[ nová verze ]
15. červen 2010, Úterý
3. týden žaltáře
Druhé mezidobí, 11. týden Sv. Víta, mučedníka, nezávazná památka Sv. Víta, mučedníka (v pražské katedrále slavnost), slavnost
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. večerní chvály
kompletář
používat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 15. červen 2010 Druhé mezidobí, 11. týden 3. týden žaltáře
VIGILIE
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Nejlepší Tvůrce stvoření,
náš Vládce, na nás pohlédni:
Nás, ponořené v těžké sny
z nezdravých dřímot vytrhni.
Ty, svatý Kriste, prosícím
shoď z beder těžké břímě vin.
Vždyť vstáváme s tvým vyznáním,
tmu rozrážíme zpěvem svým.
Zvedáme ruce se srdci
k tobě, jak konat za noci
nám už tvůj prorok přikázal
a Pavlův příklad ukázal.
Ty znáš zlé, jež jsme činili,
své nitro jsme ti odkryli,
své prosby v slzách vylili:
odpusť nám, čím jsme zhřešili.
Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.
Během dne:
Ať Pane všeho vědění
ti patří naše nadšení.
Ty znáš všech srdcí tajemství
a sílíš nás svou milostí.
Pastýři ovce chránící,
ztracené nalézající,
na pastviny své svěží vždy
nás k dobrým ovcím shromáždi.
Kéž soudcův hněv nás nesvrhne
v ponuré stádo pekelné,
kéž jsme tvým soudem určeni
tvých pastvin stát se ovcemi.
Buď tobě, Spasiteli náš,
čest, vítězství, moc, slávy jas,
nad celým světem vládu máš
po všechny věky, v každý čas. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Láska a věrnost předchází všudy tvou tvář.
Žalm 88 (89), 2-38
Milosrdenství Páně k Davidovu domu
Z Davidova potomstva vyvedl Bůh podle zaslíbení jako Spasitele Ježíše. (Sk 13, 22. 23)
I
2 O skutcích lásky tvé, Pane, chci na věky zpívat, *
ústy hlásat tvou věrnost všem pokolením.
3 Neboť tys řekl: „Na věky trvá má přízeň, *
základy pevné má věrnost na nebi má. –
4 Se svým vyvoleným jsem uzavřel smlouvu, *
David, služebník můj, má ode mne slib:
5 Tvému potomstvu zajistím trvání věčné, *
trůn tvůj upevním pro všechna pokolení.“ –
6 Nebesa, Pane, oslavují tvé divy *
a tvoji věrnost veškeré zástupy svatých.
7 Neboť kdo nad mraky mohl by rovnat se Pánu, *
kdo z Božích synů Pánu by podoben byl?
8 Bůh – tam ve sboru svatých nadevše mocný, *
velký a hrozný, nad všechny vyvýšený. –
9 Pane zástupů, kdo je tak, jako ty jsi? *
Stále a vždy vůkol tebe tvá věrnost a moc.
10 Ty jsi vládcem nade vším nezkrotným mořem, *
ty držíš na uzdě příboj vzedmutých vln.
11 Ty jsi jak mršinu zašlápl, rozmetal Rahab, *
mocným ramenem rozprášil odpůrce své. –
12 Tvá jsou nebesa, tak jako tvá je i země, *
svět i vše, co v něm žije, stvořil jsi ty.
13 Ty jsi stvořil jižní i severní stranu, *
Tábor i Hermon jásají při jménu tvém.
14 Tvoje paže je plna obrovské síly, *
tvá ruka mocná, pravici zdviženu máš.
15 Trůn tvůj je podepřen spravedlností a právem, *
láska a věrnost předchází všudy tvou tvář. –
16 Šťastný je lid, jenž umí a ví, jak tě slavit, *
chodit před tebou, Pane, v tvém světle žít.
17 Denně se těší ze slávy tvého jména, *
jásají nad tím, jak jsi spravedlivý.
18 Neboť jen ty jsi jim veškerou krásou i silou *
a tvou přízní mohutní naše moc.
19 Vpravdě i štít náš náleží jedině Pánu, *
Svatému Izraele patří náš král.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Láska a věrnost předchází všudy tvou tvář.
Ant. 2 Syn Boží pochází jako člověk z rodu Davidova.
II
20 Za onoho času mluvils ve vidění *
k svému věrnému a tak jsi prohlásil:
„Čelenku jsem vložil na mladého reka, *
z lidu jsem jej zdvihl, mnou je vyvolen.
21 Davida jsem našel, svého služebníka, *
jeho pomazal jsem svatým olejem,
22 aby moje ruka stále byla při něm, *
aby ho má paže posilovala. –
23 Žádný nepřítel ho lstivě neoklame, *
žádný zlosyn nesmí jeho pokořit.
24 Před ním budu drtit jeho protivníky, *
kdo ho nenávidí, všechny budu bít.
25 Provázet ho budu věrností a přízní *
a mým jménem bude vzrůstat jeho moc.
26 Na sám obzor moře vztáhnu jeho ruku, *
a na mocné řeky jeho pravici. –
27 On pak ať mě vzývá, říká: Tys můj Otec, *
jenom tys můj Bůh a skála spásy mé.
28 Zato mu dám práva prvorozenectví, *
učiním ho prvním mezi vladaři.
29 Do věčnosti časů zachovám mu přízeň, *
zůstanu mu věrný v naší úmluvě.
30 Věčné zachování dám i jeho rodu, *
pokud nebe trvá, zůstane mu trůn.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Syn Boží pochází jako člověk z rodu Davidova.
Ant. 3 Při své svatosti jsem Davidovi odpřisáhl, jeho rod že trvat bude do věčnosti.
III
31 Jestli jeho děti opustí můj zákon, *
podle mého řádu nebudou-li žít,
32 poruší-li někdy, co jsem ustanovil *
a mých přikázání přestanou-li dbát,
33 potrestám je metlou za to provinění, *
pocítí mé důtky za spáchaný hřích. –
34 Přesto od něho svou milost neodvrátím, *
ve své věrnosti ho přesto nezklamu.
35 Svoji úmluvu s ním nikdy neporuším, *
co má ústa řekla, to už nezměním.
36 Při své svatosti jsem jednou odpřisáhl *
– ode mne se David klamu nedočká –
37 jeho rod že trvat bude do věčnosti, *
stálý přede mnou jak slunce jeho trůn,
38 věčně trvalý jak měsíc na nebesích, *
dokud mraky půjdou, pevně bude stát.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Při své svatosti jsem Davidovi odpřisáhl, jeho rod že trvat bude do věčnosti.
V.
Zjevení tvých slov osvěcuje.
R.
Vede i prosté k porozumění.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Soudců
6, 33 – 7, 8. 16-22a
Gedeon zvítězil s nepatrným vojskem
6.33Celý Midjan spolu s Amalekem a syny východu se spojili, přešli Jordán a utábořili se v dolině Jizreelu.
34Avšak Gedeona vyzbrojil duch Hospodinův a on zatroubil na polnici a tak svolal k sobě Abiezrovce.
35Rozeslal posly po celém Manassesovi, takže i ten byl k němu přivolán. Rozeslal také posly k Ašerovi,
Zabulonovi a Neftalimu a oni jim vytáhli naproti.
36Potom Gedeon prosil Boha: „Chceš mou rukou vysvobodit Izraele, jak jsi prohlásil?
37Hle, rozprostírám na humně ovčí rouno. Bude-li rosa jenom na rouně a všude po zemi bude sucho, poznám,
že mou rukou vysvobodíš Izraele, jak jsi řekl.“ 38Tak se také stalo. Nazítří za časného jitra rouno vyždímal
a vytlačil z něho plný kbelík rosy. 39Gedeon dále prosil Boha: „Nechť proti mně nevzplane tvůj hněv,
když promluvím ještě jednou. Rád bych to s rounem zkusil ještě jednou. Kéž je jenom rouno suché, a všude po zemi rosa!“
40A Bůh to tak té noci učinil. Jenom rouno bylo suché, zatímco všude po zemi byla rosa.
7.1Za časného jitra se Jerobaal, to je Gedeon, a všechen lid, který byl s ním, utábořili u pramene Haralu.
Tábor Midjanitů byl od něho na sever, v dolině za návrším More. 2I řekl Hospodin Gedeonovi: „Je s tebou
příliš mnoho lidu, než abych jim vydal Midjanity do rukou, aby se Izrael vůči mně nevychloubal: ‚Vysvobodil jsem se vlastní rukou.‘
3Nuže, provolej teď k lidu: ‚Kdo se bojí a třese, ať se z Gileadského pohoří vrátí a vzdálí.‘“
Vrátilo se dvaadvacet tisíc mužů, zůstalo jich jen deset tisíc. 4Hospodin však Gedeonovi řekl: „Ještě je lidu
mnoho. Poruč jim, ať sestoupí k vodě, tam ti je vyzkouším. O kom ti řeknu: Půjde s tebou, ten s tebou půjde. Ale nesmí jít s tebou nikdo,
o kom ti řeknu: Ten s tebou nepůjde.“ 5Poručil tedy lidu sestoupit k vodě. Hospodin řekl Gedeonovi:
„Postavíš zvlášť každého, kdo si při pití klekne na kolena.“ 6Těch, kteří chlemtali a podávali si vodu
rukou k ústům, bylo celkem tři sta mužů. Všechen ostatní lid klekal při pití vody na kolena.
7Hospodin řekl Gedeonovi: „Třemi sty mužů, kteří chlemtali, vás osvobodím a vydám ti Midjanity do rukou. Všechen
ostatní lid ať odejde, každý do svého domova.“ 8Lid si tedy nabral
příděl potravy a svoje polnice a Gedeon propustil všechny izraelské muže, každého k jeho stanu; jen těch
tři sta si podržel. Tábor Midjanitů ležel pod ním v dolině.
16Těch tři sta mužů rozdělil do tří oddílů, všem jim dal do rukou polnice a prázdné džbány a do džbánů pochodně.
17Poručil jim: „Sledujte mě a dělejte, co já. Hle, půjdu na okraj tábora, a co udělám, udělejte i vy.
19Až spolu s ostatními, kteří budou se mnou, zatroubím na polnici, zatroubíte i vy na polnice okolo celého tábora
a zvoláte: ‚Za Hospodina a za Gedeona!‘“
19Gedeon s třemi sty muži, kteří byli s ním, přišli na okraj tábora na počátku prostřední noční hlídky,
právě když střídali strážné. Zatroubili na polnice a rozbili džbány, které měli v rukou. 20Tři oddíly
najednou zatroubily na polnice a rozbily džbány; do levé ruky uchopili pochodně, do pravé polnice, aby troubili, a zvolali: „Meč za Hospodina
a za Gedeona!“ 21Zůstali stát kolem tábora, každý na svém místě. V celém táboře nastal divý spěch,
zmateně pokřikovali a dávali se na útěk. 22Zatímco tři sta
mužů troubilo na polnice, Hospodin obrátil v celém táboře meč jednoho proti druhému.
RESPONSORIUM
1 Kor 1, 27-29; Lk 1, 52
O.
Ty, kteří jsou ve světě bezmocní, vyvolil si Bůh, aby zahanbil mocné; ty, které svět má za neurozené a méněcenné, dokonce i ty, kteří nejsou vůbec nic, vyvolil si Bůh,
aby zlomil moc těch, kteří jsou „něco“, *
aby se žádný smrtelník nemohl před Bohem vynášet.
V.
Mocné svrhl z trůnu a ponížené povýšil. *
Aby se žádný smrtelník nemohl před Bohem vynášet.
DRUHÉ ČTENÍ
Z traktátu „O modlitbě Páně“ od svatého biskupa a mučedníka Cypriána
(Nn. 13-15; CSEL 3, 275-278)
Přijď království tvé, buď vůle tvá
Modlitba Páně pokračuje: Přijď království tvé.1 O příchod Božího království k nám prosíme podobně,
jako když žádáme, aby v nás bylo posvěcováno Boží jméno. Neboť kdy Bůh nevládne? Anebo kdy u něho
začíná, co vždycky bylo a být nepřestává? Prosíme, aby přišlo naše království, které nám Bůh přislíbil
a Kristus získal svou krví a svým utrpením; jestliže jsme napřed žili ve světě otroctví, máme posléze
spolu s Kristem kralovat, jak to sám slibuje, když říká: Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte
jako úděl království, které je pro vás připravené od založení světa.2
I sám Kristus, milovaní bratři, může být tím Božím královstvím, po němž denně voláme, ať přijde,
a přejeme si, aby ten příchod už brzy nadešel. Neboť jestliže je Kristus naším vzkříšením, protože
v něm povstáváme k novému životu, stejně tak může být chápán jako Boží království, neboť v něm budeme
vládnout. A správně prosíme o království Boží, to jest nebeské, protože je i království pozemské.
Kdo se však už odřekl světa, je povýšen nad jeho pocty i kralování.
A dále v modlitbě pokračujeme slovy: Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.3 Neříkáme tím, aby si Bůh
dělal, co chce, ale prosíme, abychom my byli s to dělat to, co chce Bůh. Vždyť kdo může Bohu zabránit,
aby udělal, co chce? Protože nám však překáží ďábel, aby se naše smýšlení a jednání ve všem podřizovalo
Bohu, modlíme se a prosíme, aby se v nás uskutečnila Boží vůle. Má-li se ovšem v nás uskutečnit, musí sám
Bůh chtít, to znamená, že potřebujeme pomoc a ochranu. Neboť nikdo nemá sílu ze sebe, ale každý má jistotu
z Boží dobroty a Božího milosrdenství. Ostatně i Pán ukazuje na slabost lidské přirozenosti, kterou vzal
na sebe, když říká: Otče můj, jestliže je to možné, ať mě mine tento kalich. A aby dal příklad svým
učedníkům, že mají plnit vůli Boží a ne svou, dodává: Avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš.4
Boží vůle pak je to, co sám Kristus konal a čemu učil: žít v pokoře, být pevný ve víře, skromný v řeči
a spravedlivý v jednání, konat skutky milosrdenství, být ukázněných mravů; ne bezpráví páchat, ale sám
bezpráví snášet; žít s bratřími v pokoji, milovat Boha celým srdcem; mít ho rád, protože je Otec, a bát se
ho, protože je Bůh; nedávat opravdu ničemu přednost před Kristem, poněvadž ani on nedal ničemu přednost před
námi; přilnout k němu a nenechat se odloučit od jeho lásky, statečně a věrně stát při jeho kříži; a když
dojde k zápasu o jeho jméno a čest, osvědčit při mluvení statečnost a vyznat Krista, při výslechu projevit
důvěru v Boha a dát se do boje, při smrti ukázat vytrvalost a dostat korunu vítězství. To znamená, že chceme
být Kristovými spoludědici, že jednáme podle Božích přikázání a že plníme vůli Otce.
1 Mt 6, 10
2 Mt 25, 34
3 Mt 6, 10
4 Mt 26, 39
RESPONSORIUM
Mt 7, 21; Mk 3, 35
O.
Ten, kdo plní vůli mého nebeského Otce, *
vejde do nebeského království.
V.
Každý, kdo plní vůli Boží, to je můj bratr i sestra i matka. *
Vejde do nebeského království.
KANTIKA
Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.
První kantikum
Iz 33, 2-3.5-6.7b-8.10
Modlitba v nouzi
V Kristu jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání. (Kol 2, 3)
Pane, dej nám milost, v tebe doufáme. *
Buď naší spásou každé ráno a také naší spásou v době tísně.
Před hlučným lomozem utíkají národy, *
když povstáváš, prchají pohané
na všechny strany. -
Pán je vyvýšen, neboť trůní nahoře, *
zahrnuje Sión právem a spravedlností.
A bezpečím pro tvůj život bude toto: †
moudrost a znalost jsou bohatstvím, jež zachraňuje *
bázeň Páně, to je jeho poklad. -
Poslové pokoje hořce pláčí. *
Cesty jsou opuštěné, po cestách již nikdo nechodí,
porušila se smlouva, pohrdlo se svědky, *
na nikoho se nedbalo.
Nyní povstávám, říká Pán, *
nyní se vzpínám, nyní se zvedám.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Druhé kantikum
Iz 33, 13-16
Bůh bude soudit spravedlivé
To zaslíbení platí vám i vašim dětem, ale také všem, kdo jsou ještě daleko, které si povolá Pán, náš Bůh. (Sk 2, 39)
Vy, kdo jste daleko, slyšte, co jsem udělal, *
a vy, kdo jste blízko, vizte dílo mé moci.
Na Siónu se děsí hříšníci, *
a hrůza zachvacuje ty, kdo pohrdají Pánem.
Kdo z vás může bydlet se stravujícím ohněm? *
Kdo z vás vydrží u věčného žáru? –
Kdo jedná správně *
a mluví pravdu,
kdo pohrdá vyděračským ziskem *
a odmítá všechny úplatky,
kdo si zacpává uši, aby neslyšel o prolévání krve, *
kdo zavírá oči, aby neměl zalíbení ve zlu. –
Takový bude přebývat na výsostech, *
jako skála pevný bude jeho hrad.
Vždycky bude mít chleba, *
voda mu nevyschne nikdy.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Třetí kantikum
Sir 36, 11-17
Modlitba za Boží lid
Věčný život je to, že poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. (Kol 2, 3)
Smiluj se nad lidem, který dostal od tebe jméno, *
nad Izraelem, jehož jsi nazval svým prvorozeným.
Smiluj se nad svým svatým městem, *
nad Jeruzalémem, kde přebýváš.
Naplň Sión svými nevýslovnými slovy *
a svůj lid svou slávou. -
Vydej svědectví svým prvním tvorům, *
splň proroctví učiněná tvým jménem.
Uspokoj ty, kdo v tebe doufají, *
ať jsou tví proroci hodnověrní.
Vyslyš, Pane, modlitbu svých služebníků *
podle Áronova požehnání tvému lidu.
A všichni na zemi ať poznají, *
že ty jsi Pán, věčný Bůh. –
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.
EVANGELIA
Slova svatého evangelia podle Lukáše 24, 1-12
Proč hledáte živého mezi mrtvými?
Prvního dne v týdnu časně ráno přišly ženy ke hrobu a nesly vonné oleje, které si připravily. Nalezly
kámen od hrobu odvalený, a když vešly, tělo Pána Ježíše nenašly. A jak nad tím byly v rozpacích, najednou u nich stáli dva muži
v oslnivě bílém rouchu.
Zmocnila se jich bázeň a sklopily oči k zemi. Muži jim řekli: „Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není tady, byl vzkříšen.
Vzpomeňte si, jak vám řekl, když byl ještě v Galileji: Syn člověka musí být vydán do rukou hříšným lidem, být ukřižován
a třetího dne vstát.“ Vzpomněly si na ta jeho slova.
Vrátily se od hrobu a oznámily to všechno jedenácti učedníkům a všem ostatním. Byly to Marie Magdalská, Jana a Marie, matka Jakubova;
a ještě i některé jiné, které byly s nimi, to všechno pověděly apoštolům. Těm ta slova připadala jako plané řeči a nevěřili jim.
Petr se však zvedl a běžel k hrobu. Naklonil se dovnitř a viděl jen pruhy plátna. Vrátil se celý udiven nad tím, co se stalo.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, sílo všech, kdo v tebe doufají, bez tebe lidská slabost nic nezmůže; vyslyš naše prosby
a nepřestávej nám pomáhat svou milostí, abychom plnili tvá přikázání a vždycky smýšleli i jednali
podle tvé vůle. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|