[ nová verze ]

« Září 2020 »
NePoÚtStČtSo
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930 


11. září 2020, Pátek
3. týden žaltáře

Druhé mezidobí, 23. týden


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


používat společné texty
vygenerování modliteb

uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu

latinská verze

nahlásit chybu

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

11. září 2020
Druhé mezidobí, 23. týden
3. týden žaltáře

RANNÍ CHVÁLY S ČETBOU

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Nebeská slávo odvěká,
naděje blahá člověka,
ty, Synu Otcův jediný,
nejčistší pannou zrozený.

Vzbuzeným podej ruku svou,
ať vstanou s myslí střízlivou,
jež chválou tvou ať vždycky zní
a vzdává ti dík povinný.

Hle, vyšlá jitřenka se skví,
o světle nese poselství.
Rozpadají se noční tmy,
nás jasem nebe prožehni.

Ten jas ať tkví nám ve hrudi
a z ní tmy noci vypudí,
by neustále během dne
nám chránil srdce čistotné.

Ať víra předně žádaná
kořeny v hloubi srdce má,
s ní ať se těší naděje,
tím víc se láska zaskvěje.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Jsem už vysílen křikem, jak čekám na svého Boha.

Žalm 68 (69), 2-22. 30-37
Horlivost pro tvůj dům mě stravuje

Dali mu pít víno smíchané se žlučí. (Mt 27, 34)

I

2 Pojď mě zachránit, Bože, *
      voda až k hrdlu mi sahá,

3 bořím se v hlubokém bahně, *
      jako by bezedné bylo,
   padl jsem do hlubin vodních, *
      proud mě strhuje s sebou.

4 Jsem už vysílen křikem, *
      hrdlo mám ochraptělé,
   oči mi hleděním slábnou, *
      jak čekám na svého Boha.

5 Víc, než mám na hlavě vlasů, *
      je těch, kdo mají mě v zášti,
   silnější nežli mé kosti
      jsou, kdo mě stíhají křivě. *
   Vrátit mám to, co jsem nevzal! –

6 Ty, Bože, znáš mé pošetilosti, *
      prohřešky moje nejsou ti tajny.

7 Pro mne kéž nedojdou zahanbení, *
      kdo, Pane zástupů, doufají v tebe,
   ať kvůli mně se nedočká hanby, *
      kdo hledá Boha Izraele! –

8 Vždyť já jsem pro tebe potupu snášel, *
     pohana ulpěla na mé tváři.

9 Odcizil jsem se svým vlastním bratřím, *
       synům mé matky jsem jako cizí. –

10 Stráven jsem tím, jak pro tvůj dům horlím, *
       hanoben těmi, kdo hanobí tebe.

11 Sebe jsem týral mnohými posty, *
       ale i to mi jen k potupě bylo. –

12 V pytli jsem chodil za pokání, *
       za to jsem jim byl leda pro smích.

13 Tlachají o mně, kdo u brány sedí, *
       opilci zpívají posměšky o mně.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Jsem už vysílen křikem, jak čekám na svého Boha.

Ant. 2 Žluč mi kapali do mého jídla, v žízni mě octem napájeli.

II

14 Já však se modlím k tobě, Pane! *
       Milostiv buď mi a vyslyš mě, Bože,
    jak jenom ty se smilovat umíš, *
       jak jenom ty jsi v pomoci věrný!

15 Vyprosť mě z bahna, ať neutonu, *
       zachraň mě z bídy a z hluboké tůně,

16 aby mě proud už nestrhoval, †
       aby mě hloubka nepohltila, *
       ať propast nade mnou nezavře jícen! –

17 Vyslyš mě, Pane, v své slitovné lásce, *
       shlédni ke mně v svém milosrdenství!

18 Neukrývej se před služebníkem, *
       vyslyš mě, pospěš, nenech mě v bídě! –

19 Pojď ke mně blíž a vysvoboď mě, *
       zachraň mě navzdor mým nepřátelům!

20 Ty přece znáš mé ponížení, *
       před tebou stojí mí protivníci. –

21 Zahanbení mi zlomilo srdce, *
       potupa má je nezhojitelná;
    doufal jsem v soucit, ale marně, *
       v ty, kdo mě utěší, nenašel jsem je.

22 Žluč mi kapali do mého jídla, *
       v žízni mě octem napájeli.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Žluč mi kapali do mého jídla, v žízni mě octem napájeli.

Ant. 3 Hledejte Pána a budete žít.

III

30 Já však jsem ubožák v bídě, *
       chraň mě svou pomocí, Bože!

31 Chci jménu Božímu zpívat, *
       vděčně je chválit a slavit.

32 To bude milejší Pánu, *
       nad žertvu rohatých býků. –

33 Těšte se, pokorní, z toho: *
       Kdo hledá Boha, ten sílí!

34 Neboť Pán ubohé slyší, *
       nezhrdne zajatci svými.

35 Chval ho nebe i země, *
       moře a vše, co v něm žije! –

36 Neboť Bůh zachová Sión, †
       zbuduje judská města; *
       budou v nich žít a sídlit

37 potomci těch, kdo mu slouží; †
       kdo jeho jméno ctí s láskou, *
       najdou v nich navždy svůj domov.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Hledejte Pána a budete žít.

V. Pán nás naučí svým cestám.
R. A budeme chodit po jeho stezkách.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Žalozpěvů

3,1-33
Nářek a naděje

1Člověče, pohlédni na můj smutek, na mé soužení
způsobené metlou jeho hněvu.
2Zahnal mě a zavedl
do tmy, v níž není světlo.
3Každý den stále jen
obrací svou ruku proti mně.

4Způsobil, že zvadla moje kůže i maso,
rozdrtil mi kosti.
5Zhotovil pro mě jařmo,
mou hlavu ovinul námahou.
6Dává mi přebývat v temnotách
jako dávno mrtvým.

7Ze všech stran proti mně postavil zeď,
že nelze uniknout,
ukoval má pouta.
8Ano, i když volám a prosím,
nevšímá si mé modlitby.
9Mé cesty zazdil kvádry,
zmátl mé stezky.

10Číhá na mě jako medvěd,
jako lev na skrytých místech.
11Sehnal mě z cesty a rozsápal mě;
přivedl mě v opuštění.
12Natáhl svůj luk a zamířil ho na mě
jako na terč pro své šípy.

13Vystřílel do mých ledví
střely svého toulce.
14Jsem na posměch všem národům,
stále se mi vysmívají.
15Hořkostmi mě nasytil,
napojil mě pelyňkem.

16Nechal mě lámat si zuby na křemeni,
zašlapal mě do prachu.
17Vzdálena je od štěstí má duše,
zapomněl jsem, co je blaho.
18Tu jsem si řekl: „Veta je po mé síle,
po mé naději v Hospodina!“

19Rozpomeň se na mou bídu a nejistotu,
na ten pelyněk hořký.
20Ustavičně to mám na paměti,
má duše ve mně chřadne.
21Toto však mám na mysli,
a proto budu doufat:

22Boží milost není jistě vyčerpána,
jistě není u konce jeho slitování.
23Každého jitra je nové,
veliká je tvá věrnost.
24Volám: "Mým údělem je Hospodin,
v něho budu doufat."

25Dobrotivý je Hospodin k těm, kdo v něho doufají,
k duši, která ho hledá.
26Dobře je mlčky čekat
na Boží pomoc.
27Dobré je muži, když nese
jařmo od svého mládí.

28Ať jen naříká a sténá,
když ho na něho Bůh vložil.
29Ať skloní svá ústa do prachu,
snad zbývá naděje.
30Ať nastaví líce tomu, kdo ho bije,
ať se nechá nasytit potupou.

31Neboť nezavrhuje Pán
své vlastní potomstvo.
32Jestliže potrestá, opět se smiluje
podle množství svého slitování.
33Vždyť nesužuje pro svou rozkoš,
netrestá smrtelníky s rozkoší.

RESPONSORIUM

Pláč 3, 52.54.56.57.58; Sk 21, 23

O. Zajali mě moji nepřátelé bez důvodu, řekl jsem: Veta je po mně! Slyšel jsi můj hlas, Hospodine. * Řekl jsi: Neboj se! Ty ses ujal mého práva, Hospodine, zachránil jsi mi život.
V. Jsem přece odhodlán pro jméno Pána, Ježíše nejen se dát svázat, ale i podstoupit smrt. * Řekl jsi: Neboj se! Ty ses ujal mého práva, Hospodine, zachránil jsi mi život.

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání blahoslaveného Izáka, opata kláštera z Hvězdy

(Sermo 11: PL 194, 1728-1729)

Kristus nechce nic odpustit bez Církve

     Dvě věci příslušejí jedinému Bohu: pocta vyznání a moc odpuštění. Jemu se musíme vyznávat, od něho musíme očekávat odpuštění. Jedině Bohu totiž náleží odpouštět hříchy,1 a  proto je třeba se mu vyznávat. Ale když se Všemohoucí zasnoubil s bezmocnou a Vznešený s  nízkou, učinil tím služku královnou. Tu, která byla v pozadí, u jeho nohou, postavil po svém boku. Vždyť z jeho boku vyšla, a proto se s ní zasnoubil. A jako všechno, co je Otcovo, patří Synu, a co je Synovo, patří Otci, protože jsou podle přirozenosti jedno, tak dal Snoubence všechno, co bylo jeho, a všechno, co patřilo Snoubence, se stalo zároveň vlastnictvím Snoubencovým. Tak ji také učinil jedno se sebou i s Otcem. Syn se přimlouvá za Snoubenku a říká Otci: Jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, tak i oni ať jsou jedno v nás.2
     Tak tedy je Snoubenec jedno s Otcem a jedno se Snoubenkou; to, co shledal na Snoubence špatné, odstranil a přibil to na kříž: vynesl její hříchy na kříž a sňal je skrze kříž. Co jí bylo přirozené a vlastní, to přijal a  oblékl na sebe; a co je jen jemu vlastní a božské, to jí dal sdílet. Odstranil totiž, co bylo ďábelské, vzal na sebe, co bylo lidské a daroval božské, aby všechno Snoubenčino patřilo Snoubenci. Proto říká ten, který nezhřešil a nikdo od něho neslyšel nic neupřímného:3 Smiluj se nade mnou, Pane, vždyť jsem chorý.4 Kdo má jeho slabost, aby měl i jeho nářek, aby všechno, co má Snoubenec, patřilo i Snoubence. Také čest vyznání a moc odpouštět. Proto je třeba říci: Jdi, ukaž se knězi!5
     Církev tedy nemůže nic odpustit bez Krista; a Kristus nechce nic odpustit bez Církve. Církev může odpustit jen kajícníkovi, to jest tomu, koho se dotkl Kristus; a Kristus nechce nic odpustit tomu, kdo pohrdá Církví. Co tedy Bůh spojil, člověk nerozlučuj!6 Toto tajemství je veliké; mám na mysli vztah Krista a Církve.7
     Neodděluj tedy hlavu od těla, to by nikde nebyl celý Kristus. Kristus totiž není nikdy celý bez Církve, jako Církev není nikde celá bez Krista. Celý a úplný Kristus je hlava a  tělo. Proto říká: Nikdo nevystoupil do nebe kromě toho, který sestoupil z nebe, totiž Syn člověka.8 A ten je jediným člověkem, který odpouští hříchy.

     1 srov. Mk 2, 7
     2 Jan 17, 21 (Vulg.)
     3 srov. 1 Petr 2, 22; Iz 53, 9
     4 srov. Žl 6, 3
     5 Mt 8, 4
     6 Mt 19, 6
     7 Ef 3, 32
     8 Jan 3, 13

RESPONSORIUM

Jan 17, 20.21.22.18

O. Prosím, aby všichni byli jedno, jako ty, Otče, ve mně a já v tobě; * aby byli jedno, jako my jsme jedno.
V. Slávu, kterou jsi dal mně, dal jsem já jim, * aby byli jedno, jako my jsme jedno.

PSALMODIE

Ant. 1 Proti tobě jsem hřešil, Pane, smiluj se nade mnou.

Žalm 50 (51)
Smiluj se nade mnou

Stále si obnovujte mysl po její duchovní stránce a oblečte člověka nového. (Srov. Ef 4, 23-24)

3 Smiluj se nade mnou, Bože, *
      jenž jsi tak milosrdný,
   tak plný slitování, *
      a moji nepravost zahlaď!
4 Smyj ze mne všechnu mou vinu *
      a z mého hříchu mě očisť! –

5 Uznávám, špatně jsem činil, *
      svůj hřích mám na očích stále. –
6 To proti tobě jsem hřešil, *
      spáchal, co tobě se příčí,
   takže tvůj soud je správný, *
      tvůj ortel spravedlivý. –

7 Vždyť jsem už narozen s vinou, *
      matka mě počala s hříchem.
8 Ty máš rád upřímné srdce, *
      v skrytu mě moudrosti učíš. –

9 Pokrop mě yzopem, zas budu čistý, *
       umyj mě, bělejší budu než sníh.
10 Veselí, radost mi zakusit dopřej, *
       ať jásají kosti, které jsi zdrtil. –

11 Odvrať se tváří od mých hříchů, *
       všechny mé špatnosti nadobro zahlaď.
12 Stvoř ve mně čisté srdce, Pane, *
       nového, stálého ducha mi dej. –

13 Neodvrhuj mě od své tváře, *
       ať ve mně trvá tvůj svatý duch.
14 Dej, ať se opět těším z tvé spásy, *
       posil mě velkodušností. –

15 Hříšníky budu učit tvým cestám, *
       bezbožní k tobě se vrátí zas.
16 Před krveprolitím zachraň mě, Pane, *
       zajásám, jak jsi spravedlivý! –

17 Odemkni, Pane, opět má ústa, *
       mé rty ti zapějí chvalozpěv.
18 V krvavých žertvách zálibu nemáš, *
       obětí tou se ti nezavděčím.
19 Má oběť, Pane, je zkroušený duch, *
       zdrcené srdce neodmítneš. –

20 Oblaž, Pane, svou dobrotou Sión, *
       zbuduj zas hradby Jeruzaléma!
21 Pak se ti zalíbí v obětech řádných, †
       v zápalných žertvách a celopalech, *
       na oltář budou ti býčky klást.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Proti tobě jsem hřešil, Pane, smiluj se nade mnou.

Ant. 2 Pane, poznáváme své nepravosti, zhřešili jsme proti tobě.

Kantikum
Nářek lidu v době hladu a války
Jer 14, 17-21
Přiblížilo se Boží království, obraťte se a věřte evangeliu. (Srov. Mk 1, 15)

17 Kéž by mé oči ronily slzy bez přestání, *
       ve dne v noci:
    neboť velikou pohromou je stižena panna, dcera mého lidu, *
       ranou přebolestnou. –

18 Vyjdu-li na pole, hle, pobití mečem, *
       vejdu-li do města, hle, zmoření hladem.
    Prorok i kněz odcházejí *
       do neznámé země. –

19 Což jsi nadobro zavrhl Judu *
       a Sión se zhnusil tvé duši?
    Proč jen jsi nás tak bil, *
       že už není vyléčení!
    Čekáme záchranu, a záchrana nikde, *
       zhojení ran, a hle, zděšení! –

20 Pane, poznáváme svoje nepravosti †
       i bezbožnost našich otců, *
       že jsme zhřešili proti tobě.
21 Pro své jméno nás nevydávej v potupu, †
       nenech zhanobit trůn své slávy, *
       rozpomeň se, a neruš svou smlouvu s námi.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pane, poznáváme své nepravosti, zhřešili jsme proti tobě.

Ant. 3 Pán je naším Bohem, my jsme lid jeho, stádce jeho pastvy.

Pokud se tento žalm použil k invitatoriu, použije se žalm 94 (95).

Žalm 99 (100)
Radost poutníků při vstupu do chrámu

Bůh dává vykoupeným zpívat vítěznou píseň. (Sv. Atanáš)

1 Jásejte Pánu všechny země! †
2     A služte Pánu s radováním, *
      s plesáním pojďte před tvář jeho! –

3 Vězte, jen Pán je naším Bohem! †
      Stvořil nás, proto my jsme jeho, *
      lid jeho, stádo jeho pastvy. –

4 Vcházejte v jeho brány s díkem, †
      do jeho síní s chvalozpěvem! *
      Chvalte a ctěte jeho jméno! –

5 Protože Pán je dobrotivý, †
      po všechny věky milosrdný, *
      věrný je ke všem pokolením.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Pán je naším Bohem, my jsme lid jeho, stádce jeho pastvy.

KRÁTKÉ ČTENÍ

2 Kor 12, 9b-10
Velmi rád se budu chlubit spíše svými slabostmi, aby na mně spočinula Kristova moc. Proto s radostí přijímám slabosti, příkoří, nouzi, pronásledování a úzkosti, a snáším to pro Krista. Neboť když jsem slabý, právě tehdy jsem silný.

KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. Dej mi zrána * zakusit tvou milost.
R. Dej mi zrána * zakusit tvou milost.
V. Dej mi poznat cestu, jíž mám kráčet.
R. Zakusit tvou milost.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Dej mi zrána * zakusit tvou milost.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Pán navštívil a vykoupil svůj lid.

Mesiáš a jeho předchůdce

Lk 1, 68-79

Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
    protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
    z rodu Davida, svého služebníka.

Jak slíbil od pradávna *
    ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
    a z rukou všech, kteří nás nenávidí.

Slitoval se nad našimi otci *
    a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
    že nám dá,

abychom mu beze strachu *
    a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
    po všechny dny svého života.

A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
    neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
    v odpuštění hříchů

pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
    kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
    a uvedl naše kroky na cestu pokoje.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. k Zachariášovu kantiku Pán navštívil a vykoupil svůj lid.

PROSBY
Pohleďme na Krista: pro svůj lid se narodil, zemřel a vstal z mrtvých. Prosme ho tedy s důvěrou:
     PANE, ZACHRAŇ TY, KTERÉ JSI VYKOUPIL SVOU KRVÍ.

Veleben buď Ježíši, náš Spasiteli, tys neváhal pro nás podstoupit utrpení a smrt na kříži
a vykoupil jsi nás svou drahocennou krví.
Ty jsi slíbil dát vodu tryskající do života věčného,
vylij svého Ducha na všechny lidi.
Své učedníky jsi poslal zvěstovat evangelium všem národům,
pomáhej jim, aby hlásali, že v tvém kříži je naše spása.
Nemocným a ubohým, kteří mají účast na tvém kříži,
uděl sílu a trpělivost.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

Otče náš...


MODLITBA
Všemohoucí Bože, učiň si v nás svůj příbytek a nauč nás žít podle tvé vůle, ať kráčíme ve světle tvých přikázání po cestě, kterou nás vedeš k sobě. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Pokud předsedá kněz nebo jáhen, rozpustí lid takto:

Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.

    Může použít i jinou formuli požehnání z misálu.
    Pokud má lid odejít, řekne:

Jděte ve jménu Páně. 
R. Bohu díky. 

    Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:

Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie