[ nová verze ]
10. listopad 2011, Čtvrtek
4. týden žaltáře
Sv. Lva Velikého, papeže a učitele Církve, památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. večerní chvály
kompletář
používat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 10. listopad 2011 Sv. Lva Velikého, papeže a učitele Církve, památkaRANNÍ CHVÁLY S ČETBOU
Narodil se koncem 4. století. V době papeže Celestina I. (422-432) už byl v Římě
jáhnem. Když se v roce 440 stal papežem, důsledně vystupoval proti všem bludným učením té doby a
zdůrazňoval poslání římského biskupa jako nástupce na Petrově stolci a význam jeho postavení pro jednotu
Církve. Na všeobecný sněm do Chalcedonu poslal své zástupce (451); v jeho dopise, který se tam četl, bylo
za souhlasu přítomných odsouzeno bludné učení monofysitů (neuznávající, že Kristus je pravý Bůh i pravý člověk).
Ustanovil při císařském dvoře v Konstantinopoli trvalého papežského vyslance. Podařilo se mu odvrátit
hunského vůdce Attilu od tažení na Řím (452) a při vpádu barbarů vedených Genserichem (455) dosáhl toho,
že nedošlo k prolévání krve a k vypálení Říma. Zanechal 96 kázání vynikajících obsahem i formou a 173 dopisů;
velmi se také zasloužil o zkvalitnění liturgických textů. Zemřel 10. XI. 461; jeho ostatky byly koncem 7.
století uloženy ve vatikánské bazilice sv. Petra. V roce 1754 byl prohlášen za učitele Církve.
V. Bože, shlédni a pomoz.
R.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.
HYMNUS
Už východ skví se hvězdou dne,
vzývejme Boha pokorně,
aby nás všechny v dnešní den
při práci chránil před vším zlem.
Ať krotí jazyk uzdou svou,
ať se dnes hádky neozvou,
ať zacloní nám oči včas,
by nepily jed klamných krás.
Ať čistotou se tělo skví,
pryč s každou domýšlivostí,
ať zpupné tělo odzbrojí
půst v jídle, střídmost v nápoji.
Až pak se s uplynulým dnem
na prahu noci ocitnem,
kéž čisti odříkáním svým
chválíme Boha s nadšením.
Ať sláva Bohu Otci zní,
i tobě, Synu jediný,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Nezvítězilo jejich rámě, nýbrž tvá pravice, tvá jasná tvář.
Žalm 43 (44)
Pohromy národa
V tom všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. (Řím 8, 37)
I
2 Na vlastní uši jsme slýchali, Bože, *
otcové naši nám vyprávěli
o tom, cos vykonal za jejich dnů, *
v tom dávném čase rukou svou.
3 Pohany vyhnals, je jsi tam vsadil,
národy potřels a jim jsi dal růst. –
4 Nedobyli si mečem tu zemi, *
nezvítězilo jejich rámě,
nýbrž tvá pravice, tvoje rámě, *
tvá jasná tvář jen z lásky k nim. –
5 Ty jsi to, ty, můj král a můj Bůh, *
jenž jsi dal zvítězit Jákobovi.
6 S tebou jsme zdolali nepřátele, *
tvým jménem deptáme protivníky. –
7 Na svém luku si nezakládám, *
nevděčím za vítězství meči:
8 tys nám dal zvítězit nad nepřáteli, *
pokořils ty, kdo nás nenávidí.
9 Proto jsme denně se chlubili Bohem, *
povždy jsme chválili tvé jméno.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Nezvítězilo jejich rámě, nýbrž tvá pravice, tvá jasná tvář.
Ant. 2 Pán od vás neodvrátí svou tvář, obrátíte-li se k němu.
II
10 Teď jsi nás odvrhl, ponechal v hanbě, *
netáhneš, Bože, už do boje s námi.
11 Nechals nás utíkat před nepřítelem, *
loupí nás ti, kdo nás nenávidí.
12 Vydals nás v plen jak jateční stádo, *
mezi pohany rozptýlil jsi nás. –
13 Lacino prodáváš svůj národ, *
pramálo jsi tím prodejem získal.
14 Sousedům dal jsi nás v opovržení, *
všem kolem dokola k hanbě a smíchu.
15 Dopustils, že jsme v přísloví vešli, *
pohané nad námi kývají hlavou. –
16 Stále svou hanbu mám před očima, *
studem se celý červenám v tváři,
17 slyším-li samou hanu a výsměch, *
vidím-li mstivého nepřítele.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Pán od vás neodvrátí svou tvář, obrátíte-li se k němu.
Ant. 3 Vzbuď se, Pane, a nechtěj nás zatratit navždy.
III
18 A toto všechno dolehlo na nás, †
i když jsme na tebe nezapomněli, *
úmluvu s tebou neporušili,
19 naše srdce se neodvrátilo, *
nesešly naše kroky z tvé cesty,
20 a tys nás rozbil v šakalích místech, *
ty jsi nás zastřel temnotami. –
21 Kdybychom bývali zapomněli †
na svaté jméno svého Boha *
a vztáhli ruce k cizímu bohu,
22 což by to Bůh byl nezpozoroval? *
On přece zná všechny tajnosti srdce.
23 Pro tebe stále nás pobíjejí, *
jednají s námi jak s jatečním stádem. –
24 Procitni, Pane, proč ještě spíš? *
Vzbuď se a nechtěj nás zatratit navždy!
25 Proč stále před námi skrýváš svou tvář, *
bídu a strast naši zapomínáš?
26 Naše duše je sražena v prach, *
na zemi ulpělo naše tělo.
27 Povstaň už, Pane, na pomoc pospěš, *
v milosti své nás vysvoboď!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Vzbuď se, Pane, a nechtěj nás zatratit navždy.
V.
Zjev jasnou tvář svému služebníku.
R.
Nauč mě, Pane, svým přikázáním.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Daniela
9, 1-4a. 18-27
Danielova modlitba a proroctví o sedmdesáti týdnech
1Prvního roku vlády Dareia, syna Asuerova z médského rodu, který se stal králem nad chaldejským
královstvím, 2prvního roku jeho vlády já, Daniel, jsem zkoumal v knihách počet let, který se měl
naplnit podle Hospodinova slova k proroku Jeremiášovi nad troskami Jeruzaléma: bylo to sedmdesát
let. 3Obrátil jsem svou tvář k Pánu, Bohu, v horlivé modlitbě a prosbě, v postu, v žínici a popelu.
4Modlil jsem se k Hospodinu, svému Bohu, vyznával jsem se a řekl:
18„Nakloň svůj sluch, můj Bože, a slyš; otevři své oči a pohleď na naše trosky i na město, které má
tvé jméno, neboť nevysíláme své prosby k tobě pro naše spravedlivé skutky, ale pro tvé velké
milosrdenství. 19Pane, slyš! Pane, odpusť! Pane, pozoruj a jednej, neváhej kvůli sobě, můj Bože!
Vždyť tvé jméno má tvé město i tvůj lid!“
20Když jsem ještě mluvil, modlil se, vyznával svůj hřích i hřích svého izraelského lidu a předkládal
svou prosbu Hospodinu, svému Bohu, pro svatou horu svého Boha, 21ještě jsem tedy mluvil v modlitbě,
když ten muž Gabriel, kterého jsem viděl v předchozím vidění, rychle přiletěl a dotkl se mě v době
večerní oběti. 22Poučil mě a mluvil se mnou: „Danieli, nyní jsem vyšel, abych ti dal plné porozumění.
23Na začátku tvých proseb vyšlo slovo a já jsem přišel, abych ti ho sdělil, neboť jsi milý Bohu;
dej tedy pozor na to slovo a pochop vidění!
24Sedmdesát týdnů je určeno tvému národu
i tvému svatému městu,
aby byla skončena nepravost,
aby přestal hřích,
odčiněna vina,
aby byla přivedena věčná spravedlnost,
aby se splnilo vidění a proroctví
a pomazáno přesvaté.
25Věz tedy a pochop:
Od doby, kdy vyšlo slovo,
aby byl znovu vybudován Jeruzalém,
až do Pomazaného knížete
uplyne sedm týdnů.
V dvaašedesáti týdnech
znovu bude vystavěno náměstí i hradební příkop
za tísnivých časů.
26Po dvaašedesáti týdnech bude zabit Pomazaný,
nebude už;
město i svatyni zničí
lid knížete, který přijde.
Jeho koncem bude zničení
a zpustošení stanovené
až do konce války.
27S mnohými uzavře pevné spojenectví
v době jednoho týdne,
v polovici týdne
přestane oběť krvavá i nekrvavá.
Pustošitel na křídlech ohavnosti,
dokud se na pustošitele
nevyleje stanovená zkáza!“
RESPONSORIUM
Srov. Bar 2, 16; Dan 9, 18; Žl 79 (80), 20
O.
Bože, shlédni na nás a pamatuj na nás, nakloň své ucho a vyslyš nás.
* Otevři své oči a pohleď na naše trápení.
V.
Povznes nás opět, Pane zástupů, rozjasni tvář, a budem zachráněni.
* Otevři své oči a pohleď na naše trápení.
DRUHÉ ČTENÍ
Z kázání svatého papeže Lva Velikého
(Sermo 4, 1-2: PL 54, 148-149)
Zvláštní služba kněžského úřadu
I když je celá Církev Boží uspořádána v různých stupních, takže celistvost svatého těla vytvářejí rozličné údy, přece jsme, podle slov apoštola, všichni jeden
v Kristu;1 a různost služebního postavení nás neodděluje natolik, že by nějaká část, ať sebeméně významná, nebyla spojena s hlavou. A tak
v jednotě víry a křtu, milovaní, tvoříme nerozdílné společenství a máme stejnou důstojnost, jak říká apoštol Petr: A vy sami se staňte živými kameny pro
duchovní chrám, svatým kněžstvem, které z podnětu Ducha přináší oběti Bohu příjemné skrze Ježíše Krista.2 A dále říká: Vy však jste rod
vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid patřící Bohu.3
Neboť všem, jimž se dostalo nového života v Kristu, dává znamení kříže královskou důstojnost, a pomazání Ducha Svatého je posvěcuje na kněze.
A proto vedle této zvláštní služby kněžského úřadu mají si být vědomi i všichni křesťané, žijící z Ducha podle Kristova zákona, že jsou rod královský a
že mají účast na kněžském poslání. Vždyť co je tak královského, jako když duch, podřízený Bohu, vládne nad tělem? A co je tak kněžského, jako zasvětit Bohu
čisté svědomí a přinášet mu na oltáři srdce neposkvrněné oběti zbožnosti? A to nám bylo z milosti
Boží dáno společně všem. A přece je chvályhodným projevem vaší zbožnosti, že se radujete z výročí mého povýšení jako z pocty, která zahrnuje i vás.
Tak oslavuje celé tělo Církve jednu svátost kněžství. Vylitím posvátného oleje spočinula její milost
zajisté v hojnější míře na těch, kdo mají vyšší postavení, ale sestoupila v míře nemalé i na ty nižší.
I když nás tedy, nejmilejší, společná účast na tom daru velmi vybízí k společné radosti, bude důvod naší radosti přece jen hlubší a větší,
jestliže se nebudete zdržovat myšlenkou na mou ubohost. Vždyť je mnohem užitečnější a důstojnější zaměřit svou mysl na rozjímání o slávě svatého
apoštola Petra a slavit tento den
především úctou k němu. On byl zaplaven takovou hojností milostí ze samého pramene všech darů. Mnoho darů přijal
jenom on sám, a mezi tím, co přechází na někoho dalšího, není nic, co by byl on nedostal. Vtělené Slovo už přebývalo mezi námi, a Kristus se zcela
vydal za obnovení lidstva.
1 Gal 3, 28
2 1 Petr 2, 5
3 1 Petr 2, 9
RESPONSORIUM
Mt 16, 18; Srov. Žl 47 (48), 9
O.
Ježíš řekl Petrovi: Ty jsi Petr - Skála - a na té skále zbuduji svou Církev *
a pekelné mocnosti ji nepřemohou.
V.
Pán zbudoval ji pro věky. *
A pekelné mocnosti ji nepřemohou.
PSALMODIE
Ant. 1 Pane, dej mi hned zrána zakusit tvou milost.
Žalm 142 (143), 1-11
Modlitba v nesnázích
Člověk je uznán za spravedlivého, když uvěří v Ježíše Krista, a ne když dělá skutky, jak je nařizuje Zákon. (Gal 2, 16)
1 Pane, slyš mou snažnou modlitbu, †
ve své věrnosti mou prosbu přijmi, *
ve své spravedlnosti mě vyslyš!
2 Nechtěj soudit svého služebníka, *
nikdo z živých není tobě práv. –
3 Nepřítel mě stíhá, život deptá, *
v tmách mě nechává jak dávno mrtvé.
4 A můj duch už ve mně ochabuje, *
srdce trne, sevřeno v mém nitru.
5 Vzpomínám si na dny dávno zašlé, †
stále myslím na všechny tvé činy, *
uvažuji o díle tvých rukou.
6 K tobě rozpřahuji obě paže, *
žízním po tobě jak zprahlá země. –
7 Pane, vyslyš mě a neotálej, *
jsem už duchem vysílen a chřadnu!
Neskrývej mi tvář, ať nejsem roven *
těm, kdo sestoupili do tmy hrobu!
8 Dej mi zrána zakusit tvou milost, *
protože já důvěřuji v tebe.
Dej mi poznat cestu, jíž mám kráčet, *
neboť k tobě pozdvihuji duši.
9 Vysvoboď mě od nepřátel, Pane, *
protože má záchrana je v tobě!
10 Uč mě jednat podle vůle tvé, *
protože jsi jenom ty můj Bůh. –
Dobrotivým duchem svým mě veď,*
abych kráčel rovnou krajinou.
11 Pro své jméno, Pane, oživ mě, *
pro svou spravedlnost osvoboď.
12 [Pro svou milost nepřátele znič, †
zahub všechny, kdo mě sužují! *
Protože jsem já tvůj služebník.]
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Pane, dej mi hned zrána zakusit tvou milost.
Ant. 2 Pán přivede na Jeruzalém pokoj jako řeku.
Kantikum
Útěcha a radost ve svatém městě
Iz 66, 10-14a
Jeruzalém, pocházející shora, je svobodný – a to je vaše matka. (Gal 4, 26)
10 Radujte se s Jeruzalémem, *
všichni, kdo ho máte rádi, slavte jej!
Jásejte a radujte se s ním všichni, *
kdo jste se nad ním rmoutili,
11 abyste se do sytosti nasáli *
na jeho prsou, která potěšují,
abyste se s rozkoší napili *
ze zdroje jeho slávy. –
12 Neboť toto praví Pán: *
Hle, jako řeku k němu přivedu pokoj,
jak rozvodněný potok *
slávu národů, kterou budete sát.
K prsům vás budou pozvedat, *
na klíně laskat. –
13 Jako když někoho utěšuje matka, †
tak já potěším vás, *
v Jeruzalémě vám poskytnu útěchu.
14 Ano, uvidíte to, a vaše srdce se bude radovat, *
a vaše kosti se napřímí jako tráva.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Pán přivede na Jeruzalém pokoj jako řeku.
Ant. 3 Milé je rozeznít chvalozpěvy našemu Bohu.
Žalm 146 (147A), 1-11
Boží moc a dobrota
Bože, tebe chválíme, tebe, Pane, velebíme.
1 Velebte Pána! Dobré je zpívat našemu Bohu, *
milé je rozeznít chvalozpěvy. –
2 Pán je, kdo buduje Jeruzalém, *
shromáždil hloučky Izraele.
3 Uzdraví ty, kdo jsou zlomeni srdcem, *
obváže jejich bolavé rány.
4 Počet hvězd on stanovil pevně, *
každou z nich umí nazvat jménem.
5 Náš Pán je velký a přemocný silou, *
jeho moudrost je nezměřitelná. –
6 Pán je oporou ponížených, *
bezbožné zato až k zemi sráží. –
7 Zapějte Pánu děkovnou píseň, *
na harfu hrejte našemu Bohu!
8 On je, kdo nebe pokrývá mraky, *
on je, kdo deště pro zemi chystá,
travinám na horách dává vzcházet, *
osivu na polích obdělaných.
9 On je, kdo zvířatům potravu dává, *
mláďatům havraním to, po čem křičí.
10 Nehledá radost v síle koní, *
nelibuje si ve svalech mužů.
11 Pánu se líbí bohabojní, *
ti, kdo se svěřují do jeho lásky.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Milé je rozeznít chvalozpěvy našemu Bohu.
KRÁTKÉ ČTENÍ
Řím 8, 18-21
Utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás. Celé tvorstvo nedočkavě čeká, až se Boží synové zjeví ve slávě. Vždyť tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti,
ale ne z vlastní vůle, nýbrž kvůli tomu, který ho podrobil. Zůstala však tvorstvu naděje, že i ono bude vysvobozeno z poroby porušení a dosáhne svobody ve slávě Božích dětí.
KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. Hned ráno, Pane, * o tobě rozjímám.
R. Hned ráno, Pane, * o tobě rozjímám.
V. Neboť ty stal ses mi pomocníkem.
R. O tobě rozjímám.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Hned ráno, Pane, * o tobě rozjímám.
ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM
Ant. k Zachariášovu kantiku Svatý Petr mluví ústy svých nástupců, zůstává stále pevný jako skála a nepouští z rukou kormidlo Církve.
Mesiáš a jeho předchůdce
Lk 1, 68-79
Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
z rodu Davida, svého služebníka.
Jak slíbil od pradávna *
ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
a z rukou všech, kteří nás nenávidí.
Slitoval se nad našimi otci *
a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
že nám dá,
abychom mu beze strachu *
a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
po všechny dny svého života.
A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
v odpuštění hříchů
pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
a uvedl naše kroky na cestu pokoje.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. k Zachariášovu kantiku Svatý Petr mluví ústy svých nástupců, zůstává stále pevný jako skála a nepouští z rukou kormidlo Církve.
PROSBY
Bůh je spása svého lidu. Proto ho oslavujme a volejme:
BOŽE, TY JSI NÁŠ ŽIVOT.
Požehnaný jsi Otče našeho Pána Ježíše Krista, ty jsi tak nesmírně milosrdný, žes nám daroval nový život,
— abychom měli živou naději skrze zmrtvýchvstání Ježíše Krista.
Ty jsi stvořil člověka k svému obrazu a v Kristu jsi ho obnovil,
— učiň, ať jsme Kristu podobní.
Do našich srdcí zraněných závistí a nenávistí
— vlej lásku Svatého Ducha.
Dej dělníkům práci, hladovým chléb a zarmouceným radost,
— všem lidem svou milost a spásu.
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.
Otče náš...
MODLITBA
Bože, ty chráníš svou Církev zbudovanou na skále, aby ji žádné zlo nepřemohlo; na přímluvu svatého papeže Lva dej, ať zůstane vždy věrná tvé pravdě
a žije v trvalém pokoji a bezpečí. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Pokud předsedá kněz
nebo jáhen, rozpustí lid takto:
Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.
Může použít i
jinou formuli požehnání z misálu.
Pokud má lid odejít,
řekne:
Jděte ve jménu Páně.
R. Bohu díky.
Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:
Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|