[ nová verze ]
16. květen 2014, Pátek
4. týden žaltáře
Sv. Jana Nepomuckého, kněze a mučedníka, hlavního patrona Čech, svátek
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář
používat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 16. květen 2014
Sv. Jana Nepomuckého, kněze a mučedníka, hlavního patrona Čech, svátekRANNÍ CHVÁLY S ČETBOU
Narodil se kolem poloviny 14. století v Pomuku (později Nepomuku)
v Čechách. V letech 1369-1380 byl veřejným notářem a zároveň pracoval v
úřadě generálních vikářů. Po vysvěcení na kněze byl farářem u sv. Havla
(1380-1390) a kanovníkem kapituly u sv. Jiljí (1382-1389) a na Vyšehradě
(1389-1393). Arcibiskup Jan z Jenštejna ho jmenoval svým generálním
vikářem (1389-1393). Když vyvrcholilo napětí mezi králem Václavem IV.
a arcibiskupem, stál na straně arcibiskupa a hájil svobodu a nezávislost
církve na králově zvůli, zatímco král se snažil ovládnout církev a získat
na svou stranu část vyššího duchovenstva. Byl podroben výslechu a mučení
za osobní účasti krále. Jeho tělo bylo 20. III. 1393 vhozeno do Vltavy,
potom prozatímně pohřbeno a později (snad 1396) přeneseno k pohřbení do
katedrály. V následujících letech se mluvilo o další příčině jeho
mučednické smrti, že totiž nechtěl porušit zpovědní tajemství. V roce
1721 byl prohlášen za blahoslaveného a 19. III. 1729 za svatého.
V. Bože, shlédni a pomoz.
R.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.
HYMNUS
Nezlomný Boží bohatýr,
než pohltí ho řeky vír,
stojí jak skála, němá zeď,
když se ho táží na zpověď.
Marně mu hrozí smrtí král,
zbytečně kat jej mučí dál,
paže mu drtí řemeny
a boky pálí loučemi.
Tím vším Jan jenom pohrdá,
králova hněvu stěží dbá:
Z tajemství slůvko nepoví,
nezradí zpověď královi.
Mlčí beránek obětní,
nezlomí pečeť zpovědní.
Král, když jej k řeči nepohne,
z mostu jej do vln uvrhne.
Už padá střemhlav do hlubin
a hloub se noří v řeky klín.
Vůkol vln rozvířených rej
tisíci světly zdraví jej.
Po řece plují světla hvězd,
utonulému pějí čest
a veliká zář na nebi
Janovu lásku velebí.
Dej, věčná Boží Trojice,
nám v dobrém zoceliti se,
nebo ať viny kajících
se smyjí v slzách proudících. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Budete ode všech nenáviděni pro mé jméno; ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen. Aleluja.
Žalm 2
Mesiáš — král a vítěz
Spolčili se proti tvému svatému služebníku Ježíšovi, kterého jsi pomazal za Mesiáše. (Sk 4, 27)
1 Proč se bouří kmeny pohanů, *
národy proč snují marné plány?
2 K boji povstávají králové, †
smlouvají se vládci proti Pánu, *
proti jeho pomazanému.
3 „Zpřetrhejme jejich okovy, *
shoďme ze sebe ta jejich pouta!“ –
4 Směje se jim na nebesích Pán, *
úsměšek má pro ně na svém trůnu.
5 Potom k nim však s hněvem promluví, *
vyděsí je ve svém rozhořčení:
6 „Já jsem svého krále dosadil *
na Siónu, na své svaté hoře!“ –
7 Rozhodnutí Páně rozhlásím. †
Takto ke mně promluvil můj Pán: *
„Tys můj syn, dnes já jsem tebe zplodil.
8 Požádej, a národy ti dám, *
zemi budeš vlastnit do všech končin.
9 Povládneš jim prutem železným, *
jako z hlíny džbán je můžeš rozbít.“ –
10 Proto, králové, už prohlédněte, *
poučit se dejte, vládci země!
11 V bázni služte Pánu, vzývejte ho, *
v rozechvění líbejte mu nohy,
12 ať se k vaší zkáze nerozhorlí, †
neboť hněvem snadno může vzplanout. *
Blaze všem, kdo důvěřují v něho!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Budete ode všech nenáviděni pro mé jméno; ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen. Aleluja.
Ant. 2 Utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás. Aleluja.
Žalm 10 (11)
Spravedlivý důvěřuje v Boha
Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. (Mt 5, 6)
1 K Pánu se utíkám! Jak smíte říkat: *
„Raději do hor uleť jako pták. –
2 Hle, hříšníci už napínají luky, †
už přikládají na tětivu šíp, *
střílejí ve tmě proti poctivým.
3 Jestliže základy jsou otřeseny, *
co spravedlivý tady dokáže?“ –
4 Pán však, ten sídlí ve svém svatém chrámě, *
jeho trůn je na nebesích,
jeho oči hledí dolů, *
jeho zrak nás lidi zkoumá.
5 Pán zkouší bezbožné i spravedlivé: †
Kdo lne k násilí a křivdě, *
toho z duše nenávidí.
6 Ať na hříšné dští uhlíky a síru, *
žhavý vítr jim dá v úděl! –
7 Protože Pán je vskutku spravedlivý, †
rád má spravedlivé skutky, *
zbožní spatří jeho tvář.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás. Aleluja.
Ant. 3 Pán zkoušel vyvolené jako zlato v tavicím kelímku, jako dokonalá oběť se mu zalíbili. Aleluja.
Žalm 16 (17)
Chraň mě, Bože, před bezbožníky
V době, kdy jako člověk žil na zemi, přednesl s naléhavým voláním a se slzami vroucí modlitby... a byl vyslyšen pro svou úctu k Bohu. (Srov. Žid 5, 7)
1 Slyš, Pane, Spravedlivý, slyš můj hlas, *
vyslyš mou prosbu ze rtů, které nelhou!
2 Jen od tebe ať vyjde rozsudek, *
tvé oči samy vidí, co je právo. –
3 Kdybys mé srdce zkoušel za noci, †
zkoumal mě do dna, ohněm tříbil mě, *
nepravost žádnou na mně nenalezneš.
4 Má ústa nehřeší, jak bývá zvyk, *
já jenom podle slov z tvých rtů se řídím.
5 Já kráčím po cestě tvých zákonů, *
má noha na tvé stezce nekolísá. –
6 Já k tobě volám, Bože, vyslyš mě! *
Sluch ke mně nakloň, vyslechni mé slovo!
7 Učiň mi, Pane, div své milosti, †
zachraň ty, kdo se k tobě utíkají, *
před těmi, kdo se vzpouzejí tvé ruce!
8 Jak zřítelnici v oku svém mě střez *
a v bezpečí mě ukryj pod svá křídla
9 před bezbožníky, co mě skličují, *
před nepřáteli, co mě krutě tísní.
10 Jest jejich srdce tukem zarostlé *
a ústa mají plna zpupných řečí.
11 Číhají na mne, obstupují mě, *
očima měří, jak mě svalit na zem;
12 jako když lev se chystá na kořist, *
nebo lví mládě, které číhá v skrytu. –
13 Povstaň už, Pane, sraz ho, hříšníka, *
svým mečem chraň můj život před rouhačem!
14 Svou rukou, Pane, chraň mě před lidmi! *
Ať jejich život vezme bídný konec!
Tím, cos jim přisoudil, jim naplň břich, †
ať mají dost i jejich synové *
a ještě zbytky nechají svým dětem!
15 Já spravedlivý, spatřím však tvou tvář; *
až procitnu, tvůj zjev mě bude sytit.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Pán zkoušel vyvolené jako zlato v tavicím kelímku, jako dokonalá oběť se mu zalíbili. Aleluja.
V.
I když mě postihly útlak a tíseň. Aleluja.
O.
Přesto se těším z tvých ustanovení. Aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z Knihy Zjevení svatého apoštola Jana
7, 9-17
Vidění velikého zástupu vyvolených
9Já, Jan, viděl jsem veliký zástup, který by nikdo nespočítal, ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků:
Stáli před trůnem a před Beránkem, oděni bílým rouchem, s palmami v rukou a 10volali mocným hlasem:
„Za svou záchranu vděčíme našemu Bohu,který sedí na trůně, a Beránkovi!“
11Všichni andělé, kteří stáli kolem trůnu, starců a čtyř bytostí, padli na tvář před trůnem, klaněli se Bohu
12a volali: „Amen. Chvála, sláva, moudrost, díky, čest, moc a síla našemu Bohu na věčné věky! Amen.“
13Tu ke mně promluvil jeden ze starců a zeptal se mě: „Kdo jsou tito lidé zde v bílém rouchu a odkud přišli?“
14Odpověděl jsem mu: „Můj pane, to víš ty.“ Řekl mi: „To jsou ti, kdo přicházejí z velikého soužení: roucho si do běla
vyprali v Beránkově krvi. 15Proto jsou před Božím trůnem a ve dne v noci mu slouží v jeho chrámě.
A ten, který sedí na trůně, se k nim sníží a bude s nimi bydlet. 16Už nikdy nebudou mít hlad ani žízeň,
nebude už do nich pražit slunce ani jakýkoli jiný žár, 17protože Beránek, který je uprostřed před trůnem, bude je
pást a vodit k pramenům živé vody. Bůh sám jim setře každou slzu z očí.“
RESPONSORIUM
Zj 2, 10c. 11b; Sir 4, 33
O.
Buď věrný až do smrti a dám ti za odměnu život. *
Kdo zvítězí, tomu neuškodí druhá smrt, aleluja.
V.
Až do smrti bojuj za pravdu a Pán bude bojovat za tebe proti tvým nepřátelům. *
Kdo zvítězí, tomu neuškodí druhá smrt, aleluja.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze spisů pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna
(Commentum super psalmum Noli aemulari, v. 34-35: Cod. vat. lat. 1122, 130)
Bůh neopustí svoje věrné
Za spravedlivým slídí hříšník a snaží se ho usmrtit.1 Nejdřív strojí pikle
v duchu, takže jen on sám o tom ví, pak vyhlíží slídivým okem i navenek:
vybírá místo, Olivovou horu, neboť Kristus tam často chodíval,2 rozvažuje
o čase – jenom ne o svátcích,3 čeká na vhodnou příležitost, aby nenastal
rozruch mezi lidem,4 určuje způsob – koho políbím, ten to je, toho se
chopte,5 a volí okolnosti – veleknězi a starší s ním poslali zástup.6
Vizme společnost hříšníků, číhajících na cestě spravedlivých! Hříšník
hříšníkem jen tak nepohrdne, naopak, zloděj se spolčuje s lupičem
a zrádce se zrádcem, mluvka má rád žvanila a tyran ukrutníka. I zlí lidé
mají totiž své oblíbence, takže se vzájemně milují, a kromě sebe nikoho,
nýbrž nepřátelsky napadají ty, kteří nehodlají výt s vlky, ale chtějí
bečet s ovcemi.
Ovečka spásá zelený pažit, ráda pobíhá, požírá vrboví, aniž ublíží květům,
a když něco šťavnatého sežere, všechno přežvýká a nalévá se pak mlékem.
A pastýři jdou za ní a těší se z ní. A když je vedena na smrt, mlčí.
V takové ovci poznáváme našeho Krista, neboť on byl veden jako ovce na
porážku, aniž otevřel ústa.7 A také učedníci a jiní svatí byli posláni
jako ovce mezi vlky.8 Těmto dobrým ovcím divocí a krvelační vlci nepřejí
a stavějí proti nim svůj opačný způsob života. Vlci se přece nespokojí
stejnou potravou, ukládají dokonce ovcím o život a lačnějí po jejich krvi
a pronásledují je s neutuchající zuřivostí. Jsou přitom jaloví, zarostlí
hrubou srstí, mléko nemají, maso mají smrduté, požírají zdechliny,
nepřežvykují, stáje nemají, před pastýřem prchají.
I lidé bývají vlky, krutostí vlky dokonce předčí a lstivostí překonávají
sebesilnější šelmy. Nad všechny šelmy jsou mocné šelmy lidské, neboť
strojí úklady duši i tělu: ubližují duši spravedlivých, protože jim
špatně radí a zavádějí je na scestí bludu, ubíjejí duši závistí, radí se,
jak pomoci někomu na smrt, a posléze hubí i tělo nebo o jeho záhubě
rozhodují.
Stejně jako nemůže zůstat beránek mezi vlky nedotčený, není si jist ani
spravedlivý mezi hříšníky. Hříšník totiž usiluje spravedlivému o život9
nejrůznějšími intrikami, výslechy, léčkami, trýzněním, vražděním.
1 Žl 36 (37), 32
2 srov. Jan 18, 2
3 Mt 26, 5
4 srov. tamtéž
5 Mt 26, 28
6 srov. Mt 26, 27
7 srov. Iz 53 ,7
8 Mt 10, 16; Lk 10 ,3
9 srov. Žl 36 (37), 32
RESPONSORIUM
Žl 37 (36), 1.5.39
O.
Nerozhořčuj se nad špatnými, neřevni na ty, kdo pášou zlo. *
Svou cestu života svěř Pánu, důvěřuj, on už učiní své, aleluja.
V.
Sám Pán je spásou spravedlivých, v čas nouze jim je ochranou. *
Svou cestu života svěř Pánu, důvěřuj, on už učiní své, aleluja.
Bože, tebe chválíme. *
Tebe, Pane, velebíme.
Tebe, věčný Otče, *
celá země uctívá.
Tobě všichni andělé, *
tobě všechny moci nebeské,
tobě cherubové, tobě serafové *
bez ustání provolávají:
Svatý, * svatý, * svatý *
Pán, Bůh zástupů!
Plná jsou nebesa i země *
tvé vznešené slávy.
Tebe oslavuje *
skvělý sbor apoštolů,
tebe oslavuje *
velký počet proroků,
tebe oslavují *
bělostné šiky mučedníků;
tebe oslavuje *
Církev po širém světě:
tebe, Otce, *
neskonale velebného,
tvého milovaného, *
pravého a jediného Syna,
stejně jako Ducha Svatého, *
Utěšitele.
Ty jsi Král slávy, *
Kriste!
Ty jsi Otcův *
věčný Syn.
Abys vysvobodil člověka, přijals jeho tělo *
a neváhal ses narodit z Panny.
Ty jsi zvítězil nad smrtí *
a otevřel věřícím království nebes.
Sedíš po pravici Boží *
ve slávě Otce.
Věříme, že přijdeš *
jako soudce.
Proto tě prosíme, pomoz svým služebníkům; *
vždyť jsi je vykoupil předrahou krví!
Dej, abychom byli uvedeni k tvým svatým *
do věčné slávy.
* Zachraň, Pane, svůj lid *
a žehnej svému dědictví.
Kraluj mu *
a vyvyš jej na věky.
Každého dne *
dobrořečíme tobě
a chválíme tvé jméno na věky, *
až na věky věků.
Rač nás, Pane, tohoto dne, *
chránit před hříchem.
Smiluj se nad námi, Pane,*
smiluj se nad námi.
Sešli nám, Pane, své milosrdenství, *
jak v tebe doufáme.
V tebe, Pane, doufám, *
nebudu zahanben na věky.
* Poslední část (prosby) se může vynechat.
PSALMODIE
Ant. 1 Král se ho dotazoval na mnoho věcí, ale on neodpovídal. Aleluja.
Žalm 62 (63), 2-9
Duše žízní po Bohu
Hledá Boha, kdo odkládá skutky temnoty.
2 Pane, můj Bože, tebe jen hledám, *
po tobě žízní celá má duše,
po tobě umdlévá touhou mé tělo, *
tak jako vyprahlá žíznivá země.
3 Tolik tě toužím ve svatyni spatřit, *
abych moh' vidět tvou moc a tvou slávu!
4 Vždyť tvá milost je lepší než život, *
proto mé rty ti zpívají chválu. –
5 Tak tě chci velebit, co živ budu, *
ve jménu tvém jenom ruce spínat.
6 Duše má bude jak morkem se sytit, *
jásavě budou tě chválit má ústa.
7 Když v lůžku za noci na tebe myslím, *
rozjímám o tobě za nočních bdění,
8 neboť ty stal ses mi pomocníkem, *
v stínu tvých křídel radostně plesám. –
9 Přilnul jsem k tobě celou svou duší, *
ty mě svou pravicí podpíráš mocně.
10 [Kdo však mi bez příčin záhubu strojí,*
ti se propadnou do hlubin země,
11 ti budou vydáni napospas meči,*
ti se kořistí šakalů stanou.
12 Král pak se bude radovat v Bohu, +
oslaven bude, kdo přísahal na něj,*
protože lhářům se zacpou ústa.]
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Král se ho dotazoval na mnoho věcí, ale on neodpovídal. Aleluja.
Ant. 2 Král soptil hněvem a jednal s ním krutěji než s ostatními.
Kantikum
Všechno tvorstvo chválí Boha
Dan 3, 57-88. 56
Chvalte našeho Boha, všichni, kdo mu sloužíte. (Zj 19, 5)
57 Velebte Pána, vy díla Páně, *
věčně ho chvalte a oslavujte!
58 Velebte Pána, andělé Páně, *
59 nebesa nebes, velebte Pána! –
60 Velebte Pána, nebeské vody, *
61 mocnosti všechny, velebte Pána!
62 Velebte Pána, měsíci, slunce, *
63 vy hvězdy na nebi, velebte Pána! –
64 Velebte Pána, vy deště a rosy, *
65 bouře a vichry, velebte Pána!
66 Velebte Pána, ohni a žáre, *
67 mrazy a vedra, velebte Pána! –
68 Velebte Pána, lijáky, sněhy, *
69 ledy a zimy, velebte Pána!
70 Velebte Pána, sněhy a jíní, *
71 vy dny a noci, velebte Pána! –
72 Velebte Pána, světlo i temno, *
73 blesky a mraky, velebte Pána!
74 Okrsku zemský, zvelebuj Pána, *
věčně jej chval a oslavuj jej! –
75 Velebte Pána, vy hory a vrchy, *
76 všechno, co na zemi pučí, chval Pána!
77 Velebte Pána, prameny vody, *
78 moře a řeky, velebte Pána! –
79 Velebte Pána, zvířata moří, †
jakož i vše, co se ve vodách hýbe, *
80 nebeští ptáci, velebte Pána!
81 Pána chval, zvěři divá i krotká, *
82 rody všech lidí, velebte Pána! –
83 Izrael ať vždy jen velebí Pána: *
věčně ho chvalte a oslavujte!
84 Velebte Pána, vy kněží Páně, *
85 sluhové Boží, velebte Pána! –
86 Chvalte jej, věrní, duší i duchem, *
87 zbožní a pokorní srdcem, ho chvalte!
88 Velebte Pána, Ananiáši, Azariáši a Misaeli, *
věčně ho chvalte a oslavujte! –
Otce i Syna i svatého Ducha *
velebme věčně a oslavujme.
56 Pane, tys veleben na klenbě nebes, *
na věky chválen a oslavován.
(Na konci tohoto kantika se nepřipojuje zakončení Sláva Otci.)
Ant. 2 Král soptil hněvem a jednal s ním krutěji než s ostatními.
Ant. 3 Šťasten, kdo nechybuje jazykem, kdo neslouží nehodnému. Aleluja.
Žalm 149
Jásot svatých
Synové Církve, synové nového lidu, ať jásají nad Kristem, svým králem. (Hesychios)
1 Zazpívejte Pánu novou píseň, *
ať zní jeho chvála v obci zbožných!
2 Izrael ať raduje se z Tvůrce, *
děti Siónu ať Krále chválí!
3 Slaví jeho jméno v chorovodech, *
na bubny a citery mu hrají!
4 Pán v svém lidu našel zalíbení, *
vítězstvím on věnčí ponížené.
5 Ať se věrní mocně zaradují, *
ať i na svých ložích zaplesají! –
6 V hrdle svém ať Boží chválu mají, *
v ruce jílec dvousečného meče,
7 aby mohli pohanům se pomstít, *
aby vyřkli tresty nad národy,
8 uvázali v pouta jejich krále, *
do okovů jejich přední muže,
9 naplnili na nich psané právo. *
To je oslavou všech jeho zbožných.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Šťasten, kdo nechybuje jazykem, kdo neslouží nehodnému. Aleluja.
KRÁTKÉ ČTENÍ
Jak 1, 12.26-27
Blaze muži, který ve zkouškách vydrží. Když se osvědčí, dostane za odměnu
život, jak to Pán slíbil těm, kdo ho milují. Když si někdo myslí, že je
zbožný, ale přitom nedrží na uzdě svůj jazyk, klame sám sebe a
jeho zbožnost nemá cenu. Zbožnost ryzí a bezvadná před Bohem a Otcem je toto:
ujímat se sirotků a vdov v jejich tísni a uchovat se neposkvrněný od světa.
KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. Říkal jsem: Dám si na své cesty pozor, abych se neprohřešil jazykem. *Aleluja, aleluja.
R. Říkal jsem: Dám si na své cesty pozor, abych se neprohřešil jazykem. *Aleluja, aleluja.
V. Budu svá ústa držet na uzdě.
R. Aleluja, aleluja.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Říkal jsem: Dám si na své cesty pozor, abych se neprohřešil jazykem. *Aleluja, aleluja.
ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM
Ant. k Zachariášovu kantiku Před králi zjevím přikázání Boží, bez bázně, že se mi dostane hany. Aleluja.
Mesiáš a jeho předchůdce
Lk 1, 68-79
Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
z rodu Davida, svého služebníka.
Jak slíbil od pradávna *
ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
a z rukou všech, kteří nás nenávidí.
Slitoval se nad našimi otci *
a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
že nám dá,
abychom mu beze strachu *
a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
po všechny dny svého života.
A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
v odpuštění hříchů
pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
a uvedl naše kroky na cestu pokoje.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. k Zachariášovu kantiku Před králi zjevím přikázání Boží, bez bázně, že se mi dostane hany. Aleluja.
PROSBY
Náš Spasitel Ježíš Kristus přišel, aby vydal svědectví pravdě.
Oslavujme ho ve společenství s mučedníky, zabitými pro Boží slovo, a volejme:
PANE, TEBE CHVÁLÍ ZÁSTUP MUČEDNÍKŮ.
Pro své mučedníky, kteří ti věrně vydávali svědectví a raději podstoupili smrt, než aby se ti zpronevěřili,
— dej nám, Pane, pravou svobodu ducha.
Pro své mučedníky, kteří vyznali víru až k prolití krve,
— dej nám, Pane, pevnou a neporušenou víru.
Pro své mučedníky, kteří na sebe vzali kříž a následovali tě,
— dej nám, Pane, statečně snášet útrapy života.
Pro své mučedníky, kteří vyprali své šaty v tvé krvi a vítězně překonali všechny nástrahy světa,
— dej nám, Pane, zvítězit nad každým pokušením.
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.
Otče náš...
MODLITBA
Bože, tys vyvolil kněze a mučedníka Jana za obhájce práv Církve a za
strážce zpovědního tajemství; dej, ať následujeme příklad jeho
statečnosti a věrně plníme službu, ke které jsi nás povolal. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Pokud předsedá kněz
nebo jáhen, rozpustí lid takto:
Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.
Může použít i
jinou formuli požehnání z misálu.
Pokud má lid odejít,
řekne:
Jděte ve jménu Páně. Aleluja, aleluja.
R. Bohu díky. Aleluja, aleluja.
Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:
Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|