství, do zajetí půjdou! 12A
vládce, který je mezi nimi, ponese na ramenou svá zavazadla – a vyjde za tmy. Prokopají zeď, aby
ho vyvedli, přikryje svou tvář, aby neuviděl očima zemi. 13Roztáhnu proti němu svou síť, bude polapen
do mých tenat, přivedu ho do Babylóna, do chaldejské země – tu však neuvidí – a zemře tam. 14Do všech
větrů rozptýlím všechny, kteří jsou kolem něho, jeho reky i válečné sbory a za nimi vytasím meč.
15Tu poznají, že já jsem Hospodin, až je rozptýlím mezi národy a rozpráším po zemích.
16Zanechám však z nich několik lidí, zachráněných od meče, hladu a moru, aby vypravovali všechny jejich ohavnosti
mezi národy, k nimž přijdou. Poznají, že já jsem Hospodin."
RESPONSORIUM
Ez 12, 15; Ž 88 (89), 31.33
O.
Rozptýlím je mezi národy a rozpráším po zemích. *
Poznají, že já jsem Pán.
V.
Jestli opustí můj zákon a nebudou jednat podle mých příkazů, potrestám je metlou za to provinění.
*Poznají, že já jsem Pán.
DRUHÉ ČTENÍ
Z kázání svatého opata Bernarda
(Sermo in dom. Infra oct. Assumptionis, 14-15:
Opera omnia, Edit. Cisterc. 5 [1968], 273-274)
U Ježíšova kříže stála jeho Matka
O mučednictví Panny Marie se dovídáme z proroctví Simeonova i ze samotné zprávy o umučení Páně. Stařec Simeon říká o chlapci
Ježíšovi: On je ustanoven jako znamení, kterému se bude odporovat. A Marii řekl: I tvou vlastní duší pronikne meč.1
Opravdu, blahoslavená Matko, tvou duší pronikl meč. Jinak, kdyby jí nepronikl, neprobodl by tělo tvého Syna. Neboť když tvůj
Ježíš – on patří sice všem, ale zvláště tobě – vydechl naposled, ukrutné kopí se už ani nedotklo jeho duše; nešetřilo sice
ani mrtvého, ale už mu nemohlo ublížit, jenom mu otevřelo bok; tvou duší však proniklo. Vždyť jeho duše už tam nebyla, ale
tvoje nemohla být z těla vytržena. A tvou duší pronikla tak silná bolest, že tě můžeme právem uctívat jako víc než mučednici,
neboť to, jak jsi v soucitu trpěla s ním, převyšovalo všechen pocit tělesného utrpení.
Což pro tebe nebyla ostřejší než meč ta slova: Ženo, to je tvůj syn?2 Vždyť ta slova pronikala opravdu duší a zasahovala
až do rozdělení duše a ducha.3 Jaká to výměna! Je ti odevzdán Jan místo Ježíše, služebník místo Pána, učedník místo Mistra,
syn Zebedeův místo Syna Božího, pouhý člověk místo pravého Boha. Jak by tato slova nepronikla tvou duší, tak citlivou,
když při pouhé vzpomínce na ně puká i naše srdce, ačkoli je kamenné a tvrdé jako železo?
Nedivte se, bratři, že lze nazvat Marii mučednicí v duši. Může se divit jen ten, kdo si nevzpomíná, že slyšel, jak Pavel
uvádí mezi největšími zločiny pohanů jejich bezcitnost.4 K něčemu takovému mělo srdce Mariino daleko; kéž mají k tomu
daleko i její nepatrní služebníci.
Ale snad někdo řekne: „Což nevěděla předem, že Kristus zemře?“ Ano, nepochybně věděla. „Což nedoufala, že zase ihned
vstane?“ Ano, jistě pevně doufala. „A přesto měla takovou bolest, když byl ukřižován?“ Ano, měla tak velikou bolest.
Ale co je to s tebou, bratře, a odkud máš tu svou moudrost: proč se divíš víc tomu, že Maria trpěla spolu se svým Synem,
než že on trpěl? Jestliže on mohl zemřít i tělesně, nemohla ona spolu s ním umírat v srdci? To první způsobila láska,
nad kterou nikdo neměl větší; i to druhé způsobila láska, která po lásce Kristově neměla sobě podobnou.
1 Lk 2, 34-35
2 Jan 19, 26
3 srov. Žid 4, 12
4 srov. Řím 1, 31
RESPONSORIUM
Lk 23, 33; Jan 19,25; srov. Lk 2,35
O.
Když došli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali ho tam.
*
U Ježíšova kříže stála jeho matka.
V.
Tehdy její svatou duší pronikl meč bolesti. *
U Ježíšova kříže stála jeho matka.
KANTIKA
Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.
První kantikum
Iz 33, 2-3.5-6.7b-8.10
Modlitba v nouzi
V Kristu jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání. (Kol 2, 3)
Pane, dej nám milost, v tebe doufáme. *
Buď naší spásou každé ráno a také naší spásou v době tísně.
Před hlučným lomozem utíkají národy, *
když povstáváš, prchají pohané
na všechny strany. -
Pán je vyvýšen, neboť trůní nahoře, *
zahrnuje Sión právem a spravedlností.
A bezpečím pro tvůj život bude toto: †
moudrost a znalost jsou bohatstvím, jež zachraňuje *
bázeň Páně, to je jeho poklad. -
Poslové pokoje hořce pláčí. *
Cesty jsou opuštěné, po cestách již nikdo nechodí,
porušila se smlouva, pohrdlo se svědky, *
na nikoho se nedbalo.
Nyní povstávám, říká Pán, *
nyní se vzpínám, nyní se zvedám.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Druhé kantikum
Iz 33, 13-16
Bůh bude soudit spravedlivé
To zaslíbení platí vám i vašim dětem, ale také všem, kdo jsou ještě daleko, které si povolá Pán, náš Bůh. (Sk 2, 39)
Vy, kdo jste daleko, slyšte, co jsem udělal, *
a vy, kdo jste blízko, vizte dílo mé moci.
Na Siónu se děsí hříšníci, *
a hrůza zachvacuje ty, kdo pohrdají Pánem.
Kdo z vás může bydlet se stravujícím ohněm? *
Kdo z vás vydrží u věčného žáru? –
Kdo jedná správně *
a mluví pravdu,
kdo pohrdá vyděračským ziskem *
a odmítá všechny úplatky,
kdo si zacpává uši, aby neslyšel o prolévání krve, *
kdo zavírá oči, aby neměl zalíbení ve zlu. –
Takový bude přebývat na výsostech, *
jako skála pevný bude jeho hrad.
Vždycky bude mít chleba, *
voda mu nevyschne nikdy.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Třetí kantikum
Sir 36, 11-17
Modlitba za Boží lid
Věčný život je to, že poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. (Kol 2, 3)
Smiluj se nad lidem, který dostal od tebe jméno, *
nad Izraelem, jehož jsi nazval svým prvorozeným.
Smiluj se nad svým svatým městem, *
nad Jeruzalémem, kde přebýváš.
Naplň Sión svými nevýslovnými slovy *
a svůj lid svou slávou. -
Vydej svědectví svým prvním tvorům, *
splň proroctví učiněná tvým jménem.
Uspokoj ty, kdo v tebe doufají, *
ať jsou tví proroci hodnověrní.
Vyslyš, Pane, modlitbu svých služebníků *
podle Áronova požehnání tvému lidu.
A všichni na zemi ať poznají, *
že ty jsi Pán, věčný Bůh. –
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.
EVANGELIA
Slova svatého evangelia podle Jana 21, 1-14
Ježíš přistoupil, vzal chléb a dal jim, stejně i rybu
Ježíš se znovu zjevil svým učedníkům, a to u Tiberiadského moře. Zjevil se takto: Byli pohromadě Šimon Petr,
Tomáš zvaný Blíženec, Natanael z galilejské Kány, synové Zebedeovi a ještě jiní dva z jeho učedníků. Šimon Petr jim řekl: „Půjdu lovit
ryby.“ Odpověděli mu: „I my půjdeme s tebou.“ Vyšli tedy a vstoupili na loď, ale tu noc nic nechytili.
Když už nastávalo ráno, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on. Ježíš se jich zeptal: „Dítky, nemáte něco k jídlu?“
Odpověděli mu: „Nemáme.“ On jim řekl: „Hoďte síť na pravou stranu lodi, a najdete.“ Hodili ji tedy, a nemohli ji už ani utáhnout pro
množství ryb. Tu onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: „Pán je to!“ Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil
přes sebe svrchní šaty – byl totiž oblečen jen nalehko – a skočil do moře. Ostatní učedníci dojeli s lodi – nebyli od země daleko,
jen tak asi dvě stě loket, a táhli síť s rybami.
Když vystoupili na zem, viděli tam žhavé uhlí a na něm položenou rybu a chléb. Ježíš jim řekl: „Přineste několik ryb, které jste právě
chytili.“ Šimon Petr vystoupil a táhl na zem síť plnou velkých ryb, bylo jich sto třiapadesát. A přesto, že jich bylo tolik, síť se
neprotrhla. Ježíš je vyzval: „Pojďte snídat!“ Nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat „Kdo jsi?“ Věděli, že je to Pán.
Ježíš přistoupil, vzal chléb a dal jim, stejně i rybu. To bylo už potřetí, co se Ježíš zjevil učedníkům po svém zmrtvýchvstání.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, tys posiloval Pannu Marii, když stála pod křížem svého Syna a prožívala jeho bolesti; pomáhej i své Církvi,
aby účastí na Kristově utrpení dosáhla také slávy vzkříšení. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|