Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

24. říjen 2013
Druhé mezidobí, 29. týden
1. týden žaltáře

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Ohnivé slunce vychází.
Nás jímá lítost, stud a žal:
když Boží světlo na nás zří,
nikdo už nesmí hřešit dál.

Ať zaslepenost konečně
ustoupí, neboť dlouhý čas
k propasti z cesty bezpečné
podvodným klamem vedla nás.

To světlo ať dá jasný den
a od všech vin nás očistí.
Nemluvme nic leč pravdu jen
a neosnujme žádných lstí.

Ať proběhne náš dnešek tak,
že nezhřeší rty prolhané,
ni ruce, ani chtivý zrak,
a tělo čisté zůstane.

Ten, jenž vše vidí, z výše zří
a každého dne přísně nám
srdce i skutky prohlíží,
od úsvitu až k nočním tmám.

Ať sláva Bohu Otci zní,
i tobě, Synu jediný,
i Duchu, který těšíš nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Výroky Páně jsou štítem všem, kdo v něm hledají spásu.

Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? (Řím 8, 31)

³¹ Bůh, Boží cesta je dokonalá, †
      výroky Páně tříbeny v ohni, *
      on je štít všech, kdo v něm hledají spásu.
³² Vždyť kdo je Bůh než jedině Pán, *
      kdo nežli sám náš Bůh je skálou?
³³ Bůh, který silou mě opásal, *
      cestu mou ochránil od úhony.
³⁴ Jelení hbitost mým krokům dal, *
      on mi dal kráčet po výšinách.
³⁵ Ruce mé učil bojovat, *
      paže mé napínat kovové luky.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Výroky Páně jsou štítem všem, kdo v něm hledají spásu.

Ant. 2 Pravice tvá, Pane, mě podepírá.

³⁶ Svou pomoc dals mi za můj štít, †
      pravice tvá mě podepírá, *
      silným mě činí, že ty jsi se mnou.
³⁷ Volnou cestu mým krokům jsi dal, *
      abych si kotník nepodvrtl.
³⁸ Nepřátele jsem dohonil, *
      neucouvl, až jsem je pobil.
³⁹ Tak jsem je srazil, že nevstanou víc, *
      zůstali ležet u mých nohou.
⁴⁰ Tys k boji silou mě opásal, *
      podlehnout dals mým protivníkům, –

⁴¹ zahnals mé odpůrce na útěk, *
      dopřáls mi za jejich záští je zničit.
⁴³ Rozdrtil jsem je na pouhý prach, *
      rozšlápl jako na cestě bláto.
⁴⁴ Tys mě vytrhl z přečetných vojsk, *
      tys mi dal vládu nad národy.
    Podrobil se mi i neznámý lid, *
⁴⁵     poslušni jsou, jen zaslechnou o mně.
⁴⁶ Cizinci s bázní mi vzdávají hold, *
      s chvěním své hradby opouštějí.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pravice tvá, Pane, mě podepírá.

Ant. 3 Pán žije! Veleben budiž Bůh, má spása.

⁴⁷ Pán žije! Chvála buď Skále mé! *
      Veleben budiž Bůh, má spása!
⁴⁸ Bůh, jenž mi pomáhá k odplatě, *
      který mi národy podrobuje!
⁴⁹ Před odpůrci mě zachránil, †
      vyzdvihl nad všechny nepřátele, *
      vytrhl z rukou násilníka. –

⁵⁰ Za to tě v národech oslavím, *
      písněmi, Pane, tvé jméno chci chválit.
⁵¹ Pán svému králi byl milostiv, †
      vyvýšil svého pomazaného, *
      Davida i jeho potomstvo navždy.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Pán žije! Veleben budiž Bůh, má spása.

V. Otevř mé oči, Pane, ať sleduji bděle.
R. Podivuhodné zákony tvoje.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Ester

     ^5.1Třetího dne si Ester oblékla královské roucho a postavila se na vnitřní nádvoří královského domu proti královu příbytku. Král seděl na svém trůnu v zasedací síni proti vchodu do domu. ²Jakmile spatřil královnu Esteru stojící na nádvoří, zalíbila se jeho očím a vztáhl k ní zlaté žezlo, které držel v ruce. Ester se přiblížila a dotkla se konce žezla.
     ³Tu jí král řekl: „Co si přeješ, královno Ester? Jaké je tvé přání? I kdyby sis přála polovinu království, bude ti dána.“ ⁴Ester odpověděla: „Uzná-li král za vhodné, nechť král s Amanem přijde dnes na hostinu, kterou jsem pro něho připravila.“ ⁵Král hned řekl: „Rychle jděte pro Amana, ať se splní Esteřino přání!“
     ^7.1A tak král s Amanem přišli, aby hodovali s královnou. ²Také druhého dne se král, když se rozjařil vínem, zeptal: „Jaké je tvé přání, Ester? Bude ti splněno. Co si přeješ? I kdyby sis přála polovinu mého království, dostaneš ji.“ ³Ona mu odpověděla: „Jestliže jsem získala tvou přízeň, králi, a  uznáš-li to za vhodné, daruj mi můj život, o to tě žádám, a daruj mi můj lid, o to tě prosím. ⁴Vždyť já i můj lid jsme byli zaprodáni: máme být vyhlazeni, povražděni a zahubeni. Kéž jsme raději prodáni za otroky a otrokyně, to bych mlčela, protože tato nepříjemnost by nestála za to, aby se jí král obtěžoval.“ ⁵Král Achašveróš řekl: „Kdo a kde je ten, který se odvážil udělat něco takového?“ ⁶Ester odpověděla: „Naším protivníkem a nepřítelem je tenhle zvrhlík Aman.“ A ten, když to uslyšel, strnul hrůzou tváří v tvář králi a královně.
     ⁷Král se rozhněval, vstal od hostiny a odešel do zahrady u paláce. Také Aman vstal, aby si od královny Estery vyprosil život, neboť viděl, že král už rozhodl o jeho záhubě. ⁸Když se král vrátil ze zahrady do hodovní síně, shledal, že se Aman vrhl na pohovku, na níž byla Ester. Tu se král rozkřikl: „Chceš dokonce znásilnit královnu v mé přítomnosti a v mém domě!“ Ještě ani nedozněla ta slova z králových úst, a už zakryli Amanovi tvář. ⁹A Charbóna, jeden z dvořanů, kteří u krále konali službu, řekl: „Hle, před Amanovým domem už stojí šibenice, vysoká padesát loktů. Připravil ji pro Mardochea, který tím, co řekl, prokázal králi dobrou službu.“ Král na to řekl: „Pověste ho tam!“ ¹⁰Pověsili tedy Amana na šibenici, kterou připravil pro Mardochea; a králův hněv se utišil.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z listu svatého biskupa Augustina Probě

     Snad se ještě zeptáš, proč apoštol řekl: Vždyť ani nevíme, oč se máme vlastně modlit.¹ Těžko si totiž lze myslet, že by on sám anebo ti, k nimž se obracel, neznali modlitbu Páně.
     Apoštol ukazuje, že ani on sám není uchráněn této nevědomosti. Nebo snad věděl, oč má prosit, když mu byl dán osten těla, posel satanův, který ho měl srážet, aby se nepovyšoval pro množství zjevení? Třikrát proto prosil Pána, aby mu ho odňal, neboť opravdu nevěděl, jak se má modlit. Potom uslyšel Boží odpověď, proč se nestalo, oč tak veliký muž prosil, a proč by také nebylo dobře, kdyby se tak stalo: Stačí ti moje milost, protože síla se tím zřejměji projeví ve slabosti.²
     V takových nesnázích, které mohou prospět i uškodit, často nevíme, zač se máme pořádně modlit. A  přesto podle obecné lidské touhy prosíme, abychom z toho byli vysvobozeni, neboť jde o něco tvrdého a trudného, a naše slabost to nemůže snést. Musíme však natolik důvěřovat našemu Pánu Bohu, že když nás trápení nezbaví, neměli bychom si myslet, že tedy o nás nedbá, ale spíš bychom měli trpělivě snášet to zlé a doufat, že se obrátí v ještě větší dobro. Tak se totiž síla tím zřejměji projeví ve slabosti. To je psáno proto, aby si snad někdo o sobě příliš nemyslel, až budou vyslyšeny nějaké jeho netrpělivé prosby, ačkoliv by bylo pro něj prospěšnější, kdyby si nic nevymodlil; anebo je to psáno proto, aby se někdo nenechal zdrtit, když vyslyšen nebyl, a aby neztrácel naději v Boží smilování vůči sobě; vždyť možná prosí o něco, co by mu přineslo ještě krutější soužení, nebo by ho snad zdar zkazil a přivedl do záhuby. V takových případech opravdu nevíme, zač se máme modlit.
     Dojde-li tedy k něčemu jinému, než oč prosíme, měli bychom to trpělivě snést a za všechno děkovat, a neměli bychom ani v nejmenším pochybovat, že je určitě lépe, když se děje to, co chce Bůh, než co si přejeme my. Takový příklad nám ostatně dal také sám náš Prostředník. Když řekl: Otče, jestliže je to možné, ať mě mine tento kalich, projevil lidskou vůli, kterou přijal, když se stal člověkem; ale vzápětí ji v sobě proměnil a dodal: Avšak ne jak já chci, ale jak chceš ty, Otče.³ Po zásluze se proto poslušností jednoho stali mnozí spravedlivými.^{4
     1} Řím 8, 26
     ² 2 Kor 12, 9
     ³ Mt 26, 39
     ⁴ srov. Řím 5, 19

RESPONSORIUM

PSALMODIE

Ant. 1 Vzhůru, moje harfo, já jitřenku teď probudím.

Tento žalm zpívá o utrpení Páně. (Sv. Augustin)

² Smiluj se, Bože, nade mnou se smiluj, *
      neboť se k tobě utíkám!
   V stínu tvých křídel hledám útočiště, *
      až pohroma se přežene.
³ O pomoc volám k Bohu, Nejvyššímu, *
      k Bohu, jenž pro mne činí vše: –

⁴ ať z nebe zasáhne a pomůže mi, *
      mé úkladníky zahanbí!
   Svou milostí a věrností *
      on zachraňuje život můj.
⁵ Já musím spávat uprostřed lvích šelem, *
      co dravě lidi hltají.
   Jsou jejich zuby oštěpy a šípy *
      a jejich jazyk ostrý meč. –

⁶ Svou vznešenost zjev, Pane, na nebesích, *
      po celé zemi slávu svou! –

⁷ Oni mým nohám nastražili léčky, *
      oni mou duši sklíčili,
   přede mnou přímo kopali mi jámu, *
      až do ní sami upadli. –

⁸ Je odhodláno moje srdce, Pane, †
      je odhodláno srdce mé, *
      zpívat ti chci a v struny hrát.
⁹ Vzhůru má duše! Vzhůru moje harfo! *
       Já jitřenku teď probudím.
¹⁰ Slavit tě budu před národy, Pane, *
       chválit tě mezi pohany.
¹¹ Neboť tvá dobrota až k nebi sahá *
       a věrnost tvá až do oblak. –

¹² Svou vznešenost zjev, Pane, na nebesích, *
       po celé zemi slávu svou!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Vzhůru, moje harfo, já jitřenku teď probudím.

Ant. 2 Mými dary, praví Pán, se nasytí můj lid.

¹⁰ Slyšte, národové, slovo Páně *
       a zvěstujte je dalekým ostrovům!
    A řekněte: „Ten, kdo Izraele rozptýlil, shromáždí ho *
       a bude ho střežit jak pastýř své stádo.“ –

¹¹ Neboť Pán vykoupí Jákoba, *
       vysvobodí ho z ruky mocnějšího.
¹² S jásotem přijdou na horu Sión, *
       rozběhnou se za Božími dary;
    za obilím, vínem a olejem, *
       za mláďaty bravu a skotu.
    Jejich duše bude jak zavlažená zahrada *
       a už nebudou hladovět. –

¹³ Tehdy se radostí roztančí panna, *
       mládež i starci se rozveselí.
    Jejich smutek obrátím v radost, *
       potěším je a bědy jim proměním v jásot.
¹⁴ Kněží se potěší nad obětním tukem, *
       mými dary se nasytí můj lid.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Mými dary, praví Pán, se nasytí můj lid.

Ant. 3 Velký je Pán a nejvýš hoden chvály ve městě Boha našeho.

Přenesl mě v duchu na velikou a vysokou horu a ukázal mi svaté město Jeruzalém. (Zj 21, 10)

² Velký je Pán a nejvýš hoden chvály *
      ve městě Boha našeho.
³  Vznosně se tyčí jeho svatá hora, *
      je všemu světu k potěše;
   ten sever nejzazší, ta hora Sión, *
      to město krále mocného.
⁴ Pán, který sídlí v jeho hradních věžích, *
      je jeho hradbou bezpečnou. –

⁵ Vždyť hle, jak spolčila se řada králů, *
      přitáhli všichni najednou.
⁶ Jenom však pohlédli – a ustrnuli, *
      s hrůzou se dali na útěk.
⁷ Třesavka děsu je tam zachvátila, *
      křeč jako bolest rodičky,
⁸ jako když prudký vítr od východu *
      taršíšské lodi rozbíjí. –

⁹ Jak jsme to slýchali, teď viděli jsme *
      ve městě Boha našeho,
   v tom městě Pána zástupů: *
       Pán zbudoval je pro věky!
¹⁰ S vděčností, Bože, myslíme v tvém chrámě *
       na tvoje milosrdenství.
¹¹ Jako tvé jméno, Bože, tak tvá sláva *
       až na kraj země dosahá.
    Tvá pravice je provždy spravedlivá, *
       ať Sión se z ní raduje,
¹² ať zajásají všechny judské dcery *
       nad tvými, Pane, rozsudky! –

¹³ Projděte Sión, obejděte kolem *
       a jeho věže spočtěte,
¹⁴ prohlédněte si jeho opevnění, *
       projděte jeho paláci,
¹⁵ ať povíte všem příštím pokolením: *
       že takto veliký je Pán,
    náš Bůh po všechen čas a do věčnosti. *
       Ten, jenž nás vede na věky!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Velký je Pán a nejvýš hoden chvály ve městě Boha našeho.

KRÁTKÉ ČTENÍ

KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. Ze srdce volám, * vyslyš mě, Pane.
R. Ze srdce volám, * vyslyš mě, Pane.
V. Poslušen budu tvých přikázání.
R. Vyslyš mě, Pane.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Ze srdce volám, * vyslyš mě, Pane.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Zbožně služme Pánu a vysvobodí nás z rukou nepřátel.

Ant. k Zachariášovu kantiku Zbožně služme Pánu a vysvobodí nás z rukou nepřátel.

PROSBY
Děkujme Kristu, že nám dopřál světlo tohoto dne, a volejme k němu:
     PANE, POŽEHNEJ NÁM A POSVĚŤ NÁS.

Dal ses v oběť za naše hříchy,
— přijmi naše dnešní úmysly a předsevzetí.
Potěšuj naše oči darem nového světla,
— vzejdi jako jitřenka v našich srdcích.
Pomoz nám, ať jsme dnes ke všem trpěliví,
— neboť ty jsi k nám trpělivý a plný slitování.
Učiň, Pane, ať dnes poznáváme tvé milosrdenství
— a radost z tebe ať je naše síla.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

Otče náš...

MODLITBA
Všemohoucí věčný Bože, tvá Církev tě od rána až do večera po celý den chválí; vyslyš naše pokorné prosby: zažeň z našeho srdce temnoty hříchu a přiveď nás k pravému světlu, k našemu Pánu Ježíši Kristu. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Pokud předsedá kněz nebo jáhen, rozpustí lid takto:

Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.

    Může použít i jinou formuli požehnání z misálu.
    Pokud má lid odejít, řekne:

Jděte ve jménu Páně. 
R. Bohu díky. 

    Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:

Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie